SC4MK_IOP Integrující otázky pedagogiky

Pedagogická fakulta
jaro 2019
Rozsah
0/0/1.2. 14 hodin. 5 kr. Ukončení: k.
Vyučující
doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Lenka Gulová, Ph.D. (přednášející)
doc. Mgr. Dušan Klapko, Ph.D. (přednášející)
Mgr. et Mgr. Martina Kurowski, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Petr Soják, Ph.D. (přednášející)
doc. Mgr. Radim Šíp, Ph.D. (přednášející)
Mgr. František Trapl, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D.
Katedra sociální pedagogiky – Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Kateřina Štěpařová
Dodavatelské pracoviště: Katedra sociální pedagogiky – Pedagogická fakulta
Rozvrh
Pá 8. 3. 14:00–17:50 učebna 34, Pá 22. 3. 14:00–17:50 učebna 1, Pá 12. 4. 14:00–19:50 učebna 36
Předpoklady
Prokázat orientaci v teoretických základech sociální pedagogiky, pedagogiky, psychologie (a jejích jednotlivých odvětvích) jako předpokladu připravenosti ke státní závěrečné zkoušce.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Na konci předmětu bude student schopen integrovat získané vědomosti z různých vědních oblastí (filozofie, antropologie, sociální práce, metodologie pedagogiky, psychologie apod.) do teorie a praxe sociální pedagogiky.
Osnova
  • Sociální pedagogika 1. Vymezení sociální pedagogiky oproti vědám hraničním a příbuzným. Teorie sociální pedagogiky a jejich podíl na utváření sociálně pedagogického paradigmatu. 2. Teorie sociologie a sociální pedagogiky, srovnání přístupŧ. Paradigma (T. Kuhn)sociologické a sociálně pedagogické (faktualistické p., behaviorální p., definiční p. – rozdíly v přístupu zkoumání sociálních jevŧ). Vybrané sociologické směry a jejich vliv na utváření teorií sociální pedagogiky (sociální darwinismus, škola rasově antropologická, malthuziánství, sociologismus, psychologismus, interakcionismus, teorie sociální interakce, analýza a teorie sociálních sítí, teorie sociální směny, sociální kapitál, sociální systém, sociální rovnováha, s. řád a další. Na konkrétním příkladu studenti doloţí, jak můţeme ke zkoumání stejného sociálního jevu vyuţívat různá paradigmata. 3. Společnost jako kaţdodennost, drama a absurdita etnometodologie, inspirace v dramaturgické a existencialistické sociologii. Sociologické přístupy zkoumání jevŧ: Kvalitativní sociologie, etnometodologie, kaţdodennost, sociologie laická, labelling, indexikalita, garfinkeling, sociologie dramaturgická, existencialistická atd. Na konkrétním příkladu studenti doloţí, jak můţeme ke zkoumání stejného sociálního jevu vyuţívat různá paradigmata. 4. Funkce sociální pedagogiky (podle N. Huppertze a E. Shinzlera), komparace konceptŧ sociální pedagogiky v ČR, Německu, (Velké Británii), Polsku a Slovensku. Rozvoj sociální pedagogiky v ČR a v zahraniční ve 20. století. Kritické zhodnocené vývoje po 2. světové válce. Vztah sociální pedagogiky a sociální práce ve výše uvedených zemích. 5. Náznaky konstituování sociální pedagogiky v dílech významných filozofŧ, pedagogŧ a sociologŧ. Historické aspekty vzniku a rozvoje sociální pedagogiky (např. pojetí J. J. Pestalozziho, D. Bosco, A. S. Makarenka, G. A. Lindnera, P. Natorpa, A. I. Bláhy). Na základě četby primárních pramenů doloţte příklad výchovné koncepce. 6. Cíle, metody a prostředky sociální pedagogiky, její význam pro rozvoj pedagogické teorie a edukační praxe. Na konkrétním příkladu se pokuste vymezit výchovné cíle a metody pedagogiky a sociální pedagogiky. 7. Základní rysy sociální výchovy a její aktuální dimenze (individuální, globální, teritoriální a lokální). Funkce výchovy v ţivotě moderního člověka a ve společnosti. Sociální pedagogika jako výchova sociálních vztahŧ, sociální svět dítěte – lebenswelt a pojetí fenomenologie, základní faktory vývoje člověka (dispozice, materiální a sociální prostředí, výchova). Společenská determinace výchovy. Vztah socializace a výchovy. Vzájemný vztah prostředí a výchovy. Typologie tzv. přirozených prostředí výchovy. 8. Výchova jako příprava jedince pro sociální role. Aktuální poţadavky na výchovu ve vztahu k rŧzným sociálním rolím. Výchova jako jeden z předpokladŧ pro rozvoj kvalit osobnosti. Výchova jako rozvoj základních kvalit osobnosti v profesi sociálního pedagoga. Výchova, vzdělávání, zájmové vzdělávání, edukace. Rozvoj a výchova jednotlivých kognitivních procesŧ (myšlení, vnímání, pozornosti, představivosti a paměti), rozvoj nadání a tvořivosti, rozvoj charakterových vlastností člověka. (Student si připraví konkrétní ukázku výchovných činností zaměřených na rozvoj jedné ze sloţek osobnosti včetně metodického rozboru.) 9. Profese (tzv. profesiogram) sociálního pedagoga. Vymezení jeho pracovních činností a kompetencí, přípravy a moţností uplatnění. Pomáhající profese. (Studenti si připraví konkrétní reflexe profese sociálního pedagoga ze svých pedagogických deníků, které sesbírali v rámci různých typů sociálně pedagogických praxí v průběhu svého studia.) 10. x. Význam sociální práce; definice, význam pro jedince a společnost, vtah mezi sociální prací a sociální pedagogikou, souvislost mezi sociální patologií, sociální prací a sociální politikou. Základní paradigma sociální práce. Sociální fungování, sociální práce a vztah k vědním oborŧm. (Uveďte velká témata sociální práce v současnosti a stručně je charakterizujte). 11. Vývoj sociální práce ve světě. Stručná charakteristika jednotlivých období od středověku po současnost. Významní představitelé a stěţejní díla sociální práce. Tradice sociální práce v našich podmínkách. Stručná charakteristika jednotlivých období, zejména období novověku, normalizace a současné trendy. (Charakterizujte období po roku 1989 a vyslovte prognózu budoucí úlohy sociální práce). 12. Charakterizujte vybrané metody sociální práce; skupinová práce, terénní sociální práce, případová studie, poradenství. (K jednotlivým metodám uvádějte simulační příklady z praxe, charakterizujte moţnou klientelu.) Rozeberte vybrané metody sociální práce; krizová intervence, streetwork, mediace a probace, práce s dětmi a rodinou, přístup orientovaný na úkoly. (U jednotlivých metody uveďte moţné příklady z praxe). 13. Dobrovolnická práce jako nezbytná součást sociální práce. Význam dobrovolnictví pro hodnotovou orientaci společnosti. (Uveďte moţnosti dobrovolnické práce, příklady z praxe, dobrovolnická práce v hospicích, v nemocnicích, aj. Altruismus jako trend do budoucnosti). Vztah mezi sociálním pracovníkem a klientem, zásady, práva a povinnosti. Syndrom vyhoření – příčiny, prevence. (Rozeberte význam tvořivosti v práci sociálního pracovníka). 14. Přístupy k práci s menšinami. Programy určené k integraci romského národa. (Navrhněte moţný sociální program, který by přispěl k zlepšení vzájemných vztahů mezi minoritou a majoritou). 15. Vzdělávání dospělých, andragogika, její význam a poslání v kontextu dnešní doby. Didaktická teorie vzdělávání dospělých (didaktická kostka, didaktické metody a formy). Výuka dospělých jako komunikační proces. Hlavní principy komunikace ve výuce, rétorické dovednosti, naslouchání jako součást komunikace, zpětná vazba. (Didaktické principy v praxi – objasněte jednotlivé principy). 16. Metody (teoretické, teoreticko-praktické, praktické) a formy (přímá výuka, kombinovaná výuka, korespondenční vzdělávání, terénní vzdělávání) vzdělávání dospělých, současné trendy. (Rozeberte speciální didaktický postup /podle vlastního zváţení/ a stručně charakterizujte – brainstorming, brainwriting, metoda CNB, atd.) Vzdělávání dospělých jako fenomén současnosti (rekvalifikace, distanční formy studia, komerční nabídky a průmysl volného času, problematika zvyšujících se nároků na dospělého jedince v kontextu současné společnosti, atd.) Sebevýchova a sebevzdělávání dospělých. 17. Vzdělávání v postproduktivním věku, fenomén stáří, problematika stáří a stárnutí, rŧzné formy vzdělávání seniorŧ – klubová činnost, Univerzity III. věku. (psychické, sociální a fyzické hledisko, souţití generací, postavení seniorů ve společnosti, aj.). Představte projekt zaměřený na oblast andragogiky(široké spektrum moţností, lze vyuţít projekt, který jste samostatně zpracovali jako podmínku pro získání zápočtu z andragogiky), objasněte motivaci výběru, charakterizujte skupinu lidí, pro kterou je určen, objasněte cíle a úkoly. 18. Vzájemné souvislosti mezi multikulturní výchovou, sociální prací a vzděláváním dospělých. Oblast volného času a interkulturalita – programy na prohloubení vzájemného souţití mezi národy. Sociální práce a multikulturní výchova – sociální programy určené pro moţnou integraci rŧzných národŧ a skupin do majoritní většiny. Vzdělávání dospělých jako významná alternativa pro integraci. 19. Význam a poslání multikulturalismu, charakteristika základních pojmŧ a problémŧ (stručně charakterizujte vybrané pojmy - rasismus, xenofobie, předsudek, holocaust, antisemitismus, kulturní šok, migrace), rozdíl mezi multikulturní a interkulturní výchovou, problematika předsudkŧ a stereotypŧ – vybrané příklady ze světa i od nás. (Předloţte recenzi vybraného textu, knihy, filmu z oblasti multikulturní problematiky.) Národnostní menšiny u nás, vzájemné souţití mezi jednotlivými národy a etniky. Otázky vzájemného souţití mezi Romy a majoritní většinou, diferenciace mezi jednotlivými kulturami. (Navrhněte v stručné charakteristice projekt s tématem interkulturní spolupráce mezi národy, popřípadě uveďte existující příklad interkulturního souţití.) 20. Migrace v historickém kontextu i v kontextu dnešního světa. Azylová politika našeho státu. Uprchlická zařízení a oblast sociální pedagogiky (volnočasové pedagogiky) – prostor pro snadnější integraci do většinového prostředí. (Vyjádřete svůj pohled na otázky migrace a navrhněte moţné alternativy vzájemného souţití). 21. Diskriminace některých skupin ve společnosti, nebezpečí projevŧ rasismu a xenofobie (homosexuální menšiny, diskriminace ţen, projevy netolerance vůči handicapovaným občanům, aj). Projevy extremismu, význam prevence. 22. Vztah mezi metodologií a sociální pedagogikou. Specifika sociálně pedagogické metodologie. Vymezení zkoumaných sociálních jevŧ z pohledu sociální pedagogiky. Metodologie a výzkum sociálně pedagogické reality (rozdíl mezi přírodní a individuální realitou). Metodologické prostředky a cíle poznávání (epistémé, techné, doxa). Zkušenost a empirické metody, metody hermeneutiky. 23. Pojetí kvalitativního a kvantitativního paradigmatu. Analytické myšlení (statistická, kauzální, historiografická, soubory dat, vlastností, operacionalismus, práce s daty atd. Metodologické otázky sociální vědecké komunikace a interpretace. Typy teorií (deskripční, explanační, kauzální a predikční), výzkumných problémŧ, základní typy dat. 24. Kvalitativní metody, pedagogické a sociální jevy. Kvalitativní metody a teorie, jejich sociální pojetí. Terénní výzkum. Pojetí kategorie a její kódování, dimenze. Paradigmatický model kvalitativního výzkumu. Vztahy mezi kategoriemi, kontextuální podmínky pozorování. Induktivní a deduktivní postupy. Teoretické rámce – konceptualizace příběhu. Znaky a vlastnosti teorie. Analytický pohled na jevy a procesy. Interakční vlivy a matice. Metoda záznamŧ a diagramŧ, postupy třídění jevŧ (dat). Vědecké zásady a empirické ukotvení kvalitativního výzkumu. 25. Principy kvalitativního výzkumu, výzkumný problém, zdroje výzkumných problémŧ, formulování výzkumných otázek. Teoretická citlivost, definice a její zdroje (vztah mezi tvořivostí a vědou), práce s literaturou, definice pojmŧ. Postupy kódování, otevřené kódování (definice, postupy, označování jevŧ, vytváření kategorií a jejich pojmenovávání, rozvíjení jejich vlastností a dimenzí, moţné záznamy), axiální kódování (definice, paradigma, jev, příčinné podmínky, kontext, intervenující podmínky, následky, spojování a rozvíjení kategorií podle paradigmatu), selektivní kódování, definice, vyloţení kostry příběhu a identifikace, popis a konceptualizace, vztah kategorií k centrální kategorii, seskupování kategorií, zakotvení teorie. 26. Základní principy kvantitativního výzkumu. Formulace problému a hypotéz (typy hypotéz a proměnných), statistické testování hypotéz, splnění podmínek potvrzení nebo vyvrácení nulové hypotézy (signifikance). Základní a výběrový soubor, popis dat (míry centrální tendence), rozptyl a analýza rozptylu, variace dat, relace a korelace, korelační koeficienty, regresní analýza, test dobré shody. Normální rozdělení a další typy rozloţení (jak se rozkládají sociální jevy). 27. Kvantitativní metody a zkoumání pedagogických a sociálních jevŧ. Pozorování (dlouhodobé x krátkodobé, introspekce a extrospekce, přímé a nepřímé, standardizované a nestandardizované). Výsledky pozorování. Reliabilita a validita pozorování, moţné zdroje chyb. Rating a jeho uţití v pedagogickém výzkumu. Definice, kategoriální, numerická, posuzovací, grafická a kumulativní škála. Praktická konstrukce poloţek rŧzného typu. Dotazník (anketa). Druhy poloţek a jejich konstrukce, Likertova škála a škálové poloţky v dotaznících. Zásady konstrukce dotazníku (jasnost a srozumitelnost poloţek, jednoznačnost atd.). Kategorizace a systematizace získaných dat, třídění prvního, druhého a třetího stupně. Interpretace výsledkŧ třídění. 28. Rozhovor, interwiev, beseda - druhy (výzkumný, diagnostický, psychoterapeutický). Formy rozhovoru (individuální, skupinový atd.). Výzkumná specifika rozhovorŧ. Q-metodologie.Význam a pouţití metody (některé moţné příklady), tzv. q-typy, q-třídění, minimální q-třídění, třídění strukturované a nestrukturované. E xperiment. Moţné vyuţití ve vědeckém výzkumu, druhy experimentu (laboratorní, simulační, přirozený, formující), pravidla pro realizaci experimentu. 29. Metody výzkumné a diagnostické (jejich vzájemné souvislosti a rozdíly). Projektivní metody. Výhody a nevýhody projekčních technik. Verbální metody (asociační experiment, testy nedokončených vět, projektivní interview. Grafické techniky (např. analýza kresby) a manipulační techniky (např. test ohýbání drátu, Lüscherŧv test). Obsahová analýza. Analýza osobní dokumentace, analýza školské a školní dokumentace, analýza odborného textu. Sémantické metody. Sémantický diferenciál, význam metody a moţnosti vyuţití, bipolární škály a faktor hodnocení, aktivity a potence (popřípadě i další). Konstrukce sémantického diferenciálu, grafické znázornění výsledkŧ. Metody měření sociálních vztahů. Sociometrické techniky, SORAD, zkoumání preferenčních postojŧ. Pedagogická diagnostika ve výchovných činnostech. Role pedagoga při diagnostikování, metody pouţitelné při diagnostikování ve výchovných činnostech.
  • Pedagogika 1. Charakteristika základních pedagogických kategorií: cíl, obsah, prostředky, metody, podmínky, formy, didaktické principy, znaky výchovy. 2. Charakteristika modelŧ učení: behaviorismus, radikální a sociální konstruktivismus, humanismus, kognitivismus. 3. Pedagogika jako věda, její struktura, členění pedagogických disciplín, vědy pomocné a hraniční. Východiska k poznání výchovy (charakteristika rozdílŧ vědy o výchově-filozofie výchovy-praktické pedagogiky) – vztah pedagogické teorie a praxe. 4. Vzdělání a sociální spravedlnost. Rovný přístup ke vzdělání. Vzdělanostní znevýhodnění vlivem socioekonomického prostředí. Sociální, jazyková a kognitivní determinovanost vzdělávání (Jensenova teorie deficitu, Bernsteinova teorie determinovanosti, Bloomova teorie kognitivních determinant, teorie kulturního kapitálu - Bourdier). 5. Vybraní představitelé etických teorií (popište nejméně tři koncepce z následujícího výběru představitelŧ a směrŧ: Sokrates, Platón, Aristoteles, stoicismus, Cicero, sv. Augustin, Machiavelli, Komenský, Kant, Spinoza, Masaryk, Bláha) 6. Etika jako věda. Morálka, mravnost, etika křesťanská, etika normativní, etika ekologická, etika postmoderní, hédonismus, utilitarismus. 7. Charakteristika pedagogických koncepcí v historicko-společenském kontextu (příklady výchovných paradigmat ve starověku, ve středověku, v novověku, v moderní době – hodnoty, cíle, obsah, formy). 8. Vznik a pŧsobení českých škol pokusných (zlínské školy - Jaroslav Vrána, Karel Ţitný, Eduard Štorch, Čeněk Janout), meziválečný spor o pojetí české pedagogiky (představitelé: Václav Příhoda a Otokar Chlup, návrh školské reformy), brněnský a praţský seminář pedagogiky. 9. Představitelé sociální pedagogiky v českých zemích a jejich činnost (Gustav Adolf Lindner, František Bakule, Inocenc Arnošt Bláha, Stanislav Velinský, Přemysl Pitter). 10. Představitelé sociální pedagogiky v zahraničí a jejich činnost (Johann Heinrich Pestalozzi, Friedrich Fröbel, Herman Nohl, don Bosco, Anton Semjonovič Makarenko, Janusz Korczak). 11. Podstata hnutí nové výchovy a reformní pedagogiky, obecná charakteristika, základní znaky následujících směrŧ: pragmatická pedagogika, daltonský plán, waldorfské školy, montessoriovské školy, jenský plán. Představitelé a jejich činnost: John Dewey, Rudolf Steiner, Maria Montessori, Peter Petersen, Célestin Freinet. 12. Odkaz filozofických proudŧ 19. a 20. století v pedagogických koncepcích a směrech. Charakteristika (znaky, cíl smysl) a představitelé: experimentální pedagogiky, duchovědné pedagogiky, neotomismu ve výchově, marxismu ve výchově, feminismu ve výchově, postmoderního myšlení ve výchově). 13. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu „subjektu―: spiritualistické (Maslow ad.), personalistické (Rogers ad.) 14. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu „interakce―: kognitivně psychologické (konstruktivismus), technologické (počítačová gramotnost, hypermediální teorie), sociokognitivní (sociální učení, kontextualizované učení, kooperativní učení). 15. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu „společnosti―: sociální (pedagogika probouzející uvědomění – P. Freire, ekosociální teorie vzdělávání). Teorie odškolněné společnosti (I. Illich). 16. Popis teorií vzdělávání Bertranda z pohledu vybraných filozofických koncepcí podle pólu „obsahu―: akademické (tradicionalismus, generalistické teorie). 17. Vzdělávací systém v ČR, typy škol, legislativa (školské zákony), charakteristika transformace české školy po r. 1989. Vzdělávací politika. Aktuální problémy českého školství. 10/17 Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma 18. Významné školské dokumenty v ČR (Bílá kniha, školský zákon 2004, RVP/ŠVP). 19. Vztah pedagogiky a ekonomie. Investice do vzdělání (teorie lidského kapitálu). Princip celoţivotního učení. Teorie konvergence (vliv globalizačních prvkŧ na uniformitu školských systémŧ). Teorie učící se společnosti (learning society). Teorie modernizace (podpora rozvoje lidského kapitálu, vzdělání jako nástroj ekonomického rŧstu). 20. Evropská dimenze ve vzdělávání. Principy, instituce, dokumenty, trendy v kurikulu, priority, multikulturní výchova, výchova k evropanství, klíčová témata, programy internacionalizace (Socrates, Leonardo, Tempus ad.). 21. Školský management, specifika řízení školy a principy řízení škol (vztahy, cíle, efekty, klima) řízení změn ve škole. Vedení lidí (leadership – řízení, rozhodování, krouţky kvality). Kultura školy. Škola jako součást společnosti. Škola jako organizace a pospolitost. 22. Předmět, funkce, metody a význam komparativní pedagogiky. Mezinárodní instituce a odborné publikace v oblasti komparativní pedagogiky. Význam indikátorŧ, klasifikace ISCED, příklad konkrétních výzkumných projektŧ. 23. Ekologická výchova. Cíl, funkce, obsah, metody, teorie a přístupy (ekosociální teorie, koncepce trvale udrţitelného rozvoje, hlubinná ekologie, ekologie sociální, ekologie člověka, kulturní ekologie). Principy globální výchovy. 24. Estetická výchova. Cíl, funkce, obsah, metody, formy. Představitelé a dílo. Estetické kategorie (proţitek, krásno, láska, umění, vkus ad.). Význam estetické výchovy v prŧřezu historických epoch (starověk, středověk, novověk, moderní doba).
  • Aplikovaná psychologie I. 1. Psychologie v systému věd. Současná definice předmětu psychologie. Hlavní psychologické obory a jejich charakteristika. 2. Vztah psychologie k hraničním vědám. Filozofie a psychologie. Pedagogika a psychologie. Medicína a psychologie. Sociologie a psychologie.Metodologie psychologie. 3. Biologické základy psychologie. Vliv genetiky na chování. Vztah biologického a sociálního v psycho-logii. Determinace psychiky. 4. Základní psychologické koncepce: asocianismus, hlubinná psychologie, tvarová psychologie, behaviorismus a fyziologie vyšší nervové činnosti, jejich filozofická východiska a současná kritika. 5. Psychologické koncepce 20. a 21.stol.: humanistická psychologie, kognitivní psychologie, transperso-nální psychologie. Srovnej zahraniční a české publikace zabývající se obecnou psychologií. Analyzuj vývoj předmětu psychologie.Porovnej psychoanalýzu a neopsychoanalýzu. Uveď vztah mezi jednotlivými psychologickými koncepcemi a dobovým kontextem. II. 6. Poznávací (kognitivní) procesy. Čití, vnímání, představivost, fantazie, obrazotvornost. Asociační zá-kony. 7. Myšlení a řeč. Myšlenkové operace. Konvergentní a divergentní myšlení. Imaginativní myšlení. Poru-chy poznávacích procesŧ. 8. Psychologie řeči. Řeč a jazyk. Kognitivní styl. Poruchy řeči z psychologického hlediska. Afázie. Kultura řečového projevu. Psycholingvistika. 9. Psychologie paměti. Fáze, druhy a typy paměti. Paměť a učení. Dlouhodobá a krátkodobá paměť. Aktivní paměť. Zapamatování a zapomínání. Trénink paměti. Poruchy paměti. 10. Kategorie učení v psychologii. Podmiňování. Druhy učení. Učení a motivace. Zákony učení. Transfer. Teorie učení. Utváření návykŧ, vědomostí a dovedností. Psychologické otázky poruch učení. 11. Pozornost a vědomí, jejich vymezení v psychologii. Vlastnosti pozornosti. Úmyslná a neúmyslná pozornost. Stupně vědomí. Vztah pozornosti k transpersonální psychologii. Kvantitativní a kvalitativní poruchy vědomí. Poruchy pozornosti. Objasni vztah kognitivních procesů k psychologickým disciplinám (psychofyzice, experimentální psychologii, kognitivní psychologii). Čím se zabývá neurolingvistické programování? Vysvětli rozdíl mezi osobním stylem a kognitivním stylem? Vyberte si jeden učební styl a popište moţnosti individuální práce. III. 13/17 Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma 12. Kategorie osobnosti v psychologii. Teoretické koncepce osobnosti. Filosofické zdroje pojetí osobnosti. Struktura osobnosti. Rysy a vlastnosti osobnosti. Princip vyuţití faktorové analýzy. Vrstvy osobnosti. Typologie osobnosti. 13. Emoce. Chápání emocí a citŧ v psychologii. Psychofyziologie emocí. Klasifikace emocí. Výraz a emoce. Poruchy emocionality. Kultivace emocí. Alexitýmie. 14. Aktivační a regulační faktory osobnosti - motivace. Teorie motivace – homeostatický model. Motivy a jejich formální třídění. Obsahová klasifikace motivŧ (cíle, potřeby, zájmy, hodnoty, ideály). Pojem incentivy. Aspirace. Patologie motivace.Vztah motivace k humanistické psychologii. 15. Schopnosti. Klasifikace schopností. Vlohy a schopnosti. Nadání, talent. Inteligence. Koncepce inteligence. Kreativita. Měření inteligence. Validita testu. Vztah výkonnosti a inteligence. Mentální retardace. Demence. Temperament a charakter. Pouţívání těchto pojmŧ v psychologii. Klasifikace temperamentu. Charakterové vlastnosti. Vŧle a rozhodování. Poruchy vŧle. Kultivace temperamentu, charakteru a vŧle. 16. Stres, frustrační tolerance, modelové situace zvládání zátěţe. Náročné ţivotní situace a jejich zvládání. Únava. Druhy únavy. Princip odpočinku a relaxace. Konflikty a frustrace. Reakce na frustraci. Stres. Zvládání stresu. Porovnej funkční koncepce inteligence u W. Sterna D. Wechslera, L. S. Vygotskiho, R. Feuersteina. Vysvětli pojem temperamentový „ pluralismus“, popiš dvojdimenzionální teorie temperamentu a třía více komponentové teorie temperamentu. Vysvětli Maslowovu teorii nedostatkových a růstových motivů. Objasni Sprangerovu koncepci hodnotových orientací. IV. 17. Obory vývojové psychologie. Kategorie vývoje v psychologii. Předmět ontogenetické psychologie. Zákony vývoje. Periodizace psychického vývoje. Individualizace duševního vývoje. 18. Období novorozence, kojence a batolete z hlediska psychologie. Deprivace a subdeprivace. Psycholo-gické charakteristiky předškolního věku. Dětská hra a kresba. Školní zralost. Psychologie handicapu. 19. Psychologické otázky období mladšího školního věku a pubescence. SPVU. Vývoj písma. Krize dospívání. Psychologie morálního vývoje. Psychologické zásady výchovy dítěte a dospívajícího. 20. Psychologie adolescence, rané dospělosti a dospělosti. Profesionální orientace. Podmínky utváření profesní kariéry. Psychologické otázky sexuality a její vývoj. 21. Psychologie a psychohygiena rodiny. Konstelace členŧ rodinné struktury. Typologie rodin. Diagnostika rodiny. Rodinná psychoterapie. 22. Psychologie stárnutí. Stárnutí a psychické funkce. Aktivní stáří. Normální a patologické stárnutí. Sociálně-psychologické problémy stárnutí. Psychoterapie a psychologická pomoc. Popište základní metodologické přístupy vývojové psychologie. Objasněte individuální rozdíly v duševním vývoji jednotlivců, jejich příčiny. Srovnejte psychoanalytickou periodizaci S. Freuda s kognitivní periodizací J. Piageta. Uveďte psychosociální periodizaci E. H. Eriksona, vysvětlete její východiska. Popište typy rodinných koalicí podle Glicka a Kesslera. Objasněte genetickou teorii charakteru podle R. F. Pecka a R. J. Havighursta. 14/17 Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma V. 23. Sociální psychologie, předmět zkoumání. Skupina, její struktura a dynamika. Klasifikace skupin. Sociální situace. Sociální role. Sociální dovednosti. Sociometrie. Metody skupinové terapie. 24. Socializace. Jedinec a sociální prostředí. Zákonitosti socializace. Sociální chování. Sebepojetí, sebepoznávání a sebeuvědomování. Sebereflexe. Jáství. Psychopatologie jáství. 25. Sociální percepce. Percepční stereotypy. Atribuce. Utváření obrazu o jiném člověku. Postoje a jejich funkce. Formování a změny postojŧ. 26. Sociální komunikace. Verbální a nonverbální komunikace. Rozhovor. Analýza komunikace. Pravidla efektivní komunikace. Psychologické aspekty sebeprosazování (asertivita). 27. Patopsychologie a její předmět. Vztah patopsychologie a psychopatologie. Etiologie. Pojetí normality. Psychologie sluchového a zrakového postiţení. Poruchy centrální nervové soustavy a jejich psychologické konsekvence. Pervazivní vývojové poruchy. 28. Kategorie „zdraví― a její význam v současné psychologii, pedagogice a školství. Definice zdraví, negativní a pozitivní pojetí zdraví. Holistické pojetí zdraví. Podpora zdraví a výchova ke zdraví. Program ZDRAVÍ 21. 29. Otázky výkonnosti, únavy, odpočinku a relaxace. Druhy únavy, únava a monotonie, únava a psychické nasyceni. Aktivní a pasivní odpočinek. Spánek. Principy relaxace a příklady relaxačních technik. 30. Koncepce stresu a jeho teorie, dŧsledky zátěţe a zvládání stresu (coping). Teorie Selyeho a Lazaruse. Eustres a distres. Systémové pojetí stresu. Stresory a salutory. Zdravotní a psychologické dŧsledky stresu. Akutní reakce na stres a posttraumatická stresová porucha. Antistresové programy. 31. Syndrom vyhoření (burnout) a jeho prevence. Znaky burnout sy. a prŧběh jeho vývoje. Typy prevence. Sociální opora. Odolnost jako vlastnost osobnosti (resilience, koherence, hardiness). 32. Neurotické poruchy, problémy adaptace a principy psychoterapie. Klasifikace neurotických poruch a jejich příznaky. Úzkost a strach. Psychodynamická a kognitivněbehaviorální koncepce v psycho-terapii. Logoterapie. Psychagogika. 33. Kvalita ţivota a ţivotní styl. A a B typ chování. Kouření, drogy, alkohol, rizikový sex, optimalizace výţivy. Tělesný pohyb. Well-being. Fitness. Wellness. Optimismus. Vztahy k jiným lidem. 34. Rozvoj osobnosti, osobnostní rŧst a sebevýchova (self-management). Autoregulace. Negativní a pozitivní emoce. Základy pozitivního myšlení. Flow. Sebepoznání a self-esteem. Zrání osobnosti. Popište úskalí socializace sluchově, zrakově a tělesně postiţeného člověka.Rozlište mezi poruchou autistického spektra a Aspergerovým syndromem.Přibliţte vnímání reality člověka s autismem.Objasněte příčiny zvýšené agresivity u současné populace.Moţnosti léčení duševních poruch.Znáte výzkumné projekty či granty zabývající se kategorií zdraví? VI. 35. Pedagogicko-psychologická diagnostika. Předmět zkoumání. Poznávání osobnosti. Anamnéza, diagnóza, prognóza. Problémy s poznáváním osobnosti. Testové a projektivní techniky. Úskalí psychometrického přístupu. Individuální rozdíly mezi lidmi. 36. Intervenční poradenské postupy. Psycholog a jeho klient. Sociální kontrola a pomoc. Etika práce psychologa. Interpretace dat z vyšetření a zpráva z psychologického vyšetření 15/17 Okruhy ke SZZ pro magisterské studium sociální pedagogiky – kombinovaná forma 37. Metodika výběru pracovníkŧ do pracovního týmu, assessment centra. Péče o nového pracovníka v organizaci. Péče o vystupujícího pracovníka, outplacement. 38. Klasické teorie pracovní motivace (Taylor, McGregor, Herzberg, Maslow, postmoderní teorie) a tvorba motivačních programŧ. 39. Faktory pracovní spokojenosti. Pracovní týmy, jejich charakteristika, týmové role, řízení týmu. 40. Skupinová koheze, rizika strnulosti a rozpadu pracovních týmŧ. Podmínky spolupráce a win-win strategie, spolupracující klima v organizaci. 41. Komunikace v organizaci (komunikační cesty, komunikace s pracovníky – naslouchání a poskytování zpětné vazby). 42. Personální formy inteligence a diplomatické nadání manaţera (H. Gardner). Leader a manaţer. Role manaţera, komunikační styly. 43. Konflikty – druhy, řešení konfliktŧ, mapa konfliktu. 44. Workholismus a syndrom vyhoření.
Literatura
  • VACEK, Pavel. Morální vývoj v psychologických a pedagogických souvislostech. Hradec Králové: Gaudeamus, 2000, 121 s. ISBN 80-7041-148-1. info
  • VORLÍČEK, Chrudoš. Úvod do pedagogiky. 1. vyd. Jinočany: H & H, 2000, 175 s. ISBN 808602279X. info
  • HORKÁ, Hana. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. 2. rozšířené a doplněné. Brno: Paido, 2000, 127 s. ISBN 80-85931-85-0. info
  • VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese :variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 444 s. ISBN 80-7178-214-9. info
  • VALIŠOVÁ, Alena. Autorita jako pedagogický problém. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 135 s. ISBN 8071846244. info
  • STŘELEC, Stanislav. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy I. Brno: Paido, 1998, 189 stran. ISBN 8085931613. info
  • STŘELEC, Stanislav. Rodina jako výchovné prostředí. In Kapitoly ze sociální pedagogiky a psychologie. Brno: Paido, 1998, s. 53-70. Paido - edice pedagogické literatury - 74.publik. ISBN 80-85931-58-3. info
  • MAŇÁK, Josef. Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1998, 134 s. ISBN 8021018801. info
  • Moderní pedagogika. Edited by Jan Průcha. 1. vyd. Praha: Portál, 1997, 495 s. ISBN 80-7178-170-3. info
  • DRAPELA, Victor J. Přehled teorií osobnosti. Translated by Karel Balcar. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 175 s. ISBN 80-7178-134-7. info
  • ČÁP, Jan. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha: ISV, 1996, 302 s. ISBN 80-85866-15-3. info
  • SVOBODOVÁ, Jarmila a Vladimír JŮVA. Alternativní školy. Brno: Paido, 1995, 76 s. ISBN 80-85931-00 -1. info
  • MAREŠ, Jiří a Jaro KŘIVOHLAVÝ. Komunikace ve škole. Vydání první. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 210 stran. ISBN 8021010703. info
  • PELIKÁN, Jiří. Výchova jako teoretický problém. 1. vyd. Ostrava: Amosium servis, 1995, 234 s. ISBN 80-85498-27-8. info
  • PIKE, Graham a David SELBY. Globální výchova :Nabídka alternativních aktivit pro práci ve škole. Praha: Grada, 1994, 322 s. ISBN 80-85623-98-6. info
  • Rodina jako instituce a vztahová síť. Edited by Oldřich Matoušek. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993, 124 s. ISBN 80-901424-7-8. info
  • LANGOVÁ, Marta. Učitel v pedagogických situacích : Kapitoly ze sociální pedagogické psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992, 96 s. ISBN 80-7066-613-7. info
  • ALAN, Josef. Etapy života očima sociologie. 1. vyd. Praha: Panorama, 1989, 439 s. ISBN 8070380446. URL info
Výukové metody
Přednáška s podněty k samostudiu a individuální přípravě ke zkoušce formou kolokvia.
Metody hodnocení
Okruhy ke kolokviu (neklasifikovaná zkouška):
Rozdílná pojetí osobnosti a její výchovy; obecné otázky vývoje osobnosti a výchovy, základní teoretické přístupy, podstatné vztahy týkající se osobnosti .
Axiologická východiska výchovy; teorie hodnot, proces hodnocení, druhy hodnot, hodnoty a cíle výchovy, výchova hodnotami k hodnotám .
Sociální vývoj osobnosti; člověk jako sociální bytost, sociální skupina a jedinec, pedagogická práce se sociální skupinou, podmínky vlivu sociální skupiny na rozvoj osobnosti jejích členů .
Utváření mravní identity osobnosti; psychologické teorie morálního vývoje, faktory podmiňující proces morálního vývoje, analýza procesu morálního vývoje, věkové zvláštnosti dítěte a morální vývoj . Výchova k aktivitě ,samostatnosti a tvořivosti; aktivita ,samostatnost a tvořivost ve struktuře osobnosti a jako pedagogický problém,faktory podporující a brzdící samostatnost a tvořivost,metody rozvíjející samostatnost a tvořivost.
Vliv způsobu výchovy na utváření osobnosti; pojem způsob výchovy, modely způsobu výchovy, metody zjišťování způsobu výchovy, čím je determinován způsob výchovy, vývoj dětí a dospělých v závislosti na způsobu výchovy v jejich orientační rodině, způsob výchovy a celkový rozvoj osobnosti .
Problém výchovné autority v prostředí rodiny a školy; výchova a autorita, autorita jako garant pozitivních hodnot společnosti, druhy autority, střetávání autoritativních a antiautoritativních forem výchovy, vztah autority a svobody ve výchově, zdroje autority edukátora . Participace a kooperace jako způsoby výchovy; k podstatě participace a kooperace, participace a kooperace v edukačním procesu, modely participace a kooperace, problém interpersonální valorizace ve vztazích mezi edukantem a edukátorem. Faktory prostředí podněcující rozvoj osobnosti; pojem prostředí a typologie prostředí, člověk a prostředí, specifické znaky pedagogického zkoumání prostředí, zjišťování kvalitativní úrovně výchovného prostředí, kvantitativní měřené výchovného prostředí . Multikulturní a globální dimenze výchovy; globalizace a její sociálně kulturní důsledky, problémy sociokulturní odlišnosti, sociálně pedagogická problematika romského etnika, problematika sociokulturní adaptace emigrantů .
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je určen pro studenty posledního tj. 6. případně 7. semestru.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, podzim 2011, jaro 2012, podzim 2012, jaro 2013, podzim 2013, jaro 2014, podzim 2014, jaro 2015, podzim 2015, jaro 2016, podzim 2016, jaro 2017, podzim 2017, jaro 2018, podzim 2018, podzim 2019, jaro 2020.