SOp112 Sociální pedagogika

Pedagogická fakulta
podzim 2020
Rozsah
1/2/0. 6 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
Mgr. et Mgr. Martina Kurowski, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Lenka Gulová, Ph.D. (přednášející)
Mgr. František Trapl, Ph.D. (přednášející)
Garance
Mgr. Lenka Gulová, Ph.D.
Katedra sociální pedagogiky – Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Kateřina Štěpařová
Dodavatelské pracoviště: Katedra sociální pedagogiky – Pedagogická fakulta
Předpoklady
Předmět SOp112 Sociální pedagogika je složen ze dvou částí – přednáška a seminární cvičení, které probíhají pravidelně každý týden. Podmínkou úspěšného zvládnutí předmětu je aktivní plnění konkrétních úkolů dle požadavků na práci studenta a řešení odborných témat jak na přednášce, tak v semináři. U studentů/tek předpokládáme schopnost kultivovaného erudovaného vystupování před spolužáky, schopnost organizace skupiny, řízení diskuse ve skupině a aktivní zapojení do diskuse, schopnost zpracovat elektronické podklady (seminární práce) na didakticky propracované úrovni. Vystoupení studenta/tky před skupinou musí být didakticky propracované s využitím nejrůznějších dostupných pomůcek audiovizuální techniky. Nezbytná je i schopnost sebereflexe, přijímat zpětnou vazbu ostatních studentů a vyučujících, odborně a smysluplně reagovat na podněty a připomínky kolegů v rámci zadaného tématu.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Cílem předmětu SOp112 Sociální pedagogika je prostřednictvím probíraných témat seznámit studenty/tky se základními sociálně-pedagogickými kategoriemi a naučit je jasné základní orientaci v oboru sociální pedagogiky (metody, formy SP, aktuální problémy SP, atd.). Smyslem je také představení pestré škály teoretických a praktických dovedností opírajících se o dovednost kritické reflexe, hledání analogií a komparace, schopnost reflektovat sociálně pedagogické jevy v každodenní realitě a vysvětlovat je prostřednictvím dostupných teorií nebo na základě vlastního výzkumu vytvářet teorie nové. Studenti/tky dále získají přehled o odborné literatuře a budou seznámeni se sociálně-pedagogickým výzkumem. Dalším úkolem předmětu je také studentům/tkám přiblížit jednotlivá prostředí výchovy a jejich typy, ukázat specifika metod sociálně-pedagogického působení v různých typech prostředí a analyzovat faktory, které mohou ohrožovat optimální rozvoj osobnosti (snažíme se také postihnout vzájemný vliv mezi prostředím a výchovou). Ve výuce také představíme aktuální témata sociální pedagogiky. Vlastní pohled na získané znalosti a dovednosti budeme průběžně reflektovat.
Výstupy z učení
Po úspěšném ukončení předmětu SOp112 Sociální pedagogika student/tka: 1. bude schopen/a bez problémů vyslovit svoji definici sociální pedagogiky (podloženou na základě odborných zdrojů) a bude schopen/a ji zařadit do kontextu mezi další společenskovědní obory. Student/ka se bude orientovat v předmětu sociální pedagogiky, bude mít přehled o základní odborné literatuře. 2. bude schopen/a charakterizovat význam prostředí pro člověka a jeho typologii. 3. získá dovednost reagovat v základních sociálně-pedagogických situacích, v nichž se výchova odehrává. 4. získá dovednosti pro kritické zhodnocení objektivní reality a dovednosti adekvátně argumentovat, vyhnout se „argumentačním faulům“. 5. získá inspiraci a podporu v tom, jak uplatnit sociální pedagogiku v preventivní, poradenské či terapeutické oblasti. 6. porozumí principům a hodnotám, na kterých sociální pedagogika staví.
Osnova
  • Přednášková témata: Sociální pedagogika a její vymezení  Sociální pedagogika v systému sociálních a pedagogických věd (historický náčrt). Předmět sociální pedagogiky, obsahové zaměření a hlavní témata, kterými se zabývá moderní sociální pedagogika 21. století. Vymezení sociální pedagogiky oproti vědám hraničním a příbuzným. Teorie sociální pedagogiky a její podíl na utváření sociálně pedagogického paradigmatu.  Funkce sociální pedagogiky (podle N. Huppertze a E. Shinzlera), komparace konceptů sociální pedagogiky v ČR, Německu, (Velké Británii), Polsku a Slovensku. Rozvoj sociální pedagogiky v ČR a v zahraniční ve 20. století. Kritické zhodnocení vývoje po 2. světové válce. Vztah sociální pedagogiky a sociální práce ve výše uvedených zemích.  Náznaky konstituování sociální pedagogiky v dílech významných filozofů, pedagogů a sociologů (J. H. Pestalozzi, P. Natorp, A. Diesterweg, G. A. Lindner, A. I. Bláha, F. Štampach, P. Pitter, S. Velinský, R. Wroczynský, atd.). Sociálně pedagogické a sociologické teorie utvářející teoretický základ oboru. Prostředí jako stavební kámen sociální pedagogiky  Vliv prostředí na rozvoj jedince, typologie a rozdělení prostředí. Význam vlivu prostředí na vývoj jedince, pedagogizace prostředí. Sociální pedagog ve školním prostředí, možnosti působení.  Metody a formy sociální pedagogiky, provázanost s oblastmi pedagogiky volného času, možnosti pedagogické práce v oblasti mimoškolní výchovy a pedagogiky volného času. Cílové skupiny sociální pedagogiky (děti, dospívající, dospělí, specifika sociálně znevýhodněných skupin, aktivizace seniorských skupin, menšiny, migrující cizinci). Sociální pedagogika jako výchova sociálních vztahů  Sociální pedagogika směrem k sociálně znevýhodněným skupinám, kontext s oblastmi sociálních patologií a sociální práce. Definice sociálně znevýhodněných skupin, téma inkluze a integrace ve vztahu k sociální pedagogice. Jak poznávat a vytvářet podmínky pro rozvoj jedinců žijících ve specifických sociálních skupinách. Subkultury, etnické menšiny a minority, cizinci ve společnosti. Pojmové vymezení, charakteristika základních rysů, životní styl skupin. Teorie vzniku subkultur.  Procesy sociální inkluze, exkluze a koheze, teorie sociální reprodukce a rovnost vzdělávacích příležitostí, problém vzdělanostní mobility (reflexe ve výzkumu, viz např. Katrňák, T. Odsouzeni k manuální práci), teorie Basila Bernsteina – jazyková a sociální podmíněnost vzdělanosti, teorie P. Bourdieho a P. Willise.  Uplatnění sociálních pedagogů v praxi. Možnosti uplatnění sociálního pedagoga nejen ve školním prostředí. Spolupráce s učitelem a dalšími profesemi ve školním prostředí. Sociální pedagogika v kontextu související legislativy (školský zákon, zákon o sociálních službách). Axiologický rozměr sociální pedagogiky  Hodnotová dimenze v práci pedagoga, výchova k hodnotám jako součást pedagogického procesu. Hodnoty, normy a jejich utváření, zdroje autority, rekapitulace vývoje mravního jednání, kulturní a sociální podmíněnost utváření mravních norem.  Výchova ke kritickému myšlení: základní metody aktivního učení (třífázový model učení E-U-R, učení prožitkem, atd.). Kritická reflexe mediálních sdělení: masmédia a jejich dopad na současnou společnost, zejména na individualitu dětí a mládeže. Manipulativní účinky médií. Mediální gramotnost a mediální výchova v práci sociálního pedagoga, význam školy v chápání (mas)médií. Seminární cvičení: podrobný popis 1) Metafora místo definice: Metafora jako cesta k pochopení předmětu zájmu sociální pedagogiky. Základní pojmy ve vědeckých disciplínách obvykle charakterizujeme prostřednictvím exaktních definic (z latinského de = od, pryč a finis = hranice, tedy definitio = ohraničení, vymezení). Prostřednictvím definování, tj. „vymezení přesných hranic“, obvykle usilujeme o pokud možno jednoznačné a přesné určení významu určitého pojmu (např. výchova je ….). Přesná vymezení odborných pojmů nacházíme v odborných slovnících a encyklopediích (viz např. Pedagogická encyklopedie, Průcha, 2009). Pojem, který máme definovat, nazýváme také definiendum (lat. to, „co máme definovat“), popis samotného významu (tedy definovaného) označujeme jako definiens (definující). Proč je důležitá definice ve vědecké komunitě? Aby se určitá vědecká komunita domluvila a rozuměla si, má svoji terminologii, specifický výčet pojmů, které jsou definovány, a používáme je k vysvětlení daných jevů. Pojem, který je srozumitelný např. určité sociálně pedagogické komunitě, může být v rámci jiných disciplín (komunitách) vnímán odlišně, s pozměněným významem. Proto je vždy nutné, abychom ctili danou oborovou terminologii a pojmy, se kterými pracujeme, přesně definovali. Jedině pak budeme vědět, „o čem se vlastně bavíme“. Na rozdíl od přesné definice je metafora specifická jazyková konstrukce, jejíž podstata spočívá v přenesení významu na jiný předmět na základě vnější nebo vnitřní podobnosti. Je tedy specifickým druhem tropu – přeneseného významu. Přenesený význam pojmů, který používáme v běžném jazyce, ale i v uměleckém vyjádření, může být projevem spontánního vývoje jazyka, ale už z kognitivní psychologie víme, že dokladem schopnosti abstraktně myslet, tvořivě nacházet nové analogie, asociace, významy atd. Prostřednictvím použití přeneseného významu můžeme (s trochou nadsázky – rozuměj analogicky - podobně jako při definici) vyjádřit podobnost označovaného (denotátu) s věcí nebo vztahem, který označuje jeho základní význam. Jak uvádí Peterka (2006, 103), „trop je tedy přímým přivoláním konotace, tedy asociativní významové složky. Výraz trop pochází z latinského tropus a řecký tropos ze slovesa trepo = obracím, měním.“ Metafory můžeme vytvářet na základě podobnosti tvaru (struktury), rozsahu (množství), funkce, místa nebo polohy apod. Součástí metafory je také personifikace (zosobňovaní - oživování neživých věcí), např. „skála si zívla a vznikla jeskyně“. Výstupem seminárního cvičení je vytvořit několik tvořivých metafor, které by lépe a živěji charakterizovaly sociální pedagogiku, její předmět, metody, cíle apod. Můžete se zaměřit na metaforické zobrazení sociální výchovy apod. Výstupem je 5 tvořivých metafor, které „lépe“ jako vědecká definice vystihnou podstatu našeho oboru. Toto vymezení napomůže např. lepší prezentaci sociální pedagogiky před laickou veřejností. Student práci odevzdá v el. verzi dle zadání vyučující. 2) Rodina - mýtus nebo skutečnost? Význam rodiny je pro každého člověka neoddiskutovatelný, přesto žijeme v době, kdy dochází zhruba k 50% rozpadu všech sezdaných párů, kterou někteří odborníci označují jako krizi tradiční rodiny. Smyslem seminárního cvičení je definovat rodinu jako sociální jednotku ve společnosti 21. století. Chceme porozumět mezigeneračním vztahům, popsat rodinné rituály a zamyslet se nad dalšími souvisejícími tématy (partnerství osob stejného pohlaví a jejich právo vychovávat děti, náhradní rodinná péče, apod). Výstupem ze semináře je tvorba rodokmenu vlastní rodiny, kdy každý rodokmen zahrnuje min. 4 generace. Tento rodokmen bude pak charakterizován hlubší analýzou rodinného prostředí na základě skupinového rozhovoru se členy nukleární rodiny. V rámci rozhovoru se pak každý student/ka zamyslí nad těmito otázkami: - Jaké jsou charakteristiky členů rodiny, kteří mne nejvíce ovlivnili: o Co mne spojuje, co máme společného o V čem se lišíme o Co nejčastěji slýchám od vybraných členů o Apod. - Jaké rituály naše rodina dodržuje a proč 3) Objektivem objektivně? Sociální pedagogika bývá někdy nesprávně a jednostranně vymezována jako věda o prostředí. Význam prostředí jistě nemůžeme podceňovat, ale také v žádném případě přeceňovat. O sociálním prostředí se hodně píše, ale o jeho vlivu na osobnost člověka v podstatě nemáme dostatečné množství empirických studií. Je sociální prostředí měřitelné? Jak můžeme sociální prostředí exaktně popsat, aby vlastní deskripce byla vyjádřením určité specifické kategorie determinující osobnost jedince a utvářející jeho sociální vztahy. Následující seminární úkol se bude soustředit na mapování potřeb konkrétní, předem zvolené cílové skupiny (subkultury), která reprezentuje zajímavé sociálně pedagogické fenomény (např. freegani, squatteři, guerilla knitting, rodičovské komunity s alternativními výchovnými přístupy, apod.). Úkol je rozdělen na dvě části. V rámci první se student/ka pokusí přesně vymezit vnější, viditelné znaky daného sociálního prostředí, které určitým specifickým způsobem zkoumanou skupinu charakterizují a mohou být signifikantní pro začlenění do konkrétní kategorie. Dále se pokusí o vymezení tzv. neviditelných znaků (deskriptorů), které můžeme zjistit a popsat prostřednictvím kvalitativních přístupů, např. rozhovorem či pozorováním, a které jsou také významné pro popis prostředí dané cílové skupiny. Výstupem tohoto seminárního úkolu je sledované charakteristiky konkrétní cílové skupiny zachytit objektivem fotoaparátu a fotodokumentaci se slovním komentářem představit na semináři (textovou formu pak odevzdat vyučující v el. formě). Vlastní zobrazení bude determinováno tvořivostí realizátorů. Příklad: Jeden z umělců (který působil jako pokojská služba – uklízeč) se rozhodl zachytit život obyvatel pokojů, ve kterých uklízel. Vždy, když byl hotelový host mimo svůj pokoj, dotyčný umělec tam vnikl a pokusil se vyfotit pár snímků, které by významně mohly charakterizovat vlastního člověka. (V této souvislosti je třeba podotknout, že daný umělec to měl těžší, protože v každém pokoji pracoval se stejným kontextem – prostředím. To, co tedy mohl zachytit, byly např. osobní věci, odpadky atd., na základě kterých mohl vymyslet příběh člověka). V našem seminárním cvičení nám půjde o zachycení „projekčního – vztahového systému člověka“ skrze prostředí ve kterém žije. 4) Exkurz do odborné literatury: Student/ka si vybere na začátku semestru (nejpozději do 31. 10. 2017) odbornou knihu související se studovaným oborem (není nezbytně nutné, aby šlo pouze o prameny primární literatury) a na základě četby vypracuje detailní konspekt vybraného díla. Konspekt mimo popisu struktury díla obsahuje též základní myšlenky jednotlivých kapitol, významné citace (s řádným odkazem dle bibliografické normy) a jejich interpretace. Smyslem tohoto seminárního cvičení je sdílení přečteného na semináři a další práce s odborným textem.
Literatura
  • FREIRE, P. Education for critical conciousness. London: Continuum, 2010
  • KNOTOVÁ, Dana, Bohumíra LAZAROVÁ, Kateřina PEVNÁ a Kateřina LOJDOVÁ. Úvod do sociální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 115 s. ISBN 978-80-210-7077-6. Digitální knihovna FF MU info
  • KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vydání 2. Praha: Portál, s.r.o., 2014, 216 s. ISBN 978-80-262-0643-9. info
  • PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 5., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2013, 483 s. ISBN 9788026204565. URL info
  • PROCHÁZKA, Miroslav. Sociální pedagogika. Vydání 1. Praha: Grada, 2012, 203 stran. ISBN 9788024734705. URL info
  • BELZ, Horst a Marco SIEGRIST. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení : východiska, metody, cvičení a hry. Translated by Dana Lisá. Vyd. 2. Praha: Portál, 2011, 375 s. ISBN 9788073679309. info
  • MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2008. info
  • SZTOMPKA, Piotr. Vizuální sociologie : fotografie jako výzkumná metoda. Translated by Jiří Ogrocký. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007, 168 s. ISBN 9788086429779. info
  • PŘADKA, Milan, Dana KNOTOVÁ a Jarmila FALTÝSKOVÁ. Kapitoly ze sociální pedagogiky. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, 45 s. ISBN 8021034696. info
  • KATRŇÁK, Tomáš. Odsouzeni k manuální práci : vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004, 190 s. ISBN 8086429296. info
  • LAKOFF, George. Metafory, kterými žijeme. Edited by Mark Johnson. Vyd. 1. Brno: Host, 2002, 282 s. ISBN 8072940716. info
  • HOPF, Arnulf. Sociální pedagogika pro učitele : pomoc pro každý všední den ve škole. Translated by Bohumila Vokáčová-Svatošová - Michael Pípal. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2001, 181 s. ISBN 8072900536. info
  • DOROTÍKOVÁ, Soňa. Filosofie hodnot : problémy lidské existence, poznání a hodnocení. Praha: Univerzita Karlova, 1998, 162 s. ISBN 80-86039-79-X. info
Výukové metody
skupinová práce, samostatná práce, diskuse, domácí příprava
Metody hodnocení
splnění písemných úkolů a aktivní účast
Informace učitele
http://moodlinka.ics.muni.cz/course/view.php?id=2039
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá každý týden.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2017, podzim 2018, podzim 2019, podzim 2021.