PdF:BIp033 Integrované terénní cvičení

BIp033 Integrované terénní cvičení

Pedagogická fakulta
podzim 2021

Rozsah

0/2/0. 4 dny. 2 kr. Ukončení: z.

Vyučující

Mgr. Blažena Brabcová, Ph.D. (cvičící)
Mgr. Natálie Čeplová, Ph.D. (cvičící)
Ing. Radovan Smolinský, Ph.D., PhD. (cvičící)
Mgr. Robert Vlk, Ph.D. (cvičící)
Mgr. Libuše Vodová, Ph.D. (cvičící)

Garance

doc. RNDr. Alena Žákovská, Ph.D.
Katedra biologie – Pedagogická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Blažena Brabcová, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: Katedra biologie – Pedagogická fakulta

Předpoklady

Smyslem cvičení je umožnit studentům integrovat poznatky z různých již absolvovaných biologických předmětů a ekologie konfrotací teorie s pozorováními prováděnými přímo v terénu. Dále je na magisterském stupni studia nutné umožnit studentům ověřit si možnosti využití práce v terénu pro potřeby výuky přírodopisu na ZŠ. Umět naplánovat a realizovat terénní výuku s žáky na 2. stupni ZŠ. Předpokladem k absolvování předmětu jsou znalosti z kurzů biologie, zejména botaniky a zoologie, ekologie a z kurzů didaktiky přírodopisu.

Omezení zápisu do předmětu

Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.

Mateřské obory/plány

Učitelství přírodopisu pro základní školy (program PdF, N-PR2) (2)
Učitelství přírodopisu pro základní školy (program PdF, N-TV)
Učitelství přírodopisu pro základní školy (program PdF, N-ZS)

Cíle předmětu

Cílem kurzu je, aby student:
- dokázal odborně pracovat v terénu, popsal biologickou složku 5 různých biotopů za použití různých metod a popsal jejich biologickou složku
- navrhnul a vyzkoušel si realizaci komplexní terénní výuky žáků 2. st. ZŠ pro určitý biotop
- provedl zpětnou vazbu podle realizace a navrhl úpravy terénní výuky

Výstupy z učení

Na konci tohoto kurzu budou studenti schopni:
- odborně pracovat v terénu, prozkoumat 5 různých biotopů za použití různých metod a popsat jejich biologickou složku
- odevzdat seznam všem nalezených rostlin, živočichů a hub na biotopu
- navrhnout didaktické zpracování komplexní terénní výuky žáků 2. st. ZŠ pro určitý biotop
- provést odbornou a didaktickou přípravu komplexního terénního cvičení pro žáky
- provést realizaci komplexního terénního cvičení přímo na terénním cvičení, s ostatními spolužáky v roli žáků
- aktivně využívat metodické sady pro terénní výuku

Osnova

Integrované cvičení v terénu probíhá formou týmové práce studentů v 5 skupinách pod odborným dohledem všech vyučujících přímo v terénu (nejčastěji na Vysočině); každá skupina se věnuje jednomu přidělenému biotopu (les, louka, pole, stojatá voda, tekoucí voda). Studenti přijíždí do terénu s vypracovanou charakteristikou daného území. Skupina studentů provede odborný průzkum biotopu, po dvou dnech odborné práce odevzdává seznamy nalezených organismů na daném biotopu a hrubý návrh komplexního terénního cvičení pro žáky 2. st. ZŠ na daném biotopu. Návrh terénního cvičení potom aktivně diskutuje s vyučujícími a vytváří kompletní odbornou a didaktickou přípravu terénní výuky. Skupina chystá k výuce veškeré podklady a výukové pomůcky. Studenti aktivně využívají nachystané metodické sady (náměty na terénní výuku, didaktické a odborné podklady, literaturu, kancelářské potřeby, pomůcky pro sběr a uchování biologického materiálu). Na metodické a pracovní listy k terénní výuce, které odevzdávají do odevzdávárny předmětu v IS.
1. den: dopoledne - zahájení terénního cvičení, ubytování, brzy po obědě organizační schůzka, rozdělení studentů do skupin, přidělení biotopů jednotlivým skupinám odpoledne - návštěva všech biotopů, určování organismů, zahájení prací na jednotlivých biotopech (pokládání pastí apod.) večer - determinace a preparace sebraného a naloveného materiálu
2. den: dopoledne i odpoledne - skupinová práce na jednotlivých určených biotopech; večer: předložení seznamu zjištěných organismů na daném biotopu, předložení hrubého návrhu komplexního terénního cvičení pro žáky na daném biotopu.
3. den: aktivní diskuse s vyučujícími a odborná a didaktická příprava terénního cvičení pro žáky 2. st. ZŠ
4. den: realizace terénního cvičení se spolužáky, diskuse, odpoledne ukončení terénního cvičení, úklid, balení, nakládání materiálu a odjezd.
Na základě diskuse a sebereflexe úprava Metodických listů a pracovních listů k terénnímu cvičení pro žáky.
Náměty na terénní cvičení s žáky:
1. Šíření plodů a semen (Brabcová, Vodová) teorie: jak se mohou rostliny šířit, šíření a rozmnožování, plod, semeno v terénu: (min. dvě vyučovací hodiny) Učitel - zjistit jaké plody v terénu budou, jak se šíří (další podrobnosti, kteří ptáci bobule, typ otevírání plodu, apod.), nachystat sáčky/košík/tác/krabici, označení plodů- nálepky/papíry Žáci – 4 - 5 skupin – podle počtu typů šíření plodů a semen, vycházka, každá sk. zápisník krabici - sbírání všech plodů cestou (poznačit název rostliny, učitel – určovací literatura), každá skupina sbírá plody, alespoň 10 různých (čím víc, tím lépe) - zastávka – vyklopit plody na větší papír/tácek (papírový tácek z papírnictví/ balicí papír) - tu změť plodů roztřídit – podle toho jak se šíří, do např. 4 až 5 skupin (větrem, na srsti, spadnou, potrava, vlastními silami, vodní proudy…) - každá skupina dostane jednu skupinu plodů (těch roztříděných, tedy jedna skupina dostane letce, druhá plody šířené větrem… atd.) + k ní pracovní list – úkol – prohlédnout jestli opravdu všechny stejný způsob šíření, zapsat název r. a typ plodů, prohlédnout společné znaky (tedy např. společné znaky letců – blanité útvary, lehký plod), zapsat do PL, pojmenovat skupinu dle vlastního uvážení (např. letci, snědení, zachytávači, plavci…). - každá skupina žáků svoji skupinu plodů představí: o jaké jde, jaké rostliny a plody, předvést let ve větru, zachycení se na srsti, plavbu, snědení…) - učitel + žáci – diskuse, jestli se plod z určité skupiny může šířit také jinak, kdo je může šířit např. plodožraví ptáci, zrnožraví ptáci,… Literatura: Opravil et Drchal (1987): Jak rostliny cestují. Albatros, Praha. (Má Dr. Vodová) Doporučuji prostudovat, okopírovat. Odborná literatura o ptácích – kteří jsou plodožraví, zrnožraví, na plodech kterých r. se hlavně živí. Vlastní atlásek rostlin, které na vycházce žáci potkají či jinou určovací literaturu? Vlastní atlásek plodů nebo jen jejich charakteristika nebo nic?
2. Botanika v terénu – opakování, syntéza poznatků (ale i motivace, expozice) (Brabcová) Žáci mají za úkol přinést určité přírodniny, pak se s přírodninami dál pracuje. Lze pojmout jako hru, třeba Na pustý ostrov si s sebou musíme vzít…, bodovat,… Lze použít pro opakování jen nějakého užšího tématu, nebo jen botaniky nebo celé biologie, ekologie… Až po probrání učiva. Ovšem šlo by použít i jako motivační či expozice – obojí ale pro žáky těžší. Časová náročnost: různá – od jedné vyučovací hodiny na šk. zahradě/dvoře až po cca 4 vyučovací hodiny. Nebo celé dopoledne na šk. v přírodě. Podle cílů a typu úkolů. Terén: Rozdělení žáků do asi 5 skupin (týmů), každá skupina seznam úkolů - toho, co má přinést (každý tým jiný seznam), pomůcky: podle typu úkolu, tužka, krabice, sáčky, epruvety, desky, určovací pomůcky podle typu úkolů… Ideální by asi bylo navštívit s různými skupinami různé biotopy, ale není nutné, pokud nebudeme směřovat k ekologii Příklady témat, na která je možné se zaměřit – co žáci mají přinést (záleží na cílech učitele, záleží na ročním období (podzim – plody). - typy listů: přines list okrouhlý, list složený z lístků, …. - typy květenství: rostlinu s úborem, rostlinu s jedním květem, ….. - typy plodů: rostlinu, která má lusk, rostlinu, jejíž plod se šíří větrem, nebo jen lusk, nažku, peckovici, malvici,… - základní druhy jehličnanů: přines větvičku smrku, šišku modřínu, … - základní druhy jiných skupin rostlin nebo jen druhů, přines větvičku buku, přines jednoděložnou r., přines r. z čeledi hvězdnicovité, r. mokřadní… - rozdíl jednoděložné x dvouděložné - semeno nahosemenné r., semeno krytosemenné r. - šla by ekologie, vlhkomilnou r., … - (živočichové: přines/vyfoť kroužkovce, plže, hmyz s proměnou dokonalou, stínomilného/vlhkomilného živočicha, blanokřídlý hmyz, členovce s určitým počtem končetin, potravu kosa, …) Kontrola, splnili, nesplnili, přidělení bodů. Přírodniny by měly být ideálně takové, aby s nimi šlo dále pracovat. Musí to být promyšlené. Budou pozorovat další znaky, vyvozovat závěry. Dvě možnosti další práce: A) Skupiny 1 - 5 nechají svůj materiál ležet na velkém papíře, tácku, každá skupina bude mít nový úkol – např. vybrat jen jehličnany, vybrat listnaté stromy, vybrat jen plody a s nimi se pak dál bude pracovat – kartička se zadáním, určit o jaký strom se jedná, o jaké typy plodů se jedná, … B) Skupiny 1-5 nechají ležet svůj materiál na papíře/tácku nasbírané plody jednotlivých rostlin, každá skupina žáků dostane nový úkol, např.: shromáždit plody šířené větrem, další šířené zvířaty,…žáci obcházejí původní materiál a shromažďují materiál podle nového zadání – vlastně ho nově třídí. Nebo: nasbírané zástupce rostlin (třeba podle morfologie listu), jedna skupina vyčlení stromy, druhá keře, třetí byliny, jedna sk. vyčlení r. se stvolem, další rozřadí do čeledí, … Ukončení: každá skupina krátce představí své výsledky Literatura: klíče, atlasy, informační zdroje podle potřeby.
3. Rostlinná patra v lese, závěrem stupňovitá výstavka (Brabcová) Na terénní dobře rozvrženou práci studia pater v konkrétním lese navazuje stupňovitě uspořádaná výstavka ve škole. Teorie: biotop les, rostlinná patra, čeledi rostlin, hlavní zástupce r., stromy, keře, byliny, ekologie. Vhodné tedy až na konci botaniky. Nachystání stupňovité kostry pro výstavu a jeho umístění (karton?, pracovní činnosti?), pozor, dost místa na přírodniny (třeba v lahvičce s vodou) a kartičky s textem! (Učitel musí vyzkoušet, kolik přírodnin asi v každém patře v lese je, kolik cedulek s textem bude potřeba umístit.) Zajistit plastové krabičky na mechorosty, lahvičky, epruvety, igelitky, rýček - lopatku, popisné štítky, atp: na práci v terénu a ve škole. Terén: Žáci rozděleni do 4-5 skupin po 5(4) žácích – skupin podle počtu pater v lese – tedy 4 + např. houby, nebo jen 4, každá skupina zpracovává v terénu všechna r. patra v konkrétním lese (zkoumaný prostor se bude muset vymezit/vytyčit) – ale má předem určené speciality na jednotlivá patra (ovšem když bude žáků ve skupině 6, mohou např. na bylinné patro být experti dva). Vše si musí žáci označit do PL. Např.: smrková monokultura Milovy: mechové patro – sběr a určení (nebo určení až ve škole) mechů, sběr a určení hub, bylinné patro: lesní byliny – málo, víc při okraji lesa, juvenilní dřeviny, keřové patro, - sběr keřů, stromové patro – posbírat zástupce – větvičky, šišky, plody. Poznačit, kde jaká rostlina rostla – stín, světlo, vlhká místa, sušší místa,… Ve škole: určit rostliny (dourčovat r.), každá skupina vyšle experta na určité patro – třeba experta na patro bylinné – experti zpracují bylinné patro na výstavku, kromě přírodnin doplní informace – ve stínu, na pasece, …, experti na mechové patro – určit mechy, vlhko, sušší stanoviště – umístit do mechového patra. Literatura: O rostlinných patrech v lese – spíš text vytvořený vyučujícím. Určovací literatura – ideálně vlastní určovací atlasy, které se týkají konkrétního lesa.
4. Lýkožrout (Brabcová) 1. Kdo to je lýkožrout (kůrovec)? (Před prohlídkou stromu a kůry stromů.) („žere“ lýko, kůrovec – dírky v kůře) Co je to lýko? (cévní svazek, k čemu má r. lýko, kde je, k čemu má dřevo, kde je?) Čeho má smrk víc? K čemu je cévní svazek? Co se stane, když lýkožrout lýko „sežere“? (poškození, sucho – strom oslabený, usychání, není výživa – lýko je poškozené) 2. Oloupat kůru z kmene, kt. je u cesty složené nebo (ideálně) uschlého smrku. Prohlédnout si: kůru + dírky v kůře z vrchní strany, chodbičky v kůře zevnitř, kukly, chodbičky ve dřevě. Otázka: Kdo ty chodbičky udělal, co je tohle (zbytky po kuklách), dospělci? Co je to za organismus? Brouk. Kam ho zařadíte? Hmyz s proměnou dokonalou, členovci. proměna dokonalá – stadia na obrázcích: vajíčka, larva, kukla, dospělec – ukázat si obrázky, rozdělit žáky do skupin – každá skupina si je seřadí sama. Obrázky + kus kůry + fotky – do školy s sebou, frotáž kmene, kůry, … (papír – kmen – voskovka). Další fáze výuky: vliv člověka, smrková monokultura (důvod), původní stromy (bez zásahu člověka)?. Diskuse + tyto informace žákům dát. Vymyslí, co by se mělo změnit – jaká skladba lesa: dostanou „stromky“ (zalaminované fotografie asi, všechny vícekrát), z nich vyberou – budou na vytyčeném území jednotlivé skupiny „sázet nový les“. naučná videa – Lesy ČR: https://www.youtube.com/watch?v=qD07F6TzM_0 https://www.youtube.com/watch?v=VTBOsjazIgc https://www.youtube.com/watch?v=XYAyru-V07E https://www.youtube.com/watch?v=gGJT9te3RcQ kůrovec a les: https://www.kurovcoveinfo.cz/ https://www.kurovcoveinfo.cz/lykozrout http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/lesnictvi/pestovani-a-ochrana-lesu/kurovcova-kalamita/informace-k-oop1a2.html další odkazy: http://www.uhul.cz/ https://is.muni.cz/el/1441/podzim2015/Bi2MP_BVRL/um/4_Vegetacni_typy_CR.pdf
5. Les na podzim: houby (Brabcová) Bez teorie předem! Terén ovšem vyžaduje rozdělit žáky nejméně na dvě skupiny, každá skupina s vyučujícím, který se v houbách orientuje. Námět: Terén: pozorování – vyvozování 1) STAVBA PLODNICE: vyučující/žáci drží v ruce plodnici houby (nejdříve rouškaté houby s rourkatým hymenoforem, pak i s lupenatým – ideálně s prstenem a pochvou, pak břichatky, pak tvrdohouby) žáci pozorují stavbu plodnice – třeň, kloubouk, rourky, lupeny, řez nožem – stavba uvnitř plodnice, z čeho je plodnice tvořena, barva plodnice vně, uvnitř, není zelené – vyvozování - fotosyntéza není, kořeny nejsou, jak se živí, (lze také: na řezu se některé barví (oranžová, modrá), dál houbu s hymenoforem lupenatým, břichatku, tvrdohoubu – nejlépe častý troudnatec 2) PODHOUBÍ: z čeho plodnice vyrostla, zkusit odkrýt zeminu blízko kořenů stromů 3) ZPŮSOB VÝŽIVY: zkusit odvodit na základě podhoubí a výskytu podhoubí/plodnic/barvy – že nezelené, ne žádný přijímací otvor pro potravu, žádné kořeny 4) VÝSKYT HUB v lese – pařez, živý strom, zemina, vlhko x sucho, dřeviny x byliny 5) HOUBA x URČITÁ DŘEVINA – nutné vidět či potkat cestou alespoň dva příklady, nejlépe hřib smrkový a klouzek modřínový - vyvození mykorhizy 6) ZÁSADY SBĚRU A UCHOVÁNÍ HUB – sběr, uchování, příprava, kam volat při podezření z otravy, houbařská poradna 7) POZNÁVÁNÍ HUB – znaky na plodnici, zaměnitelné druhy, kt. v konkrétním lese jsou – ukázat + znaky, učitel vytvoří klíč se znaky, které jsou nyní vidět, ale které odráží poznávací znaky druhu, nebo vlastní atlas, houby – učitel nasbírá a žáci určují nebo sami žáci najdou (pokud tam nejsou smrtelně jedovaté houby), nesbírat, určovat. Rozdělení na jedlé, nejedlé, jedovaté. Kontrola determinace. „Zápis“: vzniká přímo během terénní výuky do terénního deníku žáka, do PL (vlepit do sešitu), …jiná možnost (až ve škole jako opakování, fotky…)… Obsahuje jen to nejdůležitější. Literatura: vlastní klíče nebo atlasy vytvořené učitelem (preferujte, co je v lese u vás) – zalaminované, určovací klíče – žáci mohou donést, co doma mají, školní určovací klíč/atlas
6. Lišejníky (Brabcová) nejlépe bez teorie předem hlavní cíle: co je to za organismy, kde rostou, na jakém podkladě, stélka, výživa, 3 nebo 4 druhy, ekologie. Žáci rozdělení do skupin po max. 5, cestou do lesa a v lese posbírají lišejníky i s podkladem. (Ještě se o lišejníku nic nedozvěděli. Nebo naopak, už je teoreticky probírali – pak vynechání posledního úkolu č. 6) Další práce, přímo v terénu: každá skupina pracuje samostatně na úkolech 1) až 5), tyto úkoly vypracuje každá skupina se svými lišejníky, výsledky znamená do tabulky v prac. listě (vel. A5/A6 stačí) nebo terénního deníku. 1) Lišejníky očísluj (čísla na zalaminovaných kartičkách), vyplň, kde byl lišejník nalezen (u cesty, v lese, na zdi v kempu, na hřišti na hlíně, …) 2) Roztřiď lišejníky podle toho, na jakém vyrůstají podkladu (kůra, větev, půda, kámen/skála) 3) Prohlédni si u každého lišejníku jeho tvar a ten tvar pojmenuj (nápady: placatý, s trychtýřky, keříčkovitý, vousatý, drobné lupínky, šedý, šedozelený, žlutý…) 4) Podívej se, jak jsou lišejníky přichycené k podkladu. 5) Urči všechny nasbírané lišejníky alespoň do rodu. (Nutné nachystat jednoduchý klíč nebo atlásek podle druhů lišejníků v okolí.) Další úkol (č. 6) obdrží každá skupina až po vyhotovení úkolů 1) až 5). Každá skupina bude mít jiný úkol. 6) zde je potřeba žáky navést – co mají pozorovat, aby mohli odpovědět (přinejhorším jim dát krátké texty nebo literaturu) - zkuste vymyslet, čím se lišejníky živí (pro nejchytřejší skupinu, zkusit rozmělnit kousek lišejníku na ubrousku) - zkuste přijít na to, z čeho se skládá tělo lišejníků (taky pro přemýšlivé) - zkuste vymyslet, jak se lišejníky asi rozmnožují - zkuste vymyslet užitek lišejníků v přírodě (potrava, pionýrské organismy) Závěr: každá skupina představí 1 lišejník a návrhy odpovědí v úkolu č. 6) pracovní list, příklad: první sloupec: čísla pod sebou – podle počtu lišejníků, pod každým číslem místo na jméno (určí až nakonec) další sloupečky: kde nalezen, podklad, tvar, barva, přichycení k podkladu, Literatura: SVRČEK, Mirko. 1976. Klíč k určování bezcévných rostlin: sinice, řasy, hlenky, houby, lišejníky a mechorosty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. https://botany.natur.cuni.cz/svoboda/prednasky/BBR/Lisejniky_uc1.pdf https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2000/cislo-11/vazany-nevazany-zivot-lisejniku.html https://www.myko.cz/myko-atlas/
7. Mechy/mechové patro v lese (Čeplová) Bez úvodní teorie Potřeby: krabičky nebo sáčky na mechy, lupy, láhev s vodou, určovací karty/atlásky, příp. vytvořit pracovní listy Žáci ve skupinkách prochází les a sbírají různé druhy mechů, poté pracují na jednotlivých úkolech: a) Stavba mechové rostlinky (lodyžka, lístky, příchytná vlákna, štět, tobolka). Mají všechny rostlinky štět s tobolkou? Mají všechny rostlinky příchytná vlákna? (rašeliníky) Případně pozorování různě stavěných rostlinek (vrcholoplodé vs. bokoplodé – není nutné uvádět pojmy, je to pomůcka pro úkol c) b) Ekologie mechů – kde rostlou, jak jsou tomu přizpůsobeny (ve vlhku, drobné rostliny, pospolitý růst, rozmnožování ve vodním prostředí), schopnost pojmout vodu (např. nechat rostliny na slunci vyschnout, poté polít vodou a pozorovat, jak rychle nasávají vodu; kolik vody lze vymačkat z trsu rašeliníku) c) Roztřiďte mechy na hromádky podle druhů (mohou dělat všechny skupiny společně – učí se zjišťovat co je stejné a co se liší) d) Určování základních zástupců pomocí karet/atlásků e) Následně ve třídě založení výstavky nebo mechária
8. Trávy na louce (Čeplová) Teorie: co jsou to trávy, jak je poznáme – stéblo (duté, kolénka), svazčité kořeny, listová pochva, jazýček, ouška, květy drobné, nebarevné, skládají složitá květenství, klásek, lichoklas, lata Potřeby: atlásky, karty s obrázky běžných trav Žáci ve skupinkách na louce plní jednotlivé úkoly (nejprve skupiny samostatně, pak se spojí dohromady) a) Jak poznám trávu – najdou jednoho zástupce, vyjmou celou rostlinu z půdy (včetně kořene), pozorují znaky pro trávy typické. Zjistí, jaké květenství tráva má (lichoklas nebi latu), pak hledají zástupce s druhým typem květenství b) Najděte co nejvíce druhů trav – žáci sbírají (teď už je nadzemní části) rostlin, snaží se najít co nejvíce rostlin, které považují za různé druhy. Tady může nastat situace, kdy seberou trávě podobnou rostlinu (např. biku, ostřici, sítinu) – pozorování rozdílů – proč to není tráva. c) Skupiny se spojí a vytváří hromádky stejných druhů (účelem není naučit se druhy poznávat, ale vysledovat různé morfologické znaky, podle kterých se druhy rozlišují). Další možností je pak přiřazovat druhy k obrázkům (v atlase nebo na předem vytištěných kartách) d) Ekologie trav – proč je na louce více druhů trav než v lese? (opylování větrem, zastínění), kde na světě najdeme největší plochy porostlé trávou? Je u nás souvislý travní porost původní? Pokud ano, tak kde?
9. Biotop pole (Čeplová) Teorie: počátky zemědělství, kulturní rostliny (opakování jednotlivých skupin – 1. stupeň – pícniny, okopaniny, obiloviny atd.), plevele Potřeby: atlasy, mapa zemědělských oblastí Žáci ve skupinkách plní jednotlivé úkoly a) Pozorování na poli – jaká na něm roste plodina, k čemu se využívá (možné spojit se zemědělskými oblastmi). Podle druhu plodiny je možné navázat např. znaky čeledě (lipnicovité, brukvovité apod.) Plevele – jsou na poli? Kde a proč? Jak se jich člověk zbavuje (čištění osiva, herbicidy – okraj pole obvykle neošetřený, plevele rostou tam). Proč jsou některé plevele vzácné (chráněné) – koukol. b) Nasbírejte různé druhy plevelů, pokuste se je určit pomocí klíče (např. penízek rolní, violka rolní, kokoška pastuší tobolka, pryšec kolovratec, mák vlčí). c) Živočichové na poli (pobytové znaky, nory hrabošů, ptáci, hmyz – včely, motýli). d) Řepka – nejlépe porovnat dvě pole s různými plodinami – u řepky poukázat na nepřítomnost hrabošů, krátkou dobu kvetení (málo hmyzu), splavování půdy kolem mělkých kořenů, herbicidy (nepřítomnost plevelů) Zdroje: Zemědělské výrobní oblasti, dostupné z: http://user.mendelu.cz/xvaltyni/systemy/projekt/files/01-vyrobni-oblast.html
10. Poznávání stromů podle listů (Čeplová) Teorie: je možné také zadat formou prvního úkolu (např. pracovní list). Morfologie listu – jednoduchý vs. složený, žilnatina, řapík, čepel, báze, vrchol, okraj (na co se při pozorování zaměřit) Potřeby: atlasy a klíče k určování dřevin Žáci pracují ve skupinkách a) Žáci hledají různé druhy stromů, sbírají listy, poté je podle morfologie rozdělí do skupin (složené, jednoduché, různé typy žilnatiny) b) Nalezené listy se pokusí určit pomocí jednoduchých klíčů c) Rozdělí na hromádky podle „poznatelnosti“ - Co už znali - Co je nové, ale snadno se pozná (zapamatuje) - Co je nové a těžké na určení a proč - Co ani s klíčem nepoznali d) V atlasech dohledají původnost druhů, u nepůvodních zjistí, odkud pochází, proč asi byly vysazeny u nás (okrasné, jedlé, pastva pro včely, krmivo pro zvěř apod.) Pozn. Je možné rozšířit o keře, případně jehličnany
11. Rostliny v zástavbě / Co roste ve městě? (v obci) (Čeplová) Bez teoretického úvodu Pomůcky: mapky zkoumané oblasti, atlasy, dezinfekce na ruce Náplní výuky je průzkum nejbližšího okolí školy / intravilán obce. Uvědomění si, že i zde najdeme bohaté spektrum rostlinných druhů, míchají se druhy vysazované a samovolně se šířící. Nalezneme řadu neobvyklých biotopů i druhů. V úvodu nezapomenout zmínit bezpečnost – provoz na silnicích, vstup do opuštěných oblastí (skládka, staveniště), hygiena rukou po sběru rostlin Žáci pracují ve skupinkách a) Žáci provedou průzkum vymezené části obce a do předem připravené mapky zakreslí místa s vegetací. Ta pak označí, podle typu rostlin, které zde převažují – člověkem vysázené (zahrady), samovolně osídleno (okraj cesty, skládka, ruderální vegetace), oba typy dohromady (trávníky, opuštěné zahrady). b) Jak vznikají stanoviště, kam se rostliny dostaly samovolně? Jaké rostliny na nich rostou? (vyučující může předem nachystat seznam rostlin, žáci v atlase dohledají jejich původ, způsob šíření apod.) c) Na vymezené souvisle vydlážděné ploše (chodník, náměstí) žáci hledají různé druhy rostlin, nejde o jejich určování, ale o počet druhů – kolik rostlin se uchytí v extrémně nepříznivých podmínkách (formou soutěže mezi skupinkami) Zdroje: Čeplová N., Kalusová V. (2016): Jak velikost města ovlivňuje druhové složení vegetace? Fórum ochrany přírody 4/2016. Dostupné z: http://www.casopis.forumochranyprirody.cz/magazin/analyzy-komentare/jak-velikost-mesta-ovlivnuje-druhove-slozeni-vegetace Lososová Z., Čeplová N., Kalusová V. (2017): Město jako životní prostředí pro život rostlin. Geografické rozhledy, 27(2), 16–19. Dostupné z: https://www.geograficke-rozhledy.cz/archiv/clanek/1330
12. Šištice a plody (Vodová) Související teorie: - rozmnožování nahosemenných a krytosemenných rostlin (související pojmy: samčí šištice, samičí šištice, pyl, vajíčko, semenná šupina, plod, oplodí) - typy plodů - rozšiřování rostlin - nahosemenné rostliny (témata: jinany a jehličnany) - krytosemenné rostliny (témata: listnaté stromy a keře, rostlinné čeledi) Materiální prostředky pro realizaci: - šištice a plody - určovací klíče a atlasy pro determinaci šišek a plodů (viz literaturu) - odborná botanická publikace pro určení typu plodu (např. Novák a Skalický, 2018) - odborná botanická publikace pro sjednocení nomenklatury (např. Danihelka 2012, Kaplan a kol. 2019 nebo Pladias) – jména rostlin v určovacích pomůckách mohou být zastaralá - boxy nebo tácy pro uložení šištic a plodů (dle toho, jak se rozhodnete námět realizovat) - papír vyšší gramáže (např. 160-250 g/ m2) pro výrobu kartiček s popisem - pravítko a psací potřeby (pro výrobu kartiček s popisem šištic a plodů) Časová náročnost: dle toho, jakým způsobem téma uchopíte, cca 2 - 4 vyučovací hodiny Náměty jak téma realizovat: 1) Sběr přírodnin v okolí školy: Ideální pro sběr je suché a teplé počasí, např. hned po letních prázdninách, kdy sbíráte přírodniny z této vegetační sezóny. Naopak sběr v zimě nebo po ní není vhodný, protože přírodniny jsou poničené povětrnostními vlivy. Žáci si přírodniny mohou nasbírat sami a přinést je do školy, pak je třeba počítat s tím, že někdo zapomene a mít nějaké přírodniny k dispozici. 2) Nácvik určování přírodnin podle atlasu / klíče (buď každý sám, nebo v malých skupinách, je třeba mít dostatek určovacích pomůcek přiměřených věku žáků) - učitel žákům vysvětlí, jak se určuje - žáci společně s učitelem určí 1 přírodninu (pro začátek vybrat jednodušší přírodninu), postup pro určení si zapíší do sešitu - žáci sami si zkouší určit jinou přírodninu, učitel jim pomáhá a pak s nimi zkontroluje; důležité je rozebrat chyby v určení – kde se zmýlili, rozebrat rozdíly ve znacích - žáci postupně určují další přírodniny Pro učitele je výhodou, když ví, se kterými šišticemi a plody budou v hodině pracovat. V případě úvodní vycházky by si měl učitel trasu předem projít, posbírat přírodniny, určit a pojmenovat je. Důležité je, aby žáci znali pojmy používané v určovacích pomůckách a také, aby pracovali se vhodnou určovací pomůckou (v některých jsou chyby, jinde aspoň zastaralé pojmenování rostlin). Pokud učitel ví, které přírodniny a podle čeho bude s žáky určovat, měl by si to sám dopředu vyzkoušet, čímž může odhalit případné chyby a nepřesnosti. Je dobré sjednotit pojmenování rostlin podle jednoho věrohodného zdroje (viz výše). 3) Vytvoření výstavky nebo sbírky přírodnin Na začátku musí učitel vzít v úvahu účel výstavky/ sbírky (Proč ji budou žáci dělat? Co si díky ní mají uvědomit?), protože od něj se bude odvíjet princip uspořádání přírodnin. Výstavka/ sbírka například může být uspořádána tak, aby kopírovala polohu jednotlivých rostlin v okolí školy (přírodniny by byly přiřazeny k plánku okolí školy, čímž by se učivo přírodopisu propojovalo se zeměpisem). Další možností je uspořádat výstavku/sbírku systematicky. Sbírku plodů lze také uspořádat podle jejich typů (suché, dužnaté atd.). Jednotlivé přírodniny by měly popsány, kromě taxonu, je vhodné u sbírky plodu uvést také typ plodu (např. tobolka), případně začlenění do typologie plodů (tobolka – suchý – pukavý plod). Literatura: Určovací pomůcky: DOBRYLOVSKÁ, Dominika. Klíč k určování stromů: 123 nejběžnějších stromů v ČR. Praha: Kupka, 2012. 978-80-87412-16-9. PIKULA, Jiří a kol. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno: CERM, 2014. 978-80-7204-280-7. Sjednocení botanické nomenklatury DANIHELKA, Jiří, CHRTEK, Jindřich. Jr. & KAPLAN, Zdeněk. Checklist of the vascular plants of the Czech Republic. Preslia. 2012, 84(3), 647–811. ISSN: 0032-7786. (dostupné online na www.preslia.cz) Případně také KAPLAN, Zdeněk [ed.]. Klíč ke květeně České republiky. 2. rozšířené vydání. Praha: Academia, 2019. ISBN: 978-80-200-2660-6. www.pladias.cz
13. Poznáváme dřeviny v zimě (L. Vodová) Související teorie: - rostlinné orgány (témata: stonek; pojmy: kmen, dřevo, lýko, borka, kůra, druhotné tloustnutí) - nahosemenné rostliny (jehličnany) - krytosemenné rostliny (témata: listnaté stromy a keře) Materiální prostředky pro realizaci: - příční řez kmenem dřeviny - voskovky (případně uhel nebo tuha) - bílé papíry A4 (neměly by být moc tuhé, max 80g/ m2) - atlasy a klíče pro určení a pojmenování dřevin (např. Dobrylovská, 2012, Pikula a kol., 2014) - větší papír (A2) pro výrobu plakátu nebo prostory pro vytvoření výstavky Časová náročnost: dle toho, jakým způsobem téma uchopíte, cca 2 - 4 vyučovací hodiny (vycházka + tvorba plakátu nebo výstavky ve třídě) Náměty jak téma realizovat: 1) Brainstorming: Podle čeho by šlo poznávat dřeviny v zimě? Očekávané odpovědi např.: šišky, staré plody, větvičky, pupeny, borka, kůra, celkový vzhled atd. Z výčtu věcí, které žáci uvedou, pak učitel vybere ty znaky, na základě kterých lze dřeviny spolehlivě poznat platí vše výše uvedené, ale na stromě nemusí být všechny znaky patrné, je dobré soustředit se na habitus, borku a pupeny). HABITUS je celkový vzhled stromu, tj. výška, tvar koruny, způsob větvení, olistění atd. Každá dřevina má svůj typický habitus, v řadě atlasů jsou popsány nebo znázorněny (např. v Úradníček a kol. 2009, Pikula a kol. 2014). 2) Pozorování v terénu: - HABITUS – bylo by dobré zachytit jej (vyfotit nebo nakreslit) a pomocí literatury popsat. Je dobré soustředit se za základní rody dřevin s typickým habitem (např. dub, lípa, javor atd.). - BORKA (nejprve by chtělo s žáky zopakovat: Co je to borka? Jak se borka liší od kůry? Ideální by bylo doprovodit opakování názornou ukázkou řezu kmenem stromu. Přímo v terénu pak nechat žáky porovnat borku různých stromů a společně si ji popsat. Následně technikou frotáže vyrobit otisk borky – na kmen stromu se přiloží bílý papír a přejíždí se přes něj voskovnou (voskovka se nedrží jako při kreslení, ale položí se celou svou délkou na kmen a přejíždí se po něm. Je to rychlejší a efektivnější.). Frotáž jde udělat i uhlem nebo tuhou. Při frotáži je dobré se soustředit na základní druhy dřevin a nejprve žákům ukazovat ty dřeviny, které lze podle borky poznat (např. dub, buk, habr, mléč, klen, jasan, jírovec). - PUPENY – pozorování pupenů a určování podle klíče Opět je vhodné zvolit základní dřeviny, které jsou podle pupenů dobře poznat (např. buk, habr, dub, klen, mléč, olše, jasan, jírovec). JEHLIČNANY Oproti listnáčům je lze v zimě poznávat i podle listů. Z poznávacích znaků jde především o počet jehlic, ve kterém na větvičce vyrůstají, délka jehlic, barva, pichlavost nebo tuhost jehlic. 3) Závěr ve škole: - tvorba plakátu (ve skupinách): každá skupina zpracuje jednu dřevinu – na plakátu bude jméno dřeviny, fotka a popis habitu, otisk borky a její popis, nákres pupenů/jehlic a popis poznávacích znaků. - výstup nemusí mít podobu plakátu, lze udělat např. jako výstavku Literatura: Určovací pomůcky: DOBRYLOVSKÁ, Dominika. Klíč k určování stromů: 123 nejběžnějších stromů v ČR. Praha: Kupka, 2012. 978-80-87412-16-9. PIKULA, Jiří a kol. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno: CERM, 2014. 978-80-7204-280-7. ÚRADNÍČEK, Luboš a kol. Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2009. 978-80-8715-462-5. www.pladias.cz
14. Nepůvodní dřeviny (Vodová) Související teorie: - nahosemenné rostliny (témata: jinany a jehličnany) - krytosemenné rostliny (témata: listnaté stromy a keře) - ochrana přírody Materiální prostředky pro realizaci: - vzorky dřevin (lze natrhat s žáky v okolí školy, nebo si žáci natrhají sami a přinesou do školy) - klíč pro určení a pojmenování dřevin (např. Dobrylovská, 2012, Pikula a kol., 2014) - odborná botanická publikace pro určení původnosti dřevin (např. Novák a Skalický, 2018) - tácy nebo vázy pro uložení dřevin ve výstavce - papír vyšší gramáže (např. 160-250 g/ m2) pro výrobu kartiček s popisem - pravítko a psací potřeby (pro výrobu kartiček s popisem) Časová náročnost: dle toho, jakým způsobem téma uchopíte, cca 2 - 4 vyučovací hodiny (vycházka + určování dřevin a vytvoření sbírky ve třídě) Náměty jak téma realizovat: 1) Sběr přírodnin v okolí školy: Žáci v okolí školy natrhají vzorky dřevin (olistěná větvička s šišticemi/květy nebo plody). Ideální je při odběru vzorku pořídit také foto celé dřeviny. V případě, že chcete ušetřit čas, mohou si žáci přinést vzorky sami. 2) Ve třídě: - nejprve provést krátký brainstorming nebo rozhovor na téma „nepůvodní dřevina“ (Co to znamená „nepůvodní dřevina“? Proč se nepůvodní dřeviny pěstují? Má jejich pěstování také nějaké nevýhody? Atd.). Na závěr by měl učitel shrnout význam pojmu „nepůvodní dřevina“ - určování a pojmenování dřevin pomocí určovacích pomůcek - popis jednotlivých druhů (napíší jména dřevin na kartičky a přiřadí ke vzorkům) - rozhodnutí, zda je dřevina původní nebo nepůvodní (např. podle literatury - ÚRADNÍČEK, Luboš a kol., nebo podle internetu Pladias.cz); dopíší, zda je dřevina původní nebo nepůvodní na papírek - dřeviny pak žáci rozdělí na dvě skupiny (původní a nepůvodní) - dál se budeme věnovat nepůvodním dřevinám: z literatury mohou žáci zjišťovat a vypisovat: a) odkud se do ČR dřevina rozšířila (odkud pochází?) b) kdy se v ČR dřevina poprvé objevila? c) lze zavést pojmy „ARCHEOFYT“ a „NEOFYT“ a nepůvodní dřeviny na tyto dvě skupiny rozdělit d) proč k nám byla dřevina přivezena nebo se k nám rozšířila? e) představuje dřevina ohrožení pro původní druhy rostlin? - žáci z dřevin vytvoří výstavku: dřeviny jsou v ní logicky uspořádány do skupin (nepůvodní a původní; nepůvodní lze případně dále členit např. na archeofyty a neofyty) 3) Závěr: je třeba nejenom slovně shrnout, ale také zapsat. Závěr může mít podobu doplňovací úlohy. Například: V okolí školy jsme našli celkem …………….druhů dřevin, z toho bylo ………… druhů v ČR původních a ……….. druhů bylo nepůvodních. Podle toho, kdy se nepůvodní druhy k nám dostaly je dělíme na …………………..…..………. a ………..……..………………… Archeofyty se na naše území dostaly do roku ……………………… Patří k nim například ……………………………, který se k nám dostal z …………………. jako…………………… Neofyty se na naše území dostaly od roku ……………….. Patří k nim například …………………………………, který se k nám dostal z …………………. jako…………………… Literatura: Určovací pomůcky: DOBRYLOVSKÁ, Dominika. Klíč k určování stromů: 123 nejběžnějších stromů v ČR. Praha: Kupka, 2012. 978-80-87412-16-9. PIKULA, Jiří a kol. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno: CERM, 2014. 978-80-7204-280-7. Informace o původnosti dřevin ÚRADNÍČEK, Luboš a kol. Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2009. 978-80-8715-462-5. DANIHELKA, Jiří, CHRTEK, Jindřich. Jr. & KAPLAN, Zdeněk. Checklist of the vascular plants of the Czech Republic. Preslia. 2012, 84(3), 647–811. ISSN: 0032-7786. (dostupné online na www.preslia.cz) www.pladias.cz
15. Ptáci na krmítku (Smolinský) Teorie: učitel v rámci teorie vysvětlí pojmy: taxonomický znak, druh, migrace (podle vzdáleností = krátké, středné dlouhé a dlouhé; podle sezony – anuální, cirkadiánní) - proč někteří ptáci odlétají na jih a jiní tu zůstavují i přes zimu. Učitel může vysvětlit nevhodnost použití suchého pečiva jako krmiva a poučí žáky o bezpečnosti a chování se při pozorování. Pomůcky: mapky zkoumané oblasti, atlasy ptáků, dalekohledy, krmítko, ptačí zob (jiné krmeni pro ptáky), fotky/obrázky několika zástupců jednotlivých čeledí našich ptáků. Náplní výuky je průzkum nejbližšího okolí školy / intravilánu obce. Uvědomí si, druhovou bohatost a složeni druhu ptactva – zejména pěvců. Naučí se správně pozorovat taxonomické znaky, důležité pro určení druhu a také používat vhodné krmivo pro jednotlivé druhy. Žáci pracují ve skupinách – podle počtu krmítek, které učitel může rozmístit do různých typů prostředí, a poté pracují na jednotlivých úkolech: a) orientaci v klíči na určení druhu + taxonomické znaky potřebné k identifikaci druhu. Mají všichni ptáci stejnou velikost? Mají stejné zbarvení? Mají stejné proporce různých částí těla (křídla, ocas)? b) ekologie ptáků – kde žijí a jak jsou přizpůsobeni svému okolí a potravě (poukázat na „Darwinovy pěnkavy“ = ukaž mi zobák a já ti řeknu, čím se živíš). Stejný princip co u zobáku platí i pro končetinu – podle typu končetiny odvodit v jakém prostředí se pták pohybuje, nebo čím se živý (ukázat v atlase, nebo na fotografiích). c) roztřídit fotky ptáků podle potravy, typu končetiny, typu zobáku a pokusit se je určit do druhu d) vytvořit s žáky krmítko na školním pozemku, případně doma. e) vytvořit volnou plochu, kde budou žáci zapisovat druhy, které viděli na školním krmítku, případně modifikace s fotografiemi druhů Literatura: Šťastný K. a kol (2016): Fauna ČR - Ptáci 1. Academia Šťastný K. a kol (2005): Fauna ČR - Ptáci 2/I. Academia Šťastný K. a kol (2005): Fauna ČR - Ptáci 2/II. Academia Šťastný K. a kol (2011): Fauna ČR - Ptáci 3/I. Academia Šťastný K. a kol (2011): Fauna ČR - Ptáci 3/II. Academia Cepák J. (2009): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventium Swenson L. (2016): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Ševčík
16. Hlasy ptáků v krajině (Smolinský) Teorie: učitel vysvětlí žákům, co to jsou pěvci a kteří další ptáci ještě vydávají hlasové projevy a jak (syrinx). Proč ptáci zpívají (teritorium, hledání partnera, varovný křik před predátorem a pod). Pomůcky: MP3/4 přehrávač, zvuky našich pěvců a jiných ptáků, atlas ptáků, dalekohledy Náplní výuky je průzkum vybraného biotopu (les, louka, rybnik/mokřad – lze porovnat různé typy prostředí = jiné/společné druhy) z hlediska avifauny. Uvědomí si, druhovou bohatost a složeni druhu ptactva – zejména pěvců zejména na základě jejich hlasových projevů. Naučí se identifikovat běžné druhy našich ptáků (hlavně pěvců) podle jejich zpěvu. Žáci pracují ve skupinách – podle počtu dalekohledů, které učitel může rozmístit do různých typů lesního prostředí (mýtina, mladý les, starý lesní porost) a poté pracují na jednotlivých úkolech: a) rozlišení typů zpěvu (výstražné volání před predátorem, lákání partnera, teritoriální zpěv). Používají ptáci ke zpěvu ještě nějaké jiné prostředky (tanec, výskoky, speciální pera, části těla, nástroje)? b) ekologie ptáků – kde žijí a jak jsou přizpůsobeni svému okolí. Hlasové projevy v průběhu sezony (teritoriální zpěv, vyhledávaní partnera) u nejběžnějších druhů (ukázat v atlase, nebo na fotografiích). c) roztřídit fotky ptáků podle zpěvu, který bude pouštět učitel ve třídě a pokusit se je určit do druhu d) vytvořit ve třídě volnou plochu, kde budou žáci zapisovat druhy, které slyšeli kolem školy, po cestě domů a pod, případně modifikace s fotografiemi druhů Literatura: http://www.nasiptaci.info/zvuky-ptaku/ Cepák J. (2009): Atlas migrace ptáků české a slovenské republiky. Aventium Swenson L. (2016): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Ševčík
17. Zjišťovaní přítomnosti savců pomocí přímé a nepřímé metody pozorování (Smolinský) Teorie: učitel vysvětlí žákům, co to jsou savci. Rozdíl mezi přímou a nepřímou metodou pozorování a jak pomocí nich zjistit druhové složení savců ve vybraném prostředí. Vysvětlí pojmy týkající se pobytových znaků a jak je hledat. Pomůcky: klíč na určování stop, atlas našich savců, obrázky/fotografie nejběžnějších druhů, dalekohledy Náplní výuky je průzkum vybraného biotopu (les, louka, rybnik/mokřad – lze porovnat různé typy prostředí = jiné/společné druhy) z hlediska výskytu savců. Žáci si osvojí dovednosti v hledání pobytových znaků a jejich identifikaci s pomocí klíčů. Žáci pracují ve skupinách – podle počtu dalekohledů, které učitel může rozmístit do různých typů prostředí (les, louka a vodní biotop) a poté pracují na jednotlivých úkolech: a) rozlišení typů pobytových znaků (přímé = vizuální/akustické pozorování jedince ; nepřímé = nalezení pobytových znaků ve formě srsti, stop, kostí, trusu, výhrabků apod.). b) ekologie savců – kde žijí a jak jsou přizpůsobeni svému okolí. Vizuální a akustické značení teritoria v průběhu sezony (trus lasicovitých a psovitých šelem na viditelných místech, chlupy/srst otřená na stromech, chodbičky/cestičky vytvořené drobnými zemními savci atd.) nejběžnějších druhů (ukázat v atlase, nebo na fotografiích). c) roztřídit fotky savců podle nepřímých pobytových znaků, které bude ukazovat učitel ve třídě a pokusit se je určit do druhu d) vytvořit ve třídě volnou plochu, kde budou žáci zapisovat druhy pomocí pobytových znaků, které viděli kolem školy, po cestě domů a pod, případně modifikace s fotografiemi druhů Literatura: Anděra M., Horáček I. (2012): Poznáváme naše savce. Sobotáles https://www.chaloupky.cz/lejna-bobky-koblizky/ https://www.ivb.cz/wp-content/uploads/Stopy-tisk.pdf https://www.selmy.cz/data/publications/stopy-selem.pdf
18. Trofické úrovně (Smolinský) Teorie: učitel vysvětlí žákům, co to jsou trofické úrovně a jak funguje potravní řetězec. Rozdíly mezi jednotlivými biotopy budou uvedeny na příkladu lesa, louky a vodního biotopu. Je zde nutná syntéza poznatků z předešlých úloh a vědomostí. Pomůcky: klíč na určování stop, atlasy našich obratlovců, bezobratlých a rostlin, obrázky/fotografie nejběžnějších druhů, dalekohledy Náplní výuky je průzkum vybraného typu biotopu (les, louka, rybník/mokřad – lze porovnat různé typy prostředí = jiné/společné druhy) z hlediska potravního řetězce. Žáci si osvojí dovednosti v logickém myšlení a syntéze již získaných poznatků ohledně bionomie a ekologie. Žáci pracují ve skupinách – podle počtu dalekohledů, které učitel může rozmístit do různých typů prostředí (les, louka a vodní biotop) a poté pracují na jednotlivých úkolech: a) identifikace trofických úrovní na příkladech nalezených druhů obratlovců nebo jejich pobytových znaků (přímé = vizuální/akustické pozorování jedince; nepřímé = nalezení pobytových znaků ve formě srsti, stop, kostí, trusu, výhrabků apod.). b) potravní ekologie obratlovců – kde žijí, jak jsou přizpůsobeni svému okolí, antipredační strategie a vyhledávání potravy na všech úrovních trofického řetězce na příkladu nejběžnějších druhů v daném biotopu (ukázat v atlase, nebo na fotografiích). c) roztřídit fotky obratlovců podle nalezených pobytových znaků, které bude ukazovat učitel ve třídě a pokusit se je zařadit na trofickou úroveň. d) vytvořit ve třídě volnou plochu, kde budou žáci zapisovat druhy do trofického řetězce, které viděli kolem školy, po cestě domů a pod, případně modifikace s fotografiemi druhů Literatura: Begon M., Harper J. L., Townsend C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva. Univerzita Palackého Olomouc Tkadlec E. (2008): Populační ekologie: Struktura, růst a dynamika populací. Univerzita Palackého Olomouc http://www.nasiptaci.info/zvuky-ptaku/ Cepák J. (2009): Atlas migrace ptáků české a slovenské republiky. Aventium Swenson L. (2016): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Ševčík Moravec a kol. (2015): Fauna ČR. Plazi – Reptilia. Academia Baruš V., Oliva O. (1992): Fauna ČSFR. Obojživelníci – Amphibia. Academia Baruš V., Oliva O. (1995): Fauna ČR a SR. Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) 1. Academia Baruš V., Oliva O. (1995): Fauna ČR a SR. Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) 2. Academia Anděra M., Horáček I. (2012): Poznáváme naše savce. Sobotáles https://www.chaloupky.cz/lejna-bobky-koblizky/ https://www.ivb.cz/wp-content/uploads/Stopy-tisk.pdf https://www.selmy.cz/data/publications/stopy-selem.pdf Krejča J. (2007): Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. Príroda
19. Meandry Svratky (L. Vodová) Související teorie: - Vnější geologické činitele: činnost tekoucí vody (horní tok, střední tok, dolní tok, koryto, údolní niva, meandr, nárazový břeh, nánosový břeh, eroze, sedimentace, odškrcený meandr, mrtvé rameno) - Ochrana přírody a krajiny: všechny údolní nivy a vodní toky jsou zákonem chráněny jako významné krajinné prvky; zde navíc také území chráněno jako přírodní rezervace Meandry Svratky a také jako součást CHKO Žďárské vrchy. téma lze realizovat v přírodopisu i v zeměpisu Materiální prostředky pro realizaci: - turistická mapy (lze vytisknout z: https://mapy.cz/turisticka) - edice Chráněná území – stačí svazek Jihlavsko (lze stáhnout z https://www.ochranaprirody.cz/publikacni-cinnost/chranena-uzemi-cr/) - Plán péče k PR Meandry Svratky (lze stáhnout z https://drusop.nature.cz/portal/) - Pracovní list Časová náročnost: cca 1-2 vyučovací hodiny (dle zvolné náplně) Náměty jak téma realizovat: Je vhodné využít blízkosti meandrů na řece Svratce a výuku realizovat v terénu, tj. použití induktivní přístup a na základě konkrétního příkladu vyvodit obecné zákonitosti fluviálních procesů. 1) Co je to meandr: - přímo u meandru si s dětmi ukázat, co to je meandr - společně pomocí rozhovoru vyvodit: Jak meandry vznikají? Proč vznikají? Kde je najdeme (Jsou na všech řekách? Ve kterých částech jejich toku?) - načrtnout si stavbu meandru (zakreslit do náčrtu: proudnici, nárazový a nánosový břeh) - jak se meandr vyvíjí v čase: zkuste v terénu najít stopy po posunu meandrů ve směru řeky (např. odškrcené rameno) - Co když potřebuji přejít na druhou stranu řeky, ale není tu most. Kudy je nejlepší řeku přejít? 2) Proč jsou meandry chráněny: - v terénu bude vyznačena přírodní rezervace, najděte značení a vysvětlete si (pruhové značení, malý státní znak) - proč je toto území chráněno (co je předmětem ochrany)? – zde bude překryv několika nástrojů ochrany přírody a krajiny – CHKO Ždárské vrchy, PR Meandry Svratky a ochrana vodního toku a nivy jako VKP - vyskytují se v nich nějaké zvláště chráněné druhy? - čím jsou meandry ohroženy? Závěr (co by si měli žáci zapamatovat): Meandry se vytváří na středních nebo dolních tocích řek. Díky nim se tok řeky prodlužuje a spád řeky klesá. Jeden břeh je řekou vymílán (= nárazový), na druhém se usazují sedimenty (= nánosový). Meandry nejsou v čase stálé, ale posunují se po proudu. Vlivem eroze může dojít k úplném odškrcení meandru, vzniká pak nové koryto a z odškrceného meandru se postupně stává mrtvé rameno řeky. Meandry vznikají činností tekoucí vody, patří tedy k vnějším geologickým procesům. Literatura: ZAPLETAL, Jan. Základy geologie. 2. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci služba, 1998. ISBN 80-7067-855-0.
20. Ochrana přírody (L. Vodová) Související teorie: - chráněná území (velkoplošná, maloplošná NP, CHKO, NPR, PR, NPP, PP, předmět ochrany, územní ochrana, druhová ochrana, ÚSES, památné stromy, významné krajinné prvky) - orientace v mapě téma lze realizovat v rámci přírodopisu i zeměpisu Materiální prostředky pro realizaci: - turistická mapy (lze vytisknout z: https://mapy.cz/turisticka) - edice Chráněná území – stačí svazek vztahující se k Vašemu kraji (lze stáhnout z https://www.ochranaprirody.cz/publikacni-cinnost/chranena-uzemi-cr/) - Plány péče k maloplošných zvláště chráněným územím (lze stáhnout z https://drusop.nature.cz/portal/) - Územní plán obce, ve které se škola nachází – zjistíme kde je vymezen ÚSES - Zákon o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. Časová náročnost: 2 vyučovací hodiny (dle zvolné náplně) Náměty jak téma realizovat: Byl zvolen induktivní přístup, kdy na základě konkrétních příkladů, jak je příroda a krajina v okolí školy chráněna žáci dojdou k tomu, že existují různé nástroje (v zákoně o ochraně přírody a krajiny jich je celkem 12), tzn., že ochrana přírody nejsou jenom zvláště chráněná území (ZCHÚ). Pro studenty, kteří už o tématu něco vědí, by šel nejprve udělat brainstorming. 1) Která zvláště chráněná území máme v okolí: - z turistické mapy zjistíme hranice zvláště chráněných území - vypíšeme velkoplošná (NP, CHKO) i maloplošná (NPR, PR, NPP, PP) ZCHÚ - zjistíme, proč jsou chráněná (co je předmětem ochrany) a jak se o ně pečuje (u maloplošných najdeme buď v Chráněných územích, nebo v Plánu péče; u velkoplošných najdeme v Chráněných územích) 2) Které druhy organismu v okolí školy jsou chráněné: - z Chráněných územích, nebo Plánu péče vyhledáme druhy, které jsou chráněny za zákona (speciální ochrana) - Zjistíme, ve kterých kategoriích jsou chráněny a vysvětlíme, že nejvyšší kategorie ochrany jsou druhy kriticky ohrožené (KO), následují silně ohrožené (SO) a poté ohrožené (O) - žáci si vypíší příklady ke každé kategorii - zeptáme se dětí, co ty ostatní druhy, když tu nejsou vypsány, tak je můžeme ničit, poškozovat nebo hubit? Nemůžeme, všechny druhy rostlin a živočichů jsou takto chráněny, říká se tomu ochrana obecná (tzn., že se týká všech). 3) Co děláme proto, aby organismy mohly migrovat a vyměňovat si genetickou informaci: - k tomuto účelu slouží územní systém ekologické stability = ÚSES (síť tvořená biocentry, biokoridory a interakčními prvky) - v územní plánu obce zjistíme kde je v území veden ÚSES (má část vymezenou, tj. existující a návrhovou, kterou bude třeba ještě dobudovat). V rámci pozemkových úprav se na ÚSES pamatuje v tzv. plánu společných zařízeních. - kde jsou v území umístěna biocentra? - kudy vedou biokoridory? 4) Co dalšího děláme pro ochranu přírody a krajiny? - zjistíme z mapy, zda nejsou v území nějaké památné stromy (Kde jsou? O které druhy se jedná? Proč jsou chráněny?) - voda je nezbytná pro život, proto jsou všechny vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy chráněny jako tzv. významné krajinné prvky, takto jsou chráněny i mokřady, rašeliniště, lesy, remízy, trávníky, meze, protože se podílejí na zadržování vody. Stejnou tak chráníme i části neživé přírody (naleziště nerostů a zkamenělin, skalní útvary, výchozy a odkryvy atd.). Závěr: - shrnutí: Čím konkrétně chráníme přírodu a krajinu? Uveďte aspoň tři příklady z okolí školy a vysvětlete, jak, zde ochrana přírody a krajiny probíhá.

Literatura

Šťastný a kol. (2005 - 2016): Ptáci ČR I - III
Moravec a kol. (2015): Fauna ČR. Plazi – Reptilia. Academia
Cepák J. (2009): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventium
Lososová Z., Čeplová N., Kalusová V. (2017): Město jako životní prostředí pro život rostlin. Geografické rozhledy, 27(2), 16–19.
Opravil et Drchal (1987): Jak rostliny cestují. Albatros, Praha.
Řehák B. (1968): Vycházky do přírody. SPN, Praha.
Danihelka J,. Chrtek J. et Kaplan Z. (2012): Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia 84: 674-811.
Čeplová N., Kalusová V. (2016): Jak velikost města ovlivňuje druhové složení vegetace? Fórum ochrany přírody 4/2016.
PIKULA, Jiří a kol. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno: CERM, 2014. 978-80-7204-280-7.
Unar, J. a Unarová, J. (1998): Naše nejhojnější trávy. Rezekvítek: Brno.
KAPLAN, Zdeněk, Jiří DANIHELKA, Jindřich jun. CHRTEK, Jan KIRSCHNER, Karel KUBÁT, Milan ŠTECH, Jan ŠTĚPÁNEK, Petr BATOUŠEK, Petr BUREŠ, Roman BUSINSKÝ, Jaroslav ČÁP, Martin DANČÁK, Michal DUCHÁČEK, Martin DUCHOSLAV, Václav DVOŘÁK, Libor EKRT, Petr FILIPPOV, Vít GRULICH, Daniel HRČKA, Michal HRONEŠ, Lubomír HROUDA, Zdenka HROUDOVÁ, Vladimír JEHLÍK, Klára KABÁTOVÁ, Gergely KIRÁLY, Ludmila KIRSCHNEROVÁ, Lucie KOBRLOVÁ, Kateřina KOČÍ, Petr KOUTECKÝ, František KRAHULEC, Pavel KÚR, Martin LEPŠÍ, Petr LEPŠÍ, Bohumil MANDÁK, Jan PONERT, Jan PRANČL, Petr PYŠEK, Radomír ŘEPKA, Jiří SÁDLO, Jan SUDA, Otakar ŠÍDA, Petr ŠMARDA, Pavel ŠPRYŇAR, Jitka ŠTĚPÁNKOVÁ, Bohumil TRÁVNÍČEK, Pavel TRÁVNÍČEK, Jiří UHER, Radim Jan VAŠUT, Václav VĚTVIČKA, Jiří ZÁZVORKA a Václav ZELENÝ. Klíč ke květeně České republiky. 2, aktualizované vydání. Praha: Academia, 2019, 1168 s. ISBN 978-80-200-2660-6. info
ANDĚRA, Miloš. Atlas fauny České republiky. Illustrated by Jan Sovák. Vydání 1. Praha: Academia, 2018, 664 stran. ISBN 9788020027566. info
VĚTVIČKA, Václav. Rostliny na poli a v lese. Illustrated by Zdeňka Krejčová. Vydání první. Praha: Aventinum, 2018, 223 stran. ISBN 9788074420986. info
HROUDA, Lubomír. Rostliny naší přírody : štětcem Anny Skoumalové, perem Lubomíra Hroudy. Illustrated by Anna Skoumalová-Hadačová. Vydání 1. Praha: Academia, 2018, 850 stran. ISBN 9788020028679. info
PAVLASOVÁ, Lenka. Přírodovědné exkurze ve školní praxi. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2015, 157 stran. ISBN 9788072908073. info
DEMEK, Jaromír, Peter MACKOVČIN, Břetislav BALATKA, Antonín BUČEK, Martin CULEK, Petr ČERMÁK, Daniel DOBIÁŠ, Marek HAVLÍČEK, Mojmír HRÁDEK, Karel KIRCHNER, Jan LACINA, Tomáš PÁNEK, Petr SLAVÍK, Irena SMOLOVÁ a Jaroslav VAŠÁTKO. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2015, 610 s. 1. a 2. díl. ISBN 978-80-7509-113-0. info
TOMÁŠEK, Milan. Půdy České republiky. Páté, upravené a doplněn. Praha: Česká geologická služba, 2014, 68 stran. ISBN 9788070758618. info
VÁVRA, Václav a Jindřich ŠTELCL. Významné geologické lokality Moravy a Slezska. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 292 s. 55 - Vědy o zemi. geologické vědy. ISBN 978-80-210-6715-8. info
TKADLEC, Emil. Populační ekologie : struktura, růst a dynamika populací. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, xiii, 414. ISBN 9788024433851. info
HROUDA, Lubomír. Rostliny luk a pastvin. Vyd. 1. Praha: Academia, 2013, 447 s. ISBN 9788020022592. info
KOČÁREK, Petr, Jaroslav HOLUŠA, Robert VLK a Pavel MARHOUL. Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Praha: Academia, 2013, 288 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2173-1. info
DOBRYLOVSKÁ, Dominika. Klíč k určování stromů: 123 nejběžnějších stromů ČR. 1. vyd. Praha: Petr Kupka, 2012, 34 s. ISBN 978-80-87412-16-9. info
GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia : časopis české botanické společnosti. Praha: Česká botanická společnost, 2012, roč. 84, č. 3, s. 631-645. ISSN 0032-7786. info
Reptile biodiversitystandard methods for inventory and monitoring. Edited by Roy W. McDiarmid. Berkeley: University of California Press, 2012, xii, 412 p. ISBN 9780520266711. info
BÍNA, Jan a Jaromír DEMEK. Z nížin do hor : geomorfologické jednotky České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, 343 s. ISBN 9788020020260. info
CHYTRÝ, Milan, Tomáš KUČERA, Martin KOČÍ, Vít GRULICH, Pavel LUSTYK, Kateřina ŠUMBEROVÁ, Jiří SÁDLO, Zdenka NEUHÄUSLOVÁ, Michal HÁJEK, Kamil RYBNÍČEK, František KRAHULEC, Andrea KUČEROVÁ, Jiří KOLBEK a Štěpán HUSÁK. Katalog biotopů České republiky. Druhé vydání. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010, 445 s. Katalog biotopů České republiky. ISBN 978-80-87457-02-3. URL info
ÚRADNÍČEK, Luboš. Dřeviny České republiky. 2., přeprac. vyd. [Kostelec nad Černými lesy]: Lesnická práce, 2009, 367 s. ISBN 9788087154625. info
VĚTVIČKA, Václav. Rostliny na louce a u vody. Illustrated by Zdeňka Krejčová. Vydání první. Praha: Aventinum, 2009, 223 stran. ISBN 9788086858906. URL info
Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. Illustrated by Jindřich Krejča. Čtvrté vydání. Bratislava: Príroda, 2007, 384 stran. ISBN 9788007015722. info
ANDĚRA, Miloš a Ivan HORÁČEK. Poznáváme naše savce. Illustrated by Jan Hošek. 2. přeprac. vyd. Praha: Sobotáles, 2005, 327 s. ISBN 8086817083. info
ANDĚRA, Miloš a Ivan HORÁČEK. Poznáváme naše savce. Illustrated by Jan Hošek. 2. přeprac. vyd. Praha: Sobotáles, 2005, 327 s. ISBN 8086817083. info
Chráněná území ČR. Edited by Peter Mackovčin - Jiří Zahradnický. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004, 588 s. ISBN 80-86064-68-9. info
Klíč ke květeně České republiky. Translated by Karel Kubát. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002, 927 s. ISBN 8020008365. info
BEGON, Michael, John L. HARPER a Colin R. TOWNSEND. Ekologie : jedinci, populace a společenstva. Translated by Bronislava Grygová - Barbara Köberleová - Zdeněk Brandl. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997, xxiv, 949. ISBN 8070676957. info
ANDĚRA, Miloš. Velká kniha živočichů : hmyz, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci. Edited by Ladislav Korbel, Illustrated by Jindřich Krejča. Vyd. 2. Bratislava: Príroda, 1997, 344 s. ISBN 8007009914. info
Measuring and monitoring biological diversity : standard methods for mammals. Edited by Don E. Wilson - F. Russell Cole - James D. Nichols - Rasanayagam Rudra. London: Smithsonian Institution Press, 1996, xxvii, 409. ISBN 1560986379. info
Measuring and monitoring biological diversity : standard methods for amphibians. Edited by W. Ronald Heyer - Maureen A. Donnelly - Roy W. McDiarmid - Lee-Ann C. London: Smithsonian Institution Press, 1994, xix, 364. ISBN 9781560982845. info

Výukové metody

Forma výuky: Terénní cvičení (4 dny).
Výukové metody: Samostatná práce v terénu pod přímým vedením vyučujících, vypracování a příprava návrhu terénní výuky pro žáky, pozorování, práce s literaturou, samostudium literatury.

Metody hodnocení

Podmínky udělení zápočtu:
1. příprava charakteristiky území (samostudium), kde se bude terénní cvičení konat
2. aktivní přístup při odborné terénní práci na biotopu
3. vypracování návrhů a přípravy terénní výuky pro žáky, aktivní účast při realizaci terénní výuky se spolužáky
4. odevzdání metodického listu a pracovního protokolu

Informace učitele

Informace o terénním cvičení
Studenti sledují vývěsku na stránkách katedry a na nástěnce katedry. Organizační pokyny (termín konání, místo konání, ubytování, strava) budou garantem předmětu aktualizovány v dostatečném předstihu - nejčastěji v dubnu nebo květnu předchozího semestru.
Vedení TC: Mgr. Blažena Brabcová, Ph.D.; Ing. Radovan Smolinský, Ph.D., Ph.D., Mgr. Robert Vlk, Ph.D.; Mgr. Natálie Čeplová, Ph.D., Mgr. Libuše Vodová, Ph.D. Kontaktní osoba (organizátor): Mgr. Blažena Brabcová, Ph.D.
V posledních letech se nejčastěji jezdí: Poslední týden v srpnu nebo první nebo druhý týden v září do penzionu Poslední Míle - Milovy.
Zvláštní požadavky: - terénní vybavení, včetně obuvi vhodné pro práci v lese, na (podmáčených) loukách, u vody (ve vodě), teplé oblečení, oblečení/pláštěnky do deště. - terénní zápisník - 1 PET láhev (1,5 l) a 1 malý kelímek od jogurtu (každý účastník pro instalaci zemní pasti)
Náměty na terénní cvičení s žáky:
1. Šíření plodů a semen (Brabcová, Vodová) teorie: jak se mohou rostliny šířit, šíření a rozmnožování, plod, semeno v terénu: (min. dvě vyučovací hodiny) Učitel - zjistit jaké plody v terénu budou, jak se šíří (další podrobnosti, kteří ptáci bobule, typ otevírání plodu, apod.), nachystat sáčky/košík/tác/krabici, označení plodů- nálepky/papíry Žáci – 4 - 5 skupin – podle počtu typů šíření plodů a semen, vycházka, každá sk. zápisník krabici - sbírání všech plodů cestou (poznačit název rostliny, učitel – určovací literatura), každá skupina sbírá plody, alespoň 10 různých (čím víc, tím lépe) - zastávka – vyklopit plody na větší papír/tácek (papírový tácek z papírnictví/ balicí papír) - tu změť plodů roztřídit – podle toho jak se šíří, do např. 4 až 5 skupin (větrem, na srsti, spadnou, potrava, vlastními silami, vodní proudy…) - každá skupina dostane jednu skupinu plodů (těch roztříděných, tedy jedna skupina dostane letce, druhá plody šířené větrem… atd.) + k ní pracovní list – úkol – prohlédnout jestli opravdu všechny stejný způsob šíření, zapsat název r. a typ plodů, prohlédnout společné znaky (tedy např. společné znaky letců – blanité útvary, lehký plod), zapsat do PL, pojmenovat skupinu dle vlastního uvážení (např. letci, snědení, zachytávači, plavci…). - každá skupina žáků svoji skupinu plodů představí: o jaké jde, jaké rostliny a plody, předvést let ve větru, zachycení se na srsti, plavbu, snědení…) - učitel + žáci – diskuse, jestli se plod z určité skupiny může šířit také jinak, kdo je může šířit např. plodožraví ptáci, zrnožraví ptáci,… Literatura: Opravil et Drchal (1987): Jak rostliny cestují. Albatros, Praha. (Má Dr. Vodová) Doporučuji prostudovat, okopírovat. Odborná literatura o ptácích – kteří jsou plodožraví, zrnožraví, na plodech kterých r. se hlavně živí. Vlastní atlásek rostlin, které na vycházce žáci potkají či jinou určovací literaturu? Vlastní atlásek plodů nebo jen jejich charakteristika nebo nic?
2. Botanika v terénu – opakování, syntéza poznatků (ale i motivace, expozice) (Brabcová) Žáci mají za úkol přinést určité přírodniny, pak se s přírodninami dál pracuje. Lze pojmout jako hru, třeba Na pustý ostrov si s sebou musíme vzít…, bodovat,… Lze použít pro opakování jen nějakého užšího tématu, nebo jen botaniky nebo celé biologie, ekologie… Až po probrání učiva. Ovšem šlo by použít i jako motivační či expozice – obojí ale pro žáky těžší. Časová náročnost: různá – od jedné vyučovací hodiny na šk. zahradě/dvoře až po cca 4 vyučovací hodiny. Nebo celé dopoledne na šk. v přírodě. Podle cílů a typu úkolů. Terén: Rozdělení žáků do asi 5 skupin (týmů), každá skupina seznam úkolů - toho, co má přinést (každý tým jiný seznam), pomůcky: podle typu úkolu, tužka, krabice, sáčky, epruvety, desky, určovací pomůcky podle typu úkolů… Ideální by asi bylo navštívit s různými skupinami různé biotopy, ale není nutné, pokud nebudeme směřovat k ekologii Příklady témat, na která je možné se zaměřit – co žáci mají přinést (záleží na cílech učitele, záleží na ročním období (podzim – plody). - typy listů: přines list okrouhlý, list složený z lístků, …. - typy květenství: rostlinu s úborem, rostlinu s jedním květem, ….. - typy plodů: rostlinu, která má lusk, rostlinu, jejíž plod se šíří větrem, nebo jen lusk, nažku, peckovici, malvici,… - základní druhy jehličnanů: přines větvičku smrku, šišku modřínu, … - základní druhy jiných skupin rostlin nebo jen druhů, přines větvičku buku, přines jednoděložnou r., přines r. z čeledi hvězdnicovité, r. mokřadní… - rozdíl jednoděložné x dvouděložné - semeno nahosemenné r., semeno krytosemenné r. - šla by ekologie, vlhkomilnou r., … - (živočichové: přines/vyfoť kroužkovce, plže, hmyz s proměnou dokonalou, stínomilného/vlhkomilného živočicha, blanokřídlý hmyz, členovce s určitým počtem končetin, potravu kosa, …) Kontrola, splnili, nesplnili, přidělení bodů. Přírodniny by měly být ideálně takové, aby s nimi šlo dále pracovat. Musí to být promyšlené. Budou pozorovat další znaky, vyvozovat závěry. Dvě možnosti další práce: A) Skupiny 1 - 5 nechají svůj materiál ležet na velkém papíře, tácku, každá skupina bude mít nový úkol – např. vybrat jen jehličnany, vybrat listnaté stromy, vybrat jen plody a s nimi se pak dál bude pracovat – kartička se zadáním, určit o jaký strom se jedná, o jaké typy plodů se jedná, … B) Skupiny 1-5 nechají ležet svůj materiál na papíře/tácku nasbírané plody jednotlivých rostlin, každá skupina žáků dostane nový úkol, např.: shromáždit plody šířené větrem, další šířené zvířaty,…žáci obcházejí původní materiál a shromažďují materiál podle nového zadání – vlastně ho nově třídí. Nebo: nasbírané zástupce rostlin (třeba podle morfologie listu), jedna skupina vyčlení stromy, druhá keře, třetí byliny, jedna sk. vyčlení r. se stvolem, další rozřadí do čeledí, … Ukončení: každá skupina krátce představí své výsledky Literatura: klíče, atlasy, informační zdroje podle potřeby.
3. Rostlinná patra v lese, závěrem stupňovitá výstavka (Brabcová) Na terénní dobře rozvrženou práci studia pater v konkrétním lese navazuje stupňovitě uspořádaná výstavka ve škole. Teorie: biotop les, rostlinná patra, čeledi rostlin, hlavní zástupce r., stromy, keře, byliny, ekologie. Vhodné tedy až na konci botaniky. Nachystání stupňovité kostry pro výstavu a jeho umístění (karton?, pracovní činnosti?), pozor, dost místa na přírodniny (třeba v lahvičce s vodou) a kartičky s textem! (Učitel musí vyzkoušet, kolik přírodnin asi v každém patře v lese je, kolik cedulek s textem bude potřeba umístit.) Zajistit plastové krabičky na mechorosty, lahvičky, epruvety, igelitky, rýček - lopatku, popisné štítky, atp: na práci v terénu a ve škole. Terén: Žáci rozděleni do 4-5 skupin po 5(4) žácích – skupin podle počtu pater v lese – tedy 4 + např. houby, nebo jen 4, každá skupina zpracovává v terénu všechna r. patra v konkrétním lese (zkoumaný prostor se bude muset vymezit/vytyčit) – ale má předem určené speciality na jednotlivá patra (ovšem když bude žáků ve skupině 6, mohou např. na bylinné patro být experti dva). Vše si musí žáci označit do PL. Např.: smrková monokultura Milovy: mechové patro – sběr a určení (nebo určení až ve škole) mechů, sběr a určení hub, bylinné patro: lesní byliny – málo, víc při okraji lesa, juvenilní dřeviny, keřové patro, - sběr keřů, stromové patro – posbírat zástupce – větvičky, šišky, plody. Poznačit, kde jaká rostlina rostla – stín, světlo, vlhká místa, sušší místa,… Ve škole: určit rostliny (dourčovat r.), každá skupina vyšle experta na určité patro – třeba experta na patro bylinné – experti zpracují bylinné patro na výstavku, kromě přírodnin doplní informace – ve stínu, na pasece, …, experti na mechové patro – určit mechy, vlhko, sušší stanoviště – umístit do mechového patra. Literatura: O rostlinných patrech v lese – spíš text vytvořený vyučujícím. Určovací literatura – ideálně vlastní určovací atlasy, které se týkají konkrétního lesa.
4. Lýkožrout (Brabcová) 1. Kdo to je lýkožrout (kůrovec)? (Před prohlídkou stromu a kůry stromů.) („žere“ lýko, kůrovec – dírky v kůře) Co je to lýko? (cévní svazek, k čemu má r. lýko, kde je, k čemu má dřevo, kde je?) Čeho má smrk víc? K čemu je cévní svazek? Co se stane, když lýkožrout lýko „sežere“? (poškození, sucho – strom oslabený, usychání, není výživa – lýko je poškozené) 2. Oloupat kůru z kmene, kt. je u cesty složené nebo (ideálně) uschlého smrku. Prohlédnout si: kůru + dírky v kůře z vrchní strany, chodbičky v kůře zevnitř, kukly, chodbičky ve dřevě. Otázka: Kdo ty chodbičky udělal, co je tohle (zbytky po kuklách), dospělci? Co je to za organismus? Brouk. Kam ho zařadíte? Hmyz s proměnou dokonalou, členovci. proměna dokonalá – stadia na obrázcích: vajíčka, larva, kukla, dospělec – ukázat si obrázky, rozdělit žáky do skupin – každá skupina si je seřadí sama. Obrázky + kus kůry + fotky – do školy s sebou, frotáž kmene, kůry, … (papír – kmen – voskovka). Další fáze výuky: vliv člověka, smrková monokultura (důvod), původní stromy (bez zásahu člověka)?. Diskuse + tyto informace žákům dát. Vymyslí, co by se mělo změnit – jaká skladba lesa: dostanou „stromky“ (zalaminované fotografie asi, všechny vícekrát), z nich vyberou – budou na vytyčeném území jednotlivé skupiny „sázet nový les“. naučná videa – Lesy ČR: https://www.youtube.com/watch?v=qD07F6TzM_0 https://www.youtube.com/watch?v=VTBOsjazIgc https://www.youtube.com/watch?v=XYAyru-V07E https://www.youtube.com/watch?v=gGJT9te3RcQ kůrovec a les: https://www.kurovcoveinfo.cz/ https://www.kurovcoveinfo.cz/lykozrout http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/lesnictvi/pestovani-a-ochrana-lesu/kurovcova-kalamita/informace-k-oop1a2.html další odkazy: http://www.uhul.cz/ https://is.muni.cz/el/1441/podzim2015/Bi2MP_BVRL/um/4_Vegetacni_typy_CR.pdf
5. Les na podzim: houby (Brabcová) Bez teorie předem! Terén ovšem vyžaduje rozdělit žáky nejméně na dvě skupiny, každá skupina s vyučujícím, který se v houbách orientuje. Námět: Terén: pozorování – vyvozování 1) STAVBA PLODNICE: vyučující/žáci drží v ruce plodnici houby (nejdříve rouškaté houby s rourkatým hymenoforem, pak i s lupenatým – ideálně s prstenem a pochvou, pak břichatky, pak tvrdohouby) žáci pozorují stavbu plodnice – třeň, kloubouk, rourky, lupeny, řez nožem – stavba uvnitř plodnice, z čeho je plodnice tvořena, barva plodnice vně, uvnitř, není zelené – vyvozování - fotosyntéza není, kořeny nejsou, jak se živí, (lze také: na řezu se některé barví (oranžová, modrá), dál houbu s hymenoforem lupenatým, břichatku, tvrdohoubu – nejlépe častý troudnatec 2) PODHOUBÍ: z čeho plodnice vyrostla, zkusit odkrýt zeminu blízko kořenů stromů 3) ZPŮSOB VÝŽIVY: zkusit odvodit na základě podhoubí a výskytu podhoubí/plodnic/barvy – že nezelené, ne žádný přijímací otvor pro potravu, žádné kořeny 4) VÝSKYT HUB v lese – pařez, živý strom, zemina, vlhko x sucho, dřeviny x byliny 5) HOUBA x URČITÁ DŘEVINA – nutné vidět či potkat cestou alespoň dva příklady, nejlépe hřib smrkový a klouzek modřínový - vyvození mykorhizy 6) ZÁSADY SBĚRU A UCHOVÁNÍ HUB – sběr, uchování, příprava, kam volat při podezření z otravy, houbařská poradna 7) POZNÁVÁNÍ HUB – znaky na plodnici, zaměnitelné druhy, kt. v konkrétním lese jsou – ukázat + znaky, učitel vytvoří klíč se znaky, které jsou nyní vidět, ale které odráží poznávací znaky druhu, nebo vlastní atlas, houby – učitel nasbírá a žáci určují nebo sami žáci najdou (pokud tam nejsou smrtelně jedovaté houby), nesbírat, určovat. Rozdělení na jedlé, nejedlé, jedovaté. Kontrola determinace. „Zápis“: vzniká přímo během terénní výuky do terénního deníku žáka, do PL (vlepit do sešitu), …jiná možnost (až ve škole jako opakování, fotky…)… Obsahuje jen to nejdůležitější. Literatura: vlastní klíče nebo atlasy vytvořené učitelem (preferujte, co je v lese u vás) – zalaminované, určovací klíče – žáci mohou donést, co doma mají, školní určovací klíč/atlas
6. Lišejníky (Brabcová) nejlépe bez teorie předem hlavní cíle: co je to za organismy, kde rostou, na jakém podkladě, stélka, výživa, 3 nebo 4 druhy, ekologie. Žáci rozdělení do skupin po max. 5, cestou do lesa a v lese posbírají lišejníky i s podkladem. (Ještě se o lišejníku nic nedozvěděli. Nebo naopak, už je teoreticky probírali – pak vynechání posledního úkolu č. 6) Další práce, přímo v terénu: každá skupina pracuje samostatně na úkolech 1) až 5), tyto úkoly vypracuje každá skupina se svými lišejníky, výsledky znamená do tabulky v prac. listě (vel. A5/A6 stačí) nebo terénního deníku. 1) Lišejníky očísluj (čísla na zalaminovaných kartičkách), vyplň, kde byl lišejník nalezen (u cesty, v lese, na zdi v kempu, na hřišti na hlíně, …) 2) Roztřiď lišejníky podle toho, na jakém vyrůstají podkladu (kůra, větev, půda, kámen/skála) 3) Prohlédni si u každého lišejníku jeho tvar a ten tvar pojmenuj (nápady: placatý, s trychtýřky, keříčkovitý, vousatý, drobné lupínky, šedý, šedozelený, žlutý…) 4) Podívej se, jak jsou lišejníky přichycené k podkladu. 5) Urči všechny nasbírané lišejníky alespoň do rodu. (Nutné nachystat jednoduchý klíč nebo atlásek podle druhů lišejníků v okolí.) Další úkol (č. 6) obdrží každá skupina až po vyhotovení úkolů 1) až 5). Každá skupina bude mít jiný úkol. 6) zde je potřeba žáky navést – co mají pozorovat, aby mohli odpovědět (přinejhorším jim dát krátké texty nebo literaturu) - zkuste vymyslet, čím se lišejníky živí (pro nejchytřejší skupinu, zkusit rozmělnit kousek lišejníku na ubrousku) - zkuste přijít na to, z čeho se skládá tělo lišejníků (taky pro přemýšlivé) - zkuste vymyslet, jak se lišejníky asi rozmnožují - zkuste vymyslet užitek lišejníků v přírodě (potrava, pionýrské organismy) Závěr: každá skupina představí 1 lišejník a návrhy odpovědí v úkolu č. 6) pracovní list, příklad: první sloupec: čísla pod sebou – podle počtu lišejníků, pod každým číslem místo na jméno (určí až nakonec) další sloupečky: kde nalezen, podklad, tvar, barva, přichycení k podkladu, Literatura: SVRČEK, Mirko. 1976. Klíč k určování bezcévných rostlin: sinice, řasy, hlenky, houby, lišejníky a mechorosty. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. https://botany.natur.cuni.cz/svoboda/prednasky/BBR/Lisejniky_uc1.pdf https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2000/cislo-11/vazany-nevazany-zivot-lisejniku.html https://www.myko.cz/myko-atlas/
7. Mechy/mechové patro v lese (Čeplová) Bez úvodní teorie Potřeby: krabičky nebo sáčky na mechy, lupy, láhev s vodou, určovací karty/atlásky, příp. vytvořit pracovní listy Žáci ve skupinkách prochází les a sbírají různé druhy mechů, poté pracují na jednotlivých úkolech: a) Stavba mechové rostlinky (lodyžka, lístky, příchytná vlákna, štět, tobolka). Mají všechny rostlinky štět s tobolkou? Mají všechny rostlinky příchytná vlákna? (rašeliníky) Případně pozorování různě stavěných rostlinek (vrcholoplodé vs. bokoplodé – není nutné uvádět pojmy, je to pomůcka pro úkol c) b) Ekologie mechů – kde rostlou, jak jsou tomu přizpůsobeny (ve vlhku, drobné rostliny, pospolitý růst, rozmnožování ve vodním prostředí), schopnost pojmout vodu (např. nechat rostliny na slunci vyschnout, poté polít vodou a pozorovat, jak rychle nasávají vodu; kolik vody lze vymačkat z trsu rašeliníku) c) Roztřiďte mechy na hromádky podle druhů (mohou dělat všechny skupiny společně – učí se zjišťovat co je stejné a co se liší) d) Určování základních zástupců pomocí karet/atlásků e) Následně ve třídě založení výstavky nebo mechária
8. Trávy na louce (Čeplová) Teorie: co jsou to trávy, jak je poznáme – stéblo (duté, kolénka), svazčité kořeny, listová pochva, jazýček, ouška, květy drobné, nebarevné, skládají složitá květenství, klásek, lichoklas, lata Potřeby: atlásky, karty s obrázky běžných trav Žáci ve skupinkách na louce plní jednotlivé úkoly (nejprve skupiny samostatně, pak se spojí dohromady) a) Jak poznám trávu – najdou jednoho zástupce, vyjmou celou rostlinu z půdy (včetně kořene), pozorují znaky pro trávy typické. Zjistí, jaké květenství tráva má (lichoklas nebi latu), pak hledají zástupce s druhým typem květenství b) Najděte co nejvíce druhů trav – žáci sbírají (teď už je nadzemní části) rostlin, snaží se najít co nejvíce rostlin, které považují za různé druhy. Tady může nastat situace, kdy seberou trávě podobnou rostlinu (např. biku, ostřici, sítinu) – pozorování rozdílů – proč to není tráva. c) Skupiny se spojí a vytváří hromádky stejných druhů (účelem není naučit se druhy poznávat, ale vysledovat různé morfologické znaky, podle kterých se druhy rozlišují). Další možností je pak přiřazovat druhy k obrázkům (v atlase nebo na předem vytištěných kartách) d) Ekologie trav – proč je na louce více druhů trav než v lese? (opylování větrem, zastínění), kde na světě najdeme největší plochy porostlé trávou? Je u nás souvislý travní porost původní? Pokud ano, tak kde?
9. Biotop pole (Čeplová) Teorie: počátky zemědělství, kulturní rostliny (opakování jednotlivých skupin – 1. stupeň – pícniny, okopaniny, obiloviny atd.), plevele Potřeby: atlasy, mapa zemědělských oblastí Žáci ve skupinkách plní jednotlivé úkoly a) Pozorování na poli – jaká na něm roste plodina, k čemu se využívá (možné spojit se zemědělskými oblastmi). Podle druhu plodiny je možné navázat např. znaky čeledě (lipnicovité, brukvovité apod.) Plevele – jsou na poli? Kde a proč? Jak se jich člověk zbavuje (čištění osiva, herbicidy – okraj pole obvykle neošetřený, plevele rostou tam). Proč jsou některé plevele vzácné (chráněné) – koukol. b) Nasbírejte různé druhy plevelů, pokuste se je určit pomocí klíče (např. penízek rolní, violka rolní, kokoška pastuší tobolka, pryšec kolovratec, mák vlčí). c) Živočichové na poli (pobytové znaky, nory hrabošů, ptáci, hmyz – včely, motýli). d) Řepka – nejlépe porovnat dvě pole s různými plodinami – u řepky poukázat na nepřítomnost hrabošů, krátkou dobu kvetení (málo hmyzu), splavování půdy kolem mělkých kořenů, herbicidy (nepřítomnost plevelů) Zdroje: Zemědělské výrobní oblasti, dostupné z: http://user.mendelu.cz/xvaltyni/systemy/projekt/files/01-vyrobni-oblast.html
10. Poznávání stromů podle listů (Čeplová) Teorie: je možné také zadat formou prvního úkolu (např. pracovní list). Morfologie listu – jednoduchý vs. složený, žilnatina, řapík, čepel, báze, vrchol, okraj (na co se při pozorování zaměřit) Potřeby: atlasy a klíče k určování dřevin Žáci pracují ve skupinkách a) Žáci hledají různé druhy stromů, sbírají listy, poté je podle morfologie rozdělí do skupin (složené, jednoduché, různé typy žilnatiny) b) Nalezené listy se pokusí určit pomocí jednoduchých klíčů c) Rozdělí na hromádky podle „poznatelnosti“ - Co už znali - Co je nové, ale snadno se pozná (zapamatuje) - Co je nové a těžké na určení a proč - Co ani s klíčem nepoznali d) V atlasech dohledají původnost druhů, u nepůvodních zjistí, odkud pochází, proč asi byly vysazeny u nás (okrasné, jedlé, pastva pro včely, krmivo pro zvěř apod.) Pozn. Je možné rozšířit o keře, případně jehličnany
11. Rostliny v zástavbě / Co roste ve městě? (v obci) (Čeplová) Bez teoretického úvodu Pomůcky: mapky zkoumané oblasti, atlasy, dezinfekce na ruce Náplní výuky je průzkum nejbližšího okolí školy / intravilán obce. Uvědomění si, že i zde najdeme bohaté spektrum rostlinných druhů, míchají se druhy vysazované a samovolně se šířící. Nalezneme řadu neobvyklých biotopů i druhů. V úvodu nezapomenout zmínit bezpečnost – provoz na silnicích, vstup do opuštěných oblastí (skládka, staveniště), hygiena rukou po sběru rostlin Žáci pracují ve skupinkách a) Žáci provedou průzkum vymezené části obce a do předem připravené mapky zakreslí místa s vegetací. Ta pak označí, podle typu rostlin, které zde převažují – člověkem vysázené (zahrady), samovolně osídleno (okraj cesty, skládka, ruderální vegetace), oba typy dohromady (trávníky, opuštěné zahrady). b) Jak vznikají stanoviště, kam se rostliny dostaly samovolně? Jaké rostliny na nich rostou? (vyučující může předem nachystat seznam rostlin, žáci v atlase dohledají jejich původ, způsob šíření apod.) c) Na vymezené souvisle vydlážděné ploše (chodník, náměstí) žáci hledají různé druhy rostlin, nejde o jejich určování, ale o počet druhů – kolik rostlin se uchytí v extrémně nepříznivých podmínkách (formou soutěže mezi skupinkami) Zdroje: Čeplová N., Kalusová V. (2016): Jak velikost města ovlivňuje druhové složení vegetace? Fórum ochrany přírody 4/2016. Dostupné z: http://www.casopis.forumochranyprirody.cz/magazin/analyzy-komentare/jak-velikost-mesta-ovlivnuje-druhove-slozeni-vegetace Lososová Z., Čeplová N., Kalusová V. (2017): Město jako životní prostředí pro život rostlin. Geografické rozhledy, 27(2), 16–19. Dostupné z: https://www.geograficke-rozhledy.cz/archiv/clanek/1330
12. Šištice a plody (Vodová) Související teorie: - rozmnožování nahosemenných a krytosemenných rostlin (související pojmy: samčí šištice, samičí šištice, pyl, vajíčko, semenná šupina, plod, oplodí) - typy plodů - rozšiřování rostlin - nahosemenné rostliny (témata: jinany a jehličnany) - krytosemenné rostliny (témata: listnaté stromy a keře, rostlinné čeledi) Materiální prostředky pro realizaci: - šištice a plody - určovací klíče a atlasy pro determinaci šišek a plodů (viz literaturu) - odborná botanická publikace pro určení typu plodu (např. Novák a Skalický, 2018) - odborná botanická publikace pro sjednocení nomenklatury (např. Danihelka 2012, Kaplan a kol. 2019 nebo Pladias) – jména rostlin v určovacích pomůckách mohou být zastaralá - boxy nebo tácy pro uložení šištic a plodů (dle toho, jak se rozhodnete námět realizovat) - papír vyšší gramáže (např. 160-250 g/ m2) pro výrobu kartiček s popisem - pravítko a psací potřeby (pro výrobu kartiček s popisem šištic a plodů) Časová náročnost: dle toho, jakým způsobem téma uchopíte, cca 2 - 4 vyučovací hodiny Náměty jak téma realizovat: 1) Sběr přírodnin v okolí školy: Ideální pro sběr je suché a teplé počasí, např. hned po letních prázdninách, kdy sbíráte přírodniny z této vegetační sezóny. Naopak sběr v zimě nebo po ní není vhodný, protože přírodniny jsou poničené povětrnostními vlivy. Žáci si přírodniny mohou nasbírat sami a přinést je do školy, pak je třeba počítat s tím, že někdo zapomene a mít nějaké přírodniny k dispozici. 2) Nácvik určování přírodnin podle atlasu / klíče (buď každý sám, nebo v malých skupinách, je třeba mít dostatek určovacích pomůcek přiměřených věku žáků) - učitel žákům vysvětlí, jak se určuje - žáci společně s učitelem určí 1 přírodninu (pro začátek vybrat jednodušší přírodninu), postup pro určení si zapíší do sešitu - žáci sami si zkouší určit jinou přírodninu, učitel jim pomáhá a pak s nimi zkontroluje; důležité je rozebrat chyby v určení – kde se zmýlili, rozebrat rozdíly ve znacích - žáci postupně určují další přírodniny Pro učitele je výhodou, když ví, se kterými šišticemi a plody budou v hodině pracovat. V případě úvodní vycházky by si měl učitel trasu předem projít, posbírat přírodniny, určit a pojmenovat je. Důležité je, aby žáci znali pojmy používané v určovacích pomůckách a také, aby pracovali se vhodnou určovací pomůckou (v některých jsou chyby, jinde aspoň zastaralé pojmenování rostlin). Pokud učitel ví, které přírodniny a podle čeho bude s žáky určovat, měl by si to sám dopředu vyzkoušet, čímž může odhalit případné chyby a nepřesnosti. Je dobré sjednotit pojmenování rostlin podle jednoho věrohodného zdroje (viz výše). 3) Vytvoření výstavky nebo sbírky přírodnin Na začátku musí učitel vzít v úvahu účel výstavky/ sbírky (Proč ji budou žáci dělat? Co si díky ní mají uvědomit?), protože od něj se bude odvíjet princip uspořádání přírodnin. Výstavka/ sbírka například může být uspořádána tak, aby kopírovala polohu jednotlivých rostlin v okolí školy (přírodniny by byly přiřazeny k plánku okolí školy, čímž by se učivo přírodopisu propojovalo se zeměpisem). Další možností je uspořádat výstavku/sbírku systematicky. Sbírku plodů lze také uspořádat podle jejich typů (suché, dužnaté atd.). Jednotlivé přírodniny by měly popsány, kromě taxonu, je vhodné u sbírky plodu uvést také typ plodu (např. tobolka), případně začlenění do typologie plodů (tobolka – suchý – pukavý plod). Literatura: Určovací pomůcky: DOBRYLOVSKÁ, Dominika. Klíč k určování stromů: 123 nejběžnějších stromů v ČR. Praha: Kupka, 2012. 978-80-87412-16-9. PIKULA, Jiří a kol. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno: CERM, 2014. 978-80-7204-280-7. Sjednocení botanické nomenklatury DANIHELKA, Jiří, CHRTEK, Jindřich. Jr. & KAPLAN, Zdeněk. Checklist of the vascular plants of the Czech Republic. Preslia. 2012, 84(3), 647–811. ISSN: 0032-7786. (dostupné online na www.preslia.cz) Případně také KAPLAN, Zdeněk [ed.]. Klíč ke květeně České republiky. 2. rozšířené vydání. Praha: Academia, 2019. ISBN: 978-80-200-2660-6. www.pladias.cz
13. Poznáváme dřeviny v zimě (L. Vodová) Související teorie: - rostlinné orgány (témata: stonek; pojmy: kmen, dřevo, lýko, borka, kůra, druhotné tloustnutí) - nahosemenné rostliny (jehličnany) - krytosemenné rostliny (témata: listnaté stromy a keře) Materiální prostředky pro realizaci: - příční řez kmenem dřeviny - voskovky (případně uhel nebo tuha) - bílé papíry A4 (neměly by být moc tuhé, max 80g/ m2) - atlasy a klíče pro určení a pojmenování dřevin (např. Dobrylovská, 2012, Pikula a kol., 2014) - větší papír (A2) pro výrobu plakátu nebo prostory pro vytvoření výstavky Časová náročnost: dle toho, jakým způsobem téma uchopíte, cca 2 - 4 vyučovací hodiny (vycházka + tvorba plakátu nebo výstavky ve třídě) Náměty jak téma realizovat: 1) Brainstorming: Podle čeho by šlo poznávat dřeviny v zimě? Očekávané odpovědi např.: šišky, staré plody, větvičky, pupeny, borka, kůra, celkový vzhled atd. Z výčtu věcí, které žáci uvedou, pak učitel vybere ty znaky, na základě kterých lze dřeviny spolehlivě poznat platí vše výše uvedené, ale na stromě nemusí být všechny znaky patrné, je dobré soustředit se na habitus, borku a pupeny). HABITUS je celkový vzhled stromu, tj. výška, tvar koruny, způsob větvení, olistění atd. Každá dřevina má svůj typický habitus, v řadě atlasů jsou popsány nebo znázorněny (např. v Úradníček a kol. 2009, Pikula a kol. 2014). 2) Pozorování v terénu: - HABITUS – bylo by dobré zachytit jej (vyfotit nebo nakreslit) a pomocí literatury popsat. Je dobré soustředit se za základní rody dřevin s typickým habitem (např. dub, lípa, javor atd.). - BORKA (nejprve by chtělo s žáky zopakovat: Co je to borka? Jak se borka liší od kůry? Ideální by bylo doprovodit opakování názornou ukázkou řezu kmenem stromu. Přímo v terénu pak nechat žáky porovnat borku různých stromů a společně si ji popsat. Následně technikou frotáže vyrobit otisk borky – na kmen stromu se přiloží bílý papír a přejíždí se přes něj voskovnou (voskovka se nedrží jako při kreslení, ale položí se celou svou délkou na kmen a přejíždí se po něm. Je to rychlejší a efektivnější.). Frotáž jde udělat i uhlem nebo tuhou. Při frotáži je dobré se soustředit na základní druhy dřevin a nejprve žákům ukazovat ty dřeviny, které lze podle borky poznat (např. dub, buk, habr, mléč, klen, jasan, jírovec). - PUPENY – pozorování pupenů a určování podle klíče Opět je vhodné zvolit základní dřeviny, které jsou podle pupenů dobře poznat (např. buk, habr, dub, klen, mléč, olše, jasan, jírovec). JEHLIČNANY Oproti listnáčům je lze v zimě poznávat i podle listů. Z poznávacích znaků jde především o počet jehlic, ve kterém na větvičce vyrůstají, délka jehlic, barva, pichlavost nebo tuhost jehlic. 3) Závěr ve škole: - tvorba plakátu (ve skupinách): každá skupina zpracuje jednu dřevinu – na plakátu bude jméno dřeviny, fotka a popis habitu, otisk borky a její popis, nákres pupenů/jehlic a popis poznávacích znaků. - výstup nemusí mít podobu plakátu, lze udělat např. jako výstavku Literatura: Určovací pomůcky: DOBRYLOVSKÁ, Dominika. Klíč k určování stromů: 123 nejběžnějších stromů v ČR. Praha: Kupka, 2012. 978-80-87412-16-9. PIKULA, Jiří a kol. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno: CERM, 2014. 978-80-7204-280-7. ÚRADNÍČEK, Luboš a kol. Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2009. 978-80-8715-462-5. www.pladias.cz
14. Nepůvodní dřeviny (Vodová) Související teorie: - nahosemenné rostliny (témata: jinany a jehličnany) - krytosemenné rostliny (témata: listnaté stromy a keře) - ochrana přírody Materiální prostředky pro realizaci: - vzorky dřevin (lze natrhat s žáky v okolí školy, nebo si žáci natrhají sami a přinesou do školy) - klíč pro určení a pojmenování dřevin (např. Dobrylovská, 2012, Pikula a kol., 2014) - odborná botanická publikace pro určení původnosti dřevin (např. Novák a Skalický, 2018) - tácy nebo vázy pro uložení dřevin ve výstavce - papír vyšší gramáže (např. 160-250 g/ m2) pro výrobu kartiček s popisem - pravítko a psací potřeby (pro výrobu kartiček s popisem) Časová náročnost: dle toho, jakým způsobem téma uchopíte, cca 2 - 4 vyučovací hodiny (vycházka + určování dřevin a vytvoření sbírky ve třídě) Náměty jak téma realizovat: 1) Sběr přírodnin v okolí školy: Žáci v okolí školy natrhají vzorky dřevin (olistěná větvička s šišticemi/květy nebo plody). Ideální je při odběru vzorku pořídit také foto celé dřeviny. V případě, že chcete ušetřit čas, mohou si žáci přinést vzorky sami. 2) Ve třídě: - nejprve provést krátký brainstorming nebo rozhovor na téma „nepůvodní dřevina“ (Co to znamená „nepůvodní dřevina“? Proč se nepůvodní dřeviny pěstují? Má jejich pěstování také nějaké nevýhody? Atd.). Na závěr by měl učitel shrnout význam pojmu „nepůvodní dřevina“ - určování a pojmenování dřevin pomocí určovacích pomůcek - popis jednotlivých druhů (napíší jména dřevin na kartičky a přiřadí ke vzorkům) - rozhodnutí, zda je dřevina původní nebo nepůvodní (např. podle literatury - ÚRADNÍČEK, Luboš a kol., nebo podle internetu Pladias.cz); dopíší, zda je dřevina původní nebo nepůvodní na papírek - dřeviny pak žáci rozdělí na dvě skupiny (původní a nepůvodní) - dál se budeme věnovat nepůvodním dřevinám: z literatury mohou žáci zjišťovat a vypisovat: a) odkud se do ČR dřevina rozšířila (odkud pochází?) b) kdy se v ČR dřevina poprvé objevila? c) lze zavést pojmy „ARCHEOFYT“ a „NEOFYT“ a nepůvodní dřeviny na tyto dvě skupiny rozdělit d) proč k nám byla dřevina přivezena nebo se k nám rozšířila? e) představuje dřevina ohrožení pro původní druhy rostlin? - žáci z dřevin vytvoří výstavku: dřeviny jsou v ní logicky uspořádány do skupin (nepůvodní a původní; nepůvodní lze případně dále členit např. na archeofyty a neofyty) 3) Závěr: je třeba nejenom slovně shrnout, ale také zapsat. Závěr může mít podobu doplňovací úlohy. Například: V okolí školy jsme našli celkem …………….druhů dřevin, z toho bylo ………… druhů v ČR původních a ……….. druhů bylo nepůvodních. Podle toho, kdy se nepůvodní druhy k nám dostaly je dělíme na …………………..…..………. a ………..……..………………… Archeofyty se na naše území dostaly do roku ……………………… Patří k nim například ……………………………, který se k nám dostal z …………………. jako…………………… Neofyty se na naše území dostaly od roku ……………….. Patří k nim například …………………………………, který se k nám dostal z …………………. jako…………………… Literatura: Určovací pomůcky: DOBRYLOVSKÁ, Dominika. Klíč k určování stromů: 123 nejběžnějších stromů v ČR. Praha: Kupka, 2012. 978-80-87412-16-9. PIKULA, Jiří a kol. Stromové a keřové dřeviny lesů a volné krajiny České republiky. Brno: CERM, 2014. 978-80-7204-280-7. Informace o původnosti dřevin ÚRADNÍČEK, Luboš a kol. Dřeviny České republiky. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2009. 978-80-8715-462-5. DANIHELKA, Jiří, CHRTEK, Jindřich. Jr. & KAPLAN, Zdeněk. Checklist of the vascular plants of the Czech Republic. Preslia. 2012, 84(3), 647–811. ISSN: 0032-7786. (dostupné online na www.preslia.cz) www.pladias.cz
15. Ptáci na krmítku (Smolinský) Teorie: učitel v rámci teorie vysvětlí pojmy: taxonomický znak, druh, migrace (podle vzdáleností = krátké, středné dlouhé a dlouhé; podle sezony – anuální, cirkadiánní) - proč někteří ptáci odlétají na jih a jiní tu zůstavují i přes zimu. Učitel může vysvětlit nevhodnost použití suchého pečiva jako krmiva a poučí žáky o bezpečnosti a chování se při pozorování. Pomůcky: mapky zkoumané oblasti, atlasy ptáků, dalekohledy, krmítko, ptačí zob (jiné krmeni pro ptáky), fotky/obrázky několika zástupců jednotlivých čeledí našich ptáků. Náplní výuky je průzkum nejbližšího okolí školy / intravilánu obce. Uvědomí si, druhovou bohatost a složeni druhu ptactva – zejména pěvců. Naučí se správně pozorovat taxonomické znaky, důležité pro určení druhu a také používat vhodné krmivo pro jednotlivé druhy. Žáci pracují ve skupinách – podle počtu krmítek, které učitel může rozmístit do různých typů prostředí, a poté pracují na jednotlivých úkolech: a) orientaci v klíči na určení druhu + taxonomické znaky potřebné k identifikaci druhu. Mají všichni ptáci stejnou velikost? Mají stejné zbarvení? Mají stejné proporce různých částí těla (křídla, ocas)? b) ekologie ptáků – kde žijí a jak jsou přizpůsobeni svému okolí a potravě (poukázat na „Darwinovy pěnkavy“ = ukaž mi zobák a já ti řeknu, čím se živíš). Stejný princip co u zobáku platí i pro končetinu – podle typu končetiny odvodit v jakém prostředí se pták pohybuje, nebo čím se živý (ukázat v atlase, nebo na fotografiích). c) roztřídit fotky ptáků podle potravy, typu končetiny, typu zobáku a pokusit se je určit do druhu d) vytvořit s žáky krmítko na školním pozemku, případně doma. e) vytvořit volnou plochu, kde budou žáci zapisovat druhy, které viděli na školním krmítku, případně modifikace s fotografiemi druhů Literatura: Šťastný K. a kol (2016): Fauna ČR - Ptáci 1. Academia Šťastný K. a kol (2005): Fauna ČR - Ptáci 2/I. Academia Šťastný K. a kol (2005): Fauna ČR - Ptáci 2/II. Academia Šťastný K. a kol (2011): Fauna ČR - Ptáci 3/I. Academia Šťastný K. a kol (2011): Fauna ČR - Ptáci 3/II. Academia Cepák J. (2009): Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Aventium Swenson L. (2016): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Ševčík
16. Hlasy ptáků v krajině (Smolinský) Teorie: učitel vysvětlí žákům, co to jsou pěvci a kteří další ptáci ještě vydávají hlasové projevy a jak (syrinx). Proč ptáci zpívají (teritorium, hledání partnera, varovný křik před predátorem a pod). Pomůcky: MP3/4 přehrávač, zvuky našich pěvců a jiných ptáků, atlas ptáků, dalekohledy Náplní výuky je průzkum vybraného biotopu (les, louka, rybnik/mokřad – lze porovnat různé typy prostředí = jiné/společné druhy) z hlediska avifauny. Uvědomí si, druhovou bohatost a složeni druhu ptactva – zejména pěvců zejména na základě jejich hlasových projevů. Naučí se identifikovat běžné druhy našich ptáků (hlavně pěvců) podle jejich zpěvu. Žáci pracují ve skupinách – podle počtu dalekohledů, které učitel může rozmístit do různých typů lesního prostředí (mýtina, mladý les, starý lesní porost) a poté pracují na jednotlivých úkolech: a) rozlišení typů zpěvu (výstražné volání před predátorem, lákání partnera, teritoriální zpěv). Používají ptáci ke zpěvu ještě nějaké jiné prostředky (tanec, výskoky, speciální pera, části těla, nástroje)? b) ekologie ptáků – kde žijí a jak jsou přizpůsobeni svému okolí. Hlasové projevy v průběhu sezony (teritoriální zpěv, vyhledávaní partnera) u nejběžnějších druhů (ukázat v atlase, nebo na fotografiích). c) roztřídit fotky ptáků podle zpěvu, který bude pouštět učitel ve třídě a pokusit se je určit do druhu d) vytvořit ve třídě volnou plochu, kde budou žáci zapisovat druhy, které slyšeli kolem školy, po cestě domů a pod, případně modifikace s fotografiemi druhů Literatura: http://www.nasiptaci.info/zvuky-ptaku/ Cepák J. (2009): Atlas migrace ptáků české a slovenské republiky. Aventium Swenson L. (2016): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Ševčík
17. Zjišťovaní přítomnosti savců pomocí přímé a nepřímé metody pozorování (Smolinský) Teorie: učitel vysvětlí žákům, co to jsou savci. Rozdíl mezi přímou a nepřímou metodou pozorování a jak pomocí nich zjistit druhové složení savců ve vybraném prostředí. Vysvětlí pojmy týkající se pobytových znaků a jak je hledat. Pomůcky: klíč na určování stop, atlas našich savců, obrázky/fotografie nejběžnějších druhů, dalekohledy Náplní výuky je průzkum vybraného biotopu (les, louka, rybnik/mokřad – lze porovnat různé typy prostředí = jiné/společné druhy) z hlediska výskytu savců. Žáci si osvojí dovednosti v hledání pobytových znaků a jejich identifikaci s pomocí klíčů. Žáci pracují ve skupinách – podle počtu dalekohledů, které učitel může rozmístit do různých typů prostředí (les, louka a vodní biotop) a poté pracují na jednotlivých úkolech: a) rozlišení typů pobytových znaků (přímé = vizuální/akustické pozorování jedince ; nepřímé = nalezení pobytových znaků ve formě srsti, stop, kostí, trusu, výhrabků apod.). b) ekologie savců – kde žijí a jak jsou přizpůsobeni svému okolí. Vizuální a akustické značení teritoria v průběhu sezony (trus lasicovitých a psovitých šelem na viditelných místech, chlupy/srst otřená na stromech, chodbičky/cestičky vytvořené drobnými zemními savci atd.) nejběžnějších druhů (ukázat v atlase, nebo na fotografiích). c) roztřídit fotky savců podle nepřímých pobytových znaků, které bude ukazovat učitel ve třídě a pokusit se je určit do druhu d) vytvořit ve třídě volnou plochu, kde budou žáci zapisovat druhy pomocí pobytových znaků, které viděli kolem školy, po cestě domů a pod, případně modifikace s fotografiemi druhů Literatura: Anděra M., Horáček I. (2012): Poznáváme naše savce. Sobotáles https://www.chaloupky.cz/lejna-bobky-koblizky/ https://www.ivb.cz/wp-content/uploads/Stopy-tisk.pdf https://www.selmy.cz/data/publications/stopy-selem.pdf
18. Trofické úrovně (Smolinský) Teorie: učitel vysvětlí žákům, co to jsou trofické úrovně a jak funguje potravní řetězec. Rozdíly mezi jednotlivými biotopy budou uvedeny na příkladu lesa, louky a vodního biotopu. Je zde nutná syntéza poznatků z předešlých úloh a vědomostí. Pomůcky: klíč na určování stop, atlasy našich obratlovců, bezobratlých a rostlin, obrázky/fotografie nejběžnějších druhů, dalekohledy Náplní výuky je průzkum vybraného typu biotopu (les, louka, rybník/mokřad – lze porovnat různé typy prostředí = jiné/společné druhy) z hlediska potravního řetězce. Žáci si osvojí dovednosti v logickém myšlení a syntéze již získaných poznatků ohledně bionomie a ekologie. Žáci pracují ve skupinách – podle počtu dalekohledů, které učitel může rozmístit do různých typů prostředí (les, louka a vodní biotop) a poté pracují na jednotlivých úkolech: a) identifikace trofických úrovní na příkladech nalezených druhů obratlovců nebo jejich pobytových znaků (přímé = vizuální/akustické pozorování jedince; nepřímé = nalezení pobytových znaků ve formě srsti, stop, kostí, trusu, výhrabků apod.). b) potravní ekologie obratlovců – kde žijí, jak jsou přizpůsobeni svému okolí, antipredační strategie a vyhledávání potravy na všech úrovních trofického řetězce na příkladu nejběžnějších druhů v daném biotopu (ukázat v atlase, nebo na fotografiích). c) roztřídit fotky obratlovců podle nalezených pobytových znaků, které bude ukazovat učitel ve třídě a pokusit se je zařadit na trofickou úroveň. d) vytvořit ve třídě volnou plochu, kde budou žáci zapisovat druhy do trofického řetězce, které viděli kolem školy, po cestě domů a pod, případně modifikace s fotografiemi druhů Literatura: Begon M., Harper J. L., Townsend C. R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva. Univerzita Palackého Olomouc Tkadlec E. (2008): Populační ekologie: Struktura, růst a dynamika populací. Univerzita Palackého Olomouc http://www.nasiptaci.info/zvuky-ptaku/ Cepák J. (2009): Atlas migrace ptáků české a slovenské republiky. Aventium Swenson L. (2016): Ptáci Evropy, Severní Afriky a Blízkého východu. Ševčík Moravec a kol. (2015): Fauna ČR. Plazi – Reptilia. Academia Baruš V., Oliva O. (1992): Fauna ČSFR. Obojživelníci – Amphibia. Academia Baruš V., Oliva O. (1995): Fauna ČR a SR. Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) 1. Academia Baruš V., Oliva O. (1995): Fauna ČR a SR. Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes) 2. Academia Anděra M., Horáček I. (2012): Poznáváme naše savce. Sobotáles https://www.chaloupky.cz/lejna-bobky-koblizky/ https://www.ivb.cz/wp-content/uploads/Stopy-tisk.pdf https://www.selmy.cz/data/publications/stopy-selem.pdf Krejča J. (2007): Velká kniha rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin. Príroda
19. Meandry Svratky (L. Vodová) Související teorie: - Vnější geologické činitele: činnost tekoucí vody (horní tok, střední tok, dolní tok, koryto, údolní niva, meandr, nárazový břeh, nánosový břeh, eroze, sedimentace, odškrcený meandr, mrtvé rameno) - Ochrana přírody a krajiny: všechny údolní nivy a vodní toky jsou zákonem chráněny jako významné krajinné prvky; zde navíc také území chráněno jako přírodní rezervace Meandry Svratky a také jako součást CHKO Žďárské vrchy. téma lze realizovat v přírodopisu i v zeměpisu Materiální prostředky pro realizaci: - turistická mapy (lze vytisknout z: https://mapy.cz/turisticka) - edice Chráněná území – stačí svazek Jihlavsko (lze stáhnout z https://www.ochranaprirody.cz/publikacni-cinnost/chranena-uzemi-cr/) - Plán péče k PR Meandry Svratky (lze stáhnout z https://drusop.nature.cz/portal/) - Pracovní list Časová náročnost: cca 1-2 vyučovací hodiny (dle zvolné náplně) Náměty jak téma realizovat: Je vhodné využít blízkosti meandrů na řece Svratce a výuku realizovat v terénu, tj. použití induktivní přístup a na základě konkrétního příkladu vyvodit obecné zákonitosti fluviálních procesů. 1) Co je to meandr: - přímo u meandru si s dětmi ukázat, co to je meandr - společně pomocí rozhovoru vyvodit: Jak meandry vznikají? Proč vznikají? Kde je najdeme (Jsou na všech řekách? Ve kterých částech jejich toku?) - načrtnout si stavbu meandru (zakreslit do náčrtu: proudnici, nárazový a nánosový břeh) - jak se meandr vyvíjí v čase: zkuste v terénu najít stopy po posunu meandrů ve směru řeky (např. odškrcené rameno) - Co když potřebuji přejít na druhou stranu řeky, ale není tu most. Kudy je nejlepší řeku přejít? 2) Proč jsou meandry chráněny: - v terénu bude vyznačena přírodní rezervace, najděte značení a vysvětlete si (pruhové značení, malý státní znak) - proč je toto území chráněno (co je předmětem ochrany)? – zde bude překryv několika nástrojů ochrany přírody a krajiny – CHKO Ždárské vrchy, PR Meandry Svratky a ochrana vodního toku a nivy jako VKP - vyskytují se v nich nějaké zvláště chráněné druhy? - čím jsou meandry ohroženy? Závěr (co by si měli žáci zapamatovat): Meandry se vytváří na středních nebo dolních tocích řek. Díky nim se tok řeky prodlužuje a spád řeky klesá. Jeden břeh je řekou vymílán (= nárazový), na druhém se usazují sedimenty (= nánosový). Meandry nejsou v čase stálé, ale posunují se po proudu. Vlivem eroze může dojít k úplném odškrcení meandru, vzniká pak nové koryto a z odškrceného meandru se postupně stává mrtvé rameno řeky. Meandry vznikají činností tekoucí vody, patří tedy k vnějším geologickým procesům. Literatura: ZAPLETAL, Jan. Základy geologie. 2. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci služba, 1998. ISBN 80-7067-855-0.
20. Ochrana přírody (L. Vodová) Související teorie: - chráněná území (velkoplošná, maloplošná NP, CHKO, NPR, PR, NPP, PP, předmět ochrany, územní ochrana, druhová ochrana, ÚSES, památné stromy, významné krajinné prvky) - orientace v mapě téma lze realizovat v rámci přírodopisu i zeměpisu Materiální prostředky pro realizaci: - turistická mapy (lze vytisknout z: https://mapy.cz/turisticka) - edice Chráněná území – stačí svazek vztahující se k Vašemu kraji (lze stáhnout z https://www.ochranaprirody.cz/publikacni-cinnost/chranena-uzemi-cr/) - Plány péče k maloplošných zvláště chráněným územím (lze stáhnout z https://drusop.nature.cz/portal/) - Územní plán obce, ve které se škola nachází – zjistíme kde je vymezen ÚSES - Zákon o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. Časová náročnost: 2 vyučovací hodiny (dle zvolné náplně) Náměty jak téma realizovat: Byl zvolen induktivní přístup, kdy na základě konkrétních příkladů, jak je příroda a krajina v okolí školy chráněna žáci dojdou k tomu, že existují různé nástroje (v zákoně o ochraně přírody a krajiny jich je celkem 12), tzn., že ochrana přírody nejsou jenom zvláště chráněná území (ZCHÚ). Pro studenty, kteří už o tématu něco vědí, by šel nejprve udělat brainstorming. 1) Která zvláště chráněná území máme v okolí: - z turistické mapy zjistíme hranice zvláště chráněných území - vypíšeme velkoplošná (NP, CHKO) i maloplošná (NPR, PR, NPP, PP) ZCHÚ - zjistíme, proč jsou chráněná (co je předmětem ochrany) a jak se o ně pečuje (u maloplošných najdeme buď v Chráněných územích, nebo v Plánu péče; u velkoplošných najdeme v Chráněných územích) 2) Které druhy organismu v okolí školy jsou chráněné: - z Chráněných územích, nebo Plánu péče vyhledáme druhy, které jsou chráněny za zákona (speciální ochrana) - Zjistíme, ve kterých kategoriích jsou chráněny a vysvětlíme, že nejvyšší kategorie ochrany jsou druhy kriticky ohrožené (KO), následují silně ohrožené (SO) a poté ohrožené (O) - žáci si vypíší příklady ke každé kategorii - zeptáme se dětí, co ty ostatní druhy, když tu nejsou vypsány, tak je můžeme ničit, poškozovat nebo hubit? Nemůžeme, všechny druhy rostlin a živočichů jsou takto chráněny, říká se tomu ochrana obecná (tzn., že se týká všech). 3) Co děláme proto, aby organismy mohly migrovat a vyměňovat si genetickou informaci: - k tomuto účelu slouží územní systém ekologické stability = ÚSES (síť tvořená biocentry, biokoridory a interakčními prvky) - v územní plánu obce zjistíme kde je v území veden ÚSES (má část vymezenou, tj. existující a návrhovou, kterou bude třeba ještě dobudovat). V rámci pozemkových úprav se na ÚSES pamatuje v tzv. plánu společných zařízeních. - kde jsou v území umístěna biocentra? - kudy vedou biokoridory? 4) Co dalšího děláme pro ochranu přírody a krajiny? - zjistíme z mapy, zda nejsou v území nějaké památné stromy (Kde jsou? O které druhy se jedná? Proč jsou chráněny?) - voda je nezbytná pro život, proto jsou všechny vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy chráněny jako tzv. významné krajinné prvky, takto jsou chráněny i mokřady, rašeliniště, lesy, remízy, trávníky, meze, protože se podílejí na zadržování vody. Stejnou tak chráníme i části neživé přírody (naleziště nerostů a zkamenělin, skalní útvary, výchozy a odkryvy atd.). Závěr: - shrnutí: Čím konkrétně chráníme přírodu a krajinu? Uveďte aspoň tři příklady z okolí školy a vysvětlete, jak, zde ochrana přírody a krajiny probíhá.

Další komentáře

Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá blokově.

Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2018, podzim 2019, podzim 2020, podzim 2022, podzim 2023, podzim 2024.

Statistika zápisu (podzim 2021, nejnovější)
Permalink: https://is.muni.cz/predmet/ped/podzim2021/BIp033

PdF:BIp033 Integrované terénní cvičení - Informace o předmětu

BIp033 Integrované terénní cvičení

Další aplikace