PV1A327 Historická topografie

Filozofická fakulta
jaro 2025
Rozsah
2/0/0. 2 kr. Ukončení: zk.
Vyučováno kontaktně
Vyučující
doc. Mgr. David Kalhous, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. Mgr. David Kalhous, Ph.D.
Ústav pomocných věd historických a archivnictví – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Olga Barová
Dodavatelské pracoviště: Ústav pomocných věd historických a archivnictví – Filozofická fakulta
Předpoklady
! PV1A246 Historická topografie &&! AR1A246 Historická topografie &&!NOWANY( AR1A246 Historická topografie )
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Přednáška je úvodem do problematiky historické topografie jako pomocné disciplíny pro historické bádání. Její hlavní cíle jsou: seznámení s problematikou názvů lokalit v pramenech a jejich ztotožňování se současným stavem; posuzování starých map jako historického pramene; pochopení role ikonografických pramenů; problematika rekonstrukce průběhu (státních) hranic; seznámení s územním vývojem českého státu; základní uvedení do dějin osídlení, proměny krajiny a jejich metod.
Výstupy z učení
Student bude po absolvování předmětu schopen:
1) orientovat se v různých topografických příručkách (Schaller, Schwoy, Wolny, vlastivědné série) a znát literaturu oboru;
2) ztotožňovat historické názvy míst se současně existujícími lokalitami;
3) znát různé metody analýzy starých map (zejména vojenská mapování a tzv. Stabilní katastr), chápat míru jejich relevantnosti pro danou výzkumnou otázku a získávat z nich různé typy informací;
4) chápat limity analýzy písemných a ikonografických pramenů pro studium historické topografie;
5) popsat v hrubých rysech územní vývoj českého státu a pojmenovat a lokalizovat jeho historické součásti;
6) chápat proměny a vývoj osídlení českých zemí a proměny zdejší kulturní krajiny.
Osnova
  • 1) Cíle a metody historické topografie
  • 2) Prameny historické topografie: archeologie a drobné hmotné památky – mapy staré i nové – svědectví místních a pomístních jmen – písemné prameny
  • 3) Identifikace lokalit;
  • 4) Identifikace komunikací;
  • 5) Rozeznání hranic a problém územního vývoje českého státu;
  • 6) Vývoj osídlení, kulturní krajina a její vnímání jako historické fenomény – uvedení do problematiky.
Literatura
  • SEMOTANOVÁ, Eva. Akademický atlas českých dějin. 2., doplněné vydání. Praha: Academia, 2016, xxviii, 55. ISBN 9788020025746. info
  • KLÁPŠTĚ, Jan. Proměna českých zemí ve středověku. Druhé rozšířené vydán. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012, 616 stran. ISBN 9788074221408. info
Výukové metody
1) Přednáška s představením látky. 2) Seminář, kde je pochopení látky dále procvičováno a precizováno.
Metody hodnocení
1) Test s praktickými úkoly. 2) Mikrostudie o jedné lokalitě.
Informace učitele
Znalosti kurzu lze dále rozvinout v AR1B107 Jak studovat město? Kapitoly z urbánních dějin, přednáší Eva Chodějovská. Seznam literatury: Literatura: Akademický atlas českých dějin, red. Eva Semotanová, Praha: Academia, 2016; Jan Klápště, Proměna českých zemí ve středověku, Praha: NLN, 2012; Zbyněk Sviták, Úvod do historické topografie českých zemí, Brno: Masarykova univerzita, 2014. Eva Semotanová, Historická geografie českých zemí, Praha: Historický ústav, 22002; Jaroslav Kašpar, Vybrané kapitoly z historické geografie českých zemí a z nauky o mapách, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990; Vladimír Šmilauer, Úvod do toponomastiky: nauky o vlastních jménech zeměpisných, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 21966; Michaela Čornejová, Tvoření nejstarších českých místních jmen: bohemika z 11.-13. století, Spisy Masarykovy univerzity v Brně, Filozofická fakulta 383, Brno : Masarykova univerzita, 2009; Ladislav Hosák, Rudolf Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku, 1-3, A-L; M-Ž, Praha: Academia, 1970-1980; Antonín Profous, Jan Svoboda, Vladimír Šmilauer, Místní jména v Čechách: jejich vznik, původní význam a změny, 1-5, Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1947-1960; Josef Křivka, Nové osady vzniklé na území Čech v letech 1654-1854, Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, 1978; Vladimír Šmilauer, Osídlení Čech ve světle místních jmen, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960; Zlín, Historický atlas měst České republiky, 28, red. Eva Chodějovská, Praha: Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 2015; Atlas krajiny České republiky, red. Ivan Bičík a kol., Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009; Eva Chodějovská, Krajiny minulosti – prameny, pramenná kritika, interpretace + Krajiny minulosti v digitálním světě, in: Eva Chodějovská, Eva Semotanová, Robert Šimůnek, Historické krajiny Čech, Třeboňsko – Broumovsko – Praha, Práce Historického ústav AV ČR 63, Praha: Historický ústav AV ČR, v.v.i, 2015, s. 64–115; Martin Kuna a kol., Nedestruktivní archeologie: teorie, metody a cíle, Praha: Academia, 2004; Ervín Černý, Zaniklé středověké osady a jejich plužiny: metodika historickogeografického výzkumu v oblasti Drahanské vrchoviny, Studie ČSAV, 1, Praha: Academia, nakladatelství Československé akademie věd, 1979; Martin Dohnal, Historická kulturní krajina v novověku : vývoj vsi a plužiny v Borovanech u Bechyně, Praha: Ústav archeologické památkové péče středních Čech, 2003; František Roubík, Soupis map Českých zemí, 1-2, Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951-1955; Tomáš Klír, Osídlení zemědělsky marginálních půd v mladším středověku a raném novověku, Dissertationes archaeologicae Brunenses Pragensesque, 5, Praha: FF UK, 2008. František Svoboda a kol., Krajina jako dílo. Barokní krajinou od Mikulova po Znojmo, Brno: NPÚ, 2016; Pavel Bolina, Tomáš Klimek, Václav Cílek, Staré cesty v krajině středních Čech, Praha: Academia, 2018; Josef Žemlička, Vývoj osídlení dolního Poohří a Českého středohoří do 14. století, Praha: Academia, 1980. Eva Chodějovská a kol., Krajina v rukou barokního člověka. Lidé a krajina 17.–18. století na východě Čech, Josefov: NPÚ 2020. Jiří Sádlo a kol., Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí, Praha: Malá Skála, 2005 (srov. rec. Eduard Maur, Český časopis historický 105, 2007, s. 619-626. K nejnovější době: Hájek, Matoušek – to jsou ale věci hodně do diskuse, nicméně nikdo nic lepšího nenapsal + ostatní v poznámkách k úvodu Barokní krajiny, určitě František Roubík, Přehled vývoje vlastivědného popisu Čech, Praha 1940; František Roubík, Příručka vlastivědné práce, Praha 1941, 1947; Jaroslav Schaller, Topographie des Königreiches Böhmen, 1-16, Prag/Wien: Schönfeld-Meißner, 1785–1791; Franz Joseph Schwoy, Topographische Schilderung des Markgrafthum Mähren, 1-2, Prag/Leipzig 1786; Franz Joseph Schwoy, Topographie vom Markgrafthum Mähren, 1-3, Wien 1793–1794; August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království Českého I–XV, Praha: Otto, 1882–1927; Gregor Wolný, Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, 1-7, Brünn, K. Winiker, 1835–1842. Druhé vydání: 1846; Gregor Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, 1-9, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866; Řada Moravská vlastivěda; towns.hiu.cas.cz; Old Maps, in: http://oldmaps.geolab.cz/ Old Maps online, in: https://www.oldmapsonline.org/en/Czech_Republic Charatae-antique.cz jako trochu odstrašující, nicméně pramenně zásadní zroj Mapire.eu ČUZK / ÚAZK resp. archivnimapy.cuzk.cz
Další komentáře
Výuka probíhá každý týden.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2021, jaro 2024.