UZB004 Psychologie pro učitele II

Filozofická fakulta
jaro 2007
Rozsah
1/1/0. 5 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D. (přednášející), PhDr. Zdeněk Stránský (zástupce)
Garance
prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc.
Psychologický ústav – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Ivana Klusáková
Rozvrh
Po 8:20–9:05 zruseno D22, Po 9:10–9:55 zruseno D22
  • Rozvrh seminárních/paralelních skupin:
UZB004/01: Po 10:00–10:45 C33
UZB004/02: Po 10:50–11:35 C33
Předpoklady
UZB001 Psychologie pro učitele I
předmět je určen pro navazující učitelské magisterské studium, absolvování předmětu Psychologie pro učitele (UZB001)
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Předmět si smí zapsat nejvýše 260 stud.
Momentální stav registrace a zápisu: zapsáno: 0/260, pouze zareg.: 0/260, pouze zareg. s předností (mateřské obory): 0/260
Mateřské obory/plány
předmět má 47 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Psychologie pro učitele: Předmět nabízí studentům připravujícím se k učitelskému povolání na základních a středních školách základní teoretické a praktické informace, poznatky a metody nejen pro efektivní vyučování a řešení různých výchovných situací, ale klade si za cíl přispět šířeji k porozumění žákům i sobě samému, ke zvládání komunikace ve škole i v osobním životě, k podpoře zdravého vývoje žáků i učitelů.
Osnova
  • Psychologie pro učitele I, II Cíl a pojetí předmětu: Předmět "Psychologie pro učitele", jež je jednou částí povinného penza studia učitelské způsobilosti, nabízí studentům připravujícím se k učitelskému povolání základní teoretické i praktické informace, poznatky a metody nejen pro efektivní vyučování a řešení jednotlivých výchovných situací, ale klade si za cíl přispět šíře k porozumění žákům i sobě samému, ke zvládání komunikace ve škole i v osobním životě, k podpoře zdravého vývoje žáků i učitelů. Mezi nejdůležitější psychologické disciplíny, které bezprostředně pomáhají učiteli řešit složité výchovné situace, patří: obecná psychologie, psychologie osobnosti, vývojová psychologie, pedagogická psychologie a sociální psychologie. Jejich předmět se přímo dotýká dynamiky výchovného působení tak, že proniká do zdánlivě nepřístupné žákovy osobnosti, jeho prožívání, chování a autoregulace. Obecná psychologie je základní disciplína, kde se učitel seznámí se všemi výchozími pojmy a vztahy, které nezbytně potřebuje pro další psychologické vzdělávání. Kromě toho poznání psychických procesů, psychických stavů a psychických vlastností vytváří bezprostřední rámec všech psychických stránek, které vyučující musí ve své každodenní činnosti sledovat a usměrňovat. Pro práci učitele jsou nezbytné základní poznatky z psychologie osobnosti, jež se zabývá strukturou osobnosti, jejím poznáváním a formováním; značnou péči věnuje rozdílům (zejména individuálním) mezi lidmi. Jelikož výchovně vzdělávací proces je dynamický systém, který probíhá v dlouhých věkových obdobích a vyznačuje se mnohými kvalitativními a kvantitativními změnami, je velmi důležité poznat i zákonitosti vývoje jedince od narození po stáří, neboť z hlediska biodromálního přístupu poznat daný stav psychiky žáků znamená poznat jejich minulý vývoj, podmínky současného rozvoje a pochopit i budoucí zaměřenost jednotlivců ve vztahu k životním cílům. Tyto poznatky adept učitelství získá v disciplíně vývojová psychologie. Neoddělitelnou součástí psychologických poznatků, které musí učitel ovládat, jsou informace z pedagogické psychologie. Jde o disciplínu, která bezprostředně souvisí s výchovně vzdělávacím procesem a která zkoumá psychologické zákonitosti uplatňující se ve výchově a vzdělávání. Uvedené disciplíny vhodně doplňuje sociální psychologie. Učiteli poskytuje poznatky o tom, jak se žák ve složitých společenských podmínkách vyvíjí a jak se vzhledem k ostatním lidem chová. Učitel a vychovatel potřebují i další psychologické poznatky např. o duševním zdraví a jeho poruchách. Jakákoliv porucha duševních procesů žáka znamená značné těžkosti nejen v jeho prožívání, ale navozuje i problémy ve výchovně vzdělávacím procesu. Každá snaha o pomoc dětem trpícím v důsledků psychických obtíží a nemocí musí vycházet z porozumění příčinám, projevům a sociálním dopadům jejich obtíží. Proto by v souboru psychologických poznatků, které musí každý učitel ovládat, neměly chybět základní informace z psychohygieny a z psychopatologie. Je přirozené, že ani psychologie, vzhledem ke složitosti výchovných jevů, kde je možné uplatnit pouze obecné zákonitosti záměrného působení, nemůže dát přesný návod na bezprostřední praktickou činnost. Proto i psychologické poznatky tvoří jen východisko, aby učitel, který je ovládá, uměl tvořivěji řešit konkrétní a neopakovatelné problémy výchovné praxe. Tematické okruhy: 1. Místo psychologie v obecném systému věd, psychologie jako věda o člověku, psychologické vědní disciplíny jejich klasifikace (základní, speciální a aplikované) a předmět. Psychologie a její místo v životě člověka, užití psychologie zejména ve výchovné praxi. Psychologická příprava učitelů. 2. Základní metody v psychologii pozorování a sebepozorování (introspekce), experiment (přirozený a laboratorní), rozhovor, dotazníky, anamnéza, analýza produktů činnosti, psychologické testy, sociometrie. Poznávání žáka učitelem. Úskalí ohrožující přesnost či objektivitu posuzování a hodnocení žáka učitelem. Pedagogicko-psychologická charakteristika žáka a jeho vývoje. 3. Základní pojmy psychologie psychika, vědomí, nevědomí, prožívání, chování, psychické obsahy, psychické procesy, psychické stavy, psychické vlastnosti a další. Základní znaky a funkce psychických jevů. Třídění psychických jevů: a) psychické procesy poznávací procesy (senzorické procesy /čití/ a vnímání, představivost a fantazie, myšlení a řeč), procesy paměti (zapamatování, uchování, vybavení), motivační (citové a volní) b) psychické stavy stavy pozornosti, citové stavy (nálady) c) specifické získané dispozice (dílčí psychické předpoklady k činnostem) vědomosti, dovednosti (senzomotorické, intelektové, sociální), návyky, zájmy, postoje d) psychické vlastnosti (vlastnosti osobnosti) schopnosti, rysy osobnosti, temperament, charakter. Charakteristika jednotlivých psychických jevů /procesů a stavů/ a možnosti jejich utváření a rozvoje učitelem. Činnost, základní druhy lidské činnosti (hra, učení, práce). 4. Náročné životní situace (stres, frustrace, deprivace, konflikty), techniky vyrovnávání se s náročnými životními situacemi. 5. Osobnost (pojem a struktura, subsystémy osobnosti motivace, schopnosti, rysy osobnosti, temperament, charakter). 6. Pojem a podstata psychického vývoje; fylogeneze a ontogeneze psychiky; zákonitosti duševního vývoje; činitelé duševního vývoje (biologické, činitelé vnějšího prostředí, výchova, vlastní aktivita člověka sebevýchova, sebevzdělávání). 7. Charakteristika jednotlivých vývojových období člověka prenatální, novorozenecké, kojenecké období, období batolete, předškolní věk, mladší školní věk (*), období puberty (*), období adolescence (*), období dospělosti (mladší, střední a starší) (*), období stáří. (Pozn.: zaměření především na období označené *) 8. Učení pojem (učení v širším pojetí, učení v užším pojetí), fáze procesu učení, křivka učení, klasifikace druhů učení učení podmiňováním (formy: klasické podmiňování, instrumentální podmiňování, zástupné podmiňování observační učení), senzomotorické učení, verbální učení, pojmové učení, řešení problémů (L. Maršálová). Činitelé ovlivňující průběh a výsledky učení (činitelé související s učícím se jedincem; činitelé související se situací, v níž učení probíhá; činitelé související s učivem; činitelé související s osobností učitele). Metody učení (dílčí, celková, kombinovaná; PQRST, sugestopedie aj.). Doporučení pro žáky a studenty, jak se učit. Předpoklady úspěšného studia. Studijní neúspěchy a jejich řešení. Učební (studijní) styly vymezení, typologie, diagnostika a ovlivňování studijního stylu. Autoregulace učení. Zákony učení: a) zákon motivace (klasifikace nejčastěji používané formy motivace: vnější a vnitřní motivace, primární a sekundární motivace, pozitivní a negativní motivace, počáteční, průběžná a výsledná motivace, výkonová motivace; faktory ovlivňující motivaci k učení), b) zákon zpětné informace (důsledku), c) zákon opakování (cviku nebo frekvence), d) zákon transferu (pozitivní a negativní transfer /interference/, nulový transfer, specifický a nespecifický transfer, oboustranný /bilaterální/ transfer). 9. Tvořivost (kreativita) a její rozvíjení ve vyučování. Pojem tvořivosti, faktory tvořivosti, vývoj tvořivosti, etapy tvořivého procesu, úrovně tvořivosti, činitelé a podmínky záměrného rozvíjení tvořivého myšlení žáků, postavení tvořivého žáka v třídním kolektivu. Nadané děti poznávání a rozvíjení jejich osobnosti. 10. Neprospěch učebních výkonů žáků neprospívání v užším smyslu slova (školní praxe) a neprospívání v širším smyslu slova (pedagogicko-psychologického přístup), příčiny neprospívání (podmíněné osobností žáka, osobností učitele, školou, rodinou žáka), psychologická charakteristika neprospívajících žáků typicky a netypicky neprospívající žák, psychologické aspekty při odstraňování neprospěchu žáků. 11. Poruchy učení dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspraxie, dysmúzie; ADHD; příčiny, projevy, reedukace a kompenzace, hodnocení a klasifikace žáků s poruchami učení. 12. Psychologické aspekty zkoušení, hodnocení a klasifikace učebních výkonů žáků funkce zkoušení a hodnocení, druhy zkoušek (ústní, písemné, praktické); předzkouškové a zkouškové stavy tréma (příznaky, následky a redukce ze strany učitele a žáka). 13. Psychologie osobnosti učitele přístupy (normativní a analytický) a metody ke zkoumání osobnosti učitele, požadavky na osobnost učitele, osobnost učitele z pohledu žáků, některé typologie učitelských osobností (např. W.O. Döring, E. Luka, E. Vorwickel, Ch. Caselmann, I.P. Pavlov aplikace, Z. Zaborowski, H.H. Anderson, A.W. Aleck aj.), vývoj a utváření osobnosti učitele, úskalí ve vývoji osobnosti učitele. 14. Vztahy mezi učiteli a žáky a jejich utváření (složky zastoupené ve vztahu mezi učitelem a žákem, činitelé vztahu učitele k žákovi, některé typické druhy vztahů učitelů k žákům; činitelé vztahu žáka k učiteli). 15. Psychologické základy didaktických zásad zásada názornosti, aktivity, uvědomělosti, spojení teorie s praxí, individuálního přístupu k žákům, přiměřenosti, soustavnosti a následnosti, trvalosti, vědeckosti, výchovného vyučování. 16. Psychologie výchovy a sebevýchovy psychologické aspekty výchovy a jejích jednotlivých prostředků; požadavky; odměny a tresty; přesvědčování; působení slovní a mimoslovní, přímé a nepřímé; hraní rolí; působení modelů; způsoby (styly) výchovy; aktivnost osobnosti, koncepce já a sebevýchova. 17. Psychologický rozbor výchovných obtíží (např. lhaní, podvody, neposlušnost, neukázněnost, záškoláctví, toulavost, krádeže, kouření, alkoholismus, zneužívání drog, sexuální přestupky, agresivita, šikana, sebevražedné úmysly /pokusy/ aj.). Převýchova. 18. Duševní zdraví a duševní poruchy (psychózy, neurózy, psychopatie a oligofrenie). Duševní hygiena ve škole. 19. Člověk a společnost. Proces socializace, sociální učení (formy sociálního učení napodobování /imitace/, identifikace, učení sociálním posilováním (zpevňováním), observační či zástupné učení, sociální anticipace). 20. Sociální skupiny, jejich druhy a formativní působení. Školní třída jako malá sociální skupina. 21. Sociální styk charakteristika a struktura. Sociální komunikace (verbální a nonverbální), specifika pedagogické komunikace; sociální interakce a sociální percepce (vnímání) a jejich výchovné aspekty ve školních podmínkách. 22. Sociální postoje charakteristika, utváření, změny a pedagogické aspekty sociálních postojů. Literatura /základní/: Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Praha, UK vyd. Karolinum ve spol. s nakl. a vyd. H+H 1993. Čáp, J., Mareš, J.: Psychologie pro učitele. Praha, Portál 2001. Ďurič, L., Štefanovič, J. a kol.: Psychológia pre učitelóv. Bratislava, SPN 1973, 1977. Ďurič, L., Kačáni, V. a kol.: Učitelská psychológia. Bratislava, SPN 1992. Fontana, D.: Psychologie ve školní praxi. Příručka pro učitele. Praha, Portál 1997, 2003. Kačáni, V. a kol.: Základy učitelskej psychologie. Vybrané problémy. Bratislava, SPN 1999. Řezáč, J.: Sociální psychologie. Brno, Paido 1998. Vágnerová, M.: Psychologie problémového dítěte školního věku. Praha, UK nakl. Karolinum 1998. Vágnerová, M.: Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha, UK nakl. Karolinum 2005. Zelinková, O.: Poruchy učení. Specifické vývojové poruchy čtení, psaní a dalších školních dovedností. Praha, Portál 2003. Literatura /doporučená rozšiřující/: Atkinsonová, R.L. a kol.: Psychologie. Praha, Victoria Publishing 1995, Portál 2003. Auger, M.T., Boucharlat, Ch.: Učitel a problémový žák. Strategie pro řešení problémů s kázní a učením. Praha, Portál 2005. Bendl, S.: Kázeňské problémy ve škole. Praha, Triton 2004. Cangelosi, J.S.: Strategie řízení třídy. Jak získat a udržet spolupráci žáků při výuce. Praha, Portál 1994. Čáp, J.: Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha, ISV nakl. 1996. Denig-Helmsová, K., Konnertz, D.: Úspěšně obstát při písemce i ústním zkoušení. Praha, Portál 1997. Dinkmeyer, D., McKay, G.D.: STEP: Efektivní výchova krok za krokem. Praha, Portál 1996. Ditrich, P.: Pedagogicko-psychologická diagnostika. Jinočany, nakl. a vyd. H+H 1993. Dočkal, V.: Zaměřeno na talenty aneb Nadání má každý. Praha, nakl. Lidové noviny s.r.o. 2005. Ďurič, L., Bratská, M. a kol.: Pedagogická psychológia. Terminologický a výkladový slovník. Bratislava, SPN 1997. Fisher, R.: Učíme děti myslet a učit se. Praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha, Portál 1997. Gavora, P.: Učitel a žáci v komunikaci. Brno, Paido 2005. Hartl, P., Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha, Portál 2000. Havlínová, M., Kopřiva, P., Mayer, I., Vildová, Z. a kol.: Program podpory zdraví ve škole. Praha, Portál 1998. Helus, Z.: Dítě v osobnostním pojetí.Obrat k dítěti jako výzva a úkol pro učitele i rodiče. Praha, Portál 2004. Holeček, V.: Aplikovaná psychologie pro učitele I. Plzeň, Západočeská univerzita 2001. Hrabal, V.: Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka. Praha, SPN 1989. Hrabal, V., st., Hrabal, V. ml.: Diagnostika. Pedagogicko-psychologická diagnostika žáka s úvodem do diagnostické aplikace statistiky. Praha, UK nakl. Karolinum 2002. Hrabal, V., Man, F., Pavelková, I.: Psychologické otázky motivace ve škole. Praha, SPN 1984, 1989. Hunterová, M.: Účinné vyučování v kostce. Praha, Portál 1999. Kalhous, Z., Obst, O. a kol.: Školní didaktika. Praha, Portál 2002. Kohoutek, R. a kol.: Základy pedagogické psychologie. Brno, Akadem. nakl. CERM s.r.o. 1996. Kohoutek, R. a kol.: Základy sociální psychologie. Brno, Akadem. nakl. CERM s.r.o. 1998. Kolář, Z., Šikulová, R.: Hodnocení žáků. Praha, Grada Publishing 2005. Kovaliková, S., Olsenová, K.: Integrovaná tematická výuka. Model. Kroměříž , Spirála 1995. Křivohlavý, J.: Psychologie zdraví. Praha, Portál 2001. Kusák, P., Dařílek, P.: Pedagogická psychologie A,B. Olomouc, vyd. UP 1998. Kyriacou, Ch.: Klíčové dovednosti učitele. Cesty k lepšímu vyučování. Praha, Portál 1996. Kyriacou, Ch.: Řešení výchovných problémů ve škole. Praha, Portál 2005. Langová, M. a kol.: Učitel v pedagogických situacích. Kapitoly ze sociální pedagogické psychologie. Praha, UK 1992. Langmeier, J., Krejčířová, D.: Vývojová psychologie. Praha, Grada Publishing 1998. Laznibatová, J.: Nadané dieťa jeho vývin, vzdelávanie a podporovanie. Bratislava, Iris 2001. Linhartová, D.: Psychologie pro učitele. Brno, MZLU 2000. Lokšová, I., Lokša, J.: Pozornost, motivace, relaxace a tvořivost dětí ve škole. Praha, Portál 1999. Lokšová, I., Lokša, J.: Tvořivé vyučování. Praha, Grada Publishing a.s. 2003. Mareš, J.: Styly učení žáků a studentů. Praha, Portál 1998. Mareš, J., Křivohlavý, J.: Komunikace ve škole. Brno, MU 1995. Mesárošová, M.: Nadané deti. Poznávanie a rozvíjanie ich osobnosti. Prešov, ManaCon 1998. Mönks, F.J., Ypenburg, I.H.: Nadané dítě. Praha, Grada 2002. Míček, L.: Duševní hygiena. Praha, SPN 1986. Míček, L., Zeman, V.: Učitel a stres. Brno, MU 1992, Opava, nakl. Vade Mecum ve spol. s Vydav. Opavsko s.r.o. 1997. Pasch, M. a kol.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Jak pracovat s kurikulem. Praha, Portál 1998. Petty, G.: Moderní vyučování. Praktická příručka. Praha, Portál 1996. Pike, G., Selby, D.: Globální výchova. Praha, Grada Publishing 1994. Podlahová, L.: První kroky učitele. Praha, Triton 2004. Průcha, J.: Učitel. Současné poznatky o profesi. Praha, Portál 2002. Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J.: Pedagogický slovník. Praha, Portál 1995, 1998, 2001, 2003. Riefová, S.R.: Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole. Praktické postupy pro vyučování a výchovu dětí s ADHD. Praha, Portál 1999. Serfontein, G.: Potíže dětí s učením a chováním. Praha, Portál 1999. Silberman, M. za pomoci K. Lawsonové: 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování. Osvědčené způsoby efektivního vyučování. Praha, Portál 1997. Slavík, J.: Hodnocení v současné škole. Praha, Portál 1999. Tepperwein, K.: "Umění" lehce se učit. Pelhřimov, nakl. Stanovum 1993. Vágnerová, M.: Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. Praha, Portál 2000. Vágnerová, M.: Vývojová psychologie I. Praha, UK nakl. Karolinum 2005. Vágnerová, M.: Psychologie školního dítěte. Praha, UK nakl. Karolinum 1997. Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha, Portál 1999, 2004. Časopisy: Československá psychologie Děti a my Psychologie dnes Psychológia a patopsychológia dieťaťa Pedagogika Rodina a škola Na konzultacích bude doplňována příp. další nejnovější literatura.
Literatura
  • VÁGNEROVÁ, Marie. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2005, 430 s. ISBN 8024610744. info
  • ČÁP, Jan a Jiří [pedagog] MAREŠ. Psychologie pro učitele [Čáp, 2001]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 655 s. ISBN 80-7178-463-X. info
  • ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie [Řezáč, 1998]. Brno: Paido - edice pedagogické literatury, 1998, 268 s. ISBN 80-85931-48-6. info
  • FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 383 s. ISBN 80-7178-063-4. info
  • Psychologie výchovy a vyučování. Edited by Jan Čáp. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství Karolinum, 1993, 413 s. ISBN 80-7066-534-3. info
  • DRLÍKOVÁ, Eva. Učitelská psychológia. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel'stvo, 1992, 374 s. ISBN 8008004339. info
  • ĎURIČ, Ladislav a Jozef ŠTEFANOVIČ. Psychológia pre učitel'ov. 2. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel'stvo, 1977, 592 s. info
Metody hodnocení
přednáška a seminář, předpoklad ke zkoušce: aktivní účast na semináři - min. 80%, zpracování eseje: Využití psychologických poznatků v práci učitele (nebo ve školní praxi) - rozsah: min. 3 strany v tištěné podobě, termín odevzdání: nejpozději v zápočtovém týdnu, výstup: zkouška (zkouška - dvě části: písemná a ústní)
Informace učitele
Poslední úprava 18. 5. 2007 PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 1999, jaro 2001, jaro 2002, jaro 2003, jaro 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019, jaro 2020, jaro 2021, jaro 2022, jaro 2023, jaro 2024, jaro 2025.