LJBcA10 Dějiny antického světa II

Filozofická fakulta
jaro 2008
Rozsah
2/0/0. 4 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
doc. PhDr. Jarmila Bednaříková, CSc. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Antonín Bartoněk, DrSc.
Ústav klasických studií – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Jitka Erlebachová
Rozvrh
St 8:20–9:55 C33
Předpoklady
LJBcA09 Dějiny antického světa I
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 13 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Předmět podává studentům přehled dějin starověkého Říma od počátků starověku v západním Středomoří až po zánik Římského imperia z politického i kulturního hlediska.
Osnova
  • 1. Počátky starověku v západním Středomoří: Etruskové, Kartháginci, západní Řekové a Římané jako tvůrci starověké civilizace v této oblasti a jejich vzájemné vztahy; stav bádání o otázce původu a jazyka Etrusků.
  • 2. Římské dějiny: charakteristika vývoje jednotlivých etap římského státu, vysvětlení ústavních, sociálních, hospodářských a náboženských změn; zvláštní pozornost je zde věnována otázkám samotného vzniku Říma a dále problematice důležitých zlomových a přechodných období římského vývoje.
  • 3. Základní charakteristika přechodného období mezi antikou a středověkem; římský stát a křesťanství; tzv. středověkotvorné procesy; význam velkého stěhování národů pro římské a světové dějiny; odkaz starého Říma současnosti.
Literatura
  • ADORNO, Francesco. Klasické Atény. Edited by Etela Šimovičová, Translated by Anna Škorupová. 1. vyd. Bratislava: Tatran, 1970, 320 s. info
  • RUIZ, Vincenzo Arangio a ET AL. Antický Řím. Bratislava: Tatran, 1967. info
  • Antika v dokumentech. Edited by Julie Nováková - Jan Pečírka. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1961, 652 s. info
  • BARTONĚK, Antonín. Zlatá Egeis. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1969, 357 s. URL info
  • BARTONĚK, Antonín. Zlaté Mykény. První vydání. Praha: Panorama, 1983, 300 stran. URL info
  • BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Hunové se představují I-II. Echo Latina. 1991, č. 1, s. 38-42. ISSN 1210-7336. info
  • BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. Úloha Attilovy říše v počátcích evropského feudalismu. Listy filologické. Praha: Ústav pro klasická studia AV ČR, 1980. ISSN 0024-4457. info
  • BENGTSON, H. Griechische Geschichte (von den Anfängen bis in die römische Kaiserzeit). München, 1969. info
  • BENGTSON, Hermann. Griechische Staatsmänner des 5. und 4. Jahrhunderts v. Chr. München: C.H. Beck, 1983, 325 s. ISBN 3406085091. info
  • BURIAN, Jan a Pavel OLIVA. Civilizace starověkého Středomoří. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984, 549 s. info
  • BURIAN, Jan. Římské impérium : vrchol a proměny antické civilizace. Vyd. 2., dopl. Praha: NS Svoboda, 1997, 237 s. ISBN 8020505369. info
  • BURIAN, Jan. Řím : světla a stíny antického velkoměsta. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1970, 285 s. URL info
  • BURIAN, Jan. Zánik antiky. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972, 114 s. URL info
  • BURIAN, Jan a Bohumila MOUCHOVÁ. Záhadní Etruskové. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1966, 208 s. URL info
  • The Cambridge Ancient History I-XII. Cambridge: Cambridge University Press, 1924. info
  • ČEŠKA, Josef. Poslední století starověku. Vydání: první. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, Fakulta filozofická, 1987, 76 stran. info
  • ČEŠKA, Josef. Římský dominát. Vydání 1. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1976, 166 stran. URL info
  • DOBIÁŠ, J. Dějepisectví starověké. Praha, 1948. info
  • SVOBODA, Ludvík. Encyklopedie antiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 1973, 741 s. URL info
  • GROH, V. Starý Řím. Praha, 1931. info
  • HOŠEK, Radislav a Václav MAREK. Řím Marka Aurelia. Vydání 1. Praha: Mladá fronta, 1990, 276 stran. ISBN 8020401474. info
  • CHRIST, K. Die Römer. München, 1984. info
  • MÜLLER, R. a ET AL. Kulturgeschichte der Antika 1, Griechenland. Berlin, 1976. info
  • OLIVA, Pavel. Sparta a její sociální problémy. Vyd. 1. Praha: Academia, 1971, 339 s. info
  • OLIVA, Pavel. Raná řecká tyrannis. Praha, 1954. info
  • OLIVA, Pavel. Zrození řecké civilizace. 1. vyd. Praha: Academia, 1976, 176 s. URL info
  • Dějiny pravěku a starověku. Edited by Jan Pečírka. 3. přepracované vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, Strana 582. info
  • Dějiny pravěku a starověku. Edited by Jan Pečírka. 3. přepracované vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 575 stran. info
  • PRESSOVÁ, L. Stará Kréta. Praha, 1978. info
  • SEYFARTH, Wolfgang. Römische Geschichte. Berlin: Akademie-Verlag, 1974, ix, s. info
  • SEYFARTH, Wolfgang. Römische Geschichte. Berlin: Akademie-Verlag, 1974, 328 s. info
Metody hodnocení
Jedná se o přednášku navazující na stejnojmennou přednášku ze semestru PODZIM. Jejím výstupem je zkouška. Tu je možno složit kdykoli v průběhu prvního cyklu, ale nejlépe ihned po absolvování kurzu. PO PS se zkouška ani zápočet neskládá.
Navazující předměty
Informace učitele
Z předmětu antický svět I se požaduje seminární práce v rozsahu asi 8 stran, pokud student nepokračuje ve studiu Antického světa II. Počátky římských dějin Založení Říma v pověstech Podle římských pověstí, dochovaných některými historiky posledního století př. n. l., z nichž nejznámější je Titus Livius, byl Řím založen dvěma bratry, dvojčaty Romulem a Remem, syny kněžky bohyně Vesty, jaká se jinak nesměla provdat, leda až po skončení své dvacetileté služby bohyni domácího krbu všech Římanů. Rhea Silvia ovšem nemohla svůj slib dodržet, vždyť otcem dvojčat byl údajně samotný bůh války Mars, proti jehož vůli smrtelná žena nic nezmohla. Aeneas Historik a polyhistor (to znamená člověk, činný v mnoha oblastech vědění) Marcus Terentius Varro vypočetl odpočítáváním let, která uplynula od Trójské války i „přesné“ datum založení Říma. Proč právě odpočtem od Trójské války? Římané se totiž prohlašovali za potomky Trójanů, konkrétně trójského hrdiny Aenea, který po dlouhém bloudění doplul do Itálie a usadil se tady i se svou rodinou a druhy. Jeho dobrodružství zpracoval básník posledního století př. n. l. Vergilius ve výpravnné básni zvané Aeneis (Píseň a Aeneovi). Úkoly: Přečtěte si z Vergiliovy básně ukázku o Aeneově bloudění, Jakého jiného hrdinu vám připomíná a kterému básníkovi je připisováno zpracování jeho osudů? Zopakujte si, co jste se o trójské válce dočetli v zajímavosti, připojené k výkladu o mykénské kultuře. Římané ovšem v každém případě kladli založení svého města do roku, jenž je naším rokem 753 př. n. l. Obr. Tzv. Kapitolská vlčice, etruská plastika ze 6. stol. př. n. l. Sošky Romula a Rema byly přidány v 15. století n. l. Názory moderní vědy Současná věda pověsti o jednorázovém založení Říma vyvrátila. Všechno však na nich nepravdivé není. Pokud pověst obsahuje alespoň něco skutečně pravdivého, říkáme, že má historické jádro. Pomerium V tomto případě je to např. vyprávění o vyorání brázdy kolem nového sídliště bájným Romulem. Podobné hranice byly kolem nových sídel skutečně vyznačovány. Římané pro ně užívali názvu pomerium. Znamenalo posvátnou hranici sídla a oddělovalo svět, který byl pod ochranou přátelsky obyvatelům nakloněných bohů od světa, v němž působily síly jim nepřátelské. Takový „posvátný kruh bezpečí“ býval ve starých dobách běžnou záležitostí. Proto také vypovězení do vyhnanství za jeho obvod bylo považováno za nejvyšší trest. Člověk zde ztrácel ochranu bohů i zákonů, protože mimo své společenství byl bezprávným cizincem. Otázka: Jedna z našich nevládních organizací se nazývá „Bílý kruh bezpečí“. V jejím názvu je cítit prastarou tradici, o které právě hovoříme. Víte, čím se tato organizace zabývá? Pojem synoikismus Jak tedy však Řím vznikl, když jej Romulus s Remem nezaložili, když vlastně vůbec neexistovali a Římané si je vymysleli jen proto, aby královský rod, který jim v nejstarším období jejich dějin vládl, měl božský původ? Řím vznikal postupně, tak, že se v jeden celek spojovala různá původně samostatná sídliště. Cizím (starořeckým) slovem se tomutu způsobu vznikání nových vesnic nebo měst říká synoikismus. Otázka: Znáte takový růst také z dneška? Kdy se např. připojily okrajové části měst nebo vesnic, v kterých žijete? Obr. Fyzická mapa Říma s vyznačením jednotlivých pahorků. Nejranější Řím Nejprve se spojily osady, ležící na pahorku Palatinu. Vznikla tak vesnice, které archeologové podle jejího půdorysu říkají „čtvercový Řím“. Pak došlo ke spojené sedmi osad na čtyřech pahorcích, které mají název montes. Úkol: Vyhledejte si na mapce Říma v pracovním sešitu, které to jsou a vybarvěte je žlutě. Svědectví o průběhu synoikismu Jaká konkrétní svědectví o slučování osad na místě vznikajícího Říma vlastně máme? Hodně nám při tom pomáhají např. právě vědomosti o posvátném pomeriu. Uvnitř této hranice se nesmělo pohřbívat. Když se tedy osady postupně spojovaly, byla pohřebiště, patřící původně ke každé z nich, vytlačována za obvod nově vznikajícího většího sídla. Svědectví z těchto velmi dávných dob ovšem uchovaly i jiné náboženské zvyklosti. Tzv. Argejské svatyňky, nazvané podle Řeků z města Argu na severu Peloponnésu, které pověsti považovaly za velmi staré obyvatele Říma, byly jen na čtyřech montes a jen v jejich obvodu docházelo k jarnímu obcházení svatyň kvůli úrodě a plodnosti nastávajícího roku. Podobně tomu bylo se slavnosti Luperkálií, věnovanou též kultu plodnosti. Zajímavost: S obřadem Argejských svatyněk bylo spojeno házení slaměných panáků do řeky Tiberu. Znáte podobný jarní obřad z našeho folkloru? Další průběh slučování Poté se spojily osady, ležící v oblasti montes s osadami na pahorcích, zvaných colles (obojí znamená kopec, pahorek, a proč se některé jmenovaly montes a jiné colles, nevíme). Úkol: Najděte na mapce v pracovním sešitě a modře vybarvěte tři colles. Před spojením bylo nutné vysušít bažiny, které obyvatele obou typů pahorků odddělovaly. Řím se totiž nacházel v hodně bažinaté krajině a ještě dlouhá staletí jeho obyvatele trápily letní horečky, mající původ v těchto mokřinách. Vláda králů Na mapce v pracovním sešitu máte nyní zakreslen známý „Řím na sedmi pahorcích“. Po svém vzniku byl však stále ještě jen velkou vesnicí. Této vesnici – nevíme ovšem, od které fáze jejího narůstání – vládli králové, reges, (jedn. č. rex). Podle toho se nejstaršímu období římských dějin říká doba královská. Pro účely učebnic ji datujeme do 8.- 6. stol. př. n. l. První tři z těchto 6 králů (starořímská historie mluví o sedmi, ale tam je počítán právě i bájný Romulus) byli domácího původu. Čtvrtý panovník Řím nejprve násilím ovládl. Byl cizího, etruského původu a jmenoval se Tarquinius Priscus. Úkol: Na mapě Itálie najděte Toskanu. Právě zde žil ve 12 samostatných městech národ Etrusků, jehož dějiny známe zhruba od poslední čtvrtiny 9. stol. př. n. l. Vesnice Řím městem Za nadvlády Etrusků se vesnice Řím proměnila v město. Etruskové byli totiž velmi dovednými budovateli měst. Odvodnili další (ale nikoli ještě všechny) římské bažiny, vzniklo forum Romanum, hlavní římské náměstí i tržiště, dobytčí trh (forum boarium), první dlážděné ulice, domy na kamenných podezdívkách, které vystřídaly dřevěné chýše, byly vystavěny i první kamenné chrámy bohů a rovněž odvodňovací dílo – tzv. velká stoka (cloaca maxima), která ovšem do řeky Tiberu neodváděla jen vodu z bažin, ale i splašky z římských domácností. Jeden z nejvýznamnějších archeologů, zabývajících se počátky Říma, Švéd Einar Gjerstad (čti zhruba Ještad), klade proměnu Říma z vesnice v město do doby kolem roku 525. V minulosti se bádáním o počátcích Říma velmi proslavil také jeden z našich vědců – Vladimír Groh. (Jeho dílo o této problematice vyšlo v r. 1923). Obr.: Forum Romanum – dnešní stav. Ústí Velké stoky do Tiberu (dnešní stav). Zajímavost: Etruskové dosáhli úrovně starověké civiliace dříve než Římané. Dosud je však záhadný jejich původ. Nedovedeme spolehlivě odpovědět na otázku, zda se do Itálie přistěhovali odněkud z východu, např. z Malé Asie (asi ve 12. stol. př. n. l.), nebo jsou obyvatelstvem domácím. Řešení tohoto problému je tak složité proto, že se doposud nepodařilo zjistit, do které z velkých jazykových rodin patří etruský jazyk. Indoevropský (jako čeština, slovenština, němčina, angličtina, apod.) není. O vysoké kultuře Etrusků se dovídáme především z jejich hrobek. Podobně jako staří Egypťané i oni stavěli celá „města mrtvých“, nekropole. Hrobky opatřovali barevnými freskami, na nichž se odrážel jejich denní život i představy o podsvětí, a dávali do nich bohatou záhrobní výbavu včetně nábytku, vozů, soch, keramiky, nástrojů, zbraní a šperků. Byli vynikajícími zemědělci (dosáhli přebytku potravin, které vyváželi) i řemeslníky. Mnoho čerpali z kultury Řeků, žijících v Itálii, od nichž převzali také písmo, typy chrámů, výrobu malované keramiky a sochařství. Obr. Výzdoba a vybavení etruské Hrobky triclinia, Hrobky olympijských her, Hrobky lovu a rybolovu, Veliiny hrobky. Úkol: Prohlédněte si obrázky fresek. Co se z nich o životě Etrusků dovídáme? Zda byl Etruskem nebo domácím panovníkem také pátý král v pořadí, Servius Tullius, přesně nevíme. Připisují se mu však důležité změny, které římskou rodovou společnost doby královské proměnily ve skutečný stát a Římany rozdělily nikoli podle urozenosti, ale podle výše jejich majetku. Poslední Etrusk na římském trůně, Tarquinius Superbus (Zpupný) byl Římany podle jejich tradice vyhnán r. 510. Tím doba královská skončila. Období rodové společnosti, šlechta a lid Rodová společnost Římanů sestávala podle římské historické tradice z 300 rodů. Ty se spojovaly do vyšších jednotek zvaných kurie a vždy 10 kurií tvořilo kmen (tribus). Tři kmeny (tribue) vytvářely národ římský (populus Romanus). Dále se Římané dělili na šlechtu (patricie) a neurozené občany (plebeje). Plebejové neměli v době královské (až do vzniku tzv. serviovské ústavy – viz níže) žádná politická práva a uvažuje se o tom, zda tato skupina římských občanů vznikla majetkovým rozrůzněním uvnitř římských rodů a kmenů nebo jestli šlo spíše o osoby do Říma přistěhovalé, které do tří původních římských trobuí nepatřily. Patriciové byli často ochránci (patrony) plebejů, kteří se stávali jejich chráněnci (klienty). Obr.: Chrám bohyně Vesty, která střežila domácí krb celé římské obce. Vlastnictví půdy Půda byla zpočátku kolektivním vlastnictvím rodů a kmenů, rodinám (latinsky familia) se každoročně jejich pozemek přiděloval losem. Ještě v průběhu doby královské však vzniklo i soukromé vlastnictví pozemků. Půda založila ekonomickou moc římské šlechty. Na druhé straně již vznikli i bezzemci. Někteří z nich se pak stávali klienty a dostávali pozemek od svých patronů. Vladař a sněm Král, který byl v čele všech tří kmenů, tvořících národ římský, nebyl žádným neomezeným vladařem. Neměl vlastně nijakou moc, dokud mu ji neudělilo shromáždění všech plnoprávných občanů (tj. patriciů), zvané kurijní sněm. Otázka: Podle čeho se nazývalo? Římané pravomocím, které sněm králi udělil, říkali imperium, tj. vlastně možnost dávat příkazy, výkonná moc. Zároveň také králi sněm složil přísahu věrnosti a tím se Římané (plebeje v to samozřejmě počítáme také) zavázali jej poslouchat. Král byl hlavně vrchním velitelem vojska, měl významné postavení v náboženství, byl také vrchním soudcem. Na pomoc výkonu své moci si mohl vybrat další osoby. Poradní orgán krále Radil se se shromážděním otců významných patricijských rodů, senátem. Obr.: Fasces – svazky prutů se sekyrou. Římané tento odznak moci převzali od etruských vládců. Od rodové společnosti ke státu Změny neboli reformy, které jsou připisovány Serviu Tulliovi Tyto změny jsou moderními historiky datovány do doby od poslední čtvrtiny 6. stol. do 70. let století pátého a autorem všech nebyl asi uvedený předposlední římský král. Územní rozdělení I. Národ římský byl nově rozdělen. Ne již na skupiny pokrevně příbuzných, jako jsou rody a kmeny, ale na kraje, kterých bylo původně 21, později 35. Krajům zůstal název tribus a každý občan musel být v některé z tribuí zapsán, a to v té oblasti, kde vlastnil pole. Jen ti, kteří nebyli majiteli žádné půdy, byli zapsáni do 4 městských tribuí římských. Rozdělením občanů podle územní, nikoli rodové příslušnosti, překonal Řím etapu rodového zřízení a stal se skutečným státem. Neznamenalo to však, že by se příslušníci šlechtických, např. senátorských rodů, dále svým původem nepyšnili. Otázka: Jakou athénskou reformu vám tento postup připomíná? Rozdělení občanů podle majetku II. Práva a povinnosti občanů byly určeny nikoli již podle urozenosti, ale podle výše pozemkového majetku. Podle ní byli všichni občané rozděleni na jezdce (kteří museli mít největší majetek) a pěší legionáře. Občané určení ke službě v legiích se členili do pěti tříd, odlišujících se vojenskou výzbrojí a výstrojí, kterou si každý občan musel pořizovat ze svých prostředků, a částečně také počtem setnin, jež jednotlivé třídy měly postavit. Dále byli vyčleněni bezzemci, služby v armádě zproštění. Tabulka Jezdci 18 setnin úplná těžká výzbroj a výstroj 1 _________________________________________________________________ Legionáři majetek2 třída počet setnin výzbroj a výstroj3 ___________________________________________________________________________ 20 I. 80 úplná těžká, zbraně oštěp a meč 15 II. 20 štít dřevěný, pancíř chybí 10 III. 20 bez pancíře a chráničů holení 5 IV. 20 jen přílby, oštěp a kopí 2 V. 30 lehkooděnci, praky a házecí kameny4 ___________________________________________________________________________ 0 VI (1) bez povinnosti vojenské služby 1) Výstroj si jezdci musili pořizovat i pro své válečné koně. Jejich hlavní zbraní byly meče a kopí. 2) Je udáván v jitrech půdy (1 jitro = 1/4 ha) a jde vždy o dolní hranici požadovaného majetku. 3) Úplná těžká výstroj pěšáka sestávala podle historika Tita Livia z kovové přílby, kovového štítu kruhovitého tvaru, chráničů holení a hrudního pancíře. Výzbroj tvořil oštěp a meč. 4) Takto podle Livia. Další zbraní lehkooděnců byl luk. Obr.: Římský jezdec Dále existovali ještě občané, kteří neměli půdu, žili ve městě, ale nemuseli být chudí a armáda je mohla potřebovat jako řemeslníky nebo trubače. Ti tvořili 4 setniny pomocných sborů. Nový občanský sněm V tabulce máme zapsáno pouze to, jak vypadaly povinnosti občanů. Tak jako za Solóna v Athénách jim však i v Římě měla odpovídat práva. Je zde zapsán též počátečení stav, kdy římské armádě dostačoval uvedený počet setnin. Armáda ovšem stále rostla a počet legionářů anebo jezdců nemohl zůstat stejný. Řešení obou těchto otázek je společné. Setniny, původně skutečně vojenské, se brzy staly jednotkami hlasovacími. Jednotlivým třídám občanů byly podle počtu setnin (latinsky setnina = centuria), určených serviovským zřízením, přiděleny hlasy v nově vytvořeném sněmu, který se nazýval setninový (centurijní). Jezdci a první třída, tedy nejbohatší občané, v něm měli celkem 98 hlasů. Ani se čtyřmi hlasy vojáků z pomocných setnin a s jedním hlasem, který dostali dohromady všichni občané VI. třídy, bezzemci, zvaní proletarii, nemohli tedy ostatní tyto občany přehlasovat. Demokratizace Plebejům, zvláště těm, kteří patřili mezi bohaté, se však zavedením setninového sněmu dostalo prvního politického práva. Mohli v něm hlasovat o zákonech, volit nejvyšší úředníky státu, rozhodovat o vypovězení války, zřejmě po r. 300 začal setninový sněm hlasovat také o trestech smrti anebo vyhnanství. A ve 3. stol. př. n. l., někdy mezi lety 241-218, dosáhli chudší občané toho, že první třídě bylo 10 hlasů ubráno. Od té doby hlasování v setninovém sněmu obvykle končívalo u občanů III. majetkové třídy. Zajímavost: Občané, kteří neměli půdu, byli bohatí, ale pro vojsko svojí profesí nepotřební (např. zlatníci), hlasovali v jediné setnině proletariů. V tomto opatření se nám ukazuje silně rolnický charakter prvotní římské společnosti. Otázky a úkoly: Měla jedna hlasovací setnina sto mužů? Pokud byste užili písmen jako v algebře, jakým vzorcem byste vyjádřili např. počet občanů v setnině I. majetkové třídy? Ženy v žádném ze sněmů římského státu nehlasovaly. Zamyslete se nad otázkou, proč tomu asi tak bylo. Obr. Římský těžkooděnec. Změny ve způsobu hlasování Hlasování ve sněmech bylo původně v podstatě veřejné. Římský občan házel na znamení souhlasu nebo nesouhlasu např. bílý či černý kamínek do osudí. Protože ho přitom kandidáti na úřady, navrhovatelé zákonů či jejich přívrženci mohli pozorovat, bylo ve 2. stol. př. n. l. zavedeno tajné hlasování pomocí dřevěných, vrtsvou vosku potažených tabulek, které byly i běžným psacím materiálem Římanů. Obr. Voskové destičky a pisátko (stilus). Ostrým koncem pisátka se do vrstvy vosku psal text. Jeho širokým zahlazovacím koncem mohl být opět „vymazán.“ Zajímavost: Kromě plnění občanských povinností a výkonu občanských práv se od Římana očekávalo, že bude oplývat také občanskými ctnostmi. Latinsky se ty hlavní nazývaly virtus, gravitas, pietas a fides. Pojen virtus označuje ctnost obecně, míní však také zmužilost, odvahu. Gravitas je zachovávání důstojné vážnosti, chování, které dbá dobré pověsti národa římského. Pietas a fides jsou si tak trochu podobny. Ta první znamená zbožnost a dodržování posvátných závazků (člověka k bohům, ale i dětí k rodičům, klienta k patronovi). Fides je ctnost věrnosti, míněná spíše ve světském slova smyslu. Soubor občanských práv Každý římský občan měl právo na stejnou ochranu svého života, majetku a rodiny, bez ohledu na to, zda byl šlechtic anebo plebej. Všichni měli rovněž právo volně nakládat se svým majetkem a uzavírat právoplatné sňatky. Zhruba do poloviny 5. stol. nebyly ovšem povoleny vzájemné sňatky mezi patricii a plebeji. Politická práva zahrnovala možnost být volen do úřadů republiky (zpočátku jenom pro patricie), právo hlasovat ve sněmech a vyjadřovat své mínění ve shromážděních, kterým se říkalo contiones. Patriciové a od poloviny 5. stol. i plebejové měli právo na příděl anebo zábor státní půdy. Pravděpodobně až po roce 300 př. n. l. (podle starořímských historiků ovšem už od počátků republiky) existovalo též právo, jehož název si schválně napíšeme i latinsky: ius provocationis. Bylo to právo odvolat se od rozsudku úředníka se soudní a trestní pravomocí (jak již víme, jen proti trestu smrti či vyhnanství) k setninovému sněmu. Teprve ten mohl rozhodnout s konečnou platností. Otázky: V jakém smyslu se slova provokace užívá dnes? Odkdy měli plebejové právo účasti ve sněmu společně s patricii? Obr.: Mapka Říma s barevným vyznačením Martova pole, kde se scházel setninový sněm. Cizinci Za cizince byli považováni všichni ti, kteří nežili podle římského práva. Na území Římanů byli prakticky stejně bezprávní jako otroci. Protože však Řím řadu těchto příchozích potřeboval (např. zručné řemeslníky, obchodníky se žádaným zbožím), vyvinula se ochrana cizinců velmi záhy (existovala již v rodové společnosti). Např. sňatek Římana a cizinky ovšem římské zákony nerespektovaly. Zajímavost: Římané měli pro právo dva pojmy: fas a ius. Fas znamenalo právo posvátné, dané bohy, ius bylo právo, tvořené lidmi a nesmělo být s božským právem v rozporu. Když např. patron zradil zájmy svého klienta jako osoby, kterou měl chránit, porušil fas. V důsledku toho jej už ani lidské právo nechránilo. Kdokoli jej směl beztrestně zabít, jeho majetek propadl státu. Octl se zkrátka mimo zákon. Otázka: Připomíná vám tato provázanost božských a lidských zákonů některou jinou starověkou oblast či oblasti? Uveďte které. Shrnutí: Dnes je již zcela jasné, že Řím nebyl jednorázově založen, jak to tvrdí starořímští historikové, ale vznikl slučováním různých původně samostatných osad (synoikismem). K jeho proměně v město napomohli především Etruskové. V době královské panovalo na území Říma rodové zřízení. Již v jeho rámci se však Římané majetkově a sociálně rozvrstvili. Tzv. serviovské reformy dokončily přeměnu římské rodové společnosti ve stát, když rozdělily Římany podle krajů, a položily také základy ústavě republiky rozrůzněním práv a povinností občanů podle majetku i vznikem tzv. setninového sněmu.
Další komentáře
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět již není vypisován.
Nachází se v prerekvizitách jiných předmětů
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2002, jaro 2003, jaro 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019.