DU1723 Historiografie dějin umění

Filozofická fakulta
jaro 2025
Rozsah
2/0/0. 4 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
Seminář dějin umění – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
Dodavatelské pracoviště: Seminář dějin umění – Filozofická fakulta
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je otevřen studentům libovolného oboru.
Cíle předmětu
„Poznat a definovat nějakou disciplínu znamená především poznat její dějiny“: klasická slova Augusta Comta nám pomohou vysvětlit obsah historiografického kurzu. Dějiny umění jsou ještě stále poměrně mladou disciplínou, která se proměňuje jak metodicky, tak také tematicky. Cílem je proto nejprve uvézt posluchače do dějin literatury o architektuře, sochařství a malířství. Posléze bude ukázáno, jak se z této širší literatury o umění utvořila nová, užší disciplína dějin umění. A posléze: jak se proměňovaly metody a přístupy této nové disciplíny od sklonku 19. století do roku 1945.
Výstupy z učení
Student bude po absolvování kurzu schopen
- orientovat se v historiografii dějin umění a číst původní uměleckohistorickou literaturu;
- osvojit si znalost různých uměleckohistorických přístupů v dějinách;
- pochopit historickou proměnu dívání se na umělecká díla.
Osnova
  • Uvedení do kurzu
  • 1. Umění dějin umění: literatura o umění a hledisko systematické proti hledisku historickému.
  • 2. Proměny dějin umění: Životy umělců / Školy dějin umění / Metody dějin umění / Modality tvorby a tvůrčí strategie, prostředníci - významy.
  • I. Literatura o umění
  • 3. Literatura o stavitelství, sochařství a malířství ve starověku: rétorika, poetika a receptáře, topografie, ekfrasis, dějiny umění jako dějiny inovací (Plinius st.).
  • 4. Literatura o stavitelství, sochařství a malířství ve středověku: svobodná umění, předpisy a receptáře, topografie.
  • 5. Nový pojem „umění“ a florentský humanismus: „uomini famosi“, mirabilia, od receptářů k umělecké teorii (Cennino Cennini – Leone Bat. Alberti – Leonardo da Vinci).
  • II. Původ dějin umění a vznik odborné disciplíny
  • 6. Koncepce uměleckého pokroku v 16. století: Giorgio Vasari a jeho životopisy: jeho předchůdci; jeho pokračovatelé, kritici a následovníci.
  • 7. Životopisy na sklonku 17. století mezi Ideou a Akademií: akademické traktáty; umělecká kritika v Římě a Paříži / Perspektivy dějin umění (Giov. Pietro Bellori versus Giov. Batt. Passeri - Filippo Baldinucci contra Carlo Cesare Malvasia).
  • 8. Původ dějin umění v Itálii a Francii 18. století: curieux, erudité a ciceroni / První přehledy dějin umění (Luigi Lanzi, Leopoldo Cicognara, Johann Dominik Fiorillo).
  • III. Utvoření dějin umění „zdola“
  • 9. Dějiny umění „začínají dvakrát“: (a) Johann Joachim Winckelmann, Jean B. Séroux d’Agincourt - (b) Karl Friedrich von Rumohr, Gustav Fr. Waagen, Stendhal.
  • 10. Berlínská škola dějin umění (Franz Kugler, Friedrich Eggers a Deutsches Kunstblatt, Wilhelm Lübke - Carl Schnaase, Heinrich Hotho a Hegelova estetika).
  • 11. Znalectví jako předpoklad pro disciplínu „dějiny umění“: spor o Holbeina roku 1871; znalectví a věda (Giovanni Morelli, Wilhelm Bode, Gustav Dehio a jeho soupisy památek).
  • IV. Dějiny umění v poslední čtvrtině 19. století a jejich vědecká metoda
  • 12. Determinismus a pozitivismus po polovině 19. století: Hippolyte Taine a „milieu“ – Anton Springer a historická věda – Gottfries Semper a styl, technika a materiál – Giovanni Morelli a paradigma indicií.
  • 13. Vídeňská škola dějin umění: Rudolf Eitelberger von Edelberg – Moritz Thausing; Alois Riegl – Franz Wickhoff; Max Dvořák – Julius von Schlosser; jejich protipól: Josef Strzygowsky.
  • 14. Umění a interpretace tvaru: August Schmarsow (estetika), Bernard Berenson, Max Jacob Friedländer (znalectví), Wilhelm von Bode (muzeum) a Henri Focillon (život forem).
  • V. Dějiny umění a „univerzum umělecké tvorby“
  • 15. Dvojí kořen stylu: Jacob Burckhardt a dějiny umění podle úloh, Heinrich Wölfflin a základní pojmy dějin umění, Adolph Goldschmidt a znalectví.
  • 16. Meziválečné období: Hans Tietze, Paul Frankl, Dagobert Frey; umělecká kritika / Příručky dějin umění a světové Dějiny umění (Handbuch, Kunsttopographie, Festschrift, Ikonographie).
  • VI. Pokus o změnu perspektivy: interpretace uměleckých děl
  • 17. Aby M. Warburg: výraz, kultura a počátky ikonologické metody; ikonografie a ikonologie (Erwin Panofsky, Edgar Wind a Rudolf Wittkower).
  • 18. Strukturalismus a mladší Vídeňská škola dějin umění: Hans Sedlmayr, Guido Kaschnitz-Weinberg.
Literatura
    povinná literatura
  • KROUPA, Jiří. Školy dějin umění : metodologie dějin umění. 2., přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 253 s. ISBN 9788021042476. info
  • WITTLICH, Petr. Literatura k dějinám umění :vývojový přehled. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992, 118 s. ISBN 80-7066-558-0. info
    doporučená literatura
  • LOCHER, Hubert. Kunstgeschichte als historische Theorie der Kunst, 1750-1950. 2. korr. und um ein Nachw. e. München: Wilhelm Fink, 2010, 533 s. ISBN 9783770550838. info
  • KULTERMANN, Udo. Geschichte der Kunstgeschichte : der Weg einer Wissenschaft. München: Prestel-Verlag, 1990, 272 stran. ISBN 3791310569. info
    neurčeno
  • LOCHER, Hubert. Quellen zur Theorie und Geschichte der Kunstgeschichte. Eine kommentierte Anthologie I-IV. Darmstadt: WBG (Wissenschaftliche Buchgesellschaft), 2007 - 2010
Výukové metody
Přednášky; domáci práce s e-learningovým kurzem; čtení.
Metody hodnocení
Písemný test
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2020, jaro 2021, jaro 2022, jaro 2023, jaro 2024.