DV051 České romantické divadlo

Filozofická fakulta
podzim 1999
Rozsah
2/0/0. 3 kr. Doporučované ukončení: k. Jiná možná ukončení: zk.
Vyučující
prof. PhDr. Bořivoj Srba, DrSc. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Bořivoj Srba, DrSc.
Katedra divadelních studií – Filozofická fakulta
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Osnova
  • Přednáška se pokouší v uceleném výkladu posluchačům představit významný fenomén českých divadelních dějin,historické děje uskutečňující se v oblasti české divadelní kultury v období vymezeném přibližně 80. lety 18. století a 80. lety 19. století. Tyto děje uvedeného stoletéto období bývají zpravidla interpretovány v souvislosti s obecným, společenským, politickým a kulturně-historickým vývojem, a to především jako součást hnutí, které je zpravidla označováno za "české národní obrození" Autor přednášky - aniž v ní tyto děje vyjímá ze zmíněných obecnějších souvislostí,snaží se je charakterizovat především z hlediska daného imanentním vývojem divadelního umění samého. Sleduje v ní zejména, jak se ve vývoji tohoto fenoménu prosazovaly slohotvorné tendence spjaté s vývojem evropského divadelního romantismu. V českém prostředí opožděně se prosazující romantická zobrazovací konvence je zde reflektována ve všech svých význačných vývojových fázích: ve fází předjímající postupy romantického zobrazování na českých jevištích ještě v epoše divadla klasicistického neseného osvícenským světonázorem - ve fázi, kterou zpravidla označujeme jako praeromantismus (období ohraničené léty 1781-1806), ve fázi rozhodného nástupu a hegemonního prosazení se romantických stylizačních postupů, byť rozrušovaných slohovým vlivem biedermeieru - "empiru" malého městského člověka (úsek zhruba svíraný léty 1812-1851), i fází jeho druhého vyvrcholení a zároveň secese, kdy za současné kulminace je slohová čistota tohoto romantického stylu rozkládána již dříve nastoupivšími realistickými trendy (období mezi lety 1851-1881). Vývojová problematika českého romantického divadla učleňující se do těchto tří fází je zde rozkrývána pomocí detailních analýz, jednak programatického úsilí tehdejších zastánců romantického stylu, jednak pomocí analýz vlastní dramatické a inscenační tvorby sledovaného údobí. Přednáška si podrobně všímá, jak se romantický umělecký názor postupně prosazuje ve vývoji jednotlivých složek divadelního artefaktu, dramaturgie, režie, scénografie, scénické hudby a herectví. Vyzdvižen je i individuální přínos jednotlivých osobností tohoto programového nasazení. Přednáška klade si za cíl především vyjevit, že vývoj české divadelní kultury v připomenutých letech je určován nejen specifikami vývoje české pospolitosti v rámci habsburské mnohonárodností monarchie, vývoje ideologicky zaklesávajícího českou divadelní tvorbu do procesu národního sebeuvědomování a posléze i politického sebeurčení českého národa, ale že je nesen i obecnějšími, kulturněhistorickými vývojovými nasazeními, které přesahují rámec českého prostředí a vřazují české divadelnictví - jako jeho zcela integrální součást - do proudu evropského romantismu.
Informace učitele
Literatura k dispozici u vyučujícího.
Další komentáře
Výuka probíhá každý týden.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim1999/DV051