PSA_37 Pedagogická psychologie II

Filozofická fakulta
podzim 1999
Rozsah
1/1/0. 5 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. PhDr. Mojmír Tyrlík, Ph.D.
Psychologický ústav – Filozofická fakulta
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Osnova
  • 1. Pedagogická psychologie jako věda. Definice, předmět pedagogické psychologie (vývoj názorů na předmět pedagogické psychologie, užší a širší pojetí předmětu pedagogické psychologie). Vztah pedagogické psychologie k psychologickým a pedagogickým vědám (k obecné psychologii, vývojové psychologii, sociální psychologii, školské psychologii, pedagogice). Místo pedagogické psychologie v systému psychologických věd (pedagogická psychologie jako aplikovaná psychologická disciplína, pedagogická psychologie jako speciální psychologická disciplína, pedagogická psychologie jako hraniční věda). Systém pedagogické psychologie (obecné otázky pedagogické psychologie, speciální otázky pedagogické psychologie - - psychologie výchovy, psychologie vyučování a vzdělávání, léčebná a speciální pedagogická psychologie). 2. Metody pedagogické psychologie. Metody získávání údajů: pozorování, experimentální metody, rozhovor, dotazníky, ankety, psychologické testy, sociometrická metoda, analýza produktů činnosti, anamnéza. Metody zpracování údajů: kvantitativní, kvalitativní. Sebepoznávání a jeho metody. 3. Učení. Pojem učení, učení v širším a užším smyslu, definice učení, psychologie učení jako speciální psychologická disciplína. Druhy učení - podmiňovaní, percepčně motorické učení, verbální učení, pojmové učení, učení řešením problému (L. Maršálová), další třídění - např. senzomotorické učení, učení poznatkům, učení metodám řešení problémů, sociální učení (J. Čáp) aj. 4. Psychologické teorie učení (pojetí učení) - asocianistické, konekcionalistické, behavioristické, neobehavioristické, kognitivistické, gestaltistické a jejich analýza. Schopnost učit se. 5. Zákony učení. Zákon motivace (vnější a vnitřní motivace, činitelé působící na motivaci k učení), zákon transferu (specifický a nespecifický transfer, oboustranný /bilaterální/ transfer, interference), zákon opakování (cviku nebo frekvence), zákon zpětné informace (důsledku). 6. Činitelé ovlivňující průběh a výsledky učení. Činitelé související s učícím se jedincem, se situací, v níž učení probíhá, s učebním materiálem, s osobností učitele. 7. Metody učení. Osvojování vědomostí, dovedností a návyků. Spojení názorného vnímání, abstraktního myšlení a praktické činnosti při učení. Rozložení učiva, uležení, přeučení, doba vhodná k učení, učení nahlas a potichu, učení vcelku, po částech a kombinovanou metodou, individuální a skupinové učení, hypnopedie a sugestopedie, zvuková kulisa a její vliv na učení atd. 8. Učební (studijní) styly. Vymezení, klasifikace, diagnostika a ovlivňování studijního stylu. Předpoklady úspěšného studia. Studijní neúspěchy a jejich řešení. 9. Tvořivost (kreativita) a její rozvíjení. Pojem tvořivosti, faktory tvořivosti, vývoj tvořivosti, etapy tvořivého procesu, úrovně tvořivosti, činitelé a podmínky záměrného rozvíjení tvořivého myšlení žáků, postavení tvořivého žáka v třídním kolektivu. 10. Neprospěch učebních výkonů žáků. Neprospěch - jeho příčiny (podmíněné osobností žáka, osobností učitele, rodinou žáka, školou), psychologická charakteristika neprospívajících žáků, psychologické aspekty při odstraňování neprospěchu žáků. 11. Psychologické aspekty zkoušení, hodnocení a klasifikace učebních výkonů žáků. Funkce zkoušení a hodnocení, druhy zkoušek (ústní, písemné, praktické). Předzkouškové a zkouškové stavy - tréma (příznaky, následky a redukce ze strany učitele a žáka). 12. Psychologie osobnosti učitele. Osobnost učitele - přístupy ke zkoumání osobnosti učitele, požadavky na osobnost učitele, osobnost učitele z pohledu žáků, některé typologie učitelských osobností (např. Döringova, Lukova, Vorwickelova, Caselmannova, Pavlovova, Zaborowského, Andersonova, Aleckova), vývoj a utváření osobnosti učitele. 13. Vztahy mezi učiteli a žáky a jejich utváření. Složky zastoupené ve vztahu mezi učitelem a žákem. Činitelé vztahu učitele k žákovi. Některé typické druhy vztahů učitelů k žákům. Činitelé vztahu žáka k učiteli. 14. Psychologické základy didaktických zásad. Zásada názornosti, aktivity, uvědomělosti, spojení teorie s praxí, individuálního přístupu k žákům, přiměřenosti, soustavnosti a následnosti, trvalosti, vědeckosti, výchovného vyučování. 15. Pedagogická komunikace. Specifika pedagogické komunikace. 16. Psychologie výchovy a sebevýchovy. Psychologické aspekty výchovy a jejích jednotlivých prostředků. Požadavky. Odměny a tresty. Přesvědčování. Působení slovní a mimoslovní, přímé a nepřímé. Hraní rolí. Působení modelu. Způsoby (styly) výchovy. Aktivnost osobnosti, koncepce já a sebevýchova. 17. Psychologický rozbor výchovných obtíží. Lhaní, podvody, neposlušnost, neukázněnost, záškoláctví, toulavost, krádeže, kouření, alkoholismus, zneužívání drog, sexuální přestupky, agresivní chování, sebevražedné úmysly (pokusy) aj. 18. Převýchova. Odstraňování zlozvyků. Změny osobnosti (dílčí a elementární; celkové a zásadní). Behaviorální techniky a humanistický přístup. Typy zlozvyků, zákonitosti jejich vývoje, postupy (kroky)) při jejich odnaučování, metody odstraňování zlozvyků. 19. Nervózní děti a mládež ve škole. Symptomy, základní formy neuróz, příčiny vzniku, prevence. 20. Psychologické problémy výchovy k rodičovství. 21. Výchova a sebevýchova pozornosti. Koncentrace pozornosti. Význam koncentrace pro pracovní výkon, zlepšené poznání objektů, pro upevnění duševní rovnováhy žáka. Typy nesoustředěných dětí a mladistvých. Příčiny nesoustředěnosti. Jak zlepšovat koncentraci u dětí, mladistvých. 22. Výchova a sebevýchova představivosti, fantazie, myšlení. Příčiny vzniku negativně působících představ, fantazií a myšlenek a způsoby vyrovnávání se s nimi. 23. Výchova a sebevýchova emocí a citů. Typy emočních maladaptací: zvýšená emoční tenze - její zvládání, nedostatek emoční energie - její šetření, negativní citové ladění - emoční přeladění. Formy útočného, obranného a únikového reagování ve škole. Naučený optimismus. Emoční inteligence. 24. Výchova a sebevýchova volních vlastností. Předpoklady výchovy vůle ve stadiu rozhodování. Techniky rozhodování. Výchova vůle ve stadiu realizace rozhodnutí - podporující momenty. Vytváření základních zvyků pro sebevýchovu silné vůle. Cvičení k výchově vůle. 25. Výchova a sebevýchova charakterových rysů. Teorie vytváření charakterových rysů: stadiální teorie: (Freud, Erikson, Peck, Havighurst, Piaget, Kohlberg), plasticitní teorie, teorie vytváření charakteru na základě teorií učení. Cesty k vytváření žádoucích charakterových vlastností: - ovlivňování vlastních psychických stavů, vytváření charakterových rysů generalizací motivů, vytváření charakterových rysů cestou sociálního působení, vytváření charakterových rysů prostřednictvím činnosti, vytváření charakterových rysů prostřednictvím myšlení a představ.
Literatura
  • Ďurič, L., Grác, J., Štefanovič, J.: Pedagogická psychológia. Bratislava 1988, 1990, 1991.
  • FONTANA, David. Psychologie ve školní praxi. Vyd. 1. Praha: Portál, 1997, 383 s. ISBN 80-7178-063-4. info
  • Psychologie výchovy a vyučování. Edited by Jan Čáp. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství Karolinum, 1993, 413 s. ISBN 80-7066-534-3. info
  • MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 207 s. URL info
  • MÍČEK, Libor. Sebevýchova a duševní zdraví. 3., rozš. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, 219 s. URL info
  • ĎURIČ, Ladislav a Jozef ŠTEFANOVIČ. Psychológia pre učitel'ov. 2. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1977, 592 s. info
Informace učitele
Podrobnější seznam literatury je k dispozici na sekretariátě Psychologického ústavu.
Další komentáře
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá každý týden.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 1998, jaro 2000, podzim 2000, jaro 2002.