CJBC158 Filologická hermeneutika a umění literárněvědné interpretace I

Filozofická fakulta
podzim 2004
Rozsah
2/0/0. 4 kr. Ukončení: k.
Vyučující
prof. PhDr. Miroslav Mikulášek, DrSc. (přednášející)
Garance
doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc.
Ústav české literatury – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Helena Bednářová
Rozvrh
Čt 11:40–13:15 1
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 10 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Výklad literární hermeneutiky bude se bude odvíjet od problematiky slova, díla (text, diskurs dílo jako "duchovní kosmos", univerzální "tropus ducha" svého tvůrce, organon "porozumění modu bytí", monadický "substrát habitualit", duchovní "monáda", "mandala" (jako "archetyp celosti"), k problematice "tvaru", vnitřní a vnějí formy slovesného díla, k hledání "due" díla (a z ní emanující "smysl" díla) a k otázkám metodologické komplementarity literární hermeneutiky vůbec: Slovo = nástroj mylení, jeho vnějí označení a vyjádření - právě slovo (jako jazyk, řeč, výpověď) je nazíráno jako forma existence, projevení ducha, jeho logického řádu (Hegel); slovo = znak (signum), symbol, komunikát, ale i "verbum interius" ("verbum cordis"), magické slovo, mýtus, zjevení ("slovo-zjevení" se stalo "tělem", aby stvořilo "zákony mravního řádu); dílo = "písemně zachované svědectví lidské existence" (W. Dilthey: Entstehung der Hermeneutik, 1900), text (v pojetí strukturální estetiky, celostní znak, "zdroj informace"), "svět textu" (v pojetí hermeneutiky) = "rozvrh světa" (v textu, P. Ricoeur): "to, co se v textu nabízí k interpretaci, je vlastně rozvrh světa, který bych mohl obývat a do něho bych mohl pozvednout své nejvlastnějí monosti" , P. Ricoeur); "svět textu" = "virtuální realita", "fikce", podávající extrakt poznání "jsoucna" (bytí) přináející "poselství a zvěsti", obracející se na člověka s " výzvou"; dílo = "duchovní kosmos" (resp. duchovní mikrokosmos), univerzální "tropus ducha" svého tvůrce; "verbální kosmos"; je-li dílo nazíráno jako "celostní znak", jde o znak "duchovního ivota" samotného tvůrce) Kritérium "smyslu" díla (M. Merleau-Ponty) - odkrývání "skrytého smyslu" díla /artefaktu/ i literárního procesu - hermeneutický kruh.
Osnova
  • Osnova přednáky: Zření duchovního kosmu a ars interpretandi Anatomie literární hermeneutiky I. Hermeneutika - obecné umění chápání a výkladu písemných památek ducha Hermeneutická interpretace = duchovědný akt, duchovědné poznání, duchovní pochopení (synésis pneumatiké), zření duchovního kosmu (Plótínos), duchovědné nahlédnutí do duchovního kosmu obsaeného v kosmu smyslovém, odkrývání stavu due tvůrce díla i jeho interpreta; tj. hermeneutika = oduševnění, zduchovnění vnitřního obsahu umění interpretace, regenerace výchozích principů a přístupů obsažených jak ve filosofii Platóna a Aristotela, tak i v koncepci Filóna Alexandrijského, Kléménse Alexandrijského, Plótína, Órigena, zvl. pak v učení církevních Otců utvářejících do vrcholné exegetické podoby koncepci čtyřvrstvového smyslu Písma svatého - inspirativní metodologické substance i soudobé ars interpretandi. 1. Slovo čili Logos = Slovo = nástroj mylení, jeho vnějí označení a vyjádření - právě slovo (jako jazyk, řeč, výpověď) je nazíráno jako forma existence, bytí (projevení) ducha, jeho logického řádu (Hegel) slovo = znak (signum), symbol, komunikát, ale i verbum interius (verbum cordis), magické slovo, mýtus, zjevení (slovo-zjevení se stalo tělem, aby stvořilo zákony mravního řádu); slovo: a) jméno, b) znak, c) komunikát, d) verbum interius (verbum cordis), e) magické slovo, f) mýtus, g) zjevení. 2. Umělecké dílo - duchovní kosmos umělecké dílo = písemně zachované svědectví lidské existence (W. Dilthey: Entstehung der Hermeneutik, 1900), text (v pojetí strukturální estetiky, celostní znak, zdroj informace), svět textu (v pojetí hermeneutiky) = rozvrh světa (v textu, P. Ricoeur): to, co se v textu nabízí k interpretaci, je vlastně rozvrh světa; svět textu = virtuální realita, fikce, podávající exktrakt poznání jsoucna (bytí) přinášející poselství a zvěsti, obracející se na člověka s mravní výzvou; = duchovní kosmos (resp. duchovní mikrokosmos), univerzální tropus ducha svého tvůrce; verbální kosmos; je-li dílo nazíráno jako celostní znak, jde o znak duchovního života samotného tvůrce) dialektika otázky a odpovědi = hermeneutický prafenomén dílo jako forma odkrývání, odemykání, vytrhování jsoucna ze skrytosti, jako pole významů a smyslů, univerzální tropus ducha tvůrce s trsem významů a smyslů, dílo jako duchovní monáda, mandala (kruhový obraz = obraz světa, archetyp celosti, archetypický obraz /psychokosmogram/, prasymbol řádu), verbální vesmír (integrující logos + eros + cit + duchovnost) Vnějí tvar = komplex tvaroslovných elementů, zevních znaků, povrchových struktur (surface structure), uměleckého organismu i poetických trópů, literárních fenotypů, podmíněný autorem zvoleným žánrovým klíčem při řešení ztvárněných životních problémů; Vnitřní tvar (tó endon eidos, Plótínos), = vlastní řád myšlenek a narativních prvků realizovaný v proudu slov; = fenomén hlubinné tropiky díla (analogie deep structure generativní gramatiky (N. Chomsky) i jeho architektury smyslu, = v hloubi obrazového pletiva díla ukrytý poeticko-myšlenkově-emocionální obrazový korpus či genotyp = skrytá eidetická páteř i vnitřní sémantický nosník komplexu tvaroslovných fenotypů (povrchové struktury, surface structure), resp. emergentní niterná struktura, obsahující ve svinuté podobě (vnitřní tvar je zhuštěn, svinut v jediném ohnisku - nitru tvůrce) zárodečné duchovní jádro tvaru, představující ohnisko duchovních významů (ohnisko významu [focal meaning]) a smyslů žánrového organismu: tj. myšlenkově-obrazový genotyp modifikuje zevnitř (sebestrukturace) výsledný tvar; tj. forma jako emanace z nitra obsahu, ze skrytého řádu (versteckte Ordnung) hloubkových tvaroslovných a myšlenkových struktur. 3. Vnitřní zření uměleckého díla. Duše díla - verbum cordis, mlčenlivá mluva srdce člověka, duchovní centrum díla - srdce věcí (sféra srdce = nitro člověka, hlubina due) Smysl díla (smysl skrytý /logos endiathetos/, smysl zjevný / logos proforikos/): sémantické jádro hermeneutiky = architektura smyslu (pluralita smyslů, překrývajících se v díle - kritérium smyslu díla) II. Hermeneutická interpretace (koncepce, metodologie, univerzalita a cesta k verbum cordis) 1. Zkoumající rozumění zkoumající rozumění (empatie, intuice, kontemplace, porozumění): a) duchovní naslouchání b)chápání c)divinace odkrývání (přes poznání dílčích významů diseminovaných v myšlenkovém i obrazovém pletivu díla /artefaktu/ i literárního procesu) skrytého smyslu (smyslu celku) = hermeneutický kruh (tj. kruhový pohyb při zkoumání vedoucí k hermeneutickému porozumění) = metodologická výkladová báze umění hermeneutické interpretace; 2. Hermeneutika jako duchovědné poznání (Duchovní dimenze hermeneutické exegeze) Metanoia, duchovní pochopení (synésis pneumatiké) = obrat či znovuzrození k transcendentální osobnosti četba skrytého smyslu v textu zjevného smyslu; vstup do duše díla = vstup do duše slova = průnik k verbum interius (rozhovor due se sama sebou) = svobodný prostor vnitřního logu = nejpůvodnějí téma hermeneutiky hermeneutika: odkrývání dialektické vazby nitra (vnitřní forma) a vnějku (vnějí forma) Cesta k verbum intimum, tj. k verbum cordis = cesta do nitra díla = k jeho vnitřní formě = interpretační intence hlubinné hermeneutiky 3. Hermeneutika = etické vědění (fronésis) metodologie umění hermeneutické interpretace - komplexní vědění = integrace a) konsilience myšlení elementárního (člověk a svět, hledání smyslu života a podstaty dobra) a myšlení neelementárního (pojmové myšlení), tj. konsilience aspektu racionálního a iracionálního, myšlení diskursivního a intuitivního (= vazba ratia a intuice /viz koncepci Novalise/); b) principu komplementarity (idea pluralismu hodnot, pravd, přístupů, názorů, resp. idea monopluralismu, intence skrze rozumějící konfrontování k celistvému nazírání, c) konsilience věd humanitních (věd o duchu, s obnovením vztahu zvl. mezi filologií a filozofií) a věd přírodních, tvořících celostnost d) oduševnění exegeze artefaktu i uměleckého procesu Hermeneutika = integrální mylení, hermeneutická interpretace jevů duchovního kosmu (jako odkrývání struktur lidské existence /odkrytí bytí - ousía/, úsilí o sebepoznání i poznání univerza) = prostupování mravnosti a rozumu = etické vědění - fronésis (Aristotelés) narozdíl od poznání teoretického, vědeckého - epistémé; hermeneutika = jako pradávná metodologická báze tzv. nauk o duchu včetně duchovně inspirovaného umění interpretace představuje svým zřením duchovního kosmu univerzální aspekt filozofie.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2005, podzim 2006.