EVPHIE Idea Evropy

Filozofická fakulta
podzim 2005
Rozsah
1/1/0. 3 kr. Ukončení: k.
Vyučující
prof. PhDr. Břetislav Horyna, Ph.D. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc.
Katedra filozofie – Filozofická fakulta
Rozvrh
St 16:40–18:15 C33
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Kurs Idea Evropy je metodicky orientován do oblasti mezi historii a filosofii, základními aspekty se nejvíc blíží filosofii dějin. Prolínají se v ní různé perspektivy (historická, filosofická, politologická, religionistická), které se všechny soustřeďují kolem problému evropanství, evropskosti a otázky, jak si vlastně rozumíme, jestliže si rozumíme jako Evropané. Jejím cílem je dovést úvahy o Evropě od prvotních mytických sebevymezení až po současné pokusy o novou sebeidentifikaci Evropy v evropské integraci. Metoda jeho výstavby dovoluje předpokládat, že může být určen pro posluchače politologie, sociologie, historie, filosofie, religionistiky a dalších příbuzných oborů.
Osnova
  • P1 Odkud Evropa: Zkoumá se původ jména Evropa, její mytický kořen a důvody politické individuace Evropy. Je rozvinuta především polemika s Herodotovou interpretací řecko-perských válek jako dějinného momentu, z něhož se začalo odvíjet myšlení Evropy coby kulturně-politické kategorie. P2 Identita a autenticita evropanství: Je rozvinuta diskuse o možnosti evropské identity. Jak se vyvíjela představa o tom, co je svébytně a nezaměnitelně evropské? Co vlastně měla na mysli Evropa, potvrzovala-li autentičnost svého evropanství? Polemika stojí na tezi, že Evropa výlučnou identitu nemá: Identita Evropy je založena na mechanismu potlačovatelství Evropy v sobě samé. P3 Idea translatio Imperii: Třetí přednáška diskutuje s návrhem formulovat filosofii dějin Evropy podle dramaturgické formy, která předpokládá základ europotvorné funkce v přenášení Říše. Poslední koncepci v tomto duchu zformuloval německý teoretik Peter Sloterdijk (Procitne Evropa?, 1996): Polemika vychází z teze, že translatio imperii je právní a náboženská fikce, která nemůže být ústřední ideou evropské filosofie dějin. Požadavek dnešní Evropy je nalézt jinou formu jednoty (tj. organizační a dramaturgickou formu), než je forma Říše. P4 Nezbytnost historické a filosofické diferenciace uvnitř samotného pojmu Evropy. Takovou diferenciací je výklad čtyř historických variant evropskosti. Stará Evropa přibližuje Evropu předkřesťanských kultur a náboženství. Zaměřena je (kromě nárysu keltských, starogermánských a etruských náboženství) na pochopení významu cykličnosti času, koloběhu života a návratu téhož, které staré Evropě plně nahrazovaly jednotný dějinný účel. P5 Křesťanská Evropa je znázorněna jako věk plného rozkvětu monistické ideje Evropy, jenž se transformuje - alespoň krátkodobě - do podoby Říše. S křesťanstvím se Evropa poprvé v dějinách stala totalitou, universem evropských národů, pro něž začala být formou a současně nepřekročitelnou normou života. P6 Nová čili novověká Evropa je reprezentována glóbem, který symbolizuje novověké pronikání, evropskou zvědavost, expanzi a převzetí břemene světovlády. Znamenalo ustavení imperiální světovlády počátek věku evropského triumfu? P7 Evropa po konci dějin je Evropou současnosti. Konec dějin je představa okamžiku, jímž končí putování národů pouštěmi dějinných omylů a sociálně-politických strádání, končí dějiny jako mezidobí, a začíná epocha liberální demokracie, kterou Fukuyama označil za vrchol ideologické evoluce lidstva. V Evropě vede toto stanovisko k umrtvení filosofie dějin a k surogátní sebeidentifikaci evropanství prostřednictvím politických a filosofických "vizí". Teze této přednášky zní: úkolem filosofie je chránit Evropu před přesažnými vizemi. P8 Říše a Prostor: Pozornost náleží tomu, jak snadno se současná Evropa stala "prostorem" - dochází k záměně "říše" za "prostor"? Schlengelský prostor není o nic nedobytnější než pečlivě spravované impérium. Zatímco však impéria vytvářela sféru svého dosahu, kterou bylo nesnadno prolomit navenek (problém unikání z dosahu říše), vyznačuje Evropu proměněnou v prostor nesnadnost průniku dovnitř. P9 Říše a prostor 2: Evropa jako prostor je charakteristická zásadním znesnadněním příslušnosti a maximální komplikací sounáležitosti prvků evropskosti a neevropskosti, které tvoří její nynější duální přirozenost. Teze obou přednášek: Soudobá záměna identity Evropy za teritoriální identitu je pro evropanství obrovské riziko. P 10 Zánik Západu 1: Téma nemá nic společného se Spenglerovým pojetím zániku Západu. Zde spíše v roli metafory, která vyjadřuje základní tezi: Filosofii dějin pro Evropu po konci dějin nezbývá než založit na opuštění myšlenky Západu a příklonu k myšlence Evropy. V myšlení Evropské unie se stále projevuje týž dějinně identifikační princip: Evropa, to je Západ, a to jsou národy bývalé přináležitosti ke Svaté římské říši. P11 Zánik Západu 2: Naproti tomu zde jde o pokus myslet evropsky, nikoli západně: Musíme se naučit domýšlet Evropu až do konce a opět si dobře rozmyslet, zda jsme ochotni zaměnit Evropu za atlantický prostor politických a hospodářských smluv, za zakrnělou sebelásku odumírající politické kultury. Nejde o nic víc než o to, jak zachovat evropanství Evropy a jak stanovit meze probíhající deeuropeizace Evropy jakožto její adaptace na multikulturalismus současnosti. P 12: Zánik Západu 3: Co znamená "společná" Evropa? Teze přednášky: Cílem je znovu europeizovaná Evropa, která nemůže být identifikována okcidentálně, nýbrž prostřednictvím jiného pochopení termínu "společná"; znamená to nutnost rozpracování antropologie aliancí jako předpokladu nové evropskosti.
Další komentáře
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2006.