FF:ROMIB008 Obecná fonetika - Informace o předmětu

ROMIB008 Obecná fonetika a fonologie

Rozsah

2/0/0. 3 kr. Ukončení: zk.

Vyučující

prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc. (přednášející)

Garance

doc. PhDr. Ladislava Miličková, CSc.
Ústav jazykovědy a baltistiky – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Dagmar Holoubková

Rozvrh

St 15:00–15:45 zruseno D21

Předpoklady

První cyklus,výuka podává základní informace o oboru.

Omezení zápisu do předmětu

Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.

Mateřské obory/plány

předmět má 25 mateřských oborů, zobrazit

Cíle předmětu

Kurs je soustřaďuje na obecné problémy základní lingvistické discipíny - fonetiky. Cílem je ukázat studentům význam fonetických poznatků pro pochopení jazyka, seznámit s terminologií a metodami fonetických výzkumů.

Osnova

• I. Fonetika, charakteristika disciplíny, její postavení v rámci lingvistiky.
• II. Jazyk mluvený a jazyk psaný, jejich funkce, priority.
• III. Transripce, její smysl. Transkripční systémy.
• IV. Metody současné fonetiky.
• V. Organogenetický základ řeči.
• VI. Organogenetická fonetika. Artikulace, relevantní a irelevantní rysy artikulace.
• VII. Vokalismus z artikulačního hlediska. Systematika vokálů.
• VIII. Konsonantismus, systematika konsonantů z artikulačního hlediska.
• IX. Akustická stránka řeči. Akustický a auditivní pohled na jazyk, teorie slyšení řečového signálu.
• X. Prozodické prostředky řeči z artikulačního a akustického hlediska.
• XI. Členění souvislé řeči.
• XII. Hlásky v řetězcích, změny hlásek v proudu řeči - přehled.

Literatura

• M. Krčmová - Skriptum na www.phil.muni.cz/jazyk/předměty
• KRČMOVÁ, Marie. Fonetika a fonologie : zvuková stavba současné češtiny. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996, 148 s. ISBN 8021013761. info
• PALKOVÁ, Zdena. Fonetika a fonologie češtiny :s obecným úvodem do problematiky oboru. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1994, 366 s. ISBN 80-7066-843-1. info
• ZINDER, Lev Rafailovič. Obščaja fonetika. 2-je izd. Moskva: Vysšaja škola, 1979, 311 stran. info
• Manual of Phonetics. Amsterdam: North-Holland publishing company, 1968. info

Metody hodnocení

Výuka probíhá formou přednášky s bezprostředně následující aplikací na text, která probíhá v seminářích věnovaných jednotlivým románským jazykům. Písemná zkouška je ve formě testu prověřujícího znalost látky a schopnost její základní aplikace na jazykový materiál. Učební text je k dispozici v záznamníku učitele pod kódovým číslem předmětu.

Informace učitele

Na pomoc samostudiu Vybrané pojmosloví oboru Obecná fonetika a fonologie - OJ103a, ROMI008 Kurzívou jsou pojmy a souvislosti, které nejsou zcela nezbytné, např. nejsou v lingvistické literatuře tak běžně užívány, ale hodí se; výběr nezahrnuje všechny pojmy a termíny, ale jen opravdu vybraný výsek. OBECNÉ VĚCI A PROBLĚMY: vztah mluvené a psané řeči funkce mluvené formy řeči v komunikaci přístupy k poznávání zvukové stavby řeči (stupně abstrakce a příslušné vědecké disciplíny) fonetické vědy: fonetika, fonologie, řečové technologie fonetika: přístup artikulační - akustický - auditivní metoda sluchová a experimentální fonetika obecná - speciální - aplikovaná viz i hláska (fón) fonologie: přístup fonematický - subfonematický; "přirozená" fonologie viz i foném morfonologie proces slyšení a porozumění řeči grafém, grafém : písmeno princip psaní: ideografický – fonografický písmo hláskové adaptace hláskového písma: zápis primitivní, spřežka, diakritika, vznik nového písmene pravopisné principy: fonologický (fonetický) - morfologický - historický - etymologický pravopis lexikální - morfologický - syntaktický transliterace transkripce zásady IPA a jejich modifikace základní segmenty zvukové podoby jazyka - hláska/fón - foném - sylaba - přízvukový takt - výpovědní (promluvový) úsek - výpověď artikulace - artikulační báze - exspirační X inspirační dechová linie - hlasové ústrojí; fonace - funkce hlasu při řeči - hlasový začátek: tvrdý (ráz) - měkký - dyšný - mluvní orgány aktivní a pasivní - artikulace základní (místo a způsob artikulace) a doplňková - asibilace, aspirovanost, velarizace, glotalizace, sonorita (znělost), napjatost apod. - artikulační rysy relevantní a irelevantní - rozdělení hlásek podle artikulace: vokál - aproximanta - sonora (likvida - nazála) - vlastní/pravý konsonant - artikulace konsonantů a vokálů (rozdíl) - fáze artikulace konsonantů: intenze - tenze - detenze; exkurze - rekurze - koartikulace; trazient - artikulace jazykem: apikální, dorzální, kakuminální, retroflexní auditivní hodnocení hlásek: - vokál a konsonant: auditivní rozdíl akustické vlastnosti hlásek (vybrané pojmy): - rozdělení hlásek podle akustického hlediska: vokál - glide - sonora - šumový konsonant - konsonantnost X nekonsonantnost - vokálnost X nevokálnost - kvantita vokálů a konsonantů - sonorita X nesonorita formantová stavba vokálů a některých konsonantů - formant hrdelní, nosní, ústní; svrchní formanty - formant: F0, F1, F2... intenzita hlásek výška hlasová - vokálů a konsonantů foném - identifikace fonému a fonologicky relevantních složek zvuku řeči X fón X alofon; alofon základní - poziční (obligatorní n. fakultativní); ostatní varianty v realizaci fonémů (stylové, regionální, individuální apod.) - foném centrální X periferní - foném segmentální x suprasegmentální - rys fonologicky relevantní X rys foném irelevantní - kvantita hlásek a její fonologická relevantnost fonologická opozice - vztahy fonémů v opozici - příznakový X nepříznakový člen fonologické opozice - společný srovnávací základ prvků opozice: jednodimenzionální - vícedimenzionální - typ rozdílů členů opozice: privativní - graduální - ekvipolentní; vztah disjunktní - pozice nadé opozice v systému: proporční - izolovaná - protiklad stálý X protiklad neutralizovatelný korelace jako spec. typ vztahu fonémů syntagmatika fonémů - viz i sylaba, viz i členění řeči. fonologická alternace; morfoném vokál (samohláska) - krátký a dlouhý (zkrácený, polodlouhý, prodloužený) - neutrální - otevřený X zavřený - plný X redukovaný - anteriorní (palatální), střední a posteriorní (velární) - vysoký, středový a nízký - labializovaný a nelabializovaný - zaostřený a nezaostřený - posun jazyka horizontální a vertikální u vokálů vokalický trojúhelník jiné možnosti zobrazení soustavy vokálů vokál jednoduchý X diftong (triftong) diftong - stoupavý X klesavý - pohybový X polohový diftongizace X monoftongizace konsonant (souhláska) - orální X nazální - párový (šumový, vlastní) X nepárový (jedinečný) - exploziva X imploziva X afrikáta X frikativa X glide; sibilanta X asibiláta (členění souhlásek dle sluchového dojmu) - sonantní X nesonantní - sonorní X nesonorní - likvida - okluziva X semiokluziva X konstriktiva (centrální x laterální; vibranta) X aproximanta (podle způsobu tvoření) - labiála (bilabiála, labiodentála) - dentála - alveolára (prealveolára, postalveolára) - palatála (prepalatála, postpalatála) - velára (prevelára - postvelára) - laryngála (dle místa tvoření) - labiála - lingvála - uvulára - glotála (dle artikulujícího orgánu) - konsonant jednoduchý X gemináta - kombinovatelnost konsonantů; tranzienty členění souvislé řeči - jednotky: promluva - výpovědní úsek (kólon, taktová skupina) – přízvukový takt - sylaba - slovo jako zvuková jednotka; fonetické slovo - prostředky modulace a členění souvislé řeči: pauza, dynamika, melodie, tempo; témbr junktura (juncture/disjunktura - hraniční signál): terminální - vnější - vnitřní; prostředky vyjádření junktur sylaba - onset (praetura) - nukleus - koda; interlud - vyjadřování těchto složek v konkrétním jazyce - slabikotvornost - kombinovatelnost fonémů v rámci slabiky - hranice slabiky; proteze spojení hlásek - heterosylabické X tautosylabické - hiát - hiátová hláska změny počtu slabik: synkopa, apokopa, kontrakce akcent (přízvuk) - dynamický a tonický (kvalitativní, kvantitativní) - hlavní a vedlejší - stálý, volný a pohyblivý - taktový (slovní) a větný - (přízvukový) takt: sestupný, vzestupný a obstupný - takt a slovo - funkce akcentu: delimitativní - kulminativní - distinktivní - klitikon: enklitikon, proklitikon intonace - slabičná - slovní - větná - antikadence, kadence, semikadence - intoném; melodém - funkce intonace změna realizací v proudu řeči - koartikulace - změna analogická - změna artikulační - distantní X kontaktní; sandhi - obligatorní X fakultativní X sporadická; lidová etymologie - paradigmatická X syntagmatická asimilace: asimilace v užším smyslu X akomodace - anticipační (regresivní) X perseverační (progresivní) - artikulační - artikulačního místa - artikulačního způsobu - znělostní - měkkostní. ..... disimilace labializace, nazalizace, velarizace, glotalizace, asibilace, aspirovanost, palatalizace afereze; elize epenteze; anaptyxe; proteze metateze apokopa, synkopa; haplologie; synereze; kontrakce

Další komentáře

Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Výuku zajišťuje Ústav jazykovědy pro všechny obory společně.

• Statistika zápisu (podzim 2006, nejnovější)
  
• Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim2006/ROMIB008