UZPHK2102 Základy logiky

Filozofická fakulta
podzim 2011
Rozsah
10 hodin konzultací. 5 kr. Ukončení: zk.
Vyučující
doc. Mgr. Radim Bělohrad, Ph.D. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc.
Katedra filozofie – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Hana Holmanová
Rozvrh
Pá 30. 9. 13:20–14:55 J21, Pá 25. 11. 13:20–14:55 J21
Předpoklady
Žádné zvláštní předpoklady
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Student se bude schopen orientovat v základních pojmech moderní logiky, tj. výrokové logiky: sémantika výrokové logiky (pojem tautologie, výrokově logického vyplývání), zavedení formálního jazyka, axiomatizace výrokové logiky, pojem formálního důkazu, Gentzenovský sekvenční kalkul; a predikátové logiky 1.řádu: sémantika a syntax, rozšíření o identitu, deskriptivní operátor a funkce.
Osnova
  • 1. Poslání logiky: význam neprotiřečivosti pro teorii (soubor názorů), subjektivnost individuálního uvažování objektivní závaznost myšlenkových postupů, pojem úsudku-argumentu, pojem vyplývání, pojem logiky (nikoli psychologická, nikoli ženská apod.).
  • 2. Základní sémiotické termíny používané v logice: syntax sémantika jazyka; výraz význam, věta/výrok/soud, formule, přirozené jazyky umělé jazyky, objektový jazyk metajazyk, trojúhelník označování (jazykový výraz, smysl jazykového výrazu, denotát jazykového výrazu); synonymie homonymie, vágnost; konstanty proměnné, atomické molekulární výroky.
  • 3. Stručně dějiny logiky (Aristoteles-nástroj-organon, Leibniz-kalkul, moderní logika, využití logiky ve filosofii, analytická filosofie).
  • 4. Jazyk výrokové logiky, základní pravdivostní spojky (negace, konjunkce, disjunkce, implikace, ekvivalence), korespondence mezi pravdivostními spojkami a spojkami v přirozeném jazyce (vylučující vs. nevylučující disjunkce, implikace vs. podmínková souvětí), sémantika výrokové logiky - tabulková metoda.
  • 5. Pojmy tautologie, kontradikce, splnitelná formule. Nejznámější důležité tautologie výrokové logiky (zákon sporu, zákon vyloučeného třetího, zákon dvojí negace, zákon kontrapozice implikace, de Morganovy zákony, transformační tautologie, zákony korektního usuzování) a jejich využití při usuzování (tedy příprava pro testování usuzování v přijímacích testech na vysoké školy).
  • 6. Klasické úsudky ve výrokové logice, usuzovací zákony (Modus ponens, Modus tollens, Modus tollendo ponens, Pravidlo Dunse Scota, Hypotetický sylogismus, Pravidlo Reductio ad absurdum ), ověřování sémantickou metodou protipříkladu (vysvětlena nejdříve na ověřování, zda je daná formule tautologií), upozornění na časté chyby v usuzování (popírání antecedentu, tvrzení konsekventu, ...).
  • 7. Teorie kvantifikátorů (De Morganovy zákony uvedeny jako tautologie), problematika převodu vět přirozeného jazyka do symbolismu predikátové logiky.
  • 8. Logický čtverec: subjekt-predikátový výrok (např. Všechna S jsou P apod.); kvantita výroků obecné vs. částečné výroky (např. Všechna S jsou P vs. Některá S jsou P); kvalita výroků kladné vs. záporné výroky; logický čtverec a jeho zákonitosti; základní pravidla konverze subjekt-predikátových výroků. Jednoduché úsudky predikátové logiky (na základě logického čtverce, De Morganových zákonů). Upozornění na časté chyby v deduktivním usuzování (nepovolená konverze subjekt-predikátového výroku, ...).
  • 9. Kategorický sylogismus, metoda ověření platnosti sylogismů pomocí Vennových diagramů (vč. cvičení v určování, který výrok z daných premis vyplývá).
  • 10. Základní pravidla přirozené dedukce (modus ponens, modus tollens, pravidla zavedení a eliminace konjunkce, disjunkce atd., hypotetický sylogismus, konstruktivní a destruktivní dilemata, zákon abstrakce, zákon partikularizace, ...), tedy příprava pro testování usuzování v přijímacích testech na vysoké školy (typu Je-li pravdivá věta A&B, která následující věty jsou také pravdivé?).
  • 11 . Základní pojmy teorie definice (analytická vs. syntetická definice, reálná vs. nominální definice, korektivní a zpřesňující definice), nekorektní definice (úzká definice, široká definice, zkřížená definice, definování neznámého neznámým, definice kruhem).
  • 12. Základní pojmy teorie argumentace: rozdíl mezi úsudkem, důkazem a argumentem, typy argumentace (dialogické situace), dokazovaná teze, relevantní premisy, deduktivní platnost argumentu, pravdivost premis argumentu. Pseudoargumentace: argumentace založená na jazykových vadách (ekvivokace, amfibolie, chybné složení a chybné rozdělení, zdůraznění slov a chybná interpretace slovních tvarů), argumenty ad (ad populum, ad hominem, ad misericordiam, ad verecundiam, ad baculum), sugestivní a presumptivní argumentace (argumentace s presumptivní otázkou, argumentace s komplexní otázkou, argumentace se sugestivní dichotomií), argumentace se zmanipulovanou tezí (zveličení důsledků teze straw man, argumentum ad consequentiam, ignoratio elenchi, zesílení teze a oslabení teze). Chybná induktivní argumentace (post hoc, ergo propter hoc; non causa pro causa; unáhlené zobecnění; ad ignorantiam; povrchní analogie; řetězec pravděpodobnostních argumentací - slippery slope).
  • 13. Nejznámější typy čistě logických hádanek, tipy jak je řešit (hádanky-chytáky, kde je třeba dávat pozor na zadání, pravdomluvci-lháři, pandořiny skříňky, logické zebry, ...; Carroll, Gahér, Smullyan)
Literatura
  • viz Informace učitele
Výukové metody
přednáška
Metody hodnocení
Zkouška je písemná.
Informace učitele
http://www.phil.muni.cz/fil/logika/
Literatura:
*BERKA, Karel (1994): Stručné dějiny logiky. Praha: Karolinum. *BOKR, Josef, SVATEK, Jan (2000): Základy logiky a argumentace pro zájemce o umělou inteligenci, filozofii, práva a učitelství. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. *ČECHÁK, Vladimír, BERKA, Karel, ZAPLETAL, Ivo (1981): Co víte o moderní logice. Praha: Horizont. *DUŽÍ, Marie, Markl, Jaroslav: Matematická logika, skripta, http://www.cs.vsb.cz/duzi/Matlogika.zip *GAHÉR, František (2001): Logika pre každého. (rozšířené vydání), Bratislava: Iris. *HÁJEK, Petr (200?): Logika pro pedagogy, http://www.cs.cas.cz/~hajek/pedagog.ps *HROMEK, Petr (2003): Logika v příkladech. (skripta) Olomouc: Olomouc. *JANÁK, Vladimír (1974, 1976): Základy formální logiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. *JIRKŮ, Petr, VEJNAROVÁ (2000): Logika, (skripta, druhé vydání), Praha: Univerzita Karlova. (http://www.cuni.cz/~jirkup/logika/logika2.ps) *MATERNA, Pavel (1968): Umíte logicky myslet?. Praha: . *MATERNA, Pavel (1968): Úvod do logiky. (skripta) Brno: ÚJEP. *LUKASOVÁ, Alena (2003): Formální logika v umělé inteligenci. Brno: Computer Press. *SOCHOR, Antonín (2001): Klasická matematická logika. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Nakladatelství Karolinum. *SOUSEDÍK, Prokop (1991): Logika pro studenty humanitních oborů. Praha: Vyšehrad. *SVATEK, Jan, DOSTÁLOVÁ, Ludmila (2003): Logika pro humanistiku. Dobrá voda: Aleš Čeněk. *ŠTĚPÁN, Jan (1992): Logika a logické systémy. Olomouc: Votobia. *ŠTĚPÁN, Jan, HRUBEŠ, Jaromír (1994): Logika. Ostrava: Scholaforum. *ŠTĚPÁN, Jan (1995): Formální logika. Olomouc: FIN. *ŠTĚPÁN, Jan (2001): Klasická logika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. *ŠTĚPÁNEK, (2000): Predikátová logika. (učební text) Praha: Univerzita Karlova. *ŠVEJDAR, Vítězslav (2002): Logika: neúplnost, složitost a nutnost. Praha: Academia. *TICHÝ, Pavel (1968): Logická stavba vědeckého jazyka. Praha: FF UK. *ZAPLETAL, Ivo (1972): Antologie příkladů z logiky. (skripta) Praha: Univerzita Karlova.
zahraniční
*COPI, Irving M. (1986): Introduction to Logic. New York: Macmillan Publishing Company. *CHURCH, Alonzo (1956): Introduction to Mathematical Logic. Princeton: Princeton University Press. *KUTSCHERA, Franz von (1967): Elementare Logik. Wien, New York: Springer-Verlag. *MANNA, Zohar (1981): Matematická teorie programů. Praha: SNTL. *MENDELSON, Elliot (1964): Introduction to Mathematical Logic. Princeton: D. Van Nostrand Company. *QUINE, Willard van Orman (1980): Elementary Logic. Cambridge (Mass.): Harvard University Press. *TARSKI, Alfred (1966): Úvod do logiky a metodologie přírodních věd. Praha: Academia.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2004, podzim 2006, podzim 2007, podzim 2008, podzim 2009, podzim 2012, podzim 2013, podzim 2014, podzim 2015, podzim 2016, podzim 2017, podzim 2018, podzim 2019.