NJII_23A Literární témata a motivy - výběrová přednáška

Filozofická fakulta
podzim 2022
Rozsah
1/1/0. 3 kr. Ukončení: k.
Vyučující
Mgr. Jan Budňák, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Zdeněk Mareček, Ph.D. (přednášející)
doc. Mgr. Aleš Urválek, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. Mgr. Aleš Urválek, Ph.D.
Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky – Filozofická fakulta
Dodavatelské pracoviště: Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky – Filozofická fakulta
Rozvrh
St 18:00–19:40 D31; a Čt 8. 12. 10:00–12:40 B2.21
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 20 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Přednáška sleduje několik cílů:
- představit studentům problémově orientované germanistické myšlení. Přednášky v tomto cyklu nenabízejí sterilní přehledy epoch nebo textů, ale v podstatě "konferenčním" způsobem a argumentativní formou, byť s přihlédnutím ke studentskému publiku, prezentují otevřené výzkumné otázky.
- nechat studenty zakusit různé metodické přístupy k literární vědě i různé interpretační a přednáškové styly. Tento přednáškový cyklus (Ringvorlesung) má každý semestr jiné téma, je ale vždy minimálně z poloviny osazen hostujícími docenty.
- seznámit studenty s výraznými, nad úrovní jednotlivých literárněhistorických epoch stojícími vědeckými tématy, látkami, motivy nebo otázkami (např. sebevražda v literatuře, problémy dělnické/sociálněkritické literatury atd.)
Výstupy z učení
Po absolvování přednáškového cyklu NJII_23 by studenti měli být schopni:
- nahlížet na literární dějiny jako na členitý, problematický, fascinující terén daný nikoli sterilním a zdánlivě samozřejmým sledem epoch, jmen a dat, nýbrž nabitý (aktuálními) významy, otázkami a snad i odpověďmi,
- nahlížet na literární vědu jako na mnohovrtevnatý nástroj k orientaci v těchto významech, otázkách a odpovědích.
Osnova
  • Přednáška NJII_23: Témata a motivy má každý semestr, kdy se realizuje, jiný obsah. Seznam termínů, přednášejících a témat bude zveřejněn před začátkem daného semestru. Minimálně polovina přednášejících se rekrutuje z germanistů-specialistů na dané téma toho kterého semestru.
  • - podzim 2017: literatura a sebevražda,
  • - podzim 2018: levicová, dělnická, sociálněkritická literatury (moderny),
  • - podzim 2019: 1945 als Zäsur.
  • - podzim 2020: Dvojjazyčná literární pole. Existuje v jednom regionu jedna literatura více jazyků? - podzim 21: Volkisches und rechtes Denken - podzim 22: Literaturbetrieb und literarische Institutionen: Vortragsreihe: - podzim 23: Sprache und (Fremd-)Sprachdidaktik zwischen Konventionalität und Kreativität 20.09.2023 Einführung für Studierende in Brno 04.10.2023 Michael Dobstadt, Dresden || Literarizität und Digitalität 18.10.2023 Camilla Badstübner-Kizik, Universität Poznan || Ästhetische Medien 01.11.2023 Ingi Dirim, Wien || Sprachstandsdiagnose, Bewertungskriterien 15.11.2023 Christiane Hochstadt, Weinheim || Mim. Lernprozesse in der Schule 16.11.2023 Mitch Miller, Wortspiel || Workshop Poetry & Kreatives Schreiben 29.11.2023 Chantelle Warner, Tuscon || Sprachdidaktik und ‚Multiliteracy‘ → Online zugeschaltet; 13.12.2023 Hannes Schweiger, Wien || Mehrsprachigkeit u Machtkritik Annotation zum Thema im Herbst 23 Dass Sprache beständig in Bewegung ist, rückt angesichts der rasanten Entwicklung digitaler Medien, globaler Verflechtungen und der Faktizität sprachlich vielheitlicher Gesellschaften, die als Motor sprachlicher Veränderung wirken, zunehmend ins Bewusstsein. Die zunehmende Entgrenzung von Sprach- und Kommunikationsräumen und medial vielstimmig ausgetragene Kämpfe um Deutungen und Deutungshoheit, die die (Sprach-)Erfahrungen von Lerner*innen heute in nachhaltiger Weise prägen, stellt auch die Fremdsprachendidaktik vor neue Herausforderungen. Dementsprechend haben in den letzten Jahren in Deutsch als Fremd- und Zweitsprache Themen wie die Ausbildung multimedialer und -literaler Kompetenzen, die Potentiale und Implikationen gesellschaftlicher und individueller Mehrsprachigkeit, die didaktische Berücksichtigung von Sprachvariationen und gesellschaftlicher Diversität und die Frage nach sprachpolitischen Ungleichgewichten und gesellschaftlicher Teilhabe in der sprachdidaktischen Fachdebatte zunehmend an Gewicht gewonnen. Weniger Aufmerksamkeit hat dagegen im Fach bisher die grundlegende Frage nach dem Verhältnis von Konventionalität und Innovativität, von Norm und Normüberschreitung, von Nachahmung und Kreativität mit Blick auf Sprache und deren Vermittlung und Aneignung gefunden, die in vielfältiger Weise mit diesen Themen verknüpft ist. Vor dem Hintergrund der Tatsache, dass sprachliche Regeln und Konventionen die Grundlage sprachlicher Verständigung bilden, verwundert es nicht, dass der Einübung und Automatisierung sprachlicher und kommunikativer Muster im Fremdsprachenunterricht traditionell ein zentraler Stellenwert zukommt. Die einheitliche Regularisierung und Standardisierung von Sprachen liegt aber letztlich nicht in der Natur von Sprache begründet, sondern ist entscheidend an das Konzept der Nationalsprachen gebunden. Kreative Sprachverwendung wurde im Zuge dieser Entwicklung mit dem Bereich der Literatur identifiziert, deren Sprache zudem als Abweichung von den Formen alltäglicher Sprachverwendung klassifiziert wurde. Dass die Fremdsprachendidaktik einen einseitigen Fokus auf konventionelle Formen der Sprachverwendung legt, gilt deshalb nicht nur für überkommene Formen eines primär grammatikbezogenen Fremdsprachenunterrichts und die auf die Automatisierung vorgegebener kommunikativer Muster hin ausgelegten Drillübungen der audiolingualen Methode, sondern auch für die aktuelle Praxis des kommunikativen Fremdsprachenunterricht. Denn auch er setzt – trotz seines programmatischen Anspruchs, die reale Vielfalt sprachlichen Handelns zur Grundlage der Sprachvermittlung zu machen – auf die Vermittlung konventioneller Formen der Sprachverwendung, ohne den Lerner*innen Spielräume für kreatives sprachliches Handeln einzuräumen: Dies betrifft sowohl die Tendenz zur Kanonisierung feststehender sprachlicher Handlungssituationen im Übergang von der breiten Sammlung im Europäischen Referenzrahmen für Sprachen zum Fremdsprachenlehrwerk und die Standardisierung (vermeintlich) authentischer Sprachverwendung in Lehrwerkstexten und -dialogen im Dienste ihrer vermeintlichen Vermittelbarkeit ebenso, wie die Idee der Transparenz, Eindeutigkeit und Stabilität kommunikativer Routinen (vgl. Dobstadt 2020). Vor dem Hintergrund der Tatsache, dass der Input in der realen Welt heute „inordinately complex“ (Kramsch 2006: 251) geworden ist, scheint es nun aber dringend geboten, Fremdsprachenunterricht – anstelle einer einseitigen Privilegierung vermeintlich standardisierter Formen der Sprachverwendung – stärker als bisher im Spannungsfeld von Konventionalität und Kreativität zu verorten und von dorther neu zu denken. Möglichkeiten dazu sollen in der Ringvorlesung aus verschiedenen Perspektiven näher beleuchtet werden.
Literatura
  • BECHER, Peter; HÖHNE, Steffen; KRAPPMANN, Jörg; WEINBERG, Manfred: Handbuch der deutschen Literatur Prags und der Böhmischen Länder. Stuttgart: Metzler 2017.
Výukové metody
přednáška, bude probíhat online (zoom) a prezenčně
Metody hodnocení
účast, protokoly, esej
Vyučovací jazyk
Němčina
Informace učitele
Zápočet získáte BUĎ za odevzdání jedné argumentativní eseje NEBO za odevzdání protokolů ze tří přednášek, které se v rámci kurzu konaly. Termín odevzdání: 31. leden 2020 Texty prosím nahrávejte jako wordové soubory do Odevzdávárny kurzu v ISu. V názvu souboru prosím uveďte své jméno a jméno/jména vyučujícího/vyučujících, z jejichž přednášek Vaše esej, resp. Váš protokol vycházejí. Krátká specifikace požadovaných textových výstupů: 1. Argumentativní esej Délka: minimálně 3 strany, Times New Roman, písmo 12, řádkování 1,5 Parametry: a. Každá argumentativní esej musí mít především TEZI, tj. to hlavní, do chcete o svém předmětu (např. románu, lépe jeho vybraném aspektu) dokázat. b. Teze by měla stát hned v úvodním odstavci eseje, nebo by mělo být aspoň jasně naznačeno, kterým směrem se argumentace bude ubírat. Celý text eseje je pak v podstatě zdůvodněním toho, proč si myslíte, že Vaše teze je správná. c. Teze není otázka, ale spíše návrh odpovědi. Příklad: NE „Budu se věnovat tomu, jak je vystavěn příběh Hvězdných válek“, ale LÉPE „Ukážu, že Hvězdné války strukturně odpovídají žánru pohádky“. d. Teze musí být odůvodnitelná z analyzovaného textu samotného. Příklad: NE „Ukážu, že Darth Vader je vlastně Stalin“, ale „Ukážu, že zlo je v Hvězdných válkách vždy příbuzné s dobrem“. e. Váš hlavní důkazový materiál jsou texty – primární (román, povídka atd.) i sekundární (odborná literatura). Všechny převzaté části textů je třeba signalizovat (doslovné přejímky uvozovkami a udáním místa původu převzatého textu, parafráze bez uvozovek, ale s udáním místa původu myšlenky, kterou parafrázujete). f. Jednoduché pravidlo ke struktuře eseje: Co argument pro správnost teze, to odstavec. Na začátku je samozřejmě potřeba dát čtenáři všechno, co potřebuje, aby argumentaci porozuměl (např. krátký popis vztahů mezi postavami). g. Co esej není: a. Není převyprávění obsahu knihy. (Test: Pokud odstavce eseje začínají slovy jako „nejprve“, „dále“, „pak“ nebo „na konec“, pak neargumentujete, ale vyprávíte). b. Není recenze. V eseji nehodnotíte, jak je ta která zápletka přesvědčivá nebo aktuální, ani neposuzujete, jak strhující nebo nudné jsou něčí formulace, nebo jak morální nebo nemorální je nějaká postava. c. Není volnou úvahou na téma knihy. V eseji nejde o to, co si její autor myslí o mezilidských vztazích nebo umělcích. Jde v ní o to, co v daném dramatu o mezilidských vztazích říká Ibsen (např. že nejsou možné) nebo co v dané povídce říká o umělcích Thomas Mann (např. že mají zkažené zuby). 2. Protokol z přednášky Délka: zhruba 1 strana, Times New Roman, písmo 12, řádkování 1,5 Parametry: a. V úvodu by mělo být řečeno, kdo o čem mluví, a nejlépe taky to, co tím sleduje, tj. v jakém světle chce svůj předmět ukázat. Chce ho jen popsat? Chce ho rehabilitovat? Polemizuje s někým? Zkrátka: do prvního odstavce protokolu by mělo jít „gro“ přednášky. b. Text protokolu by měl být textově co nejprovázanější. Je třeba signalizovat hlavní myšlenky, které zazní, je třeba signalizovat příklady, které tyto myšlenky podporují, je třeba signalizovat strukturu, kterou přednášející přednášce dává. Výrazy jako „z toho vyplývá“, „jako příklad XY uvádí“, „naproti tomu stojí fakt, že“ nebo „XY především zdůrazňuje, že“ jsou nutné, aby vznikl logický text protokolu. c. Protokol: a. není v bodech, ale v celých větách, b. neříká, že témata v přednášce nějak šla za sebou, ale snaží se zachytit jejich vzájemný vztah, c. vždycky uvádí, kdo je původcem úvahy, kterou právě shrnuje: je to přednášející? Je to autorka, o které zrovna mluví? Je to postava v jejím textu? atd. Protokol nepopisuje, jak věci (obecně) jsou, ale popisuje a třídí to, co zaznělo v přednášce.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je vyučován každoročně.
Informace k inovaci předmětu
Předmět byl inovován v rámci projektu „Filozofická fakulta jako pracoviště excelentního vzdělávání: Komplexní inovace studijních oborů a programů na FF MU s ohledem na požadavky znalostní ekonomiky (FIFA) – reg.č. CZ.1.07/2.2.00/28.0228, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

logo image
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2019, podzim 2020, podzim 2021, podzim 2023, podzim 2024.