Bi8710 Ochrana přírody

Přírodovědecká fakulta
podzim 2024
Rozsah
2/0/0. 2 kr. (příf plus uk plus > 4). Ukončení: zk.
Vyučováno kontaktně
Vyučující
doc. Dipl. Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D. (přednášející)
Garance
doc. Dipl. Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D.
Ústav botaniky a zoologie – Biologická sekce – Přírodovědecká fakulta
Kontaktní osoba: doc. Dipl. Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: Ústav botaniky a zoologie – Biologická sekce – Přírodovědecká fakulta
Rozvrh
Po 10:00–11:50 B11/306
Předpoklady
žádné(ale základní znalosti z biologie a ekologie jsou pro pochopení látky rozhodně užitečné)
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Cílem předmětu je studenty seznámit s ochranou přírody jako ideou a lidskou činností směřující k jejímu naplňování v kontextu historického vývoje, s oborem ochranářské biologie, hlavními příčinami či typy ohrožení přírody (v minulosti i současnosti), a opatřeními, kterými jim lze čelit. Důraz je přitom kladen na propojení obecnějších biologických a ekologických principů s problematikou ochrany přírody a na prezentaci příkladů a případových studií s vazbou na český či středoevropský prostor jakož i takových, které jsou důležité z celosvětového pohledu.
Výstupy z učení
Na konci tohoto kursu bude student schopen: 1) stručně popsat vývoj ochrany přírody jako ideje a předmětu lidské činnosti; 2) správně používat a vysvětlit odborné termíny (případně chápat jejich problematičnost) jako jsou např. "příroda", "biodiversita", "(bio)monitoring", "krajinný ráz", "minimální životoschopná populace"; 3) stručně popsat vývoj vlivu lidské činnosti na přírodu a hlavní příčiny ohrožení přírody v minulosti a současnosti, uvést k tomu reálné příklady vyhubení či ohrožení biologických druhů; 4)porozumět souvislosti mezi biologickými a ekologickými poznatky a ochranou přírody (populační biologie a genetika, úživnost území - minimální životní prostor, atd.); 5)vyjmenovat a vysvětlit hlavní metody ("nástroje") ochrany přírody jako jsou např. reintrodukce, rezervace či inventarizace; 6)prokázat základní znalosti o mezinárodních úmluvách, legislativě EU a ČR v ochraně přírody, hlavních typech zvláště chráněných území v ČR a jejich zastoupení, státní správě v ochraně přírody.
Osnova
  • Vývoj ovlivňování přírody a životního prostředí člověkem - historie ochrany přírody - globální hrozby (populační exploze, změna klimatu, ozonová díra, desertifikace, eutrofizace, acidifikace, znečištění prostředí) - přímé ohrožení populací, společenstev a ekosystémů (lov; narušení,zmenšování, fragmentace biotopů; introdukce predátorů resp. konkurentů)- ochranářská biologie (ekologické koncepty a teorie: r a K-strategie, sukcese, základy populační ekologie, ostrovní ekologie, teorie mozaikového cyklu) - nástroje a metody zjišťování stavu a sledování vývoje populací a společenstev vč. posouzení z hlediska použitelnosti pro účely ochrany přírody (inventarizace, monitoring, červené seznamy, konkrétní příklady) - základní nástroje ochrany přírody a genofondu (ochrana druhu / ochrana biotopu; ochrana in situ / ex situ - záchranné chovy, reintrodukce, péče o populace a chráněná území) - plán péče jako nástroj managementu chráněných území - propojování biotopů, Územní systémy ekologické stability, ochrana migračních cest - přehled české a mezinárodní legislativy - mezinárodní programy ochrany přírody, černý obchod s ohroženými druhy - kategorie a příklady zvláště chráněných území v ČR a mezinárodní kategorie chráněných území.
Literatura
    doporučená literatura
  • PRIMACK, Richard B. Biologické principy ochrany přírody. Translated by Pavel Kindlmann - Jana Jersáková. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 349 s. ISBN 80-7178-552-0. info
  • PRIMACK, Richard B., Pavel KINDLMANN a Jana JERSÁKOVÁ. Úvod do biologie ochrany přírody. Vyd. 1. Praha: Portál, 2011, 466 s. ISBN 9788073675950. info
  • Filip Kolář et al.: Ochrana přírody z pohledu biologa, Dokořán, Praha, 2012.
    neurčeno
  • Storch D. a S. Mihulka: Úvod do současné ekologie. Portál, Praha, 2000.
  • Begon, M., J.L. Harper a C.R. Townsend: Ekologie: jedinci, populace a společenstva. 2. vyd. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 1997.
Výukové metody
přednáška
Metody hodnocení
Výuka probíhá formou přednášky. Předmět je ukončen zkouškou. Při vyšším počtu posluchačů (nad cca. 20) bude zkouška v řádném termínu (předpokládají se dva) písemná, jinak ústní. Písemná zkouška bude sestávat z otázek, které budou zpravidla vyžadovat odpověď formou stručného avšak souvislého textu, případně za použití náčrtků. Ústní zkouška je vedena volnou rozpravou na základě průběžně pokládaných otázek (bez přípravy). Otázky kladené při obou formách zkoušení budou voleny tak, aby dovolili posoudit zda a do jaké míry si student osvojil probíranou látku a je schopen jí kriticky reflektovat. Bude-li prezenční výuka (vč. zkoušení) podléhat významným omezením, např. v důsledku nepříznivé epidemiologické situace, budou výše popsané způsoby výuky a zkoušení adaptovány tak, aby se mohly uskutečnit distančně pomocí el. aplikace ("on-line").
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Nachází se v prerekvizitách jiných předmětů
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2008 - akreditace, jaro 2003, jaro 2004, jaro 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, podzim 2011, podzim 2011 - akreditace, podzim 2012, podzim 2013, podzim 2014, podzim 2015, podzim 2016, podzim 2017, podzim 2018, podzim 2019, podzim 2020, podzim 2021, podzim 2022, podzim 2023.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/sci/podzim2024/Bi8710