XS040 Pedagogická psychologie

Přírodovědecká fakulta
jaro 2008 - akreditace
Rozsah
2/0. 2 kr. (příf plus uk plus > 4). Ukončení: zk.
Vyučující
prof. PhDr. Rudolf Kohoutek, CSc. (přednášející)
prof. PhDr. Evžen Řehulka, CSc. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Evžen Řehulka, CSc.
Katedra psychologie – Pedagogická fakulta
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je otevřen studentům libovolného oboru.
Cíle předmětu
Pedagogická psychologie navazuje na bakalářský kurz základních psychologických znalostí a má na nové vyšší rovině rozšířit teoretickou základnu pro možnost praktické aplikace poznatků pedagogické psychologie do učitelské praxe. Přednášky na obecnější rovině navazují na bakalářský kurz psychologie výchovy a vyučování, ale vyžadují od posluchačů širší a hlubší zobecnění.
Osnova
  • 1. Předmět a vývoj pedagogické psychologie. Metodologické otázky ped. ps. Problém vychovatelnosti a vzdělavatelnosti. Vlohy, schopnosti, talent, nadání.. Metody získávání dat: pozorování, rozhovor, experiment, speciální psychol. metodiky (psychol. testy a dotazníky), analýza produktů činnosti. 2. Učení. Zrání a učení. Kategorie učení v psychologii (širší a užší pojetí). Učení a paměť. Druhy učení: učení podmiňováním (klasické a operační podmiňování), senzomotorické učení, verbální učení, pojmové učení, učení jako řešení problémů. Přeučení. Řízené učení. 3. Asocianistické tradice ve výzkumu učení. Výzkum učení v etologii (imprinting). Konekcionalismus - E. L. Thorndike. I. P. Pavlov (podmíněný reflex). Teorie učení vycházející z behaviorismu: J. B. Watson, B. F. Skinner. Geštalt-psychologie a teorie učení vhledem. 4. Učení a motivace. Aspirační úroveň. Zážitek úspěchu. Význam zpětné vazby v učení. Transfer a interference Opakování, zapomínání a mnemotechnika. 5. Učení a inteligence. Vymezení inteligence a její měření. Nadprůměrná a podprůměrná inteligence v pedagogickém procesu. Mentální retardace. Struktura inteligence. Tvořivost (kreativita): vymezení, vlastnosti tvořivosti. Fantazie a imaginace. Tvořivost a inteligence. Programy stimulující rozvoj tvořivosti. 6. Učení a vyučování. Psychodidaktika. Vymezení vědomostí, návyků a dovedností a zákonitosti procesu jejich osvojování. Individuální rozdíly v učení. Kognitivní styl. Styly učení. Učení z textu. Psychologické základy didaktických zásad. 7. Školní úspěch a neúspěch. Relativní neprospěch. Mimointelektové a intelektové příčiny neprospěchu. Typy neprospívajících žáků. LMD (ADHD/ADH), SVPU. Stres, zátěž, přetěžování. Tréma, její prevence a redukce. Předzkouškové stavy a psychohygiena zkoušky. Pedagogicko-psychologické poradenství. 8. Psychologické otázky výchovy. Odměna a trest. Rodina a výchova, neúplná rodina. Styly (způsoby) výchovy. Vzory ve výchově. Kulturní stimulace. Psychologické otázky využívání volného času. Výchova a sebevýchova. Poruchy chování (lhaní, krádeže, záškoláctví, toulání). Převýchova. Agresivita a šikana. 9. Osobnost žáka. Poznávání osobnosti a její charakteristika. Role žáka. Interakce učitel - žák. Rodina - domov - škola. Sociální klima třídy. Komunikace v pedagogické situaci. Psychologie osobnosti učitele. Požadavky na učitelovu osobnost. Učitelovy postoje k žákům. Vztahy mezi učiteli. Vztah učitele a žáka. Sebereflexe učitele. 10. Psychologické otázky výchovných cílů. Péče o rozvoj vlastní osobnosti. Perspektivy rozvoje pedagogické psychologie a současné úkoly našeho školství.
Literatura
  • ČÁP, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha : UK, 1993. ISBN 80-7066-534-3.
  • ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-X.
  • KOHOUTEK, R.Úvod do psychologie. Brno: MU, 2005
  • FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1995. ISBN 80-7178-063-4
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá každý týden.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2011 - akreditace, jaro 2000, jaro 2001, jaro 2002, jaro 2003, jaro 2004, jaro 2005, podzim 2005, jaro 2006, jaro 2007, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011.