C8835 Biokoordinační chemie

Přírodovědecká fakulta
jaro 2012 - akreditace

Údaje z období jaro 2012 - akreditace se nezveřejňují

Rozsah
2/0. 2 kr. (příf plus uk plus > 4). Ukončení: zk.
Vyučující
prof. RNDr. Přemysl Lubal, Ph.D. (přednášející)
doc. Mgr. Petr Táborský, Ph.D. (přednášející)
Garance
prof. RNDr. Přemysl Lubal, Ph.D.
Ústav chemie – Chemická sekce – Přírodovědecká fakulta
Dodavatelské pracoviště: Ústav chemie – Chemická sekce – Přírodovědecká fakulta
Předpoklady
Předpokladem je absolvování základních přednášek z Anorganické chemie I (C1061), Anorganické chemie II (C2062), Organické chemie I (C2021), Organické chemie II (C3022), Biochemie I (C3181) a Biochemie II (C4181). Je výhodné návštěvovat kursy Bioanalytika I - Biomakromolekuly (C7940), Bioanalytika II - Analytické metody v klinické praxi (C7070) a Biofyzikální chemie (C5850), není však podmínkou.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Hlavním úkolem interdisciplinárního předmětu je, aby se studenti porozuměli a uměli vysvětlit základní pojmy koordinační chemie biologicky aktivních organických molekul (např. aminokyseliny, oligo- a polypeptidy, proteiny a metaloproteiny, sacharidy, nukleosidy a nukleotidy, nukleove kyseliny, alkaloidy, aj.). V kursu bude prezentován význam detailních znalostí složení, struktury, termodynamických a kinetických vlastností komplexů iontů kovů s biomolekulami za účelem lepšího pochopení molekulárně biologických jevů v přírodě. Cílem přednášky je taktéž zpřístupnění studijní literatury, databází a software pro široké použití ve výzkumu a praxi s návazností na rychle se rozvíjející obory chemie, biochemie a biologie (např. bioanalytická chemie, medicínská a farmaceutická chemie, speciační analýza, toxikologie, biofyzikální chemie, aj.).
Osnova
  • Úvod do předmětu, význam pro praxi - biospeciace. Speciace-definice, příklady, použití.
  • Teoretický základ a základní popis pro modelování chemických dějů v biokoordinační chemii.
  • Experimentální metody v biokoordinační chemii. Stanovení chemického modelu.
  • Acidobazické vlastnosti bioligandů (nomenklatura, acidobazické a komplexační vlastnosti bioligandů na molekulární a submolekulární úrovni - makro- a mikro- rovnováhy, význam pro praxi).
  • Komplexotvorné vlastnosti aminokyselin (acidobazické vlastnosti, aspekty koordinace iontu kovu aminokyselinami, přehled komplexotvorných vlastností jednotlivých aminokyselin - bi- a tridentátní aminokyseliny, deriváty aminokyselin a jejich komplexotvorné vlastnosti, směsné (ternární) komplexy aminokyselin).
  • Komplexy peptidů a jejich derivátů (acidobazické vlastnosti peptidů a koordinační schopnosti peptidů, komplexy Gly oligopeptidů, peptidů s nekoordinujícím a koordinujícím O nebo N donorovým atomem bočním řetězcem, His peptidů, komplexy peptidů se sírou jako donorovým atomem).
  • Termodymamické a kinetické aspekty metaloenzymů a metaloproteinů (mechanismus vazby kovu a disociace metaloenzymů a metaloproteinů, mechanismus vazby a uvolnění malých ligandů - inhibitorů, substrátů v metaloenzymech a metaloproteinech, strukturní modely enzymů založených na koordinačních sloučeninách).
  • Komplexy sacharidů a ligandů s cukernou složkou (obecné vlastnosti, koordinační rovnováhy -komplexy nízkomolekulárních sacharidů, glukofuranosidů, kyselin sacharidů, aminosacharidů, makromolekulárních sacharidů; struktura a vazba -komplexy mono-, di- a oligosacharidů, komplexy kyselin sacharidů a sacharidů s donorovým atomem N, dimerní a polymerní komplexy; redoxní vlastnosti).
  • Interakce protonů a iontů kovů s bazemi nukleových kyselin, nukleosidů a monofosfátů nukleosidů (úvod, komplexace purinu a jeho 9-substituovaných derivátů, komplexace adenosinu a adeninu, komplexace 6-oxopurinu a jeho nukleosidů, komplexace cytidinu a cytosinu,komplexace 4-oxopyrimidinu a jeho nukleosidů, vazba na cukerné složce ribonukleotidů,komplexace nukleosidu 5-monofosfátu, termodynamika protolytických a komplexačních rovnováh, korelace stabilita-bazicita, interakce mezi ligandy).
  • Terapeutické využití koordinačních sloučenin. Vývoj a aplikace nových léčiv založených na komplexech. Diagnostické využití koordinačních sloučenin (MRI, luminiscenční a radioizotopové sondy).
  • Experimentální a numerické metody používané pro biospeciační stanovení.
  • Využití strukturních biokordinačních motivů v supramolekulární chemii a bioanalytické chemii.
Literatura
  • Burger K., Biocoordination chemistry: Coordination Equilibria in Biologically Active Systems, Ellis Horwood, Chichester 1990.
  • FENTON, David E. Biocoordination chemistry. 1st pub. Oxford: Oxford University Press, 1995, 91 s. ISBN 0-19-855773-6. info
  • WILKINS, Patricia C. a Ralph G. WILKINS. Inorganic chemistry in biology. Oxford: Oxford University Press, 1997, 91 s. ISBN 0-19-855933-X. info
  • ROAT-MALONE, Rosette M. Bioinorganic chemistry : a short course. Hoboken, N.J.: John Wiley & Sons, 2002, xvii, 348. ISBN 047115976X. info
  • LIPPARD, Stephen J. a Jeremy M. BERG. Principles of bioinorganic chemistry. Mill Valley: University Science Books, 1994, 411 s. ISBN 0-935702-73-3. info
  • KAIM, Wolfgang a Brigitte SCHWEDERSKI. Bioinorganic chemistry : inorganic elements in the chemistry of life : an introduction and guide. Chichester: John Wiley & Sons, 1994, 401 s. ISBN 0-471-94369-X. info
  • JONES, Chris J. a John THORNBACK. Medical applications of coordination chemistry. 1st ed. Cambridge: RSC Publishing, 2007, xv, 353. ISBN 9780854045969. info
  • McCleverty J.A., Meyer T.B. (Eds.), Comprehensive Coordination Chemistry II, Vol. 9, Elsevier, Amsterdam 2003.
  • Handbook of elemental speciation : techniques and methodology. Edited by Rita Cornelis. Chichester: Wiley, 2003, xii, 657. ISBN 0471492140. info
  • Handbook of elemental speciation. Edited by Rita Cornelis. Chichester: John Wiley & Sons, 2005, xix, 768. ISBN 0470855983. info
Výukové metody
teoretická příprava
Metody hodnocení
přednáška probíhá blokově nebo v semestru podle dohody s vyučujícím ústní zkouška
Další komentáře
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá každý týden.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2008 - akreditace, jaro 2011 - akreditace, jaro 2008, jaro 2009, jaro 2010, jaro 2011, jaro 2012, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019, jaro 2020, jaro 2021, jaro 2022, jaro 2023, jaro 2024, jaro 2025.