ENV002 Trvale udržitelný rozvoj

Přírodovědecká fakulta
jaro 2012
Rozsah
2/0/0. 2 kr. (příf plus uk plus > 4). Doporučované ukončení: zk. Jiná možná ukončení: k, z.
Vyučující
RNDr. Mgr. Michal Bittner, Ph.D. (přednášející)
prof. RNDr. Jakub Hofman, Ph.D. (náhr. zkoušející)
Garance
prof. RNDr. Ivan Holoubek, CSc.
RECETOX – Přírodovědecká fakulta
Kontaktní osoba: RNDr. Mgr. Michal Bittner, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: RECETOX – Přírodovědecká fakulta
Rozvrh
Pá 11:00–12:50 409-stara KAM1
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 8 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Na konci kurzu bude student schopen:;
- porozumět a vysvětlit koncepci TUR jako nezbytné strategie společenského rozvoje postmoderní společnosti, včetně indikátorů udržitelnosti a konkrétních aplikací v politickém a právním prostředí EU i ČR
- interpretovat přístupy čistší produkce a jejích vědeckotechnických, technologických, ekonomických, právních a řídících nástrojů
- předkládat racionálně odůvodněná doporučení, jak naplňovat koncepci TUR a jaké jsou limity jeho prosazování na globální, celostátní, regionální a lokální úrovni
Osnova
  • 1) Úvod. Globální problémy lidstva, vývoj vztahů ekonomického rozvoje a životního prostředí, Zpráva Římského klubu (1972), Zpráva komise UNCED Our Common Future, (1978), Konference UNCED Rio de Janeiro (1982). World Summit Johannesburg (2002) a další vývoj.
  • 2) Trvale udržitelný rozvoj – environmentální, ekologické, vědecko-technické, technologické, politické, právní, ekonomické, sociálně-politické, vojensko-technické, vojensko-politické, kulturní, informační, výchovně-vzdělávací a ryze humánní aspekty.
  • 3) Indikátory udržitelnosti.
  • 4) Významné globální dokumenty a mezinárodní závazky České republiky v ochraně životního prostředí, vztahující se k trvale udržitelnému rozvoji (Dokumenty Konference UNCED Rio de Janeiro 1992, Agenda 21, Montrealský protokol, Basilejská úmluva, Kjótský protokol a navazující dokumenty, CLRTAP a dodatkové protokoly, Stockholmská úmluva, Rotterdamská úmluva, Charta Země aj.). Souvislosti s multilaterálními a bilaterálními dohodami o odzbrojení a regulaci zbrojení v oblasti zbraní hromadného ničení (Statut Mezinárodní agentury pro atomovou energii, Smlouva o nešíření jaderných zbraní, Úmluva o zákazu biologických a toxinových zbraní, Úmluva o úplném a všeobecném zákazu chemických zbraní, Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek aj.).
  • 5) Státní politika životního prostředí České republiky a její vývoj.
  • 6) Environmentální politika EU a OECD.
  • 7) Struktura a základy české environmentální legislativy (Životní prostředí – všeobecně; Vodní hospodářství; Odpadové hospodářství; Ochrana ovzduší; Ochrana přírody; Ochrana půdního fondu a lesní hospodářství; Geologie a hornictví; Územní plánování a stavební řád; Posuzování vlivů na životní prostředí; Nakládání s chemickými látkami; Prevence závažných havárií; Geneticky modifikované organismy; Integrovaná prevence znečištění; Energetika; Hluk; Ochrana klimatu).
  • 8) Řešení environmentální politiky na regionální a komunální úrovni – Lokální Agenda 21
  • 9) Principy a strategie čistší produkce – materiálové a energetické bilance a toky. Minimalizace odpadů, prevence emisí. Přechod od řešení „na konci potrubí“ k řešení „u zdroje“, tj. v designu, plánování a provozní kontrole.
  • 10) Realizace čistší produkce. Transformace řídícího systému. Analýza životního cyklu (LCA) výrobku, resp. investičního celku od těžby surovin po likvidaci, resp. uložení nerecyklovatelného zbytku. Změna surovin, změna výrobku, změna výrobní technologie. Vnitřní a vnější recyklace. LCA v nevýrobní sféře.
  • 11) Úloha vědeckých pracovníků a inženýrů ve všech fázích životního cyklu výrobku resp. investičního celku (základní, orientovaný základní výzkum, vývoj, design a plánování výroby, výrobní a provozní kontrola) v materiální výrobě, v nevýrobní sféře a v kontrolních institucích státní správy a samosprávy, úloha nevládních organizací.
  • 12) Příklady zavádění čistší produkce v chemickém, farmaceutickém, potravinářském, papírenském, spotřebním aj. průmyslu.
  • 13) Environmentální řízení podniku a jeho nástroje (ISO 14 000) - environmentální řídící systém (EMS), environmentální audit (EA), environmentální řídící a auditorské schéma (EMAS), environmentální označování (EL), Hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA), Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC) aj., vztahy k ISO 7 000 a ISO 9 000.
  • 14) Ekonomické a právní aspekty čistší produkce. Čistší produkce a tržní prostředí.
Literatura
  • MOLDAN, Bedřich. Podmaněná planeta. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 419 s. ISBN 9788024615806. info
  • KOLÁŘOVÁ, Hana. Udržitelný rozvoj : hledání cest, které nekončí. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, 2006, 186 s. ISBN 8087076028. info
  • MOLDAN, Bedřich. (Ne)udržitelný rozvoj : ekologie, hrozba i naděje. 2. vyd. V Praze: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2003, 141 s. ISBN 8024607697. info
Výukové metody
Výuka probíhá formou přednášek s použitím Powerpointových prezentací. Studenti jsou často během přednášky tázáni na jejich znalosti, názor, či vlastní zkušenosti, a je dbán důraz především na porozumění souvislostí.
Metody hodnocení
Závěrečný písemný test s možností ústního přezkoušení.
Informace učitele
Kurz poskytuje základní informace o všech aspektech trvale udržitelného rozvoje jako globální vývojové strategie postmoderní společnosti a je koncipován tak, aby navazoval na základní přírodovědné discipliny v oborech chemie a biologie a základní nosné discipliny oborů chemie životního prostředí a ekotoxikologie a poskytoval základní informace o dalších, tj.technologických, ekonomických, právních, ekonomických, sociálně-politických, informačních, výchovně-vzdělávacích, kulturních, humánních a v potřebné míře i vojensko-technických a vojensko-politických aspektech trvale udržitelného rozvoje. Kurz připomíná základní globální problémy a vývoj vztahů ekonomického rozvoje a životního prostředí a seznamuje s komplexem aspektů trvale udržitelného rozvoje a charakterizuje indikátory udržitelnosti. Věnuje pozornost významným globálním dohodám ve vztahu k životnímu prostřední a mezinárodním závazkům České republiky. Charakterizuje státní politiku životního prostředí České republiky a seznamuje s environmentální politikou OECD, EU a některých vyspělých zemí. Podává výklad struktury a principů environmentální legislativy České republiky. Ukazuje na realizaci environmentální politiky na regionální a komunální úrovni včetně aktivní úlohy vysokých škol. Zásadní pozornost je věnována nejdůležitějšímu, tj. technologickému aspektu trvale udržitelného rozvoje a principům čistší produkce při zásadní změně od řešení znečištění jeho snižováním a záchytem „na konci potrubí“ k prevenci již v designu a přípravě výroby. Z hlediska výchovy k aktivnímu přístupu k budoucím úlohám absolventů je významný výklad úlohy vědeckých pracovníků a inženýrů ve všech fázích životního cyklu výrobku s důrazem na předvýrobní etapy, jakož i v řídících a kontrolních institucích státní správy, samosprávy i v nevládních organizacích. Významné místo zaujímá způsob realizace čistší produkce. Jsou uvedeny národní a mezinárodní technické, manažerské a právní nástroje realizace v makroekonomickém měřítku i na podnikové úrovni včetně příslušných (14000) a souvisejících (7000, 9000) norem ISO. Návazně na technologické aspekty jsou uvedeny souvislosti s tržně-ekonomickým prostředím. Pozornost je věnována terminologickým problémům trvale udržitelného rozvoje a jeho aspektů v hlavních světových jazycích.
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2012 - akreditace, jaro 2013, jaro 2014.