Bi5420 Obecná virologie

Přírodovědecká fakulta
jaro 2020
Rozsah
2/0/0. 2 kr. (plus ukončení). Ukončení: zk.
Vyučující
prof. RNDr. Ivo Rudolf, Ph.D. (přednášející)
Garance
prof. RNDr. Ivo Rudolf, Ph.D.
Ústav experimentální biologie – Biologická sekce – Přírodovědecká fakulta
Kontaktní osoba: prof. RNDr. Ivo Rudolf, Ph.D.
Dodavatelské pracoviště: Ústav experimentální biologie – Biologická sekce – Přírodovědecká fakulta
Rozvrh
Čt 8:00–9:50 B11/335
Předpoklady
( Bi4020 Molekulární biologie || NOW( Bi4020 Molekulární biologie )) && ( Bi4090 Obecná mikrobiologie || NOW( Bi4090 Obecná mikrobiologie ))
Přednáška je určena studujícím biologických oborů (speciální biologie, molekulární biologie a genetika), případně dalším potenciálním zájemcům o virologii.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 8 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Absolvent by měl po úspěšném ukončení kurzu správně pojmenovat, vysvětlit a aplikovat obecné virologické termíny, porozumět obecné struktuře a morfologii virů, definovat a vysvětlit základní strategii replikace virového genomu, popsat současnou taxonomii virů. Dále by měl charakterizovat důležitá virová onemocnění rostlin, bezobratlých, obratlovců včetně člověka a umět interpretovat nejnovější metody využívané ke studiu virů. Poznatky zhodnotí posluchač v základním nebo aplikovaném výzkumu na poli virologie nebo v rámci diagnostických virologických pracovišť.
Výstupy z učení
Absolvent by měl po úspěšném ukončení kurzu správně pojmenovat, vysvětlit a aplikovat obecné virologické termíny, porozumět obecné struktuře a morfologii virů, definovat a vysvětlit základní strategii replikace virového genomu, popsat současnou taxonomii virů. Dále by měl charakterizovat důležitá virová onemocnění rostlin, bezobratlých, obratlovců včetně člověka a umět interpretovat nejnovější metody využívané ke studiu virů.
Osnova
  • Úvod do obecné virologie-pojmosloví ve virologii; z historie virologie; charakteristika virových částic (morfologie a struktura virů, kapsida, obalené a neobalené viry); chemické složení virů (nukleové kyseliny, bílkoviny, ostatní složky virů); stabilita virů v prostředí a jejich inaktivace (účinek tepla, pH, chemických činidel, záření); strategie replikace virového genomu - dle typu nukleové kyseliny (dsDNA, ssDNA, dsRNA, +ssRNA; -ssRNA, +ssRNA-RT, dsDNA-RT); životní cyklus bakteriofágů (lytický a lyzogenní); virofágy; cyanofágy; rostlinné viry; viroidy; viry bezobratlých; patogeneze virových onemocnění (onemocnění, virulence, virémie, perzistentní a latentní infekce); mechanizmy šíření virů v hostitelském organizmu včetně jejich následného vylučování; virové nákazy zvířat; importované virové nákazy; onkoviry; obrana hostitele proti virovým infekcím (nespecifická a specifická); imunizace proti virovým onemocněním (aktivní a pasivní); principy očkování; složení a typy vakcín; základní očkovací schémata; chemoterapie virových nákaz; přímá a nepřímá diagnostika virových nákaz; surveillance virových nákaz; bezpečnost práce ve virologické laboratoři; využití virů v biotechnologiích; klasifikace a nomenklatura virů - podrobná charakteristika jednotlivých čeledí virů a jejich medicínsky významných zástupců; charakteristika prionů a onemocnění, jež způsobují.
Literatura
    doporučená literatura
  • King, A.M.Q., Lefkowitz, E., Adams, M. J., Carstens, E. B. (2011). Virus Taxonomy: Ninth Report of the International Comittee on Taxonomy of Viruses, 1338 p.
  • COLLIER, L. H., Paul KELLAM a J. S. OXFORD. Human virology. 4th ed. Oxford: Oxford University Press, 2011, xiv, 365. ISBN 9780199570881. info
  • HUBÁLEK, Zdeněk a Ivo RUDOLF. Microbial Zoonoses and Sapronoses. 1. vyd. Dordrecht-Heidelberg-London-New York: Springer, 2011, 457 s. ISBN 978-90-481-9656-2. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.1007/978-90-481-9657-9. URL info
    neurčeno
  • CARTER, John B. a Venetia A. SAUNDERS. Virology : principles and applications. 2nd ed. Chichester: Wiley, 2013, xxix, 364. ISBN 9781119991434. info
  • NORKIN, Leonard C. Virology : molecular biology and pathogenesis. Washington, D.C.: ASM Press, 2010, xxiii, 725. ISBN 9781555814533. info
  • MAHY, B. W. J. A dictionary of virology. 4th ed. Amsterdam: Elsevier, 2009, 510 s. ISBN 9780123737328. info
  • FLINT, S. Jane. Principles of virology. 3rd ed. Washington, DC: ASM Press, 2009, xx, 419. ISBN 9781555814809. info
  • RAJČÁNI, Július a Fedor ČIAMPOR. Lekárska virológia. 1. vyd. Bratislava: VEDA vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 2006, 574 s. ISBN 8022409111. info
  • ROSYPAL, Stanislav. Úvod do molekulární biologie. Třetí inovované vydání. Brno, 2000, 300 s. Díl III. Molekulární biologie virů. ISBN 80-902562-2-8. URL info
Výukové metody
Výuka probíhá formou přednášky připravené v Microsoft Office PowerPoint a je doprovázená promítáním schémat, ilustrací, fotografií, popřípadě videosekvencí. Studenti jsou průběžně seznamování s novinkami ve virologii.
Metody hodnocení
Výuka je uzavřena písemnou zkouškou formou testových otázek (pro úspěšné ukončení kurzu je stanovena dolní hranice 60% správných odpovědí).
Navazující předměty
Informace učitele
S některými virologickými metodikami se studenti seznamují praktickou formou v rámci cvičení Mikrobiální zoonózy a sapronózy Bi8011c (např. izolace a kultivace virů na buněčných kulturách, sérologická diagnostika virových nákaz, molekulární detekce virové RNA (PCR, Real-time PCR), bezpečnost práce ve virologické laboratoři).
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Nachází se v prerekvizitách jiných předmětů
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2002, podzim 2003, podzim 2004, podzim 2005, podzim 2006, jaro 2013, jaro 2014, jaro 2015, jaro 2016, jaro 2017, jaro 2018, jaro 2019, jaro 2021, jaro 2022, jaro 2023, jaro 2024, jaro 2025.