Biochemie

Průběh přijímacího řízení
K doktorskému studiu biochemie jsou přijímáni absolventi magisterského vysokoškolského studia stejného nebo příbuzného oboru. Předchozí praxe není podmínkou přijetí. Uchazeč by měl na základě diplomové práce případně vlastních publikací prokázat předpoklady tvořivé práce v oboru. Kromě toho by měl mít aktivní znalosti z biochemie obecné (struktura a metabolismus sacharidů, lipidů, bílkovin a nukleových kyselin) a rovněž preparativní a analytické (postupy izolace bílkovin, enzymů, nukleových kyselin a nízkomolekulárních látek, základní principy a aplikace metod optických, chromatografických, elektromigračních, elektrochemických a imunochemických). Požaduje se schopnost komunikace v anglickém jazyce na úrovni překladu populárně naučného článku z angličtiny do češtiny, napsání krátkého anglického souhrnu a obecné diskuse na témata související zejména s vlastním životopisem, vysokými školami a výzkumnou činností. Součástí přijímacího řízení je navržení školitele (ze seznamu odborníků předem schválených vědeckou radou PřF a jmenovaných děkanem) a rámcového studijního plánu.

Termín přijímací zkoušky
Pozvánka k přijímací zkoušce je uchazeči zpřístupněna nejméně 10 dní před termínem konání zkoušky přes e-přihlášku. Vždy prosím kontrolujte své e-maily, včetně složky spam.

Podmínky přijetí
Kandidáti jsou bodově hodnoceni podle svých znalostí biochemie (maximum 200 bodů) a anglického jazyka (maximum 100 bodů). Do seznamu navržených k přijetí jsou zařazeni ti, kteří získali alespoň 120 bodů v odborné části a 60 bodů v jazykové části zkoušky.
Úspěšný uchazeč je informován o přijetí v e-přihlášce a následně obdrží pozvánku k zápisu.

Kapacita programu
Kapacita daného programu není pevně stanovena, studenti jsou přijímáni na základě rozhodnutí oborové rady po posouzení jejich předpokladů ke studiu a motivace.

Cílem studia je připravit vysoce kvalifikované specialisty pro další práci v oblasti biochemie. Student získá potřebné teoretické znalosti a dovednosti k realizaci vlastního výzkumného projektu ve výzkumné skupině pod vedením školitele. Moderní přístrojové vybavení a zkušení pracovníci na Ústavu biochemie vytvářejí jedinečné možnosti pro zapojení studentů do četných výzkumných aktivit týkajících se metabolických a regulačních procesů v bakteriích, houbách a vyšších rostlinách, jakož i různých biochemických aspektů lidské patogeneze. Výzkum pokrývá široké spektrum biologických úrovní od celých organismů po tkáně, buňky a jednotlivé proteiny. Paletu možností rozšiřují dlouhodobé spolupráce s několika výzkumnými institucemi doma i v zahraničí. Biochemie se vyznačuje otevřeným a interdisciplinárním charakterem, přičemž klasické biochemické přístupy jsou často kombinovány s metodikou z jiných oborů, jako je mikrobiologie, molekulární biologie, informatika a biofyzika. To zlepšuje adaptabilitu absolventů a jejich schopnost aplikovat nabyté dovednosti v praxi.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• samostatně plánovat a provádět výzkumné projekty s vhodnou metodikou a výzkumnými technikami
• připravit a zveřejnit původní vědecký článek
• prezentovat a obhájit výsledky svého výzkumu na mezinárodním vědeckém fóru
• využívat širší teoretické a praktické znalosti biochemie
• kriticky zhodnotit a vhodně využít nejnovější tematický a metodologický vývoj v oboru
• rozumět a komunikovat v profesní angličtině
• získat zkušenosti v mezinárodní spolupráci
• předávat znalosti a dovednosti jiným osobám jejich výukou
• prokázat přenositelné dovednosti jako je budování týmu, vedení a komunikace, řízení projektu

Absolventi doktorského studijního programu mohou pokračovat ve své akademické kariéře na univerzitách a výzkumných institucích v České republice i v zahraničí. Budou mít kvalifikaci na týmovou i vedoucí pozici ve vědeckém výzkumu a vývoji v soukromých firmách a biochemických laboratořích v široké škále institucí specializovaných na humánní nebo veterinární medicínu, farmacie, zemědělství a biotechnologii. Odborná specializace absolventů je také kompatibilní s působením v oblasti ochrany životního prostředí a v ekologických hnutích a iniciativách.

Disertační práce je povinnou součástí výuky v doktorském studiu, jejímž cílem je prokázat schopnost studentů originálně přispět k empirickému nebo teoretickému výzkumu. Může být psána česky, slovensky nebo anglicky.

Práce musí obsahovat nové výzkumné poznatky, které student zjistil samostatně nebo ve spolupráci s ostatními a které byly publikovány nebo přijaty k publikaci v mezinárodně uznávaných vědeckých časopisech s recenzním řízením. Minimální požadavek je jeden původní článek publikovaný v časopise z prvního nebo druhého kvartilu (Q1 nebo Q2) impakt faktoru podle ISI Web of Knowledge. Možná, ale nikoli upřednostňovaná alternativa jsou dva tematicky související články publikované v méně hodnocených časopisech (Q3 nebo Q4). Tato možnost ale vyžaduje předchozí projednání a schválení oborovou radou.

Doktorand musí být prvním autorem alespoň jednoho původního vědeckého článku v časopise s recenzním řízením. Publikace se společným prvním autorem se počítá zlomkem jedna děleno počtem prvních autorů (tj. u dvou prvních autorů se počítá za 1/2 publikace atd.). To znamená, že jedna publikace se společným prvním autorem nestačí ke splnění požadavku prvoautorství.

Disertační práce může být buď napsána jako monografie nebo jako kompilační práce zahrnující vědecké články. Monografie má obvykle 80-100 stránek (bez seznamu odkazů) se standardním formátováním (Times New Roman velikost 12 bodů nebo ekvivalentní, řádkování 1,5) a sestává z částí titulní strana, poděkování (nepovinné), úvod, literární rešerše, cíle, materiály a metody, výsledky, diskuse, závěr, souhrn a literární odkazy, následovaných seznamem článků studenta a prezentací na konferencích. Neobsahuje kopie článků, které student dodává samostatně. Kompilační práce by měla kromě jednotlivých článků připojených jako přílohy obsahovat text o délce 30-50 stránek rozdělených do částí uvedených výše. Část materiál a metody může být omezena na krátký seznam použitých technik. V části výsledky není zapotřebí opakovat všechny podrobnosti z publikací, ale místo toho je třeba zdůraznit hlavní zjištění studenta. Diskuse by měla zdůraznit obecný význam nových poznatků a dát je do kontextu současného vědeckého poznání. Pokud jsou přiložené publikace dílem několika autorů, musí být nezávislá úloha studenta prokázána vloženým prohlášením, ve kterém je příspěvek studenta ke každé publikaci vymezen a potvrzen školitelem.