Učitel fyziky pro střední školy

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• Absolventi dokážou připravovat a vést výuku za využití rozmanitých metod.
• Absolventi dokážou zvládat nestandardní situace ve výuce i mimo ni, dokážou diagnostikovat a rozvíjet klima ve třídě.
• Absolventi dokáží motivovat a aktivizovat žáky, podporují demokratické principy ve třídě a ve škole.
• Absolventi rozumí aktuální školské politice a trendům ve vzdělávání, dokážou spolupracovat se svými kolegy a vedením školy na vizích a rozvoji školy.
• Absolventi znají a dokáží využívat diagnostické a evaluační nástroje, pomocí kterých mohou identifikovat zvláštnosti prostředí a potřeby jednotlivých žáků.
• Absolventi dokáží využívat podpůrných opatření k individualizaci výuky, umí spolupracovat s poradenskými subjekty.
• Absolventi se orientují v možnostech hodnocení žáků i evaluace vlastní výuky.
• Absolvent umí provádět fyzikální experimenty, a to zejména demonstrační experimenty jako doplněk výkladu, a školní laboratorní pokusy, realizované experimenty výstižně a fyzikálně správně komentovat.
• Absolvent umí formulovat fyzikální problém, analyzovat jej a řešit.
• Absolvent dokáže zasadit jednotlivá témata do historického, společenského a environmentálního kontextu.
• Absolvent je schopen používat didaktickou techniku a adaptovat se na její vývoj.
• Absolvent dokáže srozumitelně a kultivovaně formulovat s přihlédnutím k úrovni publika.
• Absolvent ovládá fyzikální problematiku na úrovni základního kurzu fyziky a kurzu teoretické fyziky a dokáže jednotlivá témata elementarizovat na úroveň střední školy.

• Učitel střední školy

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Předměty přímé praxe v prostředí střední školy jsou doplněny předměty Reflexe asistentské praxe, Reflexe pedagogické praxe a dvousemestrálním předmětem Reflektivní seminář. Tyto doplňkové předměty poskytují okamžitou bezprostřední reflexi na didaktický výkon studenta a dění na střední škole.

Vzhledem k tomu, že studium je nutně dvouoborové, student povinně absolvuje také praxe z druhého oboru ve stejném rozsahu.

Rozvoj demonstračních a žákovských fyzikálních experimentů a jejich zařazení do výuky.

Sbírky příkladů.

Aplikace fyziky ve vybraných oblastech běžného života: technika, sport, doprava a jejich možné využití ve středoškolské výuce.

Historický vývoj fyzikálních teorií a poznání světa.

Řešení středně obtížného experimentálního problému ve vědeckovýzkumné laboratoři.

Student zpracovává závěrečnou práci typicky v posledních čtyřech semestrech standardní doby studia a její vypracování je formálně deklarováno absolvováním předmětů Diplomová práce 1 - 4.