Bioinformatika

Všichni uchazeči jsou povinni absolvovat přijímací zkoušku, pokud jim nebude prominuta. Přijímací zkouška pro rok 2025 bude realizována jako ústní pohovor s uchazečem.

Přijímací zkouška bude testovat základní bioinformatické znalosti alespoň ve dvou zvolených oblastech:

• znalost pojmů, metod a paradigmat bioinformatiky včetně relevantních matematických prostředků,
• orientace v základních typech sekvencí biomakromolekul a struktur organických molekul i biomakromolekul,
• základní schopnost navrhovat algoritmická řešení problémů a ve zvoleném jazyce zapsat efektivní program pro řešení daného problému,
• orientace v základních principech modelování biochemických struktur a biologických systémů.

Možnosti prominutí přijímací zkoušky a další informace najdete na webu zde.

Více informací je zveřejněno na webu zde.

Společným jednotícím prvkem bioinformatického základu všech zaměření je např. Pokročilá bioinformatika, Data management nebo předměty zaměřené na strojové učení a umělou inteligenci. Cílem je poskytnout studentům kvalitní vzdělání v bioinformatickém základu a umožnit jim prohloubit si znalosti a zkušenosti v jednom ze tří zaměření. Uvedená zaměření zahrnují hlavní směry, kterými se současná bioinformatika vyvíjí a připraví proto studentům kvalitní možnost uplatnění se na pracovním trhu v oblasti bioinformatiky a moderních life sciences.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• Porozumět moderním přístupům z funkční genomiky a základním pojmům z oblasti proteomiky.
• Orientovat se v rozsáhlých bioinformatických databázích a ontologiích. Umět extrahovat, zpracovat a využít potřebná data.
• Umět predikovat sekundární a terciární struktury proteinů a nukleových kyselin.
• Orientovat se v klíčových bioinformatických nástrojích, porozumět relevantním formátům dat. Umět vhodně aplikovat tyto nástroje při řešení reálných biologických a souvisejících problémů.
• Porozumět životnímu cyklu vědeckých dat, možnostem jejich uložení, správy, anotace; včetně orientace v souvisejících základních etických a právních otázkách.
• Umět zpracovávat, analyzovat a vizualizovat rozsáhlé datové soubory.
• Znát pokročilé techniky strojového učení a umět používat nástroje, které těchto metod využívají – zejména při analýze dat a inferenci znalostí.

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.