IP adresa určuje jednoznačně počítač v síti. V původní tzv. Původní IPv4 varianta je dlouhá 32 bitů a nejčastěji se zapisuje dekadicky ve formátu A.B.C.D (např. 147.251.48.1). Adresa je zleva hierarchická, to znamená, že adresné prostory jsou přidělovány fixací čísel od leva: například Masarykova Univerzita má k dispozici rozsah 147.251.0.0 - 147.251.255.255. Některé adresní rozsahy jsou vyhrazené speciálním účelům, například pro privátní podsítě, které nejsou adresovatelné zvenčí jsou vyhrazené následující rozsahy:

   10.0.0.0	10.255.255.255
   172.16.0.0	172.31.255.255
   192.168.0.0	192.168.255.255

Vzhledem k rostoucímu počtu připojených zařízení došlo v roce 2011 k vyčerpání adresného prostoru 32 bitů. Z toho důvodu je zaváděn nástupný protokol IPv6, který k adresaci využívá 128 bitů a zapisuje se v hexadecimálních oktetech, například adresa 2001:4860:b002::68 odpovídá testovací adrese ipv6.google.com.

Na jedné IP adrese (na jednom zařízení) potřebujeme provozovat více aplikací pracující se sítí zároveň: např. webový prohlížeč, emailový klient a streamované rádio na straně klienta, nebo poštovní, webovou a streamovací službu na straně serveru. Aby bylo jasné, která data patří které aplikaci, rozlišujeme je podle tzv. čísla portu. Některé protokoly používají obvyklá výchozí čísla portů, například HTTP na portu 80, HTTPS na portu 443, SMTP 25 atd.^[21] Porty hrají také roli při zabezpečení síťového provozu, kdy pomocí firewallu lze povolovat a zakazovat provoz na jednotlivých portech.