Příloha B. Přehled značek IPA užívaných pro nám blízké jazyky, jejich význam a obvyklejší náhrady v českých textech

přednější krátké a

[napsat]

pro standardní češtinu se odstíny nerozlišují

zadnější, otevřenější krátké a

zavřenější (vyšší, užší) krátké e

[nenese]

pro standardní češtinu se odstíny nerozlišují

otevřenější (nižší, širší) krátké e

zavřenější (vyšší, užší) krátké

[pilini]

pro standardní češtinu se odstíny nerozlišují, ve vědeckých pracích se ale užívá ɪ jako adekvátnější

(písmeno y nemá vlastní výslovnost!!!)

otevřenější (nižší, širší) krátké i

zavřenější (vyšší, užší) krátké o

[kolo]

pro standardní češtinu se odstíny nerozlišují

otevřenější (nižší, širší) krátké o

zaokrouhlený anteriorní středový vokál (např. v němčině)

zaokrouhlený anteriorní vysoký vokál (např. v němčině)

zadní zaokrouhlená hláska krátké u

neurčitá samohláska (podobné kratičkému e, o)

dlouhá kvantita vokálu (značka umístěna za přepis vokálu)

běžné písmeno s diakritikou

běžná česká dvojhláska psaná -ou-

-au- (v přejatých slovech)

-eu- (v přejatých slovech)

-ej- (z fonetického hlediska; substandardní, ale časté; jinak viz dále)

[vejborovej] – pro psané (obecně české) vejborovej, spisovně výborový

v dialektologii také [vei̭borovei̭]