Technika chůze na sněžnicích

   Chůze v zimním prostředí, zejména při větší sněhové pokrývce, je záležitost poměrně fyzicky náročná a vyčerpávající ( Ukázka chůze bez sněžnic ). Nepomůže nám ani vytříbená technika chůze a dobrá fyzická zdatnost pro pohodové překonání zamyšlené trasy. Při využití sněžnic se stává pohyb jednodušší a podstatně méně fyzicky náročný. Pohyb na sněžnicích není složitý, stačí se seznámit se základními způsoby překonávání různých terénních tvarů.
   Úvodním aktem pro chůzi na sněžnicích je jejich příprava a obouvání. Pokud máte sněžnice poprvé, je dobré si vyzkoušet nasazování již doma, abychom při horším počasí(vítr, mráz, sněžení) zbytečně nezažívali nepříjemné chvilky, kdy je třeba i sundat rukavice a nevhodně promrznout. Všechny typy sněžnic mají systémy upevnění poměrně jednoduché, u moderních je důležité mít správně nastavenou délku desky vázání na velikost bot (viz kap. Výstroj a výzbroj. Sněžnice).

Ukázka obouvání různých typů sněžnic

   Při turistice na sněžnicích můžeme chodit s holemi nebo bez nich. Vycházky, procházky či výlety krátkodobějšího charakteru v jednoduchém přehledném terénu bez výrazných převýšení je možné úspěšně absolvovat bez holí. Pro náročnější terén, při vyšší vrstvě zejména nového sněhu, pro akci celodenní nebo vícedenní je výhodnější používání holí, zejména pokud máme zátěž v podobě batohu s výbavou pro zimní táboření. Hole nám pomáhají jak při pohybu vpřed, tak pro udržení rovnováhy, kterou v hlubším a kyprém sněhu bývá někdy obtížné držet. Výhodnější je mít hole teleskopické, které se jednodušeji převáží v dopravních prostředcích a navíc je můžeme v průběhu chůze nastavit podle potřeby.

Ukázka nastavení holí

Základní výška holí pro chůzi se sněžnicemi na rovině

 

Teleskopické hole

   Při turistice na sněžnicích vychází technika pohybu z normální chůze. Širší krok, a tedy větší pohyb turisty do strany je důsledkem větší šířky sněžnic než u normální obuvi a nutnosti si je vzájemně nepřišlapovat. Chůze se sněžnicemi je technicky nejjednodušší i fyzicky nejméně náročná na rovině.

Chůze na rovině
   Chůze na rovině je základní variantou, při které se s pohybem na sněžnicích seznamujeme a procvičujeme chůzi s dolními končetinami mírně rozkročenými tak, abychom si sněžnice nepřišlapovali a nezakopávali o ně navzájem. Nejlépe je začínat na tvrdším povrchu, např. na upravené stezce, chodnících. Teprve potom se vydáme do volného terénu, kde je pohyb náročnější díky bořícímu se podkladu, častějším nerovnostem a nestejné pevností podkladu.

Ukázky chůze na rovině

Chůze ve stoupání
   Moderní sněžnice nebo sportovní se dají používat i při stoupání po spádnici nad 30° a nad 20° při traverzování. Ostatní sněžnice jsou použitelné maximálně do těchto sklonů. V terénu, který je mírný, bez prudkých stoupání nebo klesání (do 30°), se pohybujeme při chůzi ve stoupáních se sněžnicemi po přímých liniích, tedy po spádnicích, tělo je vzpřímeno.

Ukázky chůze ve stoupání

   V úsecích s prudkým sklonem nebo měkkým sněhem můžeme používat chůzi tzv. stromečkem a je nutné se více opírat o hole. Špičky nohou a sněžnic směřují více do strany (odvratové postavení), paty jsou více u sebe. Čím větší sklon svahu, tím větší úhel odvratu nohy se sněžnicí do strany.

Ukázka chůze stromečkem

   Na tvrdém sněhu chodíme do prudkých kopců tzv. schodovým krokem, při kterém se zasekávají přední části sněžnice s drapáky pod vázáním do sněhu a vytváří se schody. Ostatní účastníci jdou obvykle ve stopách prvního.

Ukázka schodového kroku v prudkém stoupání

   Při chůzi do prudkého stoupání si můžeme u moderních sněžnic vypomoci postavením hrazdičky pod desku vázání. Zlepší se postavení nohy vůči sklonu svahu a oddálíme lokální únavu v oblasti lýtka a kotníku.

Postavení hrazdičky pro ulehčení chůze do prudkého stoupání

Chůze z kopce
   Při chůzi z kopce je nutné se pohybovat ekonomicky, bez zbytečných vydávání sil navíc. Opět jsou vhodným doplňkem hole, které pomáhají regulovat rychlost pohybu a udržovat rovnováhu, zejména na prudkých svazích při měkkém podkladu, kdy sněžnice částečně kloužou dolů. V prudkých klesáních můžeme dolů sbíhat nebo seskakovat.

   Při velmi prudkých sestupech je někdy výhodnější sundat sněžnice a jít na botách nebo stoupacích železech. Velmi prudké svahy se dají na měkkém sněhu na sněžnicích i sjíždět, při lehkém výpadu jednou nohou vpřed nebo podřepem nad zadní část sněžnice.

Ukázky chůze ze svahu

Křižování
   Při chůzi do prudkých svahů, kde nám může při měkkém podkladu sněhová pokrývka ujíždět a znesnadňovat a zpomalovat postup, je výhodné zvolit techniku tzv. křižování. Postupujeme šikmo svahem střídavě napravo a nalevo až do místa, kde je vhodný terén pro použití jiného postupu. Pro tuto techniku je potřeba, aby sněžnice byly opatřeny drapáky, které dokáží dobře udržet sněžnice na nakloněném svahu tak, aby se nesesouvaly dolů. Tuto techniku můžeme používat v prudkém svahu i při sestupování.

   Křižováním často šetříme síly, zejména pokud jdeme s těžkým batohem nebo s méně zkušenými a zdatnými turisty ve skupině. Pro tuto techniku jsou výhodnější nové moderní typy sněžnic, které mají kvalitní vázání s pevnou podložkou a opěrkou nohy a vázání neuhýbá do strany.

   Starší typy, které nejsou opatřeny drapáky na spodní straně (např. některé rámové) tedy nejsou vhodné pro tento typ postupu terénem. Jsou určeny do jednoduchého terénu na roviny a mírné svahy, kde se pohybujeme po spádnici.

Ukázka křižování ve svahu

Běh na sněžnicích
   Běh na sněžnicích je obvykle výrazem sportovně zaměřeného pohybu na sněžnicích a je spojen se soutěžemi, závodní činností. Soutěže bývají jak krátkodobého charakteru v délce několika hodin, tak i dlouhodobější, od dvoudenních po více než týdenní(např. Iditarod na Aljašce). Soutěže jsou populární především v severních zemích a v Severní Americe, kde je Indiáni a Eskymáci používali bez přestání od doby vzniku.

   V našich podmínkách je běh na sněžnicích nejčastěji zařazován do soutěží typu survival nebo různých zimních přírodních vícebojů, kde tvoří určitou část z celého soutěžního výkonu.

Ukázky běhu

Střídání ve vedení skupiny
   Střídání jednotlivých členů skupiny ve vedení je důležitá činnost zejména v náročném prostředí, v měkkém hlubokém sněhu, kde první chodec prošlapává stopu, což je velmi namáhavé a vysilující. Střídáme se ale i při chůzi na tvrdém podkladu, kdy to je zejména psychicky náročná záležitost. Je stále nutná zvýšená pozornost při vedení skupiny správným směrem, bezpečným nebo jednodušším terénem.

Ukázka střídání se ve vedení skupiny

Odpočinek

   Jako u každého druhu turistiky je důležité dodržovat pravidelné odpočinkové přestávky. Zejména pokud realizujeme akci se zátěží a jdeme na těžko. Čím náročnější terén, větší zátěž, méně zdatní nebo mladší turisté, tím častěji je nutné plánovat a dodržovat přestávky. Pro zdatného turistu stačí 5-10 minutová přestávka v každé hodině chůze. Pro méně zdatné a mladší účastníky plánujeme přestávky častěji, po 30 – 40 min. Samozřejmě se počítá s delší přestávkou na oběd.

Ukázka krátkého odpočinku

   V hlubokém sněhu se snažíme jít vždy úzkou stopou. Je jednodušší a fyzicky méně náročnější, pokud si pro chůzi vybírám místa s menší sněhovou pokrývkou nebo s tvrdým sněhem, ve kterém se příliš neboříme. Pozor na chůzi se sněžnicemi v oblastech, kde bývá velmi vysoká sněhová pokrývka přes 3 m. Při neopatrném pohybu v blízkosti stromů může dojít k proboření a propadnutí kolem kmene do velké hloubky, odkud se jen velmi těžko dostává, zvláště pokud není nikdo na blízku (např. v USA zahyne každoročně tímto způsobem několik lyžařů nebo turistů).

Přeprava sněžnic
   Při dopravě do místa a z místa našeho putování v přírodě převážíme sněžnice i hole většinou svázané a připevněné na zevní straně batohu. Hroty a drapáky sněžnic umístíme mezi sněžnice tak, abychom nikoho neohrožovali. U moderních typů zajistíme nášlapné desky a upevníme na batoh. Následně připevníme složené hole pod kompresní pásky na straně batohu.

Připevnění sněžnic a holí na batoh pro dopravu