Organizace a vedení turistických akcí na sněžnicích

   Provádění jakýchkoliv aktivit v zimním období je náročnější na fyzickou kondici, zdatnost, psychiku a celkovou odolnost jedince. I u turistů, kteří jsou na složitost a úskalí zimní přírody připraveni a adaptováni, je nutné brát ohled na možnosti lidského organismu v tomto prostředí a od toho odvíjet plánování a vedení výletů, vycházek, zájezdů, přechodů nebo expedic. Protože každý jedinec má svoji představu o průběhu akce, disponuje jen s určitou úrovní zdatnosti nebo potřebných dovedností, je třeba vždy tyto vstupní podmínky zohledňovat a promítnout do náročnosti plánované akce.

Formy zimní turistiky:
   Aktivity při zimní turistice můžeme dělit podle různých kritérií. Nejběžnější a nejužívanější je členění podle náročnosti na základní a náročné formy činnosti.

Základní formy činností při zimní turistice:

   Výlet, vycházka, procházka - časově omezená činnost od 1.hod po celodenní akce. Trasa vede obvykle známým přehledným terénem, někdy po značených cestách. Cílem může být KPČ, psychické uvolnění, relaxace v přírodě po náročném pracovním zatížení, příprava
na náročnější akce nebo také rozvoj specifických pohybových dovedností pro jednotlivé
druhy zimní turistiky.

   Hvězdicové putování - při vícedenní akci, vycházíme ze stejné ubytovací základny.

   Zájezd - akce různého charakteru, jako jsou výcvikové, poznávací, rekreační, školní, přípravné na náročnější akce apod. U všech těchto akci je důležité, aby byla zachována správná proporcionalita jednotlivých složek turistických činností poznávací, technické, pohybové i zdravotní, aby obsah programu odpovídal požadavkům dané skupiny, jedince. Je to vícedenní aktivita, od víkendové po týdenní.

   Zimní turistické srazy - jednodenní až týdenní akce setkávání turistů spojené s pestrým programem, který může obsahovat nové formy pobytu a pohybu v zimní přírodě, seznamovací s novinkami ve výzbroji a výstroji, zimním táboření, stavbami zimních obydlí apod. Součástí jsou i teoretické přednášky a diskuse, ukázky činnosti Horské služby apod. Některé zimní turistické srazy pořádané formou zimního táboření již patří do náročnějších forem a činností.

Náročnější formy činností při zimní turistice:

   Zimní táboření - vícedenní pobyt v zimní přírodě spojený s pobytem na sněhu ve stanu nebo
sněhových stavbách. Může jít o stacionární pobyt spojený s hvězdicovitými výlety a vycházkami do okolí nebo putovní akce po vytyčené trase s cílem přechodu určitého území.

   Kombinované činnosti - spojení s jinými zimními aktivitami v prostředí daleko od civilizace, jako je např. freeriding apod.

   Přechody pohoří - náročná aktivita zimní turistiky určená pro zkušené a zdatné turisty, nejčastěji v délce 3 - 7 dní. Ubytování - obvykle ve stanech, při přechodu obydlených pohoří, kde jsou turistické základny a chaty, se plánuje v těchto zařízeních a je možné provádět přechod relativně na lehko.

   Expedice - dlouhodobější akce více než týdenní, nemusí se jednat jen o aktivity v extrémních a exotických končinách, velmi kvalitní může být i souvislý přechod více pohoří u nás nebo na Slovensku.

Plánování akce zimní turistiky:

   Základem pro vlastní technickou přípravu akce je stanovení jejího celkového zaměření, cíle a úkolů. Potom můžeme přikročit k plánování trasy a získávání podkladů a dokumentace. Při přípravě akce bereme v úvahu délku bílého dne, technickou a fyzickou vyspělost účastníků, kvalitu vybavení, náročnost terénu, sněhové podmínky, počasí, kalendářní měsíc, počasí, velikost skupiny, úroveň nejslabšího. Vždy je nutné podrobně vypracovat časový harmonogram, který zahrnuje i časovou rezervu pro možný výskyt nečekaných situací, dále připravit možné náhradní řešení a to jak celé túry, tak i ústupová řešení v jejím průběhu. Vedoucí připraví itinerář trasy, provede na schůzce účastníků informaci o plánovaném průběhu akce a rozdělí úkoly nutné k zabezpečení túry.

   Krátkodobé akce u sněžnic využíváme pro relaxaci, obnovu fyzických sil a také k seznámení zájemců s touto aktivitou a jednoduché zaškolení v technice pohybu v jednoduchém terénu. Pro náročnější akce je třeba být pokročilý v technice, mít dobrou fyzickou zdatnost, psychickou odolnost a zkušenosti jak z různých druhů zimní turistiky, tak i aktivit letních. Je tedy potřeba absolvovat více jednoduchých akcí, na které se připravujeme pro dlouhodobější, fyzicky i psychicky náročnější.

   Každý, kdo plánuje nebo vede akci, nutně potřebuje aspoň minimální znalosti o práci s mapou a buzolou. Pro vlastní plánování a vedení akce při zimní turistice je nutné mít dostatek zkušeností z pohybu a pobytu v terénu, znalosti o orientaci v přírodě, dobrou práci s mapou, GPS, představivost o neznámém terénu, který je nutné si vytvořit z mapy, umět kalkulovat časy pro jednotlivé části trasy a být schopen je upravovat v terénu při působení různých vlivů (viz kap. Orientace v zimní přírodě).  

Délka a náročnost plánované akce:

   Při jakémkoliv typu a formě aktivity, individuálních akcích, akcích malého počtu zkušených turistů, výletníků nebo nezkušených účastníků je vždy nutné se řídit vlastním zhodnocením kvality skupiny či jednotlivce, který se akce zúčastní. Při rozhodování o účasti na akci je nutné mít podrobné informace o terénu, ve kterém akci plánujeme, zamýšlené trase, její délce, náročnosti, možných problémech.

Délka akce:

   Délka jakékoliv turistické formy na sněžnicích musí v první řadě odpovídat fyzické zdatnosti účastníků, náročnosti terénu, množství a kvalitě (druhu) sněhu, délce dne. Prvním kriteriem, které bereme v úvahu při plánování akce, je délka dne, která je podstatně kratší na začátku prosince než v březnu. Pro přibližný výpočet doby absolvování navržené trasy můžeme použít způsob výpočtu používaný německým Alpským svazem pro horské túry. Základem je průměrná schopnost překonání 400m převýšení nebo 4 km na rovině za hodinu chůze, přičemž ten nižší z obou navzájem sčítaných údajů se krátí o jednu polovinu. To stejné platí pro akce na sněžnicích, pokud nemusíme vytvářet vlastní stopu:

   Příklad:
Převýšení 800 m na 4 km horizontální vzdálenosti ujde průměrně trénovaný turista na sněžnicích za přibližně 2 + 1:2 = 2,5 hodiny bez zastávek na odpočinek

   Pro sestup můžeme počítat zhruba s poloviční (mírný svah) až třetinovou (příkrý svah) dobou.Do kalkulace času je nutné započítat samozřejmě i další proměnné, jako je např. nesení větší zátěže při přechodu, měkký hluboký sníh, nutnost prošlapávání stopy, protivítr atd. Při působení některých z těchto faktorů nebo jejich kombinaci musíme počítat s prodloužením času pro absolvování dané trasy nebo je třeba mít nachystáno náhradní řešení, při kterém je možné trasu zkrátit, sestoupit do bezpečí.

Náročnost akce:

   Náročnost výletů je dána více charakterem terénu, strmostí svahů, méně již samotnou délkou trasy. Pro méně zkušené a zdatné volíme jednodušší trasy v nenáročném terénu bez technicky obtížných míst. Obtížnost stoupá také s horší přehledností, a tedy orientací v terénu (hory, lesy nebo i na rovině, kde je těžší nalézt orientační body).

   Nejen plán trasy, ale i taktiku túry si připravujeme už doma. Plánování akce jakékoliv úrovně lze shrnout do těchto základních bodů:

• Stanovení záměru, cíle akce, pokud by vnější vlivy při akci znemožnily jeho dosažení, je třeba mít stanoveny v záloze i alternativní cíle.
• Vytvoření trasy, délka, součet celkového stoupání, technická náročnost, maximální klon stoupání nebo klesání, reálné posouzení možnosti překonání všech částí trasy se něžnicemi.
• Výpočet časové náročnosti celé trasy i jejích jednotlivých částí, která odpovídá výkonnostní, věkové apod. úrovni účastníků.
• Pokud se jedná o náročnější akci nebo akci v těžším terénu nebo tam, kde je možné, aby byl postup ohrožen nebo znemožněn vnějšími vlivy (počasí, laviny), je nutné vytvoření alternativní trasy nebo únikové varianty (nebo více variant). Opět s časovou kalkulací.
• Sledování výšky sněhové pokrývky v dané oblasti (www., ČHÚ).
• Naplánování přestávek k odpočinku podle kvality účastníků.
• Sledování předpovědi počasí posledních 5-7 dní před akcí.
• Pokud se budeme pohybovat v oblasti, kde je možné lavinové riziko, zjistit z věrohodných zdrojů základní informace (HS, www).
• Rozeslat požadavky na základní vybavení účastníků (výzbroj i výstroj).

   Túru plánujeme s maximem dostupných informačních materiálů. Neocenitelnou pomůckou je v dnešní době internet, kde získáme informace o aktuálním stavu sněhu, přístupu do oblasti, lavinovém riziku, aktuálním počasí, předpovědí i historii počasí. Ideální je získání informací přímo z místa od Horské služby, správce chaty, nebo někoho, kdo se z vybrané túry právě vrátil. Při práci s mapovým materiálem nám obvykle stačí mapy měřítka 1:50 000.

Vedení akce zimní turistiky:

   Při vedení sebe i skupiny v méně známé oblasti, terénu jsou potřebné zkušenosti ze zimní přírody, základní vědomosti a zkušenosti s vedením skupiny a rozhodovací schopnosti. Pokud je kvalitní příprava, potom může průběh akce pokazit obvykle jen počasí nebo věčný rýpal, který se najde všude.

   Pro bezpečnou realizaci akce je třeba v úvodu seznámit účastníky s jejím průběhem (pokud již nebyli), je třeba podat podrobný popis akce, denní harmonogram, trasy, klíčové postupové body s jejich časovou kalkulací a základní zásady o chování jednotlivce ve skupině i v terénu. Vlastní forma vedení záleží na věku, vyspělosti účastníků a na náročnosti akce. Vedoucí akce se nemůže v průběhu pochodu starat jen o určování směru pochodu, dodržovat plánovaný postup, přestávky apod., ale v průběhu přesunu se zajímá o stav účastníků, jejich výzbroje a výstroje, snaží se udržovat pohodu ve skupině. V průběhu akce je lepší moc neexperimentovat se změnami v trase nebo jejím harmonogramem, pokud nás k tomu okolnosti (počasí, terén, zranění, vyčerpání…) nenutí. Nicméně intuice zkušeného vedoucího může akci vylepšit nebo se i vyhnout komplikacím.

   Realizační fáze začíná dopravou na místo zahájení akce. Pokud se jedná o delší dopravu, je vhodné ji zpestřit programem. Těsně před zahájením akce ještě zopakujeme záchranné signály nebo kontakty na vedoucí, záchranné systémy, instituce, určíme zástupce a pořadí chůze ve skupině a střídání pořadí zejména pro prošlapávání stopy. Úspěch akce záleží na vedoucím, jeho pomocnících (zástupce, instruktoři), na počasí a kvalitě účastníků.

Základní zásady vedení při akcích zimní turistiky:

Zásady snižování rizika, chování a jednání při nebezpečí:

Požadavky na vedoucí akce pěší turistiky:

Pohyb skupiny a chování ve skupině

   Při aktivitách na sněžnicích není počet účastníků nijak omezen, zejména jedná-li se o zkušené turisty, kteří nepotřebují neustálou kontrolu a dohled. Je důležité, aby se i zkušení turisté vydávali na akci minimálně ve dvou, lépe ve třech, kdy si mohou v případě nouze a potřeby pomoci nebo alespoň pomoc přivolat. U takové skupiny je výhodou pokud mají její členové přibližně stejnou výkonnost. U skupin, které jsou vytvořeny náhodně nebo se jedná např. o školní akci, které vedou odpovědní vedoucí a instruktoři je potřeba, aby každý z těchto odpovědných pracovníků měl na starosti max. 15 osob. Tito potom zajišťují hladký průběh plánované akce, dodržování základních pravidel pro pohyb v zimní přírodě (viz výčet na této straně). Délku a náročnost těchto akcí je nutné přizpůsobit výkonnostně nejslabším účastníkům nebo těm, kteří mají nejméně zkušeností.

Základní zásady pro vedení skupiny při akci zimní turistiky:

   Jako při všech formách turistiky se může objevit nebezpečí ohrožující naše zdraví, jehož příčiny jsou dvojího typu:

    Subjektivní nebezpečí: krizové situace jsou zapříčiněny našimi vlastními špatnými
rozhodnutími ať vědomě, či nevědomě a patří sem:

   Většina krizových situací, do kterých se turista dostává ve volné přírodě, má subjektivní příčiny. Většinou bylo možno předvídat, předejít, správně vyhodnotit symptomy nadcházejících problémů a včas a správně reagovat a tím předejít komplikacím. Základem pro předcházení krizovým situacím je především dostatek zkušeností a dokonalá znalost příčin objektivního nebezpečí.

   Objektivní nebezpečí : vzniká vlivem okolního prostředí, podmínek, přírodních sil. Tyto faktory jsou nezávislé na nás a jejich vlivům je možné předcházet díky zkušenostem, vědomostem a dobrou informovaností o daném prostředí. Mezi hlavní příčiny vzniku objektivního nebezpečí patří:

Fáze závěrečná :
Hodnocení průběhu akce jak s účastníky, tak vlastní nebo pro organizaci, pro kterou byla akce uspořádána. V případě nutné úpravy programu je důležité vše řádně zdokumentovat. Má to trvalejší hodnotu než paměť.

Průhledně a jasně vyúčtovat celou akci.

V případě stížností vyřídit obratem, ať byla oprávněná či neoprávněná.