Pro nácvik uvolňování hráče bez míče v basketbale využíváme aktivity, jejímž cílem je získat výhodnější postavení nebo pozici než má bránící hráč. Základem je běh, popřípadě různé obměny běhu. Nutné je také využití rychlostně silových prvků, jako jsou starty, brzdění, náhlá zastavení, změny směru, změny rychlosti, atd.
V této části uvádíme honičky s názvem: Čárová honička, Balónky a rýsováčky, Stromy, Ptačí chřipka a Přibývání honičů.
Cíl: | Zdokonalení nácviku uvolnění hráče bez míče |
Pomůcky: | Basketbalové míče |
Místo: | Tělocvična |
Zaměření: | Rozvoj rychlosti, rychlost reakce |
Věk: | 5–10 let |
Na počátku určíme jednoho hráče, který má babu (honič). Ten má míč, aby se odlišil od ostatních hráčů. Pronásleduje či honí ostatní hráče pouze tak, že smí běhat jen po čarách. Toto pravidlo platí i pro ostatní hráče na hřišti. Babu, tedy funkci honiče, předává jinému z hráčů dotykem míče. Počet honičů je určen dle počtu hráčů a velikosti hracího pole. Při počtu vyšším jak osm hráčů, doporučujeme několik honičů (obr. 1).
Hráči se smí pohybovat pouze po čarách, nesmí přeskakovat z čáry na čáru. Předání funkce honiče musí být opravdu dotykem míče, ne hodem! Musíme dbát na bezpečnost hry. Vrácení role, oplátka není dovolena (herně řečeno: „opla – nepla“). Nový honič nesmí dát babu tomu, od koho ji dostal. Pokud hráč vyběhne mimo čáru, automaticky se stává honičem.
Cíl: | Zdokonalení nácviku uvolnění hráče bez míče |
Pomůcky: | Žádné |
Místo: | Vymezený prostor |
Zaměření: | Rozvoj rychlosti, vytrvalosti, taktického myšlení |
Věk: | 5–10 let |
Na počátku určíme jednoho honiče, tedy rýsováček, který se snaží chytnout ostatní hráče – poletující balónky. Honiče pro lepší orientaci hráčů barevně odlišíme. Pokud rýsováček chytí balónek, propíchne ho a balónek ujde tak, že udělá dřep s hlasitým výdechem. Musí zůstat na místě, dokud ho jiný balónek nepřijde zachránit. Dosud nechycené balónky mohou opět vyfouknutý balónek dostat do hry tím, že udělají dopředu určený počet dřepů (doporučujeme 2 až 3), a tím balónek opět nafouknout. Počet rýsováčků (honičů) určíme dle počtu balónků (honěných) a velikosti hrací plochy (obr. 2).
Rýsováčky vyhrávají, když propíchnou všechny balónky v předem určeném čase. Pokud se tak nestane, vyhrávají balónky. Chycení musí zůstat na místě, tam kde byli propíchnuti a čekat, než je přijde někdo zachránit. Nesmí si dřepnout těsně vedle sebe, jeden hráč smí zachránit pouze jednoho chyceného.
Cíl: | Zdokonalení nácviku uvolnění hráče bez míče |
Pomůcky: | Žádné |
Místo: | Vymezený prostor |
Zaměření: | Rozvoj rychlosti, vytrvalosti, taktického myšlení |
Věk: | 10–15 let |
Na počátku vybereme jednoho hráče, který má babu (honiče) a předem určíme velikost hracího pole. Honič pronásleduje či honí ostatní hráče a snaží se je chytnout. Pokud se tak stane, stává se v té chvíli z chyceného hráče strom. To znamená že, nohy jako kořeny stromu přirostou do země a z rukou se stanou větve stromu. Větve pomáhají chytit dosud pobíhající hráče a usnadňují tím činnost honiče. Naopak pobíhajícím hráčům se ztíží situace, musí mít přehled, kde v daném prostoru se dá ještě probíhat (obr. 3).
Honička končí po chycení všech hráčů honičem, tedy až se ze všech pobíhajících hráčů stanou stromy. Počet honičů je opět určen dle počtu hráčů na hřišti a dle velikosti hrací plochy. Stromy se nesmějí přesouvat z místa na místo. Zakoření tam, kde byly chyceny.
Cíl: | Zdokonalení nácviku uvolnění hráče bez míče |
Pomůcky: | Žádné |
Místo: | Tělocvična, vymezený prostor |
Zaměření: | Rozvoj rychlosti, vytrvalosti, taktického myšlení |
Věk: | 5–10 let |
Na počátku určíme jednoho hráče, který má babu (honiče) a předem vymezíme velikost hracího pole. Doporučujeme hrát na velikost volejbalového hřiště. Honič pronásleduje či honí ostatní hráče a snaží se je chytnout (obr. 4a). Honič je nakažen ptačí chřipkou a každého hráče, kterého chytne, taky nakazí. Chycený (infikovaný) hráč v té chvíli ihned lehá na zem na záda, zvedne nohy a ruce vzhůru. Třepe nohama i rukama, a tím dává najevo, že potřebuje zachránit. Doposud pobíhající hráči mohou infikovaného hráče zachránit tak, že ho vytáhnou za nohy nebo ruce z nakaženého území ven, tedy za čáry volejbalového hřiště. Tam se nakažený hráč opět uzdraví a může zpět do hracího pole (obr. 4b).
Honička končí po chycení všech pobíhajících hráčů honičem, tedy až se všichni hráči nakazí a zůstanou ležet na zádech na zemi mimo honiče. Doporučujeme dbát na bezpečnost, tedy zastrčit trička do trenek, aby nedošlo ke spálení zad o palubovku při záchraně chyceného. Počet honičů je určen dle počtu hráčů a velikosti hrací plochy. Hráči nakažení ptačí chřipkou musí zůstat na místě a čekat na záchranu. Jednoho nakaženého hráče může zachraňovat více hráčů, dle potřeby. Doporučujeme při této honičce zařadit pravidlo, že zachraňující hráč nesmí být chycen, tedy nakažen.
Cíl: | Zdokonalení nácviku uvolnění hráče bez míče |
Pomůcky: | Basketbalové míče |
Místo: | Tělocvična, vymezený prostor |
Zaměření: | Rozvoj rychlosti, vytrvalosti, taktického myšlení |
Věk: | 5–10 let |
Na počátku zvolíme jednoho hráče honičem a dáme mu míč, aby se odlišil od ostatních hráčů. Dopředu určíme velikost hrací plochy, vymezíme přesný prostor, kde se bude hrát. Honič pronásleduje, honí ostatní hráče a snaží se je chytnout. Jakmile chytne nějakého hráče, pokračuje dál v honění až dokonce hry (obr. 5a). Chycený hráč si jde pro basketbalový míč a stává se dalším honičem, a tak honí již dva hráči, atd. Pokud honiči chytnout pobíhajícího hráče, musí si chycený hráč jít pro míč a honit s nimi (obr. 5b). Podmínkou honičky je mít stejný počet basketbalových míčů jako je počet hráčů ve hře.
Vyhrává hráč, který zůstal jako poslední na hřišti bez míče. Baba se nepředává, pouze přibývá honičů. Nikdo nesmí vyběhnout za vymezený prostor. Pokud tak učiní, stává se automaticky honičem. Chycení hráče může proběhnout dotykem ruky či míče, rozhodně ne hodem míče po hráči.
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041