Metodika střelby v biatlonu
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Michal Žák, Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D., doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D., Mgr. Dagmar Moc Králová, Ph.D., Mgr. Jiří Václavík, Bc. Jakub Hnatiak, Mgr. Ondřej Rybář

Úvodní strana Metodika střelby v biatlonu Zásobník cviků

Technika střelby v biatlonu

Technika střelby v biatlonu sestává z několika částí, které tvoří celý průběh střelby, a to včetně příjezdu, sledování podmínek na střelnici, manipulací s holemi a se zbraní, zaujetím polohy, mířením, dýcháním, spuštěním, manipulací a odjezdem ze střeleckého stanoviště. Při střelbě je kladen důraz na senzomotorickou činnost – práce oka, správné dýchání a jemná motorika prstu na spoušti. Jedná se o činnosti, které je poměrně snadné pravidelným tréninkem nacvičit a zautomatizovat.

V této podkapitole se dále věnujeme pouze míření, dýchání a spouštění, ostatní činnosti jsou podrobně rozebrány v podkapitolách Střelba vleže a Střelba vstoje.

Pyramida biatlonové střelby

V tzv. „pyramidě biatlonové střelby“ jsou uvedeny činnosti a prvky střelby, které jsou metodicky seřazeny (viz Obr. 25). Tento postup doporučujeme při tréninku střelby dodržovat a nepřeskakovat od jedné činnosti ke druhé. Pyramidu procházíme postupně od spodního patra až po její vrchol. Jejím obsahem jsou základy techniky střelby v biatlonu. Vnější faktory ovlivňující střelecký výkon nejsou v tuto chvíli do pyramidy zahrnuty.

Jednotlivé činnosti rozvíjíme pod dohledem trenéra v rámci tzv. suché střelby (více v podkapitole Suchá střelba) nejlépe na střelnici kvůli návyku na její prostředí, výšku terčů apod. Další možností je nácvik na střeleckém trenažeru SCATT, v neposlední řadě se těmto prvkům věnujeme v samotné střelbě (viz kapitola Střelecký trénink).

Míření a dýchání od sebe nelze oddělit, jsou to činnosti, které jsou na sobě vzájemně závislé. Není možné jasně říct, jaká z těchto dvou činností předchází v tréninku druhé, proto jsou postaveny na stejnou úroveň.

Míření

Základním principem míření je vyrovnání mířidel se záměrným bodem do jedné přímky, konkrétně se tedy jedná o vystředění kruhu průhledítka v dioptru s muškou a terčem (viz Obr. 26). Sebemenší nepřesnost při míření má značný dopad na přesnost a úspěšnost střelby.

Střelecké polohy samy o sobě neposkytují 100% stabilitu. Přidáme-li k tomu vysokou pohybovou zátěž předcházející střelbě, dostaneme výsledek, že není možné zbraň ustálit a dostat ji do ideálního klidu, který by dovoloval neustálé míření a možnost centrování (vystředění mířidel na střed terče) pouze na terč. Proto je nutné před centrováním a samotným výstřelem přidat dráhu najetí na terč, kterou je třeba zkoordinovat s dýcháním. Míření se tak stává úplným základem při nácviku střelby, není to jednoduchý prvek, proto je třeba mu věnovat v tréninku značnou pozornost a píli. Nedílnou součástí míření je samotný pohled do mířidel, který se provádí monokulárně (jedním okem) nebo binokulárně (oběma očima).

Poloha hlavy (oka) vzhledem k mířidlům

Stěžejní pro správný pohled do mířidel je poloha hlavy a nastavení lícnice (viz podkapitola Lícnice).

Ideální poloha hlavy je předpokladem pro vyrovnání mířidel a terče do jedné přímky (viz Obr. 27). Chybou je jakékoliv vyklonění hlavy na lícnici v předozadní či pravolevé ose (viz Obr. 28).

Monokulární a binokulární míření

Obě možnosti mají své výhody i nevýhody, důležitým faktorem také je, zda biatlonista používá při střelbě zakrývací clony (přední, boční), které se umisťují na závit průhledítka. Dle Vítka (2009)Vítek, Z. (2009). Charakteristika a objasňování nejčastějších chyb v střelecké části v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU. a Votočkové (2009)Votočková, L. (2009). Rozvoj střelecké výkonnosti v biatlonu. Rozvoj střelecké výkonnosti v biatlonu, Diplomová práce. Brno. popisujeme možnosti míření následovně:

Monokulární míření (viz Obr. 29):

• napětí zavřeného víčka nezáměrného oka může ovlivnit víčko oka záměrného

Binokulární míření (viz Obr. 29):

• nedochází k žádnému přenosu napětí z jednoho oka na druhé
• docílení větší ostrosti zraku

Střelba s clonou na nezáměrné oko (viz Obr. 30):

• snazší zaměřování – vhodné pro začátečníky
• možnost úplného otevření obou očí (viz binokulární míření)
• menší rozptylování okolím a podmínkami (střelba ostatních biatlonistů, slunce, vítr, sníh)
• nevýhodou je horší orientace v prostoru střelnice a nemožnost sledování větru

Střelba s clonou na nezáměrné oko a boční clonou na oko záměrné (viz Obr. 30):

• výhodou je větší ochrana obou očí a minimální rozptýlení vnějšími podněty
• nevýhodou je ještě horší orientace na střelnici společně se sledováním větru

Střelba bez clony (viz Obr. 29):

• výhodou je výborná orientace v prostoru a možnost sledování větru po dobu střelby (při binokulárním míření)
• nevýhoda spočívá v možném přivírání nezáměrného oka (nutnost nácviku – preference záměrného oka), oči nejsou chráněny

Najíždění

O dráze najetí jsme se již zmínili v úvodu. Převážně se jedná o pohyb hlavně po vertikální ose, který je třeba zkoordinovat s dýcháním, a to jak při střelbě vleže, tak při střelbě vstoje. Biatlonista by se měl naučit pracovat s dýcháním tak, aby byl schopen při obou střeleckých polohách najíždět s nádechem směrem dolů pod terč a s plynulým výdechem se vracel zpět na střed terče, není to však jasně dané pravidlo – je to velmi individuální záležitost, kterou je nutné si vyzkoušet a najít optimální cestu. Při střelbě vleže najetí zdola s výdechem probíhá automaticky vzhledem k poloze (leh na břiše, nádech do hrudní oblasti), vstoje je třeba kvůli postavení lokte opěrné ruky v oblasti břicha dospět k najetí zdola skrze dechová cvičení, nikde však není psáno, že střelba s výdechem a dojetím svrchu do terče není možná – mnoho biatlonistů takto střílí.

Odhled

Odhled je podstatnou částí míření při střelbě a podává střelci i trenérovi určitou zpětnou vazbu. Je to dovednost střelce, která určuje jeho vyspělost. Přímo se jedná o kontrolu nad mířením a spuštěním rány po dobu střelby jedné rány a především po jejím výstřelu. Zkušený biatlonista by měl být po pěti vystřelených ranách schopen určit, kde se zásahy v terči nachází a zda udělal nějakou chybu.

Zejména mladí sportovci mají problém s tím, že pro ně končí střelba výstřelem. Je třeba je od počátku učit, aby po výstřelu setrvali v koncentraci a ránu dohlédli až do konce. Vhodné je v přípravném období zařadit střelbu tzv. na odhled, kdy biatlonista kontroluje zásah po každém jednotlivém výstřelu v dalekohledu.

Dýchání

Při střelbě v biatlonu se objevují dva typy dýchání v závislosti na pozici, v níž se biatlonista právě objevuje na střelnici. Prvním typem je dýchání před střelbou od doby příjezdu na střelnici, zaujetí polohy na střeleckém stavu až po začátek míření. Druhým je dýchání při samotném průběhu střelby.

Dýchání značně ovlivňuje rytmus a tedy i délku střelby, přenáší se také na pohyb hlavně. Hlavní roli zde hraje počet dechových cyklů (nádech a výdech) mezi výstřely.

Existují tři typy dýchání – abdominální (břišní), kostální (žeberní), klavikulární (podklíčkové) a smíšené. (Kučera, 2006)Kučera, M. (2006). Dech v józe – cviky na rozvoj kapacity hrudníku a plic, techniky dechového cvičení (BP). Brno: MU.

V biatlonové střelbě hraje typ dýchání podstatnou roli. Při střelbě vleže by mělo docházet pouze ke kostálnímu dýchání, které můžeme nacvičovat v rámci střelecké polohy nebo v rámci dechových cvičení vleže na zádech. Jednoduchá kontrola a nácvik se provádí tak, že položíme dlaně na strany spodní poloviny hrudníku a snažíme se tzv. dýchat pod dlaně (nádechem roztahovat do strany hrudní koš). Vstoje je situace trochu jiná – zde je třeba si najít variantu, která nám bude vyhovovat. Buď se přikloníme k variantě čistě abdominálního dýchání, čistě kostálního dýchání, nebo kombinaci těchto dvou. Důležité je, aby dech co nejméně ovlivňoval držení a stabilitu zbraně – dýchání se podílí stejně jako vleže na dráze najetí. Při nácviku abdominálního dýchání položíme jednu dlaň na břicho (opět dýcháme tzv. pod dlaň) a druhou kontrolujeme nehybnost hrudníku – u čistě kostálního dýchání naopak. V případě kombinovaného dýchání máme dlaně stejně (při nádechu se obě zvedají, při výdechu klesají).

Dýchání před střelbou

Při příjezdu na střelnici by měl biatlonista hluboce a pravidelně dýchat, díky čemuž dojde k psychickému zklidnění a většímu přísunu kyslíku do mozku i svalů (zvýšení koncentrace a regenerace svalů).

Dýchání při střelbě

Dýchání při střelbě zahrnuje i dýchání před prvním výstřelem. Je vhodné, když biatlonista již v průběhu manipulace začne dýchat ve stejné frekvenci a intenzitě, jako je zvyklý při střelbě mezi jednotlivými výstřely. Frekvence a intenzita dechu ovlivňuje především rytmus střelby, najíždění na terč a stabilitu zbraně.

Hloubka dýchání má vliv na délku najetí, proto se doporučuje poslední výdech před výstřelem změlčit – dojde tak ke kratší dráze najetí. Je dobré být neustále v kontaktu s terčem (při najetí zdola je ve vrchní části mušky viditelná spodní část terče).

Střílíme-li na jeden dechový cyklus, je nádech prudký, dráha sjetí pod terč krátká (kontakt s terčem), výdech je mělký a plynulý s najetím na střed terče, následuje krátké zadržení dechu a spuštění rány. Při střelbě na 2 a více dechových cyklů je vždy nádech a výdech před posledním dechovým cyklem prudký, zachováváme při něm však dráhu najíždění (nedržíme mířidla na středu terče).

Spouštění

Spouštění stojí na vrcholu pyramidy biatlonové střelby, je nejsložitějším prvkem na naučení. Na výsledku spuštění se podílí jemná motorika ruky, tedy koordinování pohybu prstu, s naučenými dovednostmi jako je zaujetí správné polohy a především míření s dýcháním.

Spuštění rány provádíme v momentu, kdy dokončujeme mělký výdech a dojíždíme do středu terče, nebo v krátkém zadržení dechu, které následuje po dodechnutí a dojetí do středu terče.

Nácvik spouštění

Spouštění procvičujeme zejména při suché střelbě, které je věnována jedna z následujících kapitol.

Druhy spouštění

Biatlonisté v praxi mohou projít čtyřmi typy spouštění, mezi něž patří:

• Postupné plavné spouštění

  Nejjednodušší způsob spuštění, kdy biatlonista po dojetí do středu terče plynule zvyšuje tlak na spoušť. Dojde-li však k příliš rychlému spuštění, vzniká vysoká pravděpodobnost utržení rány. (Ondráček, 2011)Ondráček, J. (2011). Charakteristika psychomotorických a technických podmínek úspěšné střelby v biatlonu – Habilitační práce. MU.

• Stupňovité spouštění

  Metodicky navazuje na postupné plavné spouštění. Tlak na spoušť začíná ve chvíli, kdy se zbraň při najíždění do terče zklidňuje, zvýší-li se výkyvy, tlak ustává. Při domíření rány opět zvyšujeme tlak na spoušť až do výstřelu. Dávejme ovšem pozor na předčasné spuštění. (Ondráček, 2011)Ondráček, J. (2011). Charakteristika psychomotorických a technických podmínek úspěšné střelby v biatlonu – Habilitační práce. MU.

• Impulzivní spouštění

  Nejriskantnější způsob spouštění, hrozí zde velké riziko stržení rány. Podobá se stupňovitému spouštění, liší se však v intenzitě tlaku. Při najetí a zamíření terče dochází k prudkému zvýšení tlaku na spoušť. (Ondráček, 2011)Ondráček, J. (2011). Charakteristika psychomotorických a technických podmínek úspěšné střelby v biatlonu – Habilitační práce. MU.

• Spouštění s namáčknutím

  Vhodné pro vyspělé závodníky, kteří mají dobře zvládnutou práci na spoušti. K první fázi namáčknutí dochází při nádechu a mělkém výdechu s najížděním do terče (namáčknutí na 75–80%), následuje fáze krátkého zadržení dechu, domíření zbraně a spuštění minimálním tlakem na spoušť. (Ondráček, 2011)Ondráček, J. (2011). Charakteristika psychomotorických a technických podmínek úspěšné střelby v biatlonu – Habilitační práce. MU.