Metodika střelby v biatlonu
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Michal Žák, Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D., doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D., Mgr. Dagmar Moc Králová, Ph.D., Mgr. Jiří Václavík, Bc. Jakub Hnatiak, Mgr. Ondřej Rybář

Úvodní strana Metodika střelby v biatlonu Zásobník cviků

Střelba vleže

Prvním předpokladem pro střelbu vleže je nastavení biatlonové zbraně, především se jedná o délku pažby, umístění jezdce, nastavení délky upínacího řemene, použití pažního upínacího řemene a doladění dalších částí jako je lícnice a spoušť.

Střeleckou polohu vleže tvoří jednotlivé segmenty těla, které je třeba umístit tak, aby dopomohly zajistit střelci co největší stabilitu a zároveň uvolněnost v poloze. Zaujetí polohy je třeba provést rychle a efektivně – to znamená s co nejmenším počtem pohybů. Polohu popisujeme s tím, že se jedná o praváka.

Poloha těla k ose hlavně

Biatlonista při střelbě vleže zaujímá takovou polohu, kdy se osa těla od osy hlavně odklání v úhlu 35–45° (viz Obr. 32).

Poloha dolních končetin, páteře a ramen

Biatlonista by měl být schopen pokaždé zaujmout stejnou polohu, a to díky nesčetnému opakování při tréninku zaměřeném právě na zaujetí polohy. Na obrázku vidíme správnou polohu dolních končetin a páteře v porovnání s přetočením vpravo či vlevo (viz Obr. 33). Vytočení těla doprava či doleva se přenáší na zbraň a v jeho důsledku dochází ke střeleckým nepřesnostem v horizontální rovině, nehledě na neblahý vliv na páteř a svaly, které se podél ní nachází. Páteř (mimo krční obratle) by měla být přirozeně v přímce bez jakéhokoliv stranového vybočení. Ramena by se měla nacházet ve stejné výšce, osa ramen by měla být rovnoběžná s osou pánve – není-li tomu tak, je nutné změnit polohu nebo nastavení výšky pomocí jezdce a upínacího řemene.

Dolní končetiny leží uvolněně, svírají mezi sebou úhel 75–90° s tím, že pravá dolní končetina je rovnoběžná s hlavní zbraně. Chodidla by se měla dotýkat celou vnitřní stranou země. V zimě by měla být lyže na pravé noze rovnoběžná s delší stranou střelecké podložky (je-li vázání plně zapadnuté do boty). Lyže na levé noze by kopírovala kratší stranu podložky pouze v případě, že by dolní končetiny svíraly úhel právě 90° – většinou je úhel menší, pozor však dejte, aby lyže nezasahovala za dělicí čáru na vedlejší střelecký stav, což je považováno za přestupek proti pravidlům a hrozí zde návrh na diskvalifikaci (viz Obr. 34).

Výška polohy

O výšce polohy jsme již psali v kapitole Základy střelby. Nastavení biatlonové malorážné zbraně. Na obrázku vidíme tři střelecké polohy – vysokou, střední a nízkou (viz Obr. 35). Vysoká a nízká poloha poskytuje menší stranovou stabilitu zbraně – menší opěrná plocha lokte a zalomení v zádech (vysoká poloha), opěrnou funkci od kostí horní končetiny přebírají svaly a šlachy, dech se více přenáší na zbraň (nízká poloha). Stabilita je nejlepší u polohy střední. Vše se odvíjí od utažení polohy pomocí upínacích řemenů, botky s hákem a umístění lokte levé paže. Základem tedy je vytvoření trojúhelníku (ze soustavy upínacích řemenů, kosti pažní a kostí předloktí, tedy loketní a vřetenní), který převezme funkci svalů.

Výška polohy také ovlivňuje dýchání. Při nízké poloze ležíme více na žebrech, což nám znemožňuje uvolněný nádech i výdech. U střední a vysoké polohy k tomu zásadně nedochází.

Poloha levé paže a ruky

V poloze levé paže hraje nejdůležitější roli loket. Jeho podseknutí pod zbraň je jednou z věcí, která určuje stabilitu zbraně (viz Obr. 36). Malé podseknutí má za následek nízkou stabilitu zbraně a větší pravděpodobnost nezásahu terče. Střední podseknutí by mělo přinést největší možnou stabilitu zbraně, poloha se tzv. utáhne. Velké podseknutí způsobuje horší stabilitu zbraně v důsledku přetížení a nepodmíněné aktivace svalů pletence ramenního.

Dlaň levé ruky je zaseknuta o jezdec mezi palcem a ukazovákem. Zápěstí je v prodloužení předloktí, všechny prsty jsou uvolněné. Nikdy při střelbě nepoužívejme sílu.

Loket je také bodem, kolem kterého se točí celá poloha, pokud je třeba jakékoliv korekce týkající se polohy. Platí pravidlo, že s loktem při střelbě nepohybujeme, je-li třeba, pohneme pouze tělem. Loket fixujeme na místě, na které byl prvotně položen (za předpokladu, že to není natolik vzdálené místo, které by výrazně narušovalo polohu). Nachází-li se mířidla vlevo od terče, posuneme tělo doleva, stejně tak i naopak. Jsme-li pod terčem, posuneme se mírně dozadu, opět je tomu tak i v opačném případě.

Kontrolu stability zbraně provádíme lehkým zatlačením shora na hlaveň, případně i do stran. Zbraň by se měla vracet do stejného místa a neměla by jít lehce stlačit.

Poloha pravé paže a ruky

Již dříve jsme si řekli, že při střelbě vleže je základem nastavení zbraně a následné utažení polohy docílené umístěním levého lokte, soustavou upínacích řemenů a botky v rameni. Hlavní podpůrnou funkci tedy mají předchozí tři segmenty. Funkce pravé horní končetiny tedy není oporová – jediným jejím úkolem při samotné střelbě je spuštění rány a přebíjení. Paže je volně položena na podložce, dlaň a prsty jemně svírají pažbičku, ukazovák spouští rány a společně s palcem se podílí na přebíjení (viz Obr. 37).

Kontrolu uvolnění pravé paže provádíme jejím lehkým přizvednutím. Pokud je váha na lokti a paže nejde lehce zvednout, tak se chyba nachází pravděpodobně v jednom ze tří segmentů souvisejících s podpůrnou funkcí levé horní končetiny.

Vyklonění zbraně

Vyklonění zbraně je jedna z věcí, která může být příčinou kolísající střelecké úspěšnosti. Pokud má biatlonista při střelbě stabilně stejně vykloněnou zbraň, tak to není problémem. Ten nastane až tehdy, když dojde k vyklonění zbraně v důsledku špatné polohy (viz Obr. 38).

Pro ověření vyklonění zbraně nám skvěle poslouží muška. Je-li v tunelu dobře usazena, tak by proužky držící kroužek mušky při míření na prostřední terč měly překrývat zbývající terče (viz Obr. 39).

Analýza střelecké polohy vleže

Na obrázcích jsou shrnuty náležitosti, kterým je vhodné věnovat v tréninku pozornost, kontrolovat je a opravovat (viz Obr. 40). Biatlonista může v průběhu času nevědomě měnit polohu, dobré je využít fotodokumentaci k ověřování a porovnávání polohy během sezony/ kariéry.

Umístění holí při střelbě vleže

Biatlonista by měl být hole na takovém místě, aby byly snadno dosažitelné a napomohly k co nejrychlejší manipulaci při příjezdu i odjezdu a zároveň nijak neomezovaly v průběhu samotné střelby.

Jsou-li hole umístěny pod tělem mezi nohama, mohou již zasahovat do dráhy jízdy ostatních biatlonistů pohybujících se na střelnici (viz Obr. 41). Navíc mohou nepříjemně tlačit na tělo, a tím rozptylovat střelce. Manipulace při příjezdu a odjezdu nepatří k bezpečným variantám – nebezpečí škobrtnutí. Výhodou je, že po nahození zbraně na záda již může biatlonista rovnou nasazovat ruce do poutek.

Odložení holí na pravou dolní končetinu je jedna z cest k rychlé manipulaci, hrozí zde však riziko, že se od sebe hole při sebemenším pohybu dolní končetiny vzdálí a znesnadní odjezd ze střelecké podložky (viz Obr. 42).

Odložení holí na lyži patří mezi horší varianty. Hrozí zde kontakt se soupeřem a rozhození holí vlastním pohybem. Hole jsou ovšem na dobře dosažitelném místě a usnadňují tak manipulaci (viz Obr. 43).

Zřejmě nejbezpečnější a jednou z nejrychlejších možností odložení holí je podél těla (viz Obr. 44). Hole biatlonistu nijak neobtěžují, je však třeba se naučit odkládat hole na stejné místo. Nahazujeme-li zbraň na záda pravou rukou, můžeme se v průběhu začít zvedat, ve zlomku vteřiny vzít hole do levé ruky a v průběhu odjezdu nasadit poutka – to platí, jsou-li hole položeny hroty dopředu. Pokud by byly položeny naopak, museli bychom se pro ně více natahovat a ztratili bychom tak pár desetin vteřiny, které jsou v dnešní podobě biatlonu často velmi důležité.

Manipulace se zbraní a průběh střelby vleže

Nyní popíšeme jednotlivé činnosti, jak postupně probíhají při střelbě vleže (Zicháček & Ondráček, Vliv rytmu střelby v biatlonu na její úspěšnost, 2004)Zicháček, M., & Ondráček, J. (2004). Vliv rytmu střelby v biatlonu na její úspěšnost. Sport a kvalita života. Brno: MU.:

• příjezd na podložku s odložením holí a otevřením ochranné klapky na ústí hlavně, chránící mušku a ústí před vniknutím sněhu při pádu nebo při sněžení
• sejmutí zbraně ze zad a pokleknutí na jedno koleno (zbraň snímáme tak, že ji uchopíme pravou/ levou rukou za hlaveň, přizvedneme a současně uvolňujeme levou/ pravou paži a rameno z nosného řemene, vzápětí dochází k pokleku na druhé koleno, uchopení zbraně levou rukou za předpažbí v místě jezdce)
• otevření závěru, zasunutí nebo výměna zásobníku (možné provést vkleče nebo vleže)
• zalehnutí na podložku a zaháknutí upínacího řemene (řemen lze zaháknout ještě před zalehnutím)
• otevření ochranné klapky na dioptru, eventuálně korekce mířidel, zavření závěru
• zaujetí polohy směrem k terči, stranová a výšková úprava polohy
• hrubé zamíření, dýchání a namáčknutí, přičemž je nutné dosáhnout maximální koncentrace
• zadržení dechu, jemné domíření, precizace míření a spuštění rány
• odhled spuštění rány
• následují další výstřely v zažitém rytmu
• po poslední ráně ukončující položku musí následovat vizuální kontrola terčů
• pokračuje odháknutí upínacího řemene, pokleknutí, nasazení zbraně, zavření klapek na mířidlech (zbraň uchopíme levou/ pravou rukou za hlaveň nebo za upevňovací zařízení nosných řemenů tak, že jí podvlékneme levou/ pravou ruku pod nosným řemenem, dále provlékneme pravou/ levou ruku za druhým nosným řemenem, uvolníme sevření a spustíme zbraň na záda)
• uchopení holí, několik rychlých kroků a odjezd ze stanoviště, dále pak nasazení holí