Metodika střelby v biatlonu
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Michal Žák, Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D., doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D., Mgr. Dagmar Moc Králová, Ph.D., Mgr. Jiří Václavík, Bc. Jakub Hnatiak, Mgr. Ondřej Rybář

Úvodní strana Metodika střelby v biatlonu Zásobník cviků

Stabilita při střelbě a její nácvik

Stabilitu při střelbě ovlivňují zejména rovnováhové schopnosti, dále nastavení zbraně a střelecká poloha. O stabilitě spojené s nastavěním zbraně a polohou jsme již hovořili v předešlých kapitolách. Nyní se zaměříme na rozvoj stability skrze rovnovážná cvičení, budeme se věnovat pouze činnostem týkajících se rozvoje rovnováhy při střelbě v biatlonu.

K největšímu rozvoji rovnováhy dochází v období mezi 8. a 13. rokem života (Perič, 2012)Perič, T. (2012). Sportovní příprava dětí. Praha: Grada.
. V pubertě začíná rozvoj mírně stagnovat v důsledku růstu, v období adolescence a dospělosti je možné rovnováhu do určité míry rozvíjet pouze systematickým tréninkem.

Statická a dynamická rovnováha

Rovnováhu dělíme na statickou a dynamickou, přičemž se při střelbě projevuje především rovnováha statická. Abychom však rovnováhové schopnosti rozvíjeli, je třeba se věnovat rozvoji obou dvou.

V tréninku biatlonu procvičujeme dynamickou rovnováhu cviky na labilních i stabilních plochách, při lyžování a průpravných cvičeních zaměřených na nácvik lyžařské techniky apod. Pro tyto účely se využívají různé druhy míčů (gymnastický, medicinbal, overball), chůze a poskoky na kladině, lavičce, na slackline a další pomůcky (bosu, balanční úseče, balanční plošiny, kolébky apod.).

Na statické rovnováze nese značný podíl fyziologie člověka – tedy stavba kostí, šlach, složení a množství svalových vláken.

Z funkčního hlediska dělíme svaly na svaly posturální a fázické. Posturální svaly udržují základní polohu těla, jsou tedy v neustálém napětí a mají tendenci ke zkrácení. Svaly fázické jsou vykonavateli pohybů, snadněji se unaví a mají tendenci k oslabování (hypotonii). Obě skupiny svalů se navzájem ovlivňují a musí být v rovnováze, jinak může docházet ke svalovým dysbalancím. (Bernaciková, 2010)Bernaciková, M. K. (2010). Základy sportovní kineziologie. Retrieved from Elportál

Při střeleckých polohách využíváme hlavně svalstvo posturální, proto je dobré věnovat v tréninku dostatek času jak jeho rozvoji, tak příslušné kompenzaci v podobě protahovacích a uvolňovacích cvičení – někdy se tedy hovoří o tréninku tzv. posturální stability.

Stabilita a střelba vleže

Jak již víme, střelecká poloha vleže je sama o sobě velmi stabilní a stěžejní je nastavení zbraně. Pro ověření střelecké polohy a její rozvoj jsou vhodná cvičení při suché střelbě a především na střeleckém trenažeru SCATT, kterému je věnována jedna z kapitol. Další možností je střelba bez upnutí řemene s hákem do upínacího řemene na paži.

Stabilita a střelba vstoje

Stabilita polohy vstoje je oproti poloze vleže značně nižší. Je tomu tak v důsledku omezené velikosti styčné plochy. V letní podobě biatlonu jsou se zemí v kontaktu buď chodidla, nebo kolečkové lyže – obojí přináší menší oporu a značnou nestabilitu v porovnání se zimní podobou biatlonu, kdy by měly velkou oporu tvořit lyže spojené vázáním s nohou biatlonisty.

Důležitým prvkem stability polohy vstoje je zpevnění kotníku. Určité zafixování hlezenního kloubu poskytuje lyžařská obuv pro volný způsob běhu na lyžích. Dominantní je však zpevnění svalů, šlach a vazů právě v okolí hlezenního kloubu. Pro posílení jsou vhodná balanční a rovnovážná cvičení, která nejprve provádíme na stabilních plochách, až cvičení zvládáme, přecházíme na plochy labilní. V další fázi můžeme přidat jednu z mnoha dostupných pomůcek.

Stabilitu při střelbě vstoje lze měřit několika způsoby. Prvním, relativně snadno dostupným, je ověření stability a suchá střelba na střeleckém trenažeru SCATT. Mezi další možnosti patří využití laboratorních testů, a to využití stabilometrických přístrojů. Podrobněji se problematikou stability a střelbou vstoje zabývá ve své práci Landová (2015)Landová, J. (2015). Rovnováha při střelecké poloze v biatlonu vstoje a její rozvoj – Bakalářská práce. Brno: MU., Soukup (2013)Soukup, J. (2013). Využití měřícího systému Pedar X pro zjištění účinnosti rovnovážných cvičení v biatlonu – Diplomová práce. Brno: MU., Včela (2009)Včela, Z. (2009). Vliv rovnováhy na přesnost střelby – Diplomová práce. Brno: MU..

Stabilní plochy a polohy

Za stabilní plochu v našem případě považujeme jakýkoliv terén, který je tvrdý, vodorovný, bez povrchových nerovností. Proto sem zařazujeme cvičení na tvrdém asfaltovém povrchu i s využitím různých pomůcek.

V případě stoje na střelecké podložce již můžeme mluvit o určitém mezistupni mezi stabilitou a labilitou dané plochy. Přihlédneme-li však k výšce a tvrdosti podložky, tak je ztížení rovnováhy oproti stoji mimo podložku velmi malé. U začátečníků je vhodné začínat na tvrdé zemi, při střelbě z kolečkových lyží je dobré používat dřevěný rámeček pro získání větší stability. Po zvládnutí střelby za těchto podmínek přecházíme ke střelbě ze střelecké podložky a k dalším možnostem rozvoje stability (viz Obr. 69).

Stabilní poloha je taková, která dovoluje kontakt obou chodidel s pevnou zemí, což má nejmenší vliv na výkyv těžiště těla.

Stabilitu polohy testujeme nejlépe v prostoru střelnice, kde máme nejlepší podmínky z hlediska umístění terčů a orientace v prostoru. Pokud není poloha vstoje ideální, tak právě na střelnici může biatlonista nejlépe pod dohledem trenéra různě měnit polohu a hledat cestu k nejvyšší možné stabilitě.

U zkušených biatlonistů můžeme v rámci oživení střeleckého tréninku zařadit střelbu z náročnějších poloh, např. s využitím kuželů (viz Obr. 70). Vzhledem k obtížnosti cvičení se poté může střelba ze zažité polohy jevit jako relativně snadná činnost – mnozí biatlonisté k této skutečnosti dodávají, že zbraň drží na terči téměř sama. U začínajících biatlonistů tento efekt neshledáváme. Obecně tomu tak je především kvůli doposud méně rozvinutému svalstvu, absenci suché střelby a samotné střelby vstoje – poloha se musí tzv. vystát, což může být otázkou několika měsíců, ale i let.

Labilní plochy a polohy

Labilní plochou je jakákoliv vratká i nerovná plocha, která značně ovlivňuje rovnováhovou schopnost daného jedince. Jde o cvičení, kdy se jedna nebo obě dolní končetiny nacházejí na labilní ploše či v nestabilní poloze, za níž je považován i stoj na jedné z dolních končetin, a to i v případě, že stojí biatlonista na pevné zemi (viz Obr. 71). Tento cvik patří k nejtěžším vůbec (promítá se do něj stupeň rozvoje posturálního svalstva), proto cvik zařazujte pro biatlonisty starších kategorií, kde předpokládáme právě vyšší stupeň rozvoje svalstva. Důležité upozornění: Z důvodu bezpečnosti je nutno první pokusy provádět v rámci suché střelby a až potom přecházet k ostré střelbě.

Do tréninku tyto prvky obecně zařazujeme u pokročilých a profesionálních biatlonistů jednak jako cvičení ke zlepšení či zdokonalení stability, ale také jako prostředky pro odreagování a odklonění od možného střeleckého stereotypu.

Balančních a jiných pomůcek je v dnešní době na trhu velké množství. Záleží jen na trenérovi a jeho kreativitě, jak s touto možností naloží. Nejjednodušší variantou je použití srolované střelecké podložky. Na následujících fotografiích jsou vyobrazeny příklady střelby s využitím několika vhodných pomůcek (viz Obr. 72, Obr. 73, Obr. 74 a Obr. 75).