Metodika střelby v biatlonu
Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity
Mgr. Michal Žák, Mgr. Sylva Hřebíčková, Ph.D., doc. PaedDr. Jan Ondráček, Ph.D., Mgr. Dagmar Moc Králová, Ph.D., Mgr. Jiří Václavík, Bc. Jakub Hnatiak, Mgr. Ondřej Rybář

Úvodní strana Metodika střelby v biatlonu Zásobník cviků

Využití SCATT při střeleckém tréninku

Střelecký trenažer doporučujeme využívat pro nácvik a kontrolu správného osvojování střeleckých dovedností. Největší využití nalezneme při hledání chyb, které při ostré střelbě na střelnici již pouhým okem nezjistíme. Především pro tuhle funkci byl střelecký trenažer navrhnut. Široké spektrum hodnotících funkcí programu spolu se znalostmi střelecké metodiky nám umožňuje odhalovat chyby a špatně osvojené střelecké stereotypy (viz Obr. 82).

Na ukázku přikládáme správně provedenou sérii 5 výstřelů, které jsou pro biatlonovou střelbu vleže dostačující. Rozdíl mezi sportovními střelci a biatlonisty je ten, že biatlonista především potřebuje vleže umístit zásah do bodového ohodnocení 8bodů.

Diagnostika klidové střelby

Pro základní diagnostiku střelby biatlonistů vybereme z nabídky možností tréninků: 50m Rifle (5.6 mm). Trénink neprobíhá jako biatlonová střelba na všech 5 vodorovných terčů, ale k diagnostice se používá pouze prostřední terč (viz Obr. 83).

Při klidové střelbě na trenažeru si můžeme ověřit správnost jednotlivých složek střelby. Podle Vítka (2009)Vítek, Z. (2009). Charakteristika a objasňování nejčastějších chyb v střelecké části v biatlonu – Bakalářská práce. Brno: MU. jsou základními složkami střelby: poloha, dýchaní, míření a spouštění. Úspěšný střelec je ten, který umí synchronizovaně a správně spojit všechny složky při každém samotném výstřelu. Pro diagnostiku správného provedení dané střelecké složky je třeba se zaměřit na různé ukazatele, které program SCATT umí vyhodnotit.

Pro ukázku uvádíme diagnostiku špatně zaujmuté polohy. Diagnostiku základních chyb jednotlivých střeleckých složek popisujeme v podkapitole Analýza chyb.

Postup:

Biatlonistu necháme zaujmout polohu vleže. Po jeho ustálení v poloze a zamíření na prostřední terč sledujeme pohyb záměrné čáry na terči. Ta bude vykreslovat zelenou křivku, která by se s každým výdechem měla přiblížit co nejvíce středu terče – v biatlonové terminologie používáme termín “dráha najetí“. Po několika sériích nádechu a výdechu (cca 5–6) necháme biatlonistu zavřít oči (nebo zavřeme krytku na dioptru) a stále sledujeme pohyb čáry na terči. Biatlonista by měl držet stejný dechový rytmus beze změny polohy. Pokud se začne záměrná čára radikálně s každým dalším výdechem vzdalovat od středu terče, jedná se o polohovou chybu, kterou se nám podařilo správně diagnostikovat. Poučíme biatlonistu o polohové chybě a vyzveme ho ke korekci chyby – úpravě střelecké polohy. Cílem je vykreslování záměrné čáry ve středu terče s dojetím se zavřenýma očima.

Biatlonová střelba

Pro simulaci biatlonové střelby na sklopné terče vybereme z nabídky možností tréninků: Biathlon (5.6 mm). Dále je třeba vybrat polohu vleže (prone) nebo polohu vstoje (standing). Stejně jako u všech ostatních tréninkům na trenažeru začínáme nastavením vzdálenosti, kalibrací přístroje a nástřelnou sérií.

Biatlonová střelba na 5 terčů se používá především pro celkové vyobrazení a analýzu dráhy najetí před výstřelem a dráhy po výstřelu. Sledujeme celkový rozptyl a nežádoucí pohyby v dráze najetí (viz Obr. 84).

Zajímavým ukazatelem mohou být naměřené vzdálenosti pohybu záměrné čáry po terči za různé časové intervaly. Důležitým faktorem je rovněž časový interval mezi jednotlivými výstřely, který je vyobrazený v levém sloupci. Na obrázku je zvýrazněný červeným oválem. Ideální dráha najetí při biatlonové střelbě je stejná jako dráha najetí při diagnostice klidové střelby na jeden terč. Měla by být vertikální, stoupající do středu terče. V biatlonové terminologii se používá „najetí od šesti hodin“ (terč = pomyslný hodinový ciferník). Na obrázku je ideální najetí zobrazeno modrou úsečkou (POZN. dráha najetí je poměrně dlouhá kvůli velkému objemu plynů v plících, u závodní střelby je dráha i o více jak 50% kratší). Délka tohoto najetí se odvíjí od hloubky nádechu a výdechu. Více o diagnostice výdechu v podkapitole Analýza chyb.

Střelba po zátěži a modelové tréninky

Jako další variantu využití trenažeru uvádíme střelbu po zátěži. Důležité jsou podmínky a rozvržení prostoru, kde zamýšlíme měření provádět. Pokud plánujeme terénní měření, musíme myslet na to, že pro střelbu na SCATTu potřebujeme stále laboratorní a neměnné podmínky – především dostatečně osvětlení prostor bez cirkulace vzduchu (mísení studeného a teplého vzduchu). Pro měření střelby po zátěži můžeme využít následující kombinace:

• Kolečková dráha + laboratorní podmínky pro střelbu
• Běžecký okruh + laboratorní podmínky pro střelbu
• Běžecký pás v laboratoři + laboratorní podmínky pro střelbu
• Lyžařský pás pro kolečkové lyže v laboratoři + laboratorní podmínky pro střelbu
• Různé další kombinace

Jako příklad testování uvádíme diplomovou práci Václavíka (2015)Václavík, J. (2015). Sledování střelecké dovednosti vybraných biatlonistů prostřednictvím SCATT – Diplomová práce. Brno: MU., který porovnává střelbu po různých intenzitách zatížení. Václavík testuje změny a korelaci dat přímo ovlivňujících úspěšnost střelby při zvyšující se intenzitě zatížení. K testování použil první výše zmíněnou možnost kombinace, a to: kolečková dráha + laboratorní podmínky pro střelbu. Jeho práci lze použít jako návod pro možné testování podobného charakteru. Je na uvážení trenéra, jaká sledovaná data jsou pro biatlonistu při střelbě důležitá a co konkrétně potřebuje na trenažeru ověřit.

SCATT můžeme využít i pro simulaci komplexního tréninku s použitím biatlonových terčů popsaných v podkapitole Biatlonová střelba.