Mezi základní vybavení pro orientační běh můžeme zařadit obuv, oblečení, buzolu a čip, pro noční OB i čelovku. Veškeré vybavení potřebné k orientačnímu běhu můžeme zakoupit na internetu nebo na stáncích, které bývají součástí některých závodů. Obvykle jde o celorepublikové a prázdninové vícedenní závody. V běžné obchodní síti se většinou výrobky pro orientační běh nedají koupit.
První speciální boty pro orientační běh se začali vyrábět roku 1962 ve Svitu Zlín (tehdy Gottwaldov) a nazývaly se Orientky. Byly to látkové boty s gumovou podrážkou s malými špunty. Dalšími typy bot byly Azimut ze stejné továrny a Horizont z Botany Skuteč. Vzhledem ke špatné dostupnosti těchto bot se používaly při orientačním běhu i fotbalové kopačky. Otevření našeho trhu po roce 1989 způsobilo nástup zahraničních výrobců obuvi a pomalý úpadek těch českých. Ze zahraničních výrobců se u nás uchytili zejména firmy Jalas, Silva, VJ. Na podrážce se začaly používat kovové hřeby, které významným způsobem zlepšily jistotu běhu v terénu. Při některých závodech bývají boty s hřeby zakázány, jedná se hlavně o závody v oblastech s pískovcovými skalami a u některých městských sprintů. Důvodem zákazu je možnost poškození podložky hřeby. Někteří běžci používají také speciální kotníčkové boty pro orientační běh, které pomáhají zpevnit kotník.
Jak již z charakteru orientačního běhu vyplývá, musíme přikládat výběru vhodného oblečení velkou pozornost. Vhodné je zakrytí dolních i horních končetin a použití lehkých a prodyšných materiálů, které budou zároveň pevné. Tyto materiály by neměly být nasákavé. Nejprve se používaly různé typy šusťákovin než se začal objevovat z NDR dovezený nový materiál "dederon", nazvaný podle této země (DDR – Deutsche Demokratische Republik). V nejrůznějších obměnách se používá v podstatě dodnes. Z hlediska střihu se používají nejčastěji dlouhé kalhoty, případně tříčtvrteční v kombinaci s podkolenkami a triko s dlouhým nebo krátkých rukávem. Při sprintu, zejména městském, se využijí i běžecké trenýrky. Záleží zejména na náročnosti a průběžnosti terénu. Pořadatel má právo v rozpise omezit použití oblečení.
Oblečení mohou doplňovat tzv. prorážečky, což jsou chrániče holení. Svůj význam mají zejména v náročném zarostlém terénu s kopřivami, maliním a ostružiním.
V chladnějších jarních a podzimních měsících je vhodné pod svrchní dederon obléci nějaké termoprádlo, naopak vhodná nejsou různá bavlněná trika, která rychle nasají pot a pak studí.
Vhodným doplňkem oblečení je čelenka, která hlavně zabraňuje stékání potu do očí, což může při orientaci činit velké potíže.
Dalším nezbytným pomocníkem při orientačním běhu je buzola. Buzola je jednoduchý přístroj, který nám slouží hlavně ke správnému zorientování mapy k severu a tím i ke správnému postupu. Každá buzola obsahuje magnetickou střelku, která ukazuje na magnetický pól země. Světové strany jsou obvykle značeny v angličtině:
N – sever (north)
S – jih (south)
W – západ (west)
E – východ (east)
V orientačním běhu používáme dva druhy buzol, deskové a palcové. Desková buzola obsahuje navíc průhledný otočný kotouč s úhlovou stupnicí, pomocí kterého můžeme určit azimut. Uvnitř kotouče je tzv. branka, která bývá někdy nahrazena šipkou. Na podložce bývá umístěna lupa umožňující lepší čtení mapy. Najdeme zde také pravítko v různých měřítcích umožňující lepší odečítání vzdálenosti z mapy. Tato měřítka najdou využití spíše v turistice, v orientačním běhu se z časového hlediska nevyužívají.
Azimut je úhel, který svírá sever s plánovanou trasou pochodu. Umožňuje nám překonávat vzdálenost po přímce, velmi vhodný je např. při potřebě překonat větší odlesněnou plochu nebo při snížené viditelnosti. V lese jeho význam poněkud klesá, protože jsme málokdy schopni v členitém lesním terénu zachovat přímý postup, a tak je nutné neustále již zvolený azimut korigovat. Azimut nastavíme tak, že spojíme počáteční bod (místo, kde se právě nacházíme) s cílovým bodem (místo, kam se chceme dostat) delší stranou desky a otočíme kotoučem tak, aby se střelka dostala červenou částí do branky. Úhel přečteme na přední straně desky. Při následujícím postupu pak udržujeme střelku stále v brance a postupujeme po delší hraně desky.
Deskové buzoly se připevňují pomocí šňůrky k zápěstí ruky. Je to důležité z toho důvodu, že buzola je tak stále v kontaktu s mapou a tím jsme schopni mít mapu stále orientovanou na sever. Začátečníci si často chybně věší buzolu na krk, kde spíše překáží a navíc každé zorientování mapy je velmi zdlouhavé. Buzolu je potřebné mít dobře připevněnou, protože v náročném terénu hrozí její ztráta.
Palcové buzoly se na rozdíl od deskových připevňují stahovací páskou na palec. Průhledný kotouč nebývá otočný a palcová buzola nemívá ani úhlovou stupnici.
Pře listopadem 1989 byly nejpoužívanější buzoly u nás východoněmecké SPORT, v typech 1, 2, 3, 4. Na základní orientaci v terénu nám stačí jednoduchá desková buzola za 300–400 Kč. Dnes mezi nejpoužívanější značky patří buzoly Silva, Suunto a Recta. Výhodou dražších buzol pak bývá zejména rychloustalující se střelka. Tato střelka při běhu mnohem lépe drží směr k severu, což nám umožňuje rychlejší a přesnější mapování za běhu. U firmy Silva jsou tyto buzoly značeny zkratkou Jet, u firmy Suunto Arrow. Cena takových buzol dosahuje více než 2000 Kč.
Používají se při nočním orientačním běhu. Nároky na viditelnost jsou u tohoto druhu závodu vysoké, a tak se používají speciální lampy. Dlouhou dobu to byla zejména halogenová světla, nyní se začínají používat diodová. Cena diodových LED světel je velmi vysoká a ty nejkvalitnější čelovky dosahují cen okolo 25000 Kč. Doba svícení těchto čelovek při nejvyšším výkonu je obvykle mezi 3–5 hodinami.