Z výše uvedené analýzy vyplývá, že biobanking pro výzkumné účely představuje v posledních třech dekádách nové téma s významnou etickou a právní relevancí. Ačkoliv příslušné mezinárodní dokumenty ošetřují problematiku biobankingu dostatečně podrobně a pečlivě, problémem zůstává jejich doporučující charakter a právní nezávaznost. Bez ohledu na tento problematický aspekt však všechny výše zmiňované dokumenty představují klíčové etické standardy pro tuto specifickou oblast biomedicínského výzkumu.
Ve srovnání s nimi se právní rámec biobankingu pro výzkumné účely v českém prostředí jeví jako zcela nedostačující. Citované právní předpisy obecně řeší nakládání s odebranou částí lidského těla v širokém kontextu a nezaměřují se cíleně na oblast vědy a výzkumu. Vzhledem k tomu, že v Česku neustále dosud chybí právní úprava, která by systematicky řešila dodržování etických standardů ve výzkumu a zároveň s těmito etickými standardy byla v souladu, je situace o to složitější. Čeští výzkumníci se pak často a snadno mohou dostat do tristní situace, kdy nezávazné mezinárodní etické standardy vyžadují pro danou situaci splnění určitých podmínek a zároveň říkají, že tyto podmínky nemohou být na úrovni národní regulace rozvolňovány, avšak závazná národní právní regulace stanovuje pro stejnou situaci podmínky mnohem benevolentněji.
Z výsledků analýzy veřejně dostupných informací českých výzkumných biobank, které se řadí do systému velkých evropských výzkumných infrastruktur ERIC vyplývá, že většina z nich má v oblasti dodržování mezinárodních etických standardů pro biobanking značné rezervy. Pro odpovědnou implementaci uvedených etických standardů pro biobanking do prostoru výzkumu v českém prostředí by proto bylo zapotřebí zejména následující:
Umožnit posouzení záměru vytvoření velké výzkumné biobanky nebo lokálního biorepozitáře nezávislou etickou komisí pro výzkum. Toto doporučení má samozřejmě smysl pouze u nově vznikajících pracovišť a nemůže zpětně zajistit schválení etickou komisí biobankám a biorepozitářům již existujícím. Etická komise pro výzkum by měla u nově vznikajících pracovišť posuzovat zejména způsob získávání biologických vzorků a přidružených dat (např. zda jde o pacienty vlastní instituce nebo je nutná spolupráce se zdravotnickým zařízením), informační materiály pro potenciální dárce a formuláře informovaných souhlasů (zejména z hlediska úplnosti, pravdivosti a srozumitelnosti podávaných informací), nastavení vnitřních procedur a kontrolních mechanismů pro fungování biobanky (zacházení se vzorky, ochrana osobních údajů a proces pseudonymizace, možnost odvolání souhlasu a následné stažení vzorků z biobanky), nastavení postupu pro případ stažení informovaného souhlasu ze strany dárce a následného vyřazení vzorků z biobanky), nastavení procesu posuzování žádostí o vydání vzorků z biobanky, nastavení předávání informací o náhodných nálezech a způsobu řešení stížností.
Věnovat kontinuální pozornost používaným informovaným souhlasům, zejména z hlediska toho, zda se jedná o výzkumnou biobanku, která je v rámci českého prostředí součástí velké výzkumné infrastruktury BBMRI_ERIC, nebo o lokální biorepozitář. V případě výzkumné biobanky by měly být informované souhlasy vytvořeny specificky pro toto zařízení a měly by zcela pokrývat unikátní aspekty biobankingu pro výzkumné účely, zejména důkladné vysvětlení procesu uvolňování biologických vzorků a přidružených dat pro různé výzkumné projekty různých týmů, a to i v mezinárodním měřítku. V případě lokálního biorepozitáře pak obvykle postačuje buď specifický souhlas pro konkrétní výzkumný projekt včetně případného dalšího využití vzorků a přidružených dat i pro jiné projekty tohoto týmu, nebo tzv. univerzální odběrový souhlas, který umožňuje danému výzkumnému týmu využívat biologický materiál a přidružená data pro svůj výzkum neomezeně bez vazby na konkrétní projekt.
Zajistit posouzení a schválení informovaných souhlasů nezávislou etickou komisí pro výzkum. Vzhledem k tomu, že nezávislá etická komise je tím hlavním kontrolním mechanismem, který má za úkol v prostředí vědy a výzkumu chránit zájmy a práva účastníků výzkumu, je naprosto klíčové, aby všechny typy informovaných souhlasů, které hodlá výzkumná biobanka nebo lokální biorepozitář používat, byly předem posouzeny a schváleny příslušnou etickou komisí. Etická komise by měla prověřit a svým schválením následně garantovat, že informovaný souhlas včetně všech doplňkových informačních materiálů a příloh obsahuje veškeré relevantní skutečnosti ve vztahu k rozhodování ohledně darování vzorku biologického materiálu do biobanky. Mezinárodním etickým standardem je pro tento aspekt biobankingu článek 12 WMA Declaration of Taipei. Etická komise by měla současně zajistit, že veškeré informace jsou potenciálním dárcům podávány dostatečně srozumitelnou formou a že dárci jsou poučeni o tom, kam se v budoucnu mohou obracet v případě dotazů či pochybností ohledně svých vzorků v biobance. Samozřejmostí by mělo být i následné posuzování všech revizí informovaných souhlasů a souvisejících dokumentů.
Výzkumné biobanky by měly zajistit zveřejnění podmínek, za kterých lze vzorky a přidružená data z biobanky získat pro vědecké účely. Samozřejmou součástí těchto podmínek by měla být vědecká kvalita plánovaného výzkumného projektu a jeho etická neproblematičnost. Výzkumné biobanky by rovněž měly garantovat transparentní a spravedlivé posuzování o žádostí o poskytnutí materiálu z biobanky, včetně peer review vědecké úrovně projektu a posouzení jeho souladu s etickými standardy. Ohledně etiky výzkumu výzkumné biobanky často akceptují schválení etickou komisí instituce, kde má být příslušný projekt řešen, nicméně toto někdy může být problematické vzhledem k nejednotné posuzovací praxi etických komisí pro výzkum v českém prostředí. Doporučeným postupem je proto dodatečná nezávislá kontrola etických aspektů předkládaného projektu odborníkem na etiku výzkumu, který s biobankou dlouhodobě spolupracuje.
Zejména výzkumné biobanky by měly zajistit maximální transparentnost ohledně svého fungování. Situace popsaná v kapitole 2.3 bohužel ukazuje, že transparentnost je v prostředí českého výzkumného biobankingu jedním z největších problémů. Podle článku 2.1 OECD Guidelines by každá biobanka měla mít zveřejněny informace o svém institucionálním zázemí, účelu a rozsahu fungování, o etickém a organizačním rámci svých aktivit, jména vedoucích pracovníků, odpovědi na často kladené otázky (FAQ) a kontakty na pracovníka biobanky, který je připraven odpovídat na dotazy veřejnosti. Kromě toho by každá biobanka měla mít zveřejněny kompletní informace pro dárce – zejména edukační materiály a formuláře informovaných souhlasů, aby se případní zájemci mohli předem detailně obeznámit s fungováním biobanky a s podmínkami, za kterých by svůj biologický materiál biobance poskytovali. Zejména u biobank, jejichž provoz je hrazen z veřejných financí (což jsou v Česku všechny výzkumné biobanky), by transparentnost měla být naprostým základem jejich fungování.