Zdravotně orientovaná zdatnost – jeden z ukazatelů tělesného zdraví
Svalová zdatnost
Svalovou sílu, svalovou vytrvalost a flexibilitu (rozsah pohybu, kloubní pohyblivost a ohebnost) označujeme souhrnně pojmem svalová zdatnost. Optimální svalová zdatnost je důležitým předpokladem tzv. svalové rovnováhy nezbytné pro správnou funkci podpůrně pohybového systému. Na první pohled se svalová rovnováha projevuje správným držením těla a pohybovou způsobilostí.
Jednou z hlavních příčin vzniku ochablého nebo vadného držení těla je sedavý způsob života dětí, ale i jejich nepřiměřené psychické zatížení. Tyto důvody vedou zjednodušeně řečeno k ochabování svalů fázických (kinetických) a ke zkracování svalů posturálních (tonických). Důsledkem jsou oslabení a onemocnění páteře, respirační nemoci aj.
| SVALY PODLE FUNKCE | |
| SVALY PŘEVÁŽNĚ POSTURÁLNÍ (TONICKÉ) | SVALY PŘEVÁŽNĚ FÁZICKÉ (KINETICKÉ) |
| zajišťují spíše držení těla | zajišťují spíše pohybovou činnost |
| mají tendenci ke zkracování | mají tendenci k ochabování |
| PROTAHUJEME | ZPEVŇUJEME (POSILUJEME) |
Svaly posturální (tonické), které převážně zajišťují statické polohy těla (tj. stoj, sed, držení hlavy atd.), se při ochabování fázických svalů nadměrně zkracují. Tyto svaly významně ovlivňující držení těla se vyskytují zejména v oblasti prsní, bederní, na přední straně kyčlí a stehen (ohybače kyčlí) a na zadní straně stehen a lýtek (ohybače kolen). Uvedené svaly je vhodné protahovat.
Mezi svaly posturální (tonické) řadíme množství svalů a svalových skupin, jejichž zobrazení je dostupné v mnohých internetových i tištěných zdrojích:
- svaly kloněné
- zdvihač lopatky
- horní část trapézového svalu
- vzpřimovače páteře (hlavně bederní a šíjové)
- spodní vlákna velkého svalu prsního
- podlopatkový sval
- spodní vlákna širokého svalu zádového
- dvojhlavý sval pažní (biceps)
- čtyřhranný sval bederní
- sval bedrokyčlostehenní
- vnější rotátory kyčle (sval hruškovitý)
- napínač stehenní povázky
- hamstringy (sval poloblanitý a pološlašitý a dvojhlavý stehenní)
- přímý sval stehenní
- přitahovače stehna (adduktory)
- trojhlavý sval lýtkový
Svaly fázické (kinetické) plní zejména pohybové funkce. Při nedostatku pohybu tyto svaly ochabují a předávají svoji funkci svalům posturálním. Tyto svaly se nacházejí zejména v oblasti lopatek a hrudní páteře, v oblasti břišní a oblasti hýžďové. Tyto svalové skupiny třeba zpevňovat a posilovat.
Zobrazení těchto svalů je možné dohledat v internetových i tištěných zdrojích.
Mezi svaly převážně fázické řadíme:
- ohýbače krku a hlavy
- rotátory páteře
- vzpřimovače hrudní páteře
- flexory krku
- mezilopatkové svaly (rombické svaly a střední a spodní vlákna trapézového svalu)
- přední pilovitý sval
- horní vodorovná vlákna širokého svalu zádového
- zadní část svalu deltového
- vnější rotátory paže (podhřebenový sval a malý oblý sval)
- trojhlavý sval pažní (triceps)
- horní vlákna velkého svalu prsního
- břišní svaly (přímý, šikmý vnější a vnitřní sval břišní)
- hýžďové svaly (velký, střední a malý sval hýžďový)
- vnější a vnitřní hlava čtyřhlavého svalu stehenního
- přední holenní sval
Za správné držení těla je považováno takové držení, při němž dochází k souhře mezi hlubokým stabilizačním svalovým systémem a povrchovými svaly (posturálními a fázickými). Můžeme ho definovat také jako souhru mezi jednotlivými tělními bloky bez vydání zbytečné energie. Držení těla je individuální a je do jisté míry určeno parametry těla jedince.
U zdravého člověka jsou svaly v rovnováze, držení těla je přímé a estetické (tab. 2). Při svalové nerovnováze je hlava předsunuta, ramena se vysunují vpřed, vyklenuje se břicho, zvětšuje se prohnutí v bedrech a mění se sklon pánve. To vede ke snižování kapacity plic a respiračním chorobám, k oslabením a nemocem páteře i ke gynekologickým problémům u dívek a žen.
| Oblast | Znaky ideálního (optimálního) držení těla | Odchylky při vadném držení těla | Motivace pro správné držení těla u dětí ☺ |
| celá postava | vznosné držení; zakřivení páteře je přirozené, bez velkých vyklenutí | držení chabé; zakřivení páteře vpřed a vzad zvětšeno, případně jinak deformováno | jsme princezny či princové; loutka na provázku |
| hlava – krk | osa krku je kolmá k zemi; brada s krkem svírají úhel 90° | osa krku je vychýlena vpřed; brada předsunuta, hlava v záklonu | bradu zasuneme prstem vzad; zasuneme „šuplík“ |
| ramena | ramena jsou rozložena do šířky a svěšena dolů, stejná výška ramen | ramena vytažena vzhůru nebo předsunuta vpřed, nestejná výše ramen | stékání kapky vody |
| hrudník, lopatky | hrudník (horní část) vypjat vpřed; lopatky neodstávají | propadlý hrudník; hrudní část páteře vyklenutá dozadu; odstávající lopatky | rozsvícené světýlko; lopatky přilepíme lepidlem k žebrům |
| břicho, pánev, boky | břicho ploché; pánev je horním koncem zatažena vzad (lehce podsazena), okraje kostí kyčelních ve stejné výšce; obrys boků symetrický | břicho vyklenuté; pánev překlopena vpřed, sešikmená; nesymetrický obrys boků | svíráme mezi hýžděmi pětikorunu nebo korálek |
| dolní končetiny | osa hlezna, kolene a kyčle leží v jedné ose; nožní klenba je správně vyklenutá | osa hlezna, kolene a kyčle neleží v jedné ose – nejčastěji vbočená kolena („x“) nebo vybočená kolena („o“), vbočené postavení hlezenního kloubu; ploché nohy (podélně, příčně) | ze země vyrůstají dva krásné rovné stromy, které mají zdravé a hluboké kořeny (nohy přirozeně napneme, neprohýbáme vzad, váha na celých chodidlech) |
Jednou z možností, jak působit na vytváření návyku správného držení těla a udržení svalové rovnováhy, je zařazení kompenzačních cvičení do denního režimu člověka. U dětí, během jejich pobytu ve škole, nejde jen o vyučovací hodiny tělesné výchovy, ale zejména o tělovýchovné chvilky a pohybově rekreační přestávky s dostatečným množstvím pohybu. Zásobník cvičení i nezbytnou podrobnější teorii ke kompenzačním cvičením můžeme nalézt v četných odborných publikacích, například v publikaci Tělovýchovné chvilky z roku 2006 nebo Cvičím pro zdraví a baví mě to z roku 2009.
Jak již bylo uvedeno výše, únava a stres negativně ovlivňují držení těla jedince. Mohou být fyzického nebo psychického původu. Únava je charakterizována jako snížená odpověď organismu na podněty a stres jako reakce organismu na změněné podmínky formou obranné reakce. Mezi hlavní projevy únavy patří pokles výkonu, nechuť k další práci, slabost, zhoršené dýchání, ramena přitažená vzhůru směrem k hlavě, zčervenání apod. Mezi hlavní příčiny únavy u dětí patří nedostatek spánku, zdravotní příčiny, nesprávná výživa, psychické problémy (nejčastěji problémy v rodině) a také nedostatek činností, tj. nedostatek věku odpovídajícího pohybu a činností, které dítě baví, zajímají.