Psychický, tělesný a pohybový vývoj v mladším školním věku

V psychologických a pedagogických vědách se věkové období žáka 1. stupně základní školy periodizuje různě. Nejčastěji využívaná je periodizace Příhody (1977)PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977, 414 s., který toto období, tj. od 6 (7) do 10 (11) let, nazývá jako mladší školní věk. Následující období jsou pak označena termíny střední školní věk a starší školní věk.

Se vstupem do školy nastává mnoho změn v životě dítěte, které přijímá novou sociální roli – stává se žákem. Tato role s sebou přináší nové prostředí, ve kterém se žák bude pohybovat, nový denní režim, nová práva, ale především nové povinnosti. V neposlední řadě také nové vrstevníky, se kterými dítě vstupuje do další sociální role – role spolužáka.

Dle Čačky (2000)ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2000, 377 s. ISBN 8072390600. se s nástupem do školy vztahy k vrstevníkům výrazně mění. V předškolním období se vztahy dítěte s vrstevníky omezují jen na společné hry a jinak nemají dlouhé trvání. V první třídě ještě dále přetrvává rovnoprávnost, jelikož dětem zatím chybí kritéria k sociální hierarchizaci. Z tohoto důvodu se v první třídě učitel stává pro žáky nekriticky přijímanou autoritou, která dokáže vyřešit každý problém a jeho názor je vždy ten nejlepší, proto děti v první třídě chodí často žalovat. Ve druhé třídě začínají vznikat malé skupinky dětí a od dalších ročníků se postupně utváří „duch třídy“. Funkci autority učitele tak postupně přebírá mínění skupiny. Krátce po nástupu do školy se děti stávají vážnějšími, hodnějšími i pilnějšími, postupem času se přizpůsobí novému režimu a plnění svých povinností berou jako samozřejmost. Děti jsou ovšem dle Čačky (2000)ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2000, 377 s. ISBN 8072390600. v mnohém extrémisti a neumí dělat kompromisy – ukládají si úkoly, které pak nemohou zvládnout. Díky tomuto se mohou často zklamat a začnou se předčasně vzdávat svého úsilí. V těchto chvílích je velice obtížné, avšak velmi užitečné, povzbuzení dítěte učitelem i rodičem.

Průběh tělesného vývoje v období mladšího školního věku charakterizuje Vilímová (2009)VILÍMOVÁ, Vlasta. Didaktika tělesné výchovy. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 144 s. ISBN 978-80-210-4936-9. zpomalením růstu těla do výšky a intenzivním růstem objemu těla – nazývá toto období jako „období druhé plnosti“. Co se týče kostí a kloubních spojení, jsou velmi měkké a pružné. Oproti tomu zádové svalstvo je zatím nedostatečně vyvinuté. Pokud jsou děti často jednostranně nebo nepřiměřeně (pro dítě v tomto období je optimální nosit maximálně 10% ze své hmotnosti) nebo naopak nedostatečně fyzicky zatěžovány či nevhodně vyživovány, mohou vznikat poruchy v držení těla (obr. 1) a stavbě nohou. Zároveň se mohou objevovat nadměrné přírůstky podkožního tuku. Dle Sýkory (1985, in Vilímová 2009, s. 30)VILÍMOVÁ, Vlasta. Didaktika tělesné výchovy. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 144 s. ISBN 978-80-210-4936-9. je ve svalech dětí méně hemoglobinu, tuků, bílkovin a anorganických látek, ale více vody než ve svalstvu dospělého. Svalstvo se postupně rozvíjí, přičemž chlapci v jednotlivých svalových skupinách dosahují větší síly. Čačka (1997)ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. 3. vyd. Tišnov: Sursum, 1997. 156 s. ISBN 80-85799-03-0. zmiňuje, že se v souvislosti se započetím školní docházky zlepšuje mimo jiné koordinace jemné motoriky a začíná se prodlužovat postava.

Děti mladšího školního věku mají také větší objem srdce než dospělí. Tato skutečnost je prospěšná pro krevní oběh, děti mají proto rychlejší okysličování a výživu tkání. Srdeční frekvence se dokáže po vyšší fyzické či psychické zátěži vrátit do normálu velice rychle. Dětský organismus má díky nedostatečně vyvinutému dýchacímu svalstvu zvýšenou spotřebu kyslíku, děti proto při větším zatížení často zvyšují frekvenci dýchání, a tak se velmi rychle zadýchají. Ovšem již v tomto období se může organismus dítěte na vytrvalostní zatížení adaptovat pravidelnou pohybovou činností. (Vilímová, 2009)VILÍMOVÁ, Vlasta. Didaktika tělesné výchovy. 2. přeprac. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 144 s. ISBN 978-80-210-4936-9.

Pohyb a hra jsou dvě neodmyslitelné a velmi důležité součásti života dítěte. Dítě, u kterého je zanedbán rozvoj pohybové obratnosti, je většinou v pohybových aktivitách nezkušené a zbrklé, což může být příčinou úrazů. Čačka (1997)ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. 3. vyd. Tišnov: Sursum, 1997. 156 s. ISBN 80-85799-03-0. uvádí, že námětové hry, které u dítěte mladšího školního věku zpočátku dominují, po čase vystřídají hry pohybové. Se vzrůstajícím věkem tedy také přibývá zájem o sport.

V neposlední řadě je nutné zmínit, že celý vývoj konkrétního dítěte probíhá vždy individuálně, nerovnoměrně a v závislosti na bezprostředně nejbližším okolí a zajištění, ať už materiálního či citového.