3 Obyčejné diferenciální rovniceNávody k řešení různých speciálních typů diferenciálních rovnic je možné nalézt v literatuře, např. v publikacích: Plch (2002); Bartsch (2008); Rektorys (2009).
3.1 Obyčejné diferenciální rovnice 1. řádu
Obyčejnými lineárními diferenciálními rovnicemi nazýváme rovnice, obsahující derivace funkce jedné nezávislé proměnné (zpravidla značíme $x$, závisle proměnnou obvykle značíme $y(x)$) v obecném tvaru
kde $y^{(k)}$ značí $k$-tou derivaci funkce $y(x)$. Členy $a_k(x)$ jsou koeficienty, které mohou být funkcemi proměnné $x$, pokud jsou konstantní, mluvíme o diferenciální rovnici s konstantními koeficienty, a funkce $f(x)$ představuje pravou stranu diferenciální rovnice. Pokud $f(x)=0$, potom se jedná o homogenní diferenciální rovnici (rovnici bez pravé strany). Diferenciální rovnice s derivacemi funkcí více nezávislých proměnných nazýváme parciální diferenciální rovnice (viz příloha B). Řád diferenciální rovnice je dán nejvyšším řádem derivace závisle proměnné $y(x)$, který se v rovnici vyskytuje, v případě rovnic 1. řádu půjde o 1. derivaci $y^\prime=\text{d} y/\text{d} x$.
3.1.1 Rovnice separovatelné a homogenní
Pokud lze diferenciální rovnici 1. řádu vyjádřit v jednoduchém tvaru $ y^\prime=f(x),$ řešíme ji přímou integrací, tj.
Pokud lze diferenciální rovnici 1. řádu vyjádřit ve tvaru $ y^\prime=f(x)g(y),$ kde $g(y)\ne 0$, řešíme ji rozdělením funkcí s nezávisle proměnnou $x$ a se závisle proměnnou $y$ na různé strany rovnice (separací proměnných), tedy
Funkci $f(x,y)$ nazýváme homogenní, $n$-tého stupně, pokud pro všechna $x,y$ a pro všechna $z>0$, kde $z$ je libovolný parametr, platí $f(zx,zy)=z^nf(x,y)$. Obyčejná diferenciální rovnice 1. řádu
je homogenní, pokud $M(x,y)$ a $N(x,y)$ jsou homogenní funkce stejného stupně. Pokud je homogenní rovnice zapsána v obecném tvaru 3.4, resp. ve tvaru
řešíme ji vhodnou substitucí, například $y=zx$ a převedeme na separovatelnou rovnici. Obdobně rovnici ve tvaru
převedeme na rovnici se separovatelnými proměnnými pomocí substituce $z=\text{a} x+\text{b} y+\text{c}$. Rovnice ve tvaru racionální funkce
pokud výrazy $\text{a} x+\text{b}{y}$, $\text{A} x+\text{B} y$ nejsou lineárně závislé, řešíme eliminací absolutních členů $c,\,C$ pomocí substituce $u=x-x_0,\,v=y-y_0$, kde $x_0,\,y_0$ jsou kořeny soustavy rovnic $\text{a} x+\text{b} y+\text{c}=0$, $\text{A} x+\text{B} y+\text{C}=0$ a následným převedením na tvar rovnice 3.5. Pokud výrazy $\text{a} x+\text{b} y$, $\text{A} x+\text{B} y$ jsou lineárně závislé (soustava nemá řešení), soustavu řešíme pomocí substituce $\text{a} x+\text{b} y=z$ (nebo $\text{A} x+\text{B} y=z$), která umožní její následné převedení na tvar rovnice 3.5.
Řešení diferenciálních rovnic 1. řádu obsahují vždy jednu nezávislou (integrační) konstantu. Její hodnotu získáme z tzv. počáteční (Cauchyho) podmínky, kdy $y(x_{\text{p}})=y_{\text{p}}.$
Příklady
3.1.2 Nehomogenní rovnice
Nehomogenní lineární diferenciální rovnici 1. řádu (nazývanou také rovnice s pravou stranou
), zapsanou v obecném tvaru
kde $Q(x)\neq 0$, řešíme metodou variace konstanty. Nejprve řešíme homogenní rovnici ve tvaru $y^\prime+P(x)y=0$, kdy její integrační konstantou $\text{C}$ bude obecná funkce nezávisle proměnné $C(x)$, obecné řešení tedy bude
Funkci $C(x)$ nalezneme dosazením rovnice 3.9 do rovnice 3.8), její tvar bude
kde K je konstanta. Takto získaný výraz pro funkci $C(x)$ dosadíme do rovnice 3.9, výsledné partikulární řešení bude
Příklady
3.1.3 Bernoulliova rovnice
Bernoulliovou rovnicí nazýváme diferenciální rovnici 1. řádu s $n$-tou mocninou závisle proměnné $y(x)$ ve tvaru
která má i přes svoji nelinearitu analytické řešení. Pokud $n=0$, přejde Bernoulliova rovnice na nehomogenní lineární rovnici 3.8, pro $n=1$ přejde na jednoduše separovatelnou homogenní lineární rovnici 3.3. Pomocí substituce
dostaneme nehomogenní lineární diferenciální rovnici 1. řádu typu 3.8 ve tvaru
Příklady
3.1.4 Rovnice exaktní
Rovnici ve tvaru 3.4 nazýváme exaktní, pokud výraz na její levé straně je totálním diferenciálem nějaké skalární (tzv. kmenové) funkce $F(x,y)$, tedy (podrobněji v kapitole 5.2)
Funkce $M(x,y),\,N(x,y)$ z rovnice 3.4 odpovídají jednotlivým parciálním derivacím (tj. složkám gradientu – viz kapitola 5.1) skalární funkce funkce $F(x,y)$ v pořadí podle rovnice 3.15. Pokud jsou obě funkce $M(x,y),\,N(x,y)$ spojitě diferencovatelné, musí podle Schwarzovy věty o rovnosti smíšených derivací platit,
K vyřešení rovnice 3.4 je třeba najít kmenovou funkci $F(x,y)$, jejíž obecné řešení zpravidla zapíšeme ve tvaru $F(x,y)=\text{C}$. Pokud rovnice 3.16 neplatí, rovnice 3.4 není rovnicí exaktní. Pokud však nalezneme funkci $R(x,y)$ (tzv. integrační faktor) takovou, že platí
rovnice 3.17 bude rovnicí exaktní. Pro spojitě diferencovatelné funkce $M(x,y)\ne 0,N(x,y)\ne 0$ takový integrační faktor $R(x,y)$ existuje.