Již od začátku dějin lidstva si lidé lámali hlavu nad tím, jak se vlastnosti dědí z jedné generace na druhou. Přestože se děti často podobají více jednomu rodiči než druhému, většina potomků se zdá být směsí vlastností obou rodičů. Léta chovu domácích zvířat a rostlin ukázala, že užitečné vlastnosti, jako jsou rychlost u koní, síla u volů a větší velikost plodů, mohou být zlepšeny kontrolovaným pářením (křížením). Nicméně neexistoval žádný způsob, jak předpovědět výsledek takového křížení mezi dvěma konkrétními rodiči.
Nebylo to známo až do roku 1865, kdy augustiniánský kněz Gregor Mendel objevil, že jednotlivé znaky jsou určeny diskrétními „faktory“, později známými jako geny, které se dědí od rodičů. Jeho pečlivý přístup proměnil zemědělský chov z umění na vědu. Začal s rodiči známého genetického pozadí s cílem poskytnout základ pro porovnání vzorců dědičnosti u potomků. Potom v několika po sobě jdoucích generacích potomků pečlivě počítal počty jedinců vykazujících různé znaky.
Mendelovo první jméno bylo Johann. Jméno „Gregor“ si vybral, když vstoupil do kláštera.
Už před Mendelem jiní vědci šlechtili zvířata a rostliny. Proč neobjevili zákony dědičnosti?
Videa v této kapitole jsou v původním anglickém znění.
Robert OlbyProfesor historie Robert Olby vyučuje na univerzitě v Pittsburgu a napsal několik knih o historii genetiky včetně Origins of Mendelism a The Path to the Double Helix. |
Gregor Mendel v průběhu své práce s rostlinami hrachu objevil zákonitosti dědičnosti. Odvodil, že geny jsou uspořádány v párech a jsou děděny jako oddělené jednotky, každá od jednoho z rodičů. Mendel sledoval segregaci rodičovských genů a jejich výskyt v potomstvu v podobě dominantních a recesivních znaků. Rozpoznal matematickou podstatu dědičnosti znaků z jedné generace do další. Mendelovy zákony dědičnosti jsou obvykle definovány takto:
Každý děděný znak je určen párem genů (alel1). Rodičovské geny jsou náhodně rozděleny do pohlavních buněk tak, že pohlavní buňky obsahují pouze jeden gen z páru. Potomci proto dědí jednu alelu od každého rodiče poté, kdy se pohlavní buňky spojí při oplození.
Geny pro různé znaky se do gamet rozcházejí nezávisle jeden na druhém, takže dědičnost jednoho znaku není závislá na dědičnosti jiného.
Organismus s oběma formami genu (heterozygot) bude vykazovat gen, který je dominantní.
Genetické experimenty s hrachem prováděl Mendel osm let (1856-1863), výsledky z nich publikoval v roce 1865. Během této doby Mendel vypěstoval 10 000 rostlin hrachu, neustále sledoval počet potomků a jejich znaky. Mendelova práce a zákony dědičnosti nebyly za jeho života oceněny. Jeho experimentální výsledky byly pochopeny až po roce 1900, po znovuobjevení jeho zákonů.
Po smrti Mendela byly jeho osobní věci ostatními mnichy spáleny. Naštěstí některé z jeho dopisů a dokumentů byly uschovány v klášterní knihovně.
Proč nebyly Mendelovy zákony pochopeny až do roku 1900?
1 Pozn. překladatele: dnes označujeme jako alely, Mendel psal o genech.
Génius genetiky byla výstava oslavující Gregora Mendela, život a dílo.V současné době byla výstava pozměněna a vytvořena s jinou koncepcí pod názvem Gregor Mendel – člověk, vědec, opat. Výstava se nachází v opatství svatého Tomáše v Brně v České Republice, kde Mendel provedl většinu své vědecké práce.
Mendelova publikaceNa této stránce „Mendel Web“ máte přístup k originálnímu vědeckému článku Mendela z roku 1865.
Mendel WebNa této stránce můžete získat spoustu informací o Gregoru Mendelovi, jeho životě a vědeckých úspěších. Přečtěte si Mendelovy úvodní poznámky o jeho experimentech, a proč se rozhodl pracovat na rostlinách hrachu. Také si můžete přečíst esej Dr. Vítězslava Orla, zasloužilého ředitele Mendelova muzea v Brně, o tom, jak lidé nahlíželi na dědičnost před Mendelem.
John Innes CentreCentrum Johna Innese má výzkumnou skupinu pracující na klonování genů hrachu. Mají také obrázky znaků, které měly Mendelovy hrachy.
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041