Od počátku s DNA
Licenci Mendelovu muzeu a Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity poskytlo Cold Spring Harbor Laboratory

Děti se podobají svým rodičům

Studijní text Animace Galerie Video BIO Úkol Odkazy a literatura

Již od začátku dějin lidstva si lidé lámali hlavu nad tím, jak se vlastnosti dědí z jedné generace na druhou. Přestože se děti často podobají více jednomu rodiči než druhému, většina potomků se zdá být směsí vlastností obou rodičů. Léta chovu domácích zvířat a rostlin ukázala, že užitečné vlastnosti, jako jsou rychlost u koní, síla u volů a větší velikost plodů, mohou být zlepšeny kontrolovaným pářením (křížením). Nicméně neexistoval žádný způsob, jak předpovědět výsledek takového křížení mezi dvěma konkrétními rodiči.

Nebylo to známo až do roku 1865, kdy augustiniánský kněz Gregor Mendel objevil, že jednotlivé znaky jsou určeny diskrétními „faktory“, později známými jako geny, které se dědí od rodičů. Jeho pečlivý přístup proměnil zemědělský chov z umění na vědu. Začal s rodiči známého genetického pozadí s cílem poskytnout základ pro porovnání vzorců dědičnosti u potomků. Potom v několika po sobě jdoucích generacích potomků pečlivě počítal počty jedinců vykazujících různé znaky.

Galerie

Věděli jste, že?

Mendelovo první jméno bylo Johann. Jméno „Gregor“ si vybral, když vstoupil do kláštera.

Hmm…

Už před Mendelem jiní vědci šlechtili zvířata a rostliny. Proč neobjevili zákony dědičnosti?

Video

Videa v této kapitole jsou v původním anglickém znění.

Robert Olby

Profesor historie Robert Olby vyučuje na univerzitě v Pittsburgu a napsal několik knih o historii genetiky včetně Origins of Mendelism a The Path to the Double Helix.

Popis Mendelovy publikace Proč by měl být Mendel považován za Otce genetiky?

Gregor Johann Mendel (1822–1884)

Otec genetiky

Gregor Mendel v průběhu své práce s rostlinami hrachu objevil zákonitosti dědičnosti. Odvodil, že geny jsou uspořádány v párech a jsou děděny jako oddělené jednotky, každá od jednoho z rodičů. Mendel sledoval segregaci rodičovských genů a jejich výskyt v potomstvu v podobě dominantních a recesivních znaků. Rozpoznal matematickou podstatu dědičnosti znaků z jedné generace do další. Mendelovy zákony dědičnosti jsou obvykle definovány takto:

Zákon segregace
Každý děděný znak je určen párem genů (alel¹). Rodičovské geny jsou náhodně rozděleny do pohlavních buněk tak, že pohlavní buňky obsahují pouze jeden gen z páru. Potomci proto dědí jednu alelu od každého rodiče poté, kdy se pohlavní buňky spojí při oplození.
Zákon nezávislé kombinace alel
Geny pro různé znaky se do gamet rozcházejí nezávisle jeden na druhém, takže dědičnost jednoho znaku není závislá na dědičnosti jiného.
Zákon dominance
Organismus s oběma formami genu (heterozygot) bude vykazovat gen, který je dominantní.

Genetické experimenty s hrachem prováděl Mendel osm let (1856-1863), výsledky z nich publikoval v roce 1865. Během této doby Mendel vypěstoval 10 000 rostlin hrachu, neustále sledoval počet potomků a jejich znaky. Mendelova práce a zákony dědičnosti nebyly za jeho života oceněny. Jeho experimentální výsledky byly pochopeny až po roce 1900, po znovuobjevení jeho zákonů.

Věděli jste, že?

Po smrti Mendela byly jeho osobní věci ostatními mnichy spáleny. Naštěstí některé z jeho dopisů a dokumentů byly uschovány v klášterní knihovně.

Hmmm…

Proč nebyly Mendelovy zákony pochopeny až do roku 1900?

¹ Pozn. překladatele: dnes označujeme jako alely, Mendel psal o genech.

Odkazy a literatura

Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity
http://www.mendelmuseum.muni.cz/

Génius genetiky byla výstava oslavující Gregora Mendela, život a dílo.V současné době byla výstava pozměněna a vytvořena s jinou koncepcí pod názvem Gregor Mendel – člověk, vědec, opat. Výstava se nachází v opatství svatého Tomáše v Brně v České Republice, kde Mendel provedl většinu své vědecké práce.

Mendelova publikace
http://www.mendelweb.org/MWpaptoc.html

Na této stránce „Mendel Web“ máte přístup k originálnímu vědeckému článku Mendela z roku 1865.

Mendel Web
http://www.mendelweb.org/

Na této stránce můžete získat spoustu informací o Gregoru Mendelovi, jeho životě a vědeckých úspěších. Přečtěte si Mendelovy úvodní poznámky o jeho experimentech, a proč se rozhodl pracovat na rostlinách hrachu. Také si můžete přečíst esej Dr. Vítězslava Orla, zasloužilého ředitele Mendelova muzea v Brně, o tom, jak lidé nahlíželi na dědičnost před Mendelem.

John Innes Centre
http://www.jic.ac.uk/corporate/index.htm

Centrum Johna Innese má výzkumnou skupinu pracující na klonování genů hrachu. Mají také obrázky znaků, které měly Mendelovy hrachy.

Bowler, Peter J., 1989, The Mendelian Revolution, The Athlone Press, London.
Dunn, L. C., 1965, A Short History of Genetics, McGraw-Hill, Inc., New York.
Iltis, Hugo, 1932, Life of Mendel, W. W. Norton & Company, Inc., London.
Moore, John, A., 1985, Science as a Way of Knowing, American Society of Zoologists, Thousand Oaks.
Olby, Robert C., 1966, Origins of Mendelism, Constable and Company Ltd., London.
Orel, Vitezslav, 1996, Gregor Mendel, the First Geneticist, Oxford University Press, Oxford.
Portugal, Franklin H., and Cohen, Jack S., 1977, A Century of DNA: A History of the Structure and Function of the Genetic Substance, The Massachusetts Institute of Technology, Cambridge, Massachusetts.
Stern, Curt, and Sherwood, Eva, R., ed., 1966, The Origin of Genetics: A Mendel Source Book, W. H. Freeman and Company, San Francisco.
Stubbe, Hans, 1972 (English Translation), History of Genetics, The Massachusetts Institute of Technology, Cambridge, Massachusetts.
Sturtevant, A. H., 1965, A History of Genetics, Harper & Row, Publishers, New York.