Licenci Mendelovu muzeu a Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity poskytlo Cold Spring Harbor Laboratory
Některé geny jsou dominantní
Mendel věřil, že geny se chovají jako atomy, které tvoří čistou látku. Geny se mohou kombinovat různými způsoby, ale vždy si udržují odlišnou identitu. Například při křížení dvou rodičů čistých linií s různými vlastnostmi (jako je barva semene) bude mít hybridní potomstvo obě alternativy genu, tedy jak pro zelenou, tak i žlutou barvu semen.
Proč ale potomci z takového křížení mají jen semena žluté barvy? Mendel navrhl, že ačkoliv jsou přítomny obě alternativy genů, nedochází k míchání barev, protože alternativa genu pro žlutou barvu je „dominantní“ nad alternativou genu pro zelenou barvu. Dominantní znak se projevuje kdykoliv, pokud se alespoň jedna kopie tohoto genu přenese na potomky. Když pak křížil hybridní potomky, zelená barva semen se znovu objevila v další generaci. Mendel usoudil, že „recesivní“ znak pro zelenou barvu se objevuje pouze tehdy, pokud je kopie recesivního genu zděděna od obou rodičů.
Galerie
Věděli jste, že?
První v roce 1905 publikovaná dominantní choroba u člověka byla brachydaktylie. Lidé s brachydaktylií mají velmi krátké prsty.
Hmm…
Důlky ve tvářích jsou u člověka dominantním znakem. Vaše babička má ďolíčky a vaše maminka má také ďolíčky. Můžete na základě těchto informací říct, jestli váš nenarozený bratr nebo sestra bude mít také ďolíčky?
Video
Videa v této kapitole jsou v původním anglickém znění.
 |
Robert OlbyProfesor historie Robert Olby vyučuje na univerzitě v Pittsburgu a napsal několik knih o historii genetiky včetně Origins of Mendelism a The Path to the Double Helix. |
Gregor Johann Mendel (1822–1884)
Nedoceněný
Gregor Mendel nebyl jediný, kdo se zajímal o dědičnost a nebyl první, kdo takto pracoval s rostlinami. Tak proč jeho výsledky byly téměř neznámé až do roku 1900, do znovuobjevení Mendelových zákonů dědičnosti?
Obecně se předpokládá, že Mendel byl mnich, který pracoval sám ve vědecky izolovaném prostředí. Jeho práce byla nepovšimnuta, protože nebyla dostatečně rozšířena a protože sám Mendel neměl snahu ji prosadit. Ve skutečnosti byly důvody složitější.
Mendel byl toho času součástí společenských a vědeckých kruhů. Navštěvoval univerzitu ve Vídni, kde přišel do kontaktu s mnoha významnými vědci. Měl možnost cestovat a účastnit se vědeckých konferencí. Když byl jeho článek roku 1865 publikován ve sborníku brněnské Přírodovědecké společnosti, byl vyměněn s publikacemi nejméně dalších 120 sdružení a společností a byl k dispozici v mnoha knihovnách a vědeckých institucích. Kromě toho Mendel poslal 40 výtisků toho času nejznámějším botanikům.
Prostřednictvím korespondence s předním botanikem Carlem Nägelim vyvolala Mendelova práce přece jen zájem, ale Nägeli pracoval s jestřábníkem, u kterého ani nevěděl, zda se rozmnožuje pohlavně či nepohlavně. Nägeli přesvědčil Mendela, aby udělal ještě další hybridizační pokusy právě s touto rostlinou. Mendel nebyl schopen ověřit své zákony dědičnosti na jestřábníku jako modelu, a tak svého úsilí zanechal. Z dopisů se Mendel jevil jako pokorný člověk. Skutečnost, že se mu nepodařily pokusy s jestřábníkem, způsobila, že měl pochyby o tom, jestli jeho zákony jsou skutečně platné pro všechny živé organismy. Nägeli, když viděl, že Mendelovy zákony pro jestřábník neplatí, usoudil, že tedy musí být nesprávné.
Mendel také prezentoval svá data takovým způsobem, který byl pro botaniky dosud nezvyklý. Přírodní vědy byly tradičně spíše popisnou vědou, kde se údaje používaly pro klasifikační účely. Botanici v té době zcela jistě počítali hybridní potomky, ale oni si mnohem více všímali výnosů, než aby si spojili čísla s dědičností znaků. Botanici pravděpodobně nepochopili Mendelovo vyjádření dědičnosti v podobě matematických poměrů mezi počty potomků. Následné zmínky o Mendelových výsledcích byly zaměřeny pouze na jím získané hybridy, bez uvažování a popisu matematických vztahů.
Tak se často ve vědě i v jiných oblastech stává, že představivost zastiňuje mysl a vědci jsou natolik zaujati detaily, že nevidí celkový přínos. V šedesátých letech 19. století byla žhavým tématem evoluční teorie Charlese Darwina. Díky ostré diskuzi vyvolané jeho teorií došlo snadno k přehlédnutí výsledkům s křížením hrachu. Paradoxně zkoumání toho, jak se varianty znaků dědí na potomstvo v průběhu evoluce, vedlo ke znovuobjevení Mendelových zákonů v roce 1900.
Věděli jste, že?
Mendel znal evoluční teorii Charlese Darwina. V Mendelově muzeu v Brně se nalézá kopie Darwinovy knihy „O původu druhů“ v němčině, která patřila Mendelovi a jsou v ní i Mendelovy poznámky k této teorii.
Hmmm…
Co myslíte, jaký měl Mendel názor na evoluční teorii Charlese Darwina?
Odkazy a literatura
Genetická stezkahttp://www.hhmi.org/genetictrail/e100.html
Webová stránka genetiky a molekulární biologie lékařského institutu Howarda Hughse. Obsahuje sekci o dominantní a recesivní dědičnosti u člověka.
- Bowler, Peter J., 1989, The Mendelian Revolution, The Athlone Press, London.
- Dunn, L. C., 1965, A Short History of Genetics, McGraw-Hill, Inc., New York.
- Iltis, Hugo, 1932, Life of Mendel, W. W. Norton & Company, Inc., London.
- Moore, John, A., 1985, Science as a Way of Knowing, American Society of Zoologists, Thousand Oaks.
- Olby, Robert C., 1966, Origins of Mendelism, Constable and Company Ltd., London.
- Orel, Vitezslav, 1996, Gregor Mendel, the First Geneticist, Oxford University Press, Oxford.
- Portugal, Franklin H., and Cohen, Jack S., 1977, A Century of DNA: A History of the Structure and Function of the Genetic Substance, The Massachusetts Institute of Technology, Cambridge, Massachusetts.
- Stern, Curt, and Sherwood, Eva, R., ed., 1966, The Origin of Genetics: A Mendel Source Book, W. H. Freeman and Company, San Francisco.
- Stubbe, Hans, 1972 (English Translation), History of Genetics, The Massachusetts Institute of Technology, Cambridge, Massachusetts.
- Sturtevant, A. H., 1965, A History of Genetics, Harper & Row, Publishers, New York.
ÚEB, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita |
Mendelovo muzeum, Masarykova univerzita |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2013
Centrum interaktivních a multimediálních studijních opor pro inovaci výuky a efektivní učení | CZ.1.07/2.2.00/28.0041
