Podle autorského zákona (121/2000 Sb.) máme povinnost uvést informace o zdroji, z něhož jsme převzali myšlenku. Je třeba přitom ale postupovat uvážlivě a rozlišovat, kdy se jedná skutečně o původní originální myšlenku někoho jiného a kdy jde o obecně či v příslušném oboru známou skutečnost.
Kupříkladu fyzik zmiňující ve své práci Archimedův zákon, který ale není předmětem jeho výzkumu, nebude uvádět odkaz na původní zdroj, protože jde nejen v rámci jeho oboru, ale i obecně zcela známou znalost již ze základní školy. Pokud by ale tato poučka byla předmětem jeho bádání (např. srovnání znění definic během staletí), již zdroje formulací uvést musí.
Při tzv. argumentaci autoritou můžeme zesílit váhu našich myšlenek nebo závěrů odkazem na dřívější publikace napsané jinými odborníky, zvláště těmi obecně uznávanými ve svém oboru. Zároveň citujeme i proto, abychom vlastní myšlenku doplnili nebo naopak abychom ji dále rozvíjeli.
Citujeme rovněž v případě, kdy se v rámci svého výzkumu snažíme něčí myšlenku vyvrátit. V takovém případě se nevyhneme tomu, abychom prostřednictvím doslovného citátu nebo parafráze (vlastními slovy stručně převyprávěná původní myšlenka) uvedli informaci, s níž míníme polemizovat.
Správně vytvořenými odkazy na použité zdroje umožňujeme čtenářům našeho textu identifikovat dokumenty, z nichž jsme čerpali informace. Nejenže si tak může čtenář ověřit, zdali jsme informaci převzali správně, ale může si usnadnit práci při hledání informačních zdrojů k vlastní- mu obdobnému tématu
Citování může být nápomocné i při zjišťování vazeb mezi jednotlivými autory, kdy a koho citovali. Lze tak kupříkladu sledovat, jestli nějaký výzkumný problém není jako v kruhu diskutován stále týmiž autory nebo kdo se daným výzkumem během dějin zabýval a kteří autoři na sebe výzkumem navazovali.