Poté, co jsme se seznámili s hlavními termíny a pravidly, si nyní v jednotlivých krocích vysvětleme, jak při citování postupovat. Nejdříve si na praktických příkladech vysvětlíme, jak parafrázovat a jak doslovně citovat, a kam v textu umísťovat citace. Následně si ujasníme základní kroky před vlastní tvorbou bibliografické citace, načež na příkladech vybraných typů dokumentů si ukážeme, jak byla příslušná bibliografická citace dokumentu vytvořena podle citačního stylu National Library of Medicine (NLM). Tento styl volíme s ohledem na skutečnost, že se jedná v medicíně o nejužívanější citační styl.
O parafrázování hovoříme tehdy, jestliže ve vlastním textu stručně a jednodušeji formulujeme myšlenku, která v citovaném zdroji byla prezentována podrobně. Parafrázování rozhodně neznamená, že bychom převzali původní myšlenku a jen v ní vyměnili některé ze slov. Výsledkem parafrázování musí totiž být naše vlastní zcela původní sdělení shrnující přebíranou myšlenku. Níže uvádíme několik příkladů parafrázování s příslušným komentářem, předtím však shrňme několik základních pravidel parafrázování:
Ke každé parafrázi musíme přidat citaci odkazující na bibliografickou citaci, aby byl zřejmý původní zdroj informací.
Parafrázi nijak graficky nedodlišujeme od ostatního textu a vždy ji opatříme citací.
Bez ohledu na délku parafráze ji formulujeme tak, aby bylo čtenáři zcela zřejmé, kde parafráze začíná a kde končí (jakými způsoby viz níže příklady).
Při parafrázování si dávejme pozor, abychom ve výsledku neopsali původní text, ve kterém jsme jen něco stylisticky pozměnili, nahradili slova synonymy apod. Než se dopustit tohot, raději původní text doslovně ocitujme.
Delší parafráze je vhodnější v textu situovat jako samostatný odstavec.
V tomto případě narozdíl od parafrázování doslovně citujeme původní zdroj, tj. musí jít o přesnou kopii původního znění. Jedná se o způsob citování, který je obvyklý především v humanitních oborech. Předtím, než si na konkrétních příkladech ukážeme, jak doslovně citovat, shrňme si několik základních pravidel:
V případě citování cizojazyčného dokumentu - pokud citační styl nevyžaduje jinak - uvedeme v textu překlad citátu s tím, že v poznámce pod čarou nebo v závorce za citátem uvedeme původní znění.
Doslovný citát musí být vždy nějakým způsobem uveden do kontextu, aby čtenáři byl zcela jasný účel jeho použití.
Doslovný citát musí být graficky odlišen od původního textu, pročež jej umísťujeme do uvozovek a umožňují-li to příslušná pravidla (citační styl, pokyn o formální úpravě textu apod.), píšeme jej kurzívou, jiným typem písma apod.
Citáty dlouhé na více než 4-6 řádků se obvykle píší odlišnou velikostí či typem písma v samostatném odstavci.
Výše jsme již zmínili, že citační styly se od sebe vzájemně odlišují, což se může promítnout i do pozice v textu, v níž má být umístěna citace. V praxi se tak můžeme setkat s tím, že některé citační styly obsahují ukázku textu, z níž je patrné umísťování citací (např. The Chicago Manual of Style, s. 678), zatímco jiné jen slovně doporučí, za jaké obvyklé nebo obdobné výrazy se citace má umístit (např. The ACS Style Guide, s. 290). Mnohdy se může stát i to - a platí to zvláště při publikování v časopisech - že umístění citace v textu není v pokynech pro autory nijak specifikováno a autor se prostě musí podívat, jak v předchozích číslech příslušného časopisu citovali jiní autoři, a jejich způsob citování následovat.
Určit tedy jednoznačně vhodnou pozici pro citaci je tedy problematické, přesto lze z různých odborných textů vysledovat některé opakující se postupy. Pokusme se je vyjmenovat a demonstrovat na následující ukázce:
Již v roce 1989 tým Jamese Kecka (1989) prokázal, že odbourávání polycyklických aromatických uhlovodíků s vysokou molekulovou hmotností (VMH PAU) může být urychleno přidáním nespecifických zdrojů uhlíku. Bylo vypozorováno, že přírodní organické látky stimulují rozkládání pyrenu (Holman et al., 2002) a urychlují odbourávání VMH PAU v půdě kontaminované kreozotem (Bengtsson and Zerhouni, 2003). Někteří vědci (Ogunseitan et al., 1991; Ogunseitan and Olson, 1993; Tittle et al., 1995) navrhují použít zdrojů uhlíku, které jsou rozpustné ve vodě a jsou relevantní pro metabolismus VMH PAU, např. ftalát a salicylát. Tým prof. Ogunseitana (1991) ve své studii dokládá, že „salicylát přidaný do půdních vzorků, které byly naočkovány bakteriemi degradujícími naftalen, zjevně rozšířil výskyt genetických determinantů degradátorů naftalenu v komunitě těchto bakterií“, a to po dobu, která může být v souladu s periodou, během které může dojít k urychlenému odbourávání. Přidání salicylátu do půdy bylo také použito k tomu, aby byla v aktivním stavu udržena populace bakterií, kterými byla půda naočkována (Colbert et al., 1993a, 1993b; Riser-Roberts, 1998).
V červeně zvýrazněných větách se setkáváme s typickou podobou citace v rámci citační metody author-date - citace je tvořena pouze rokem vydání, protože mu předchází příjmení autora. Pokud bychom autora v citaci uvedli, dojde k duplikování slova, např.: „… tým Jamese Kecka (Keck, 1989) prokázal …“, což je zbytečné, neboť i z varianty „… tým Jamese Kecka (1989) …“ je čtenář schopen identifikovat citovanou publikaci.
Uvedené pravidlo obvykle platí i pro číselné citace (citation-sequence, citation-name nebo průběžné poznámky), ale jak ukazuje příklad parafrázování na s. 13, ne vždy tomu tak musí být. Proto při užívání těchto tří citačních metod je nezbytné si zjistit, zdali citační styl specifikuje umístění citace v textu a není-li tomu tak, je-li to vypozorovatelné z předchozích publikací.
Předchozí pravidlo platí i v případě, že autorství je vyjádřeno jiným výrazem než příjmením. V zeleně zvýrazněné pasáží je takovým výrazem spojením „někteří vědci“, jež se od předchozí situace liší tím, že zastřešuje vícero publikací napsaných různými autory. V praxi se můžeme setkat i s neživotnými tvary typu „předchozí studie“, „dřívější výzkumy“, za nimiž bývá umístěna citace. A podobně jako u předchozího pravidla, i toto obvykle platí pro citování podle metody author-date s tím, že při citování číselnými metodami může být umístění citace vyžadováno až na konci parafráze/dosloveného citátu.
Neobsahuje-li věta příjmení autora či jeho vyjádření jiným způsobem (viz předchozí pravidlo), umístíme citaci na konec parafráze/citátu. Všimněme si, že v první modře vyznačené větě je citace umístěna v polovině věty za slovem pyrenu a další citace na konci věty po slově kreozotem. Věta je tedy tvořena dvěma parafrázemi, u nichž je umístěním citací sděleno čtenáři, z které publikace je dana myšlenka převzata. U druhé modře vyznačené věty se jedná o parafrázování sdělení (v tomto případě popis výzkumné metody), které zaznělo ve více publikacích. Namísto aby autor tutéž myšlenku opakoval vždy s citací na příslušnou publikaci, uvádí ji jednoduše pouze jednou s citací na všechna citovaná díla naráz.
Jak z uvedených pravidel vyplývá, umístění citace má za cíl sdělit čtenáři, že příslušná myšlenka je převzata z jiného zdroje. Je proto nezbytné při psaní odborného textu formulovat a strukturovat věty tak, aby čtenáři bylo vždy zřejmé, kde začíná a kde končí převzatá myšlenka. Vodítkem k vhodnému postupu slouží v tomto materiálu právěže výše uvedené příklady parafrázování a citací s příslušnými komentáři na předchozích stranách.