Na to není snadné odpovědět, neboť příčin může být několik. První může být konzervativní chování autorů v jednotlivých oborech, kteří jen neradi upouštějí od desítek let prověřeného citování podle oborového citačního stylu. Musejí se totiž při své publikační praxi podřizovat citačním pravidlům vydavatelů, kteří upřednostňují buď některý z oborových citačních stylů nebo kteří mají vlastní způsob citování. Autoři si tak přivyknou v oboru určitému způsobu citování, který pak vyžadují od svých studentů, místo aby preferovali některý z unifikovaných stylů. Další příčinou může být skutečnost, že v jednotlivých oborech se pracuje s různým typem informačních zdrojů (např. lékař nepotřebuje citovat mapy, zatímco geograf ano apod.) a ne každý citační styl obsahuje vzory citování všech typů dokumentů.

Za řešení této situace se považuje konkrétně v českém prostředí citování podle normy ISO 690, která však ve srovnání s oborovými citačními styly typu APA, ACS, NLM, CBE/CSE, MLA aj. není tak detailní a nepostihuje nejrůznější typy dokumentů, s nimiž se v jednotlivých oborech mohou autoři setkat (např. citování zákona, posteru apod.).Blíže o situaci na LF, PřF a FSpS MU viz Kratochvílův článek v Použité literatuře.

Jednoduše ty strany uveďte v jedné dvojici závorek a oddělte je interpunkcí , např. (Novák 2005, s. 20, 35-37, 40) při citování metodou author-date nebo (1 s. 20, 35-37, 40) při citování číselnou metodou (číslice 1 je odkaz na první bibliografickou citaci v soupisu literatury).

Ačkoliv jsme si na začátku tohoto materiálu uvedli, že autorský zákon nám nařizuje převzatou informaci opatřit citací, je třeba tak činit s rozvahou a citem. Na příkladech parafrázování a citování jsme si ukázali, že je-li již ze samotného znění textu zcela zřejmý počátek a konec parafrázování/doslovného citování, postačí uvést jen jednu citaci. Přesto si na níže uvedených dvou příkladech ukažme správný a nevhodný postup při citování. Na tomto místě zdůrazněme slovo nevhodný, neboť vzhledem k povinnosti vyplývající z autorského zákona opatřit převzatou informaci citací nelze explicitně říci, že níže uvedený první příklad je nesprávný. Jen je prostě ve srovnání s druhou variantou textu nevhodně řešen, neboť vzhledem ke konstrukci vět je zřejmý počátek a konec parafrázování.

V níže uvedených příkladech se jedná o modelovou situaci, kdy je odstavec tvořen čtyřmi větami parafrázujícími informace z různých stran téhož příspěvku ve sborníku. Pro lepší názornost je v příkladu užita citační metoda author-date v rámci citačního stylu APA.

V rámci paliativní péče o neurologicky onemocnělé pacienty se můžeme setkat s různými projevy slabosti. U pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou se kupříkladu jedná o poruchy jemné motoriky (Ridzoň and Kabelka, 2007, p. 252-253). Pacienti s geneticky podmíněnou myopatií vykazují příznaky Duchenneovy svalové dystrofie nebo Beckerovy svalové dystrofie (Ridzoň and Kabelka, 2007, p. 255-256). Parkinsonovou nemocí postižení pacienti vykazují pohybové potíže, jako jsou třes, rigidita či hypokineze (Ridzoň and Kabelka, 2007, p. 257-258). Ridzoň, P. & Kabelka, L. (2007). Paliativní péče u neonkologických onemocnění. In O. Sláma, L. Kabelka & J. Vorlíček (Eds.), Paliativní medicína pro praxi (pp. 251-299). Praha, Czechia: Galén.

V rámci paliativní péče o neurologicky onemocnělé pacienty se můžeme setkat s různými projevy slabosti. U pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou se kupříkladu jedná o poruchy jemné motoriky. Pacienti s geneticky podmíněnou myopatií vykazují příznaky Duchenneovy svalové dystrofie nebo Beckerovy svalové dystrofie. Parkinsonovou nemocí postižení pacienti vykazují pohybové potíže, jako jsou třes, rigidita či hypokineze (Ridzoň and Kabelka, 2007, p. 252-253, 255-256, 257-258). Ridzoň, P. & Kabelka, L. (2007). Paliativní péče u neonkologických onemocnění. In O. Sláma, L. Kabelka & J. Vorlíček (Eds.), Paliativní medicína pro praxi (pp. 251-299). Praha, Czechia: Galén.

V bibliografické citaci online dokumentů uvádíme datum, kdy jsme příslušný dokument zobrazili. Tedy i když například citační styl NLM uvozuje toto datum slovem cited navozující dojem, že se má jednat o datum, kdy jsme dokument v našem textu odcitovali, uvedeme datum, kdy jsme si publikaci zobrazili. Představme si následující situaci: V roce 2010 jsme si pro potřeby připravovaného článku z nějaké databáze stáhli a ihned v textu odcitovali určitý článek. V roce 2014 píšeme kvalifikační práci, v níž čerpáme z téhož článku, který jsme si stáhli v roce 2010, ale který již byl z oné databáze odstraněn. Pokud by slova typu cited, citováno apod. byla míněna doslovně, tj. datum, kdy jsme článek z databáze citovali, došlo by k nonsensu, neboť bychom tímto datem a webovým odkazem na článek tvrdili, že je i v roce 2014 stále na Internetu dostupný, ačkoli tomu tak už ve skutečnosti není. Pakliže však uvedeme datum, kdy jsme si článek skutečně zobrazili na Internetu a stáhli si jej, bude vše v pořádku, neboť těmi údaji říkáme, že v roce 2010 byl článek na uvedené adrese v databázi dostupný a že jsme si jej tehdy zobrazili. I proto řada citačních stylů místo slova cited (či jeho synonym) preferuje pojem accessed, tj. zpřístupněn (např. styly ACS, AMA, Chicago) nebo viewed, tj. viděno (např. ČSN ISO 690), a i proto v celém tomto materiálu píšeme citovat/zobrazit.

Podoba citace v textu může být různá, neboť každý citační styl má vlastní pravidla. U číselných citačních metod je to jednoduché, v textu se uvede příslušná číslice odkazující na číslo bibliografické citace v soupisu literatury. V případě citování metodou author-date si je ale třeba uvědomit, že každé dílo má nějakého autora, takže jen řešíme to, jestli známe jeho jméno a příjmení známe či nikoli. Pokud známe, tak je v citaci uvedeme. Pokud neznáme, podíváme se do citačního stylu, co se podle něj má v citaci uvést. Obvykle to bude slovo vyjadřující, že se jedná o anonymní dílo, např. Anonymous, Anonym apod., nebo se místo toho uvede citačním stylem určený počet prvních slov z názvu. V soupisu literatury pak bibliografická citace takového díla začne slovem typu Anonymous, Anonym či v případě užití slov z názvu jeho prvním plněvýznamovým slovem apod.

Ať už půjde o text, video nebo zvuk, který vznikl klidně před sto lety, je to vzhledem ke způsobu zveřejnění na Internetu již elektronický dokument, tj. je třeba si v citačním stylu nalézt vzor bibliografické citace (např. zdigitalizovaná kniha zpřístupněná na Internetu = online kniha). V případě neuvedení vzoru pro příslušný dokument lze použít vzor pro tištěnou formu téhož dokumentu s tím, že v bibliografické citaci přidáte údaje typické pro online publikace, tj. typ dokumentu, datum citování/zobrazení a webovou adresu dokumentu (primárně přímý odkaz na soubor, nikoli na webovou stránku odkazující na soubor).

Jestliže citujeme metodou poznámek pod čarou a v poznámkovém aparátu s bibliografickými citacemi uvádíme také poznámku nebo nějakou vysvětlivku k hlavnímu textu, kterou jsme převzali z jiného zdroje, uvedeme přímo za ní příslušnou bibliografickou citaci (viz poznámka 1 v níže uvedeném příkladu).

V rámci paliativní péče o neurologicky onemocnělé pacienty se můžeme setkat s různými projevy slabosti. U pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou se kupříkladu jedná o poruchy jemné motoriky. Pacienti s geneticky podmíněnou myopatií vykazují příznaky Duchenneovy svalové dystrofie nebo Beckerovy svalové dystrofie. Parkinsonovou nemocí¹ postižení pacienti vykazují pohybové potíže, jako jsou třes, rigidita či hypokineze².

Předně je třeba si skutečně pozorně dokument prohlédnout, jestli chybějící údaj není přece jen někde uveden. Zvláště to může být problematické u online dokumentů, zejména u webových stránek. Mnohdy se setkáme s tím, že webové stránce není např. uvedeno místo vydání a vydavatel. V takovém případě je dobré zkusit kliknout na tamější kontaktní informace, jestli právě tam nejsou požadované údaje uvedeny.

Pokud skutečně údaj není dohledatelný, není od věci se podívat do nějakého knihovního katalogu (např. Library of Congress), není-li v něm dokument evidován a jestli v jeho záznamu není chybějící údaj uveden. Případně je možné zkusit chybějící údaj pohledat na Internetu. Na druhou stranu je třeba toto všechno dělat s rozumem a nevěnovat dohledání více času než pár minut. Je sice dobré pro jednoznačnou identifikaci citovaného dokumentu uvést maximum údajů o něm, na druhou stranu dohledávání není povinnost.

V neposlední řadě je třeba nezapomenout na to, že pokud jakýkoliv údaj převezmu odjinud než z vlastního dokumentu, musíme jej uvést v hranatých závorkách. V případě online dokumentů se nemusí údaj dávat do hranaté závorky, byl-li zjištěn v rámci jednoho serveru (např. citujeme text ze stránky na adrese http://www.cancer.gov/cancertopics/types/leukemia, ale údaj o místu vydání a vydavateli zjistíme ze stránky s kontakty na adrese http://www.cancer.gov/global/contact).

Jednoznačná odpověď na tuto otázku neexistuje. Obvykle se můžeme setkat s doporučením opřít nějaké tvrzení alespoň o 3 zdroje, ale může samozřejmě nastat situace, že pro určité tvrzení existuje menší počet zdrojů. Dále lze také přihlédnout k prestiži autora a jeho publikace, kterou citujeme. Totiž jedná-li se o obecně známou a nespornou kapacitu na námi řešenou oblast, postačí odkázat jen na ni, aniž bychom odkazovali na další informační zdroje.

V tomto případě se jedná o tzv. sekundární citaci či citaci z druhé ruky, kdy v textu potřebujeme uvést informaci, která byla publikována v nám nedostupném díle a kterou máme k dispozici prostřednictvím publikace autorů, kteří se k onomu nedostupnému dílu naopak dostali. Jedná se o způsob citování, k němuž bychom se vzhledem k povaze zprostředkováné informace měli uchylovat opravdu jen v nejnutnějších případech, kdy je citovaný dokument skutečně nedostupný (nikoli, že jej vlastní knihovna v jiném městě, ale že jde například o jedinečné dílo, které je součástí archivu, např. kroniky, matriky, rukopisy apod.).

V níže uvedeném příkladu sekundární citace podle stylu JAMA se jedná o situaci, kdy kolektiv vedený Rudolfem Brázdilem parafrázuje ve svém článku European floods during the winter 1783/1784 doslovný citát z deníku kněze Van Postela, občana nizozemského městečka Venlo, který použil Gaston Demaré ve svém článku The catastrophic floods of February 1784 in and around Belgium.

Pokud citační styl, podle něhož citujeme, postup doslovného citování cizojazyčné publikace konkrétně nespecifikuje, postupujeme obvykle tak, že v textu uvedeme doslovný citát v jazyce, v němž text píšeme, a v poznámkovém aparátu (v poznámce pod čarou/na konci kapitoly apod.) uvedeme původní znění doslovného citátu, aby měl čtenář možnost ověřit si správnost překladu. Jestliže tedy píšeme text v češtině a doslovně citujeme nějaký výrok původně v angličtině, uvedeme doslovný citát v textu česky a v poznámkovém aparátu anglicky.

S šifrou místo jména a příjmení autora se setkáme nejčastěji při citování novinových článků. Při citování textu podepsaného šifrou je nezbytné se nejdříve podívat do pokynů příslušného citačního stylu, není-li v něm upřesněn postup. Pakliže v pokynech řešení nenalezneme, pokusíme se zjistit (např. vyhledáváním na Internetu), není-li někde uvedeno jméno a  příjmení autora užívajícího danou šifru. Pokud jméno a příjmení zjistíme, uvedeme je v bibliografické citaci v hranatých závorkách, neboť jde o informaci zjištěnou z jiného zdroje. Pakliže jméno a příjmení autora nezjistíme, podíváme se do citačního stylu, jak postupovat při citování díla od neznámého autora (některé styly nařizují uvést slovo Anonymous, popř. jeho zkratku, zatímco jiné nařizují údaj o autorovi vynechat a začít bibliografickou citaci názvem díla).

V prvé řadě se je pokuste na Internetu znovu dohledat, což by v případě, že dokumenty jsou stále dostupné online, neměl být při dnešních možnostech internetových vyhledávačů zásadní problém. Pakliže je nedohledáte, je to skutečně problém, neboť jak odcitovat kupříkladu webovou stránku a neuvést její webovou adresu? V takovém případě by se měly použít jiné informační zdroje. Pokud jsou však skutečně nenahraditelné, bylo by dobré pasáž, v níž čerpáte z vámi zmíněných dokumentů, opatřit poznámkou zdůvodňující neuvedení příslušných údajů v bibliografické citaci. Toto je ale skutečně již krajní řešení takto vzniklé situace.

Ano. Prohlédněte si dokument a údaje, které se vám nestáhly, , do záznamu v citačním manažeru doplňte. Příště v případě online dokumentů, které existují i tištěně, není od věci si záznam stáhnout z katalogu/databáze a doplnit jej o údaje zjistitelné jen z citovaného dokumentu (např. citujeme online knihu, kterou v tištěné verzi má naše knihovna; z jejího katalogu si stáhneme záznam a doplníme jej o údaje typické pro online knihu, tj. datum zobrazení/citování, přímý webový odkaz na online verzi knihy apod.).

Nijak, citujeme tu verzi článku, z níž jsme skutečně informace převzali, tj. pokud víme o existenci článku z roku 1994, ale četli jsme pouze ten český z roku 2005, odcitujeme ten český. Pochopitelně v případě, že jste jazykovědec zabývající se kvalitou překladu a porovnáváte anglický text s tím českým, tak citujete oba články.