Citační styl CSE připouští citování podle tří citačních metod - citation-sequence, citation-name a author-date (name-year). Soupis literatury je uvozen nadpisem References, Bibliography, Cited References nebo Literature cited. V případě potřeby uvést kromě citovaných zdrojů i soupis literatury k dalšímu seznámení s témate, uvádí se abecedně podle příjmení prvního autora s uvozením Additional References, Additional Reading nebo Supplemengal References.
Při této metodě jsou citace v podobě arabských čísel ve formátu horního indexu, které stejně jako k nim přiřazené bibliografické citace jsou řazeny v pořadí, jak byly publikace v textu citovány. V případě opakovaného citování téhož dokumentu se jako citace použije již prve přiřazené číslo. Pokud se odkazuje na více publikací najednou, oddělují se čísla citací interpunkcí, v případě tři a více po sobě jdoucích citací se zapíše rozsah, např. citace na publikace 1, 2 a 4 má podobu 1,2,4, zatímco citace na publikace 1, 2 a 3 bude 1–3.
V níže uvedeném příkladu, který je s drobnými úpravami převzatý z publikace Biodegradation and Bioremediation (Singh a Ward 2004, s. 107–108), je pro názornost zvýrazněn černou barvou původní text, modrou parafráze a červenou doslovný citát.
Již v roce 1989 tým Jamese Kecka1 prokázal, že odbourávání polycyklických aromatických uhlovodíků s vysokou molekulovou hmotností (VMH PAU) může být urychleno přidáním nespecifických zdrojů uhlíku. Bylo vypozorováno, že přírodní organické látky stimulují rozkládání pyrenu2 a urychlují odbourávání VMH PAU v půdě kontaminované kreozotem3. Někteří vědci navrhují použít zdrojů uhlíku, které jsou rozpustné ve vodě a jsou relevantní pro metabolismus VMH PAU, např. ftalát a salicylát4–6. Tým prof. Ogunseitana4 ve své studii dokládá, že „salicylát přidaný do půdních vzorků, které byly naočkovány bakteriemi degradujícími naftalen, zjevně rozšířil výskyt genetických determinantů degradátorů naftalenu v komunitě těchto bakterií“, a to po dobu, která může být v souladu s periodou, během které může dojít k urychlenému odbourávání PAU4. Přidání salicylátu do půdy bylo také použito k tomu, aby byla v aktivním stavu udržena populace bakterií, kterými byla půda naočkována7–9.
Při této metodě jsou citace tvořeny příjmením citovaného autora a rokem vydání citovaného díla a seznam literatury je řazen abecedně, při stejném autorovi postupně podle roku vydání. Citace se umísťuje na konec věty (v souvětí na konec věty s citovanou informací) s výjimkou případů, kdy ve větě zazní příjmení citovaného autora. Tehdy se ve větě za příjmení uvede v kulatých závorkách pouze rok vydání (viz např. první citace v níže uvedené ukázce).
Pro podobu citace v textu pak platí následující pravidla:
| Popis situace | Zjištěné údaje | Výsledná citace v textu |
|---|---|---|
| Citace díla jednoho autora | Karel Čapek: Krakatit z 1924 | (Capek 1924) |
| Dílo s dvěma autory | Jiří Voskovec a Jan Werich: Balada z hadrů z 1958 | (Voskovec and Werich 1958) |
| Dílo s třemi a více autory | Josef Galík, Lubomír Machala, Eduard Petrů, Martin Podivínský, Jan Schneider, Jiří Skalička, Alena Štěrbová: Panorama české literatury z 1994 | (Galik et al. 1994) |
| Dílo s dvěma autory téhož příjmení | Karel a Josef Čapkovi: Krakonošova zahrada z 1918 | (Capek J and Capek K 1918) |
| Citace více děl téhož autora | Karel Čapek: Hordubal z 1933 a Válka s mloky z 1936 | (Capek 1933, 1936) |
| Citace děl téhož autora se stejným rokem vydání | Karel Čapek: Povětroň z 1934 a Obyčejný život z 1934 | (Capek 1934a, 1934b) Použité písmeno je u roku vydání i v bibliografické citaci v soupisu literatury. |
| Citace děl různých autorů | Karel Čapek: Hordubal z 1933 Eduard Bass: Cirkus Humberto z 1941 | (Capek 1933; Bass 1941) |
| Citace děl různých autorů se stejným příjmením | Karel Čapek: Hordubal z 1933 Josef Čapek: Lélio z 1917 | (Capek J 1917; Capek K 1933) |
| Díla vydaná v témže roce s třemi a více autory, z nichž první je totožný | M Mráz, Š Pospíšilová a J Mayer: MicroRNA v patogenezi chronické lymfocytární leukemie a jejich prognostický význam z 2010 | (Mraz, Pospisilova, et al. 2010) |
| M Mráz, Š Pavlová, J Malčíková, K Plevová, J Mayer a Š Pospíšilová. Molekulární patogeneze chronické lymfocytární leukemie z 2010 | (Mraz, Pavlova, et al. 2010) | |
| Autorem je organizace s víceslovným názvem | Council of Science Editors: Scientific Style and Format z 2014 | (CSE 2014) Pozn.: Bibliografická citace začne údajem o autorovi takto: [CSE] Council of Science Editors. 2014. Scientific Style and Format... |
| Anonymní dílo (autora nelze určit ani odhadem) | Neznámý autor: Voynichův rukopis z cca 1404–1438 | (Voynichuv [1404–1438]) |
| Dílo bez roku vydání (rok nelze určit ani odhadem) | Neznámý autor: Ďáblova bible | (Dablova [date unknown]) |
V níže uvedeném příkladu, který je s drobnými úpravami převzatý z publikace Biodegradation and Bioremediation (Singh a Ward 2004, s. 107–108), je pro názornost zvýrazněn černou barvou původní text, modrou parafráze a červenou doslovný citát.
Již v roce 1989 tým Jamese Kecka (1989) prokázal, že odbourávání polycyklických aromatických uhlovodíků s vysokou molekulovou hmotností (VMH PAU) může být urychleno přidáním nespecifických zdrojů uhlíku. Bylo vypozorováno, že přírodní organické látky stimulují rozkládání pyrenu (Holman et al. 2002) a urychlují odbourávání VMH PAU v půdě kontaminované kreozotem (Bengtsson and Zerhouni 2003). Někteří vědci navrhují použít zdrojů uhlíku, které jsou rozpustné ve vodě a jsou relevantní pro metabolismus VMH PAU, např. ftalát a salicylát (Ogunseitan, Delgado, et al. 1991; Ogunseitan and Olson 1993; Tittle et al. 1995). Tým prof. Ogunseitana (1991) ve své studii dokládá, že „salicylát přidaný do půdních vzorků, které byly naočkovány bakteriemi degradujícími naftalen, zjevně rozšířil výskyt genetických determinantů degradátorů naftalenu v komunitě těchto bakterií“, a to po dobu, která může být v souladu s periodou, během které může dojít k urychlenému odbourávání PAU (Ogunseitan et al. 1991). Přidání salicylátu do půdy bylo také použito k tomu, aby byla v aktivním stavu udržena populace bakterií, kterými byla půda naočkována (Colbert, Hendson, et al. 1993; Colbert, Schroth, et al. 1993; Riser-Roberts 1998).
Bengtsson G, Zerhouni P. 2003. Effects of carbon substrate enrichment and DOC concentration on biodegradation of PAHs in soil. J Appl Microbiol. 94(4):608–617.
Colbert SF, Hendson M, Ferri M, Schroth MN. 1993. Enhanced growth and activity of a biocontrol bacterium genetically engineered to utilize salicylate. Appl Environ Microbiol. 59(7):2071–6.
Colbert SF, Schroth MN, Weinhold AR, Hendson M. 1993. Enhancement of population densities of pseudomonas putida PpG7 in agricultural ecosystems by selective feeding with the carbon source salicylate. Appl Environ Microbiol. 59(7):2064–2070.
Holman HYN, Nieman K, Sorensen DL, Miller CD, Martin MC, Borch T, McKinney WR, Sims RC. 2002. Catalysis of PAH biodegradation by humic acid shown in synchrotron infrared studies. Environ Sci Technol. 36(6):1276–1280.
Keck J, Sims RC, Coover MP, Park KS, Symons BD. 1989. Evidence for cooxidation of polynuclear aromatic hydrocarbons in soil. Water Res. 23(12):1467–1476.
Ogunseitan, OA, Delgado IL, Tsai YL, Olson BH. 1991. Effect of 2–hydroxybenzoate on the maintenance of naphthalene–degrading pseudomonads in seeded and unseeded soil. Appl Environ Microbiol. 57(10):2873–9.
Ogunseitan OA, Olson BH. 1993. Effect of 2–hydroxybenzoate on the rate of naphthalene mineralization in soil. Appl Microbiol Biotechnol. 38(6):799–807.
Riser–Roberts E. 1998. Remediation of petroleum contaminated soils: biological, physical, and chemical processes. Boca Raton (FL): Lewis Publishers.
Tittle PC, Liu YT, Strand SE, Stensel HD. 1995. Use of alternative growth substrates to enhance PAH degradation. In: Hinchee RE, Anderson DB, Hoeppel RE, editors. Bioremediation of recalcitrant organics. Columbus (OH): Battelle Press. p. 1–7.
Při této metodě jsou citace v podobě arabských čísel ve formátu horního indexu s abecedně řazenými bibliografickými citacemi v soupisu literatury. V praxi to znamená mít nejdříve sestaven soupis literatury, v něm bibliografické citace očíslovat a tyto číslice pak používat v textu, tj. při opakovaném citování téhož díla se použije tatáž číslice přidělená bibliografické citaci.
Pokud se odkazuje na více publikací najednou, oddělují se čísla citací interpunkcí, v případě tři a více po sobě jdoucích citací se zapíše rozsah, např. citace na publikace 1, 2 a 4 má podobu 1,2,4, zatímco citace na publikace 1, 2 a 3 bude 1–3.
V níže uvedeném příkladu, který je s drobnými úpravami převzatý z publikace Biodegradation and Bioremediation (Singh a Ward 2004, s. 107–108), je pro názornost zvýrazněn černou barvou původní text, modrou parafráze a červenou doslovný citát.
Již v roce 1989 tým Jamese Kecka5 prokázal, že odbourávání polycyklických aromatických uhlovodíků s vysokou molekulovou hmotností (VMH PAU) může být urychleno přidáním nespecifických zdrojů uhlíku. Bylo vypozorováno, že přírodní organické látky stimulují rozkládání pyrenu4 a urychlují odbourávání VMH PAU v půdě kontaminované kreozotem1. Někteří vědci navrhují použít zdrojů uhlíku, které jsou rozpustné ve vodě a jsou relevantní pro metabolismus VMH PAU, např. ftalát a salicylát6,7,9. Tým prof. Ogunseitana6 ve své studii dokládá, že „salicylát přidaný do půdních vzorků, které byly naočkovány bakteriemi degradujícími naftalen, zjevně rozšířil výskyt genetických determinantů degradátorů naftalenu v komunitě těchto bakterií“, a to po dobu, která může být v souladu s periodou, během které může dojít k urychlenému odbourávání PAU6. Přidání salicylátu do půdy bylo také použito k tomu, aby byla v aktivním stavu udržena populace bakterií, kterými byla půda naočkována2,3,8.