Nákup definují např. Gros a kol (2016, s. 192) jako „soubor manažerských a fyzických činností, jejichž základním cílem je zabezpečit veškeré výrobní a obchodní činnosti organizace požadovaným sortimentem výrobků a služeb v požadované kvalitě, v požadovaný čas a na požadované místo v souladu s plněním požadavků jejích zákazníků tak, aby dosažení tohoto cíle vedlo k přiměřeným nákladům“. 

Další definice za nákup označují  všechny provozní a strategické procesy a aktivity, které mají být provedeny v rámci nákupu materiálu, zboží, zařízení a služeb. Mezi nákupní činností patří také stanovení nákupní politiky, průzkum trhu, zpracování zadávacího řízení a nákupního controllingu.

Primárním cílem nákupu v maloobchodním podniku je:

a) uspokojit potřeby externích zákazníků;

b) hledat úspory na straně vstupů; 

c) vytvářet přidanou hodnotu na základě konkurenčních výhod, které souvisí s nakupovanými vstupy do obchodního a případně i do omezeného výrobního procesu (obaly a obalový materiál atd.);

d) zabezpečení kvality všeho, co podnik potřebuje pro vlastní spotřebu;

e) snižování nákupního rizika (kvalita produktů, nedodržení požadavků na množství a termín dodání a dalších dodacích podmínek;

f) zvyšování flexibility nákupu - dlouhodobé smlouvy a možnost jejich úprav, zdroje nákupu v případě náhlé potřeby...;

g) podpora společensky prospěšných nákupních cílů - v rámci společenské zodpovědnosti by měly podniky zahrnovat do svého nákupního chování i cíle environmentální, sociální a etické (Tomek a Hoffman, 1999).

NÁKUPNÍ SITUACE:

• nákup nový -  značné nároky na informace, proces rozhodování je velmi složitý, podílí se na něm velké množství pracovníků podniku, pro přípravu rozhodnutí jsou účelově ustavovány týmy odborníků. Rozhoduje se v podstatě o novém dodavateli, se kterým nemá objednávající zkušenosti. Proto jako jedno z významných kritérií vystupuje do popředí minimalizace rizik spojených s výběrem nového dodavatele. Je zřejmé, že se rozhodovací pravomoci o nových nákupech posouvají až na nejvyšší hladinu řízení.
• nákup opakovaný  

• nákup modifikovaný

Zdroj: http://147.33.74.135/knihy/uid_isbn-80-7080-598-6/pages-pdf/024.html

Nákupní politika:

Nákupní politika je součást celkové politiky podniku, která se zabývá definicí cílů nákupu a definicí nástrojů k dosažení cílů. Hlavními cíli nákupní politiky - vedle výše uvedeného - je zajištění dodávek správného materiálu a správných produktů z kvantitativního i kvalitativního hlediska a minimalizovat související náklady.

Nákupní politika je základem výkonnosti v oblasti nákupu a její vypracování je:

• Základem racionalizace v oblasti nákupu – vede nákupčí ke zlepšování nákupů pro podnik
• Vytváří rámec působení nákupu, vytváří přínos nákupu k celkové podnikové politice.
• Obsahuje základní kritéria činností, které musí být dodržovány při obchodních jednání a výběru dodavatelů.
• Měla by napomáhat ke  zvyšování výkonnost nákupu (Kita 2017).

Jinými slovy  nákupní politika by měla definovat zásady, pravidla a principy uplatňované při organizování a řízení nákupních činností konkrétního podniku.

Nákupní strategie:

strany v pdf 170-177 po 13.3.2 - tuto subkapitolu již ne) - přestože jde o poznatky, které jsou psány spíše pro výrobní podniky, většina z nich se týká taktéž praxe maloobchodních podniků 

Řídící hierarchie nákupu:

a) STRATEGICKÝ NÁKUP - 

odpovídá na otázky jako např.:

1.     Jaké jsou hnací síly našeho podnikání  (globalizace, výzkum a vývoj, ekologie…)?

2.Jaký je strategický záměr společnosti?

5. Jaké budou kritéria na dodavatele (aby byly požadavky splněny v dlouhém období - strategický plán)?

6. Máme dostatečné kompetence?

Faktory ovlivňující nákupní politiku:

Mezi zásadní faktory ovlivňující nákupní politiku patří:

• Dodací podmínky - které by měly harmonizovat s cíli podniku a přispívat k dobrým vztahům s důležitými dodavateli.
• Kvalita - ta  souvisí s vhodností produktu pro zamýšlený cíl, týkající se trhu - zejména positioning, tj. umísťování, image podniku. 
• Dodavatel - jeho možnosti a schopnosti dodávat požadovaný sortiment za požadovaných a akceptovaných podmínek. 
• Čas - který musí korespondovat s časem poptávky a s fluktuací poptávky, případně s příležitostnou poptávkou - čas souvisí i s dalšími body - zejména s otázkou výše zásob.
• Správné množství - ákup většího množství  sice představuje úspory v podobě množstevních slev, ale současně může znamenat nadměrné objemy zásob. S tím souvisejí nemalé náklady na skladování a riziko znehodnocení skladovaných produktů, případně i neprodejnost. 
• Cena - cena versus kvalita a další podmínky dodání produktů

Faktory lze také doplnit o další a ty rozdělit na faktory vnitřní a vnější.

Mezi faktory vnitřní patří zejména:

finanční situace podniku, strategické cíle podniku, positioning, hodnoty manažerů atd.

Mezi faktory vnější patří zejména:

charakter poptávky, konkurence a její nákupní politika, legislativa daného trhu apod.

Mezi hlavní úkoly a zároveň i procesy nákupu patří:

• Definice potřeb nákupu
• Identifikace velikosti potřeb a termínů spotřeby předmětu nákupu
• Hledání dodavatelů
• Výběr dodavatele
• Tvorba objednávky
• Kontrola a zúčtování dodávky
• Skladování a vyskladnění
• Sledování spotřeby 
• Hodnocení dodavatelů (Synek, 1996; Tomek a Hofman, 1999)

Mezi další procesy patří mj. definování kriterií hodnocení nákupu, sběr informací o dodavatelích (analýza trhu dodavatelů), jednání s dodavateli, posuzování nabídek, hodnocení vzorků.

Gros. I., Barančík, I. a Čujan,  Z. Velká kniha logistiky. Praha: VŠCHT, 2016.

Synek, M. Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publihing, 1996.  

Tomek, J. a Hofman, J. Moderní řízení nákupu podniku. Praha: Management Press, 1999.