Význam aikidó pro tělesnou výchovu

je možné vnímat v několika základních rovinách. Z obecně tělocvičného hlediska je aikidó výborným prostředkem rozvoje koordinačních schopností především orientační, rovnováhové, reakční, kinesteticko-diferenciační, schopnosti odhadu vzdálenosti, sdružování pohybů aj. Z pohledu rozvoje úpolových dovedností je aikidó zaměřeno především na dokonalou techniku vychýlení a kontroly partnerova pohybu s využitím technik páčení a hodů. Významným přínosem aikidó pro sociální vývoj žáků je jeho výhradně defenzivní filozofie, která nabízí neagresivní pohled na řešení konfliktních situací.

Pohybový základ aikidó

představují přemístění, vychylování partnera, hody a páky. Častý tělesný kontakt může být pro některé cvičence nezvyklý až stresující. Proto navazujeme zpočátku kontakt menší plochou těla (především pažemi), později se plocha kontaktu může zvětšovat na oblast trupu. Díky častému tělesnému kontaktu se u cvičenců dobře rozvíjí taktilní komunikace a cit pro kontrolu partnerova pohybu. Přesto při výuce zdůrazňujeme význam empatie a vzájemné ohleduplnosti cvičenců.

Didaktika aikidó

Z hlediska bezpečnosti je při výuce třeba dbát na dodržování správného průběhu cvičení, především u technik s principem páky. Většina cvičení je zakončena přechodem na zem, často pomocí pádové techniky. Proto cvičení aikidó vyžaduje využití žíněnek, gymnastických pásů nebo tatami. Pro nácvik dílčích činností, ale i procvičování technik aikidó, je vhodné zařazovat do výuky rozmanité úpolové hry.