Pro zobrazení videa vyberte položku z pravého menu.
Ó soto gari je jednou ze základních technik hodů, patří do skupiny nožních technik (aši waza). Volně přeloženo znamená ó soto gari „technika velkého vnějšího podmetu“. Jedná se velmi účinnou techniku s výhodou při kombinacích (renraku waza). lze ji tedy dobře a efektivně kombinovat s různými dalšími technikami.
Tori a uke stojí proti sobě čelem ve stoji mírně rozkročném, nohy asi na šíři ramen a drží pravý úchop (migi kumi kata). Tori zahajuje techniku vychýlením ukeho vpravo vzad především tlakem pravého předloktí do ukeho hrudi v oblasti úchopu límce a tahem levou paží vlevo vpřed. Současně tori umocňuje vychýlení vykročením levé nohy až na úroveň ukeho nohy pravé, na které by již měla spočívat většina ukeho váhy. Po tomto výkroku ori rychle přenese váhu vpřed na levou nohu a provede přednožení pravé nohy, čímž se dostane do těsného kontaktu s uke v oblasti boků. Přednožením tori provedl nápřah nohou, která se stává švihovou a provádí podmet. Hod tori dokončí švihem zezadu mezi ukeho nohy, tlakem pažemi vlevo vpřed, následným zanožením pravé nohy a předklonem. Tori má neustále ukeho pod kontrolou a v pádu ho jistí povytažením za rukáv levou paží. K tomu mu dopoomáhá opětovné nabytí rovnovážné polohy a napřímení trupu.
Z důvodu bezpečnosti a provádíme první cvičení ve stabilní poloze. V kleku uchopí tori ukeho do kumi kata za tělo a zkouší přenést jeho hmotnost šikmo vzad tak, aby ukeho hmotnost spočívala převážně na jedné noze. Po několika opakováních si studenti vymění role.
Nyní již cvičenci stojí čelem proti sobě. Tori se zde učí vychylení a uke si zvyká na pád vzad při provedení techniky ó soto gari. Tori uchopí ukeho a provádí pomalu správné vychýlení, kterému se uke nebrání. Naopak počká až začne ztrácet rovnováhu a v ten okamžik provádí pád vzad s převratem bez zaražené. Po několika opakováních si studenti vymění role.
Tori provádí pomalu opakové nástupy na obě strany. Soustředí se na správné přemístění, polohu paží a nápřáh nohou do podmetu. Vzhledem k tomu, že při správném vychýlení je pro ukeho těžké udržet rovnováhu, tori provádí nástupy bez vychýlení. Po několika opakováních si studenti vymění role.
Tori provádí opakovaně nástupy na jednu a potom na druhou stranu. Automatizuje již naučené pohyby a postupně může zrychlovat tempo cvičení. Po několika opakováních si studenti vymění role.
Cvičení je obdobou předchozího. Rozdíl spočívá však v tom, že tori vychyluje ukeho a ten ztrácí rovnováhu. Přestože tori techniku nedokončí podmetem nohou, není chybou jestliže uke spadne.
V tomto cvičení tori zdůrazňuje přednožení švihové nohy. Provádí opakované nástupy bez vychýlení a nohu zvedá vysoko do přednožení. Kromě automatizace nástupu se jedná o formu dynamického strečinku, která zvyšuje kloubní pohyblivost v kyčelním kloubu.
Obdobou předchozího cvičení je zdůraznění švihové nohy, tentokrát však do zanožení. Tori provádí opakované nástupy bez vychýlení, zvedá nohu vysoko do přednožení a poté provádí dynamický zášvih současně s předklonem trupu. Kromě automatizace nástupu se jedná o formu dynamického strečinku, která zvyšuje kloubní pohyblivost v kyčelním kloubu.
Opakované nástupy se zanožením mohou cvičenci vykonávat současně. Dochází tak ke kontaktu lýtky ve stoji na jedné noze, což je typické pro zápasové situace. Partneři musí cvičení vykonávat ve stejném tempu a stejnou silou.
Z důvodů bezpečnosti nácviku je vhodné ještě před provedením celé techniky ó soto gari procvičit pádovou techniku vzad. Pád vzad bez převratu se zaražením proto zařadíme již do rozcvičení v úvodní části hodiny. Nyní studenti vyzkouší pád vykonat v různých podmínkách. V prvním cvičení zaujme uke dřep před torim a uchopí se za obě jeho ruce. Přenese váhu vzad a v okamžiku, kdy se cítí být připraven se pustí a vykoná pád vzad.
Cvičení je zdánlivě stejné jako předchozí. Všimněte si však, že tentokrát drží ukeho ruce tori, který stojí. Rozdíl oproti předchozímu cvičení spočívá v momentu překvapení, které vyvolává puštění ukehou rukou v nečekaném okamžiku.
Obě předchozí cvičení opakujeme z větší výšky, tedy ze stoje. V tomto cvičení se uke drží za ruce toriho a sám se pouští.
Nyní drží ukeho ruce tori. Ten počká až uke přenese hmotnost těla vzad a poté partnerovi ruce pouští (vždy s různou časovou prodlevou).
Tori provádí podmet ukeho přední nohy v kleku jednonož. Tori tak nacvičuje celý hod, uke se učí padat do techniky ó soto gari ze snižené polohy.
První provedení ó soto gari provádíme pouze jako neúplný hod bez podmetu ukeho stojné nohy. Tori vykoná kompletní nástup do techniky, švihovou nohu však položí za ukeho stojnou nohu a přetlačí přes ní partnera do pádu vzad. Uke si tak zvyká na náročný pád směrem vzad.
Cvičení je obdobou předchozího. Tentokrát však již tori posune švihovou nohu po zemi mírně vzad, aby ukemu stojnou nohu posunul a došlo k náhlé ztrátě rovnováhy.
Tori se připraví na provedení celé techniky ó soto gari následujícím cvičením. Uchopí ukeho do kumi kata a postaví se k němu mírně bokem. Opakovaně provádí přednožení a zanožení švihovou nohou v maximálním rozsahu. Kromě automatizace pohybu a zvyšování rychlosti podmetu se jedná o formu dynamického strečinku zvyšující pohyblivost v kyčelním kloubu.
Obě nohy by měly být mírně pokrčeny. Stojná noha z důvodu větší stability při hodu a švihová noha z důvodu lepšího kontaktu s ukeho zadní stranou stehna.
Aby bylo možné techniku ó soto gari provést, musí po vychýlení ukeho váha spočívat na bližší noze, kterou bude tori podmetat. Všimněte si, že v tomto případě stojí uke oběma nohama pevně na zemi.
Chybou je také nedostatečné vychýlení ukeho vzad současně se záklonem toriho. V tomto případě je pro ukeho velmi jednoduché protiútočit stejnou technikou ó soto gari.
Častou chybou je špatné přenesení hmotnosti na stojnou nohu toriho. V takovém případě dochází k došlápnutí na švihovou nohu a jejímu zastavení za ukeho tělem. Technika tak ztrácí na účinnosti, kterou ji dodává aktivní zanožení švihové nohy. Uke navíc nabývá rovnováhy a získává čas k tomu, aby kontroval stejnou technikou ó soto gari.
V tomto případě dochází k nesprávné práci levou paží a především pravým předloktím. Vzniká tak situace, ve které se toriho pravá paže dostává do zapažení. Ukeho není možné v této poloze dostatečně vychýlit. Toriho trup je navíc za osou ukeho a dokončit techniku je v této situaci téměř nemožné.
Častým důsledkem dorzální flexe při nápřahu švihové nohy k podmetu je kopnutí ukeho patou do lýtkového svalu. To sice nebrání torimu ve vykonání techniky, ale pro ukeho to znamená velké riziko zranění. Navíc je takto provedená technika v rozporu z pravidly džúdó.
Cit pro správný čas a směr vychýlení lze rozvíjet při pohybu v kruhu. Tori začíná pohyb po kružnici a ve správném okamžiku zastaví ukeho švihovou nohou. Jde o okamžik při vykročení, kdy uke přenáší váhu a stojí na noze, kterou by tori při technice ó soto gari podmetal.
Cvičenci se vzájemně zaklesnou lýtky švihové nohy o sebe a snaží se dokončit techniku ó soto gari. Zvítězí ten, komu se podaří partnera přetlačit a vychýlit do pádu vzad.