Vymezení předškolního období

Předškolní období nastupuje u dětí ukončeným třetím rokem života. Jeho druhá hranice již není vymezena kalendářním věkem, do hry vstupuje úroveň vývoje dítěte a kulturní zvyklosti. V našich podmínkách vstupuje dítě do školy obvykle mezi 6-7 rokem (výjimky v závislosti na školní zralosti jsou samozřejmě možné). Pojmenování tohoto období v životě dítěte je poněkud zavádějící, mohlo by se zdát, že celé období je přípravou na školu. Předškolní období má však svůj vlastní smysl a vlastní vývojové cíle. Jednoznačnou prioritou dítě v tomto období je hra, která dítě rozvíjí i baví zároveň.

Další výraznou změnou oproti staršímu batoleti je stěžejní posun v sociálním vývoji. Předškolní dítě (některé hned po třetím roce, ale téměř všichni kolem čtvrtého roku) překračuje hranice svého nejbližšího rodinného okruhu a k vědomí vlastního já přidává další významný prvek, kterým je vztah
k druhým dětem, vztah ke svým vrstevníkům (Matějček, 2013). V našich kulturních podmínkách se kontakt dítěte s vrstevníky realizuje především
v mateřské školce. Samozřejmě jsou netypické rodiny, které preferují pro vývoj svého dítěte zůstat s ním až do školního věku doma, ale i ty obvykle volí nějaký náhradní kontakt s dalšími dětmi (návštěvy obdobně smýšlejících rodin, mateřská centra, kroužky zaměřené na rozvoj konkrétní činnosti apod.). Také existuje menšina dětí s úzkostnými či neurotickými sklony, pro něž nástup do dětského kolektivu v tomto věku není vhodný, a potřebují k němu ještě dozrát. Nicméně většina dětí v předškolním věku se do pravidelného kontaktu s dětským kolektivem dostává a je to pro jejich vývoj významný a přínosný činitel. Již výše zmíněný Zdeněk Matějček vtipně glosoval rozdíl mezi batoletem a dítětem předškolního věku a jejich potřebou kontaktu s vrstevníky následujícím způsobem: „jesle jsou zařízením pro dospělé a batolata sama by si je nikdy nevymyslela“ zatímco „školka je zařízením pro děti a děti samy by si ji vymyslely, i kdyby v dnešní podobě neexistovala“ (Matějček, 2013).

Podle Školského zákona má předškolní vzdělávání podporovat rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílet se (vedle rodiny) na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Předškolní vzdělávání vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání. Předškolní vzdělávání napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání a poskytuje speciálně pedagogickou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.

Podoba školek v současné české společnosti se rozrůzňuje. Školky si tvoří vlastní vzdělávací cíle a programy a kromě „klasických“ obvykle obcemi zřizovaných institucí existují mnohé vycházející z principů alternativního školství. Jedná se zejména o školky waldorfské, daltonské či inspirované pedagogikou Marie Montessori. Dalším progresivně se rozvíjejícím přístupem v předškolním vzdělávání jsou tzv. lesní mateřské školky. Podle Asociace LMŠ je lesní mateřská škola založena na myšlence pobývat s dětmi venku za každého počasí bez zdí a plotů. Asociace LMŠ předpokládá, že pravidelný pobyt v přírodě může dětem dát plnohodnotnou přípravu do života. Děti i pedagogové čerpají nekonečnou inspiraci z přírody, která
je každý den nová.

Podle vývojové teorie Erika H. Eriksona (1902-1994) se předškolní dítě nachází v období hry, V počátcích hravosti je podle něj také založen veškerý smysl pro humor, zvláštní dar člověk smát se sám sobě stejně jako druhým (Erikson, 1999). Prostřednictvím hry si dítě rozvíjí své schopnosti něco samo započít, zároveň však může být překročena hranice toho, co je povoleno. V tomto období se tedy dítě nachází mezi dvěma póly, iniciativou
a vinou. Základní ctností, která má být v tomto období vytvořena je směřování k cíli doplněné o počátky vývoje svědomí (tamtéž).