Kognitivní vývoj v předškolním období

Kolem čtyř let se mění kvalitativně uvažování dětí, tento skok souvisí s rozvojem řečových schopností dětí a s celkovým zráním nervové soustavy.
V Piagetově terminologii přechází dítě předškolního věku z fáze symbolického myšlení do tzv. fáze názorového myšlení(někdy zvané též intuitivního). Usuzování dítěte je stále vázáno na vnímané nebo představované podněty, úsudky jsou stále vázány na názor (jedná se však již
o rozčleněný názor oproti jednoduchému názoru v předchozí etapě). Hlavním aspektem v myšlení, které brání dospět k správným úsudkům, je tzv. centrace myšlení. Jedná se o zdůraznění pouze jednoho jediného aspektu, jedné jediné vlastnosti. Dítě v tomto období není obvykle schopné vzít do úvahy více parametrů. Centraci myšlení dítěte v předškolním věku ověřoval Piaget i jeho následovníci opakovaně různými pokusy s korálky,
s plastelínou, tekutinou apod. Fáze názorového myšlení přetrvává cca do sedmi let věku dítěte.

Nejznámější Piagetovy experimenty s dětmi předškolního věku

Zachování objemu kapaliny nebo korálků

Principy, podle kterých se řídí myšlení dětí v tomto stádiu, dobře charakterizuje pokus se zachováním objemu kapaliny,
kdy přeléváme kapalinu ze sklenice A jednou do užší sklenice B, kde bude vyšší hladina, a podruhé do širší sklenice C, kde bude hladina nižší. Děti předškolního věku odpovídají podle pravidla „vyšší hladina znamená víc vody“. Až na následujícím stupni konkrétních operací, tedy od 7-8 let, dítě začne dávat výšku vodní hladiny a průměr sklenice do vzájemného vztahu.

Válečky versus kuličky z plastelíny

Stejnou odpověď dostaneme, budeme-li tvarovat kuličky z plastelíny do tvaru dlouhých válečků. Děti nejprve tvrdí, že plastelíny je více ve válci než v kuličce, protože váleček je delší. Ovšem s postupným ztenčováním válečku jakoby pro děti rozměr délky vymizel, převáží pro ně šířka válečku a většina dětí změní názor a tvrdí, že plastelíny ve válečku ubylo, jelikož válec je příliš tenký.

Čeho je více?

Když se dotážeme předškolního dítěte, zdali v kytici zahrnující šest růží a čtyři tulipány, je více růží nebo více květů, téměř vždy nám odpoví, že více růží.

Řady z kostek

Položíme-li na stůl do řady šest červených kostek, a dáme dítěti soubor modrých kostek s žádostí, aby jich položilo na stůl tolik, kolik je tam červených, většina dětí do cca pěti let úkol splní tak, že nevytváří korespondenci mezi jednotlivými kostkami,
ale spokojuje se s řadou stejně dlouhou, v níž jsou však kostky zhuštěny více než v předloze. Teprve po pátém roce děti kladou do řady šest modrých kostek proti šesti červeným. Avšak stačí roztáhnout elementy v jedné řadě nebo je shrnout na hromádku apod., a dítě odmítne uznat ekvivalenci. Pokud trvá optická korespondence, je ekvivalence zřejmá. Jakmile se však poruší, ekvivalence zmizí a s ní mizí i představa zachování celku.

Kromě centrace je myšlení v předškolním věku charakterizované mnoha dalšími vlastnostmi. Myšlení je stále prelogické, hlavními charakteristikami je egocentrismus(úvahy prováděné z pohledu vlastní osoby), antropomorfismus(přisuzování lidských vlastností zvířatům i neživým objektům), magičnost(dovoluje měnit fakta podle vlastního přání), fenomenismus(důraz na zjevnou podobu světa, svět je takový jako se jeví, „velryba je ryba“), prezentismus(důraz na přítomnost, představuje jistotu, je to teď a tady, dítě to tak vidí), arteficialismus(věci jsou takové, protože je někdo stvořil, „hvězdy v noci na nebi svítí, protože je tam čaroděj pověsil“) a absolutistmus (úvahy jsou vyřešené jednou pro vždy,
věci nejsou proměnlivé). Dítě obvykle nemá problém s ignorováním informací, které mu překážejí, nehodí se do jeho chápání a komplikují pohled
na svět.

Klasickým příkladem kognitivního egocentrismu, kdy subjektivní názor se považuje za obecně platný, je schovávání předškolních dětí způsobem „zakryji si oči, když nechci, abych byl viděn“. Za roztomilou se dá považovat reakce čtyřleté holčičky v rodině s mladším dvouletým bratrem, které rodiče oznamovali, že je matka těhotná a že se narodí chlapec. Holčička se zamyslela a řekla „mami, tati, to přeci není spravedlivé, vždyť my už spolu jednoho kluka máme“.