Tělesný vývoj a věk dítěte jako základní ukazatelé

Nejčastějším kritériem školní zralosti je tělesný vývoj dítěte a jeho zdravotní stav. V období vstupu do školy se nápadně mění tělesné proporce. Dochází k protažení postavy, prodlužují se končetiny. Rychlou orientační zkouškou je dosažení tzv. filipínské míry, kdy ruka natažená přes vzpřímenou hlavu dosáhne na ušní lalůček na druhé straně hlavy. S proměnou tělesných proporcí totiž úzce souvisí změny v ovládání těla.
Dítě je schopno přesnějších pohybů, které dříve nezvládalo, a které jsou nezbytné pro úspěšné zvládání psaní, lépe také koordinuje automatické
a volní pohyby. Ukazuje se, že důležitý pro stanovení stupně fyzické zralosti je také vývoj zubů, tedy započetí druhé dentice (vypadávání mléčných zubů a růst trvalého chrupu).

Značnou roli při vstupu do školy hraje věk dítěte, který je orientačně stanoven šestiletou věkovou hranicí. V prvním ročníku se tedy sejdou děti, které šesti let dosáhly již téměř před rokem s dětmi, které jej právě dovršily. Věkový rozdíl dále zvyšují děti s odkladem školní docházky (ne vždy udělené na základě skutečné potřeby). Dlouholeté psychologické výzkumy ukázaly na významný rozdíl mezi dětmi staršími a mladšími, které i přes své dobré nadání mají tendenci vyznačovat se větší nesamostatností, hravostí a nesoustředěností. Ještě po čtyřech letech školní docházky mohou být tyto rozdíly patrné, což má dopady například při výběrových řízeních na víceletá gymnázia, kdy jsou nespravedlivě preferovány děti narozené
na podzim před dětmi letními.