2.2.2 Názvoslovné koncovky (sufixy)

Názvoslovné koncovky (sufixy) se připojují za základ názvu sloučeniny. V českém názvosloví se užívají buď shodně s mezinárodními, nebo byla vytvořena specificky česká zakončení především podle oxidačních čísel. Mezi názvoslovné koncovky, které jsou v souladu s mezinárodními, patří -id, -an, -yl, -onium, -ol, -al, apod.

Příklady:

Česká zakončení respektují oxidační čísla (sodný, vápenatý, hlinitý, uhličitý, dusičný, sírový, manganistý, osmičelý) a byla již diskutována v kapitole 2.1.