Jedná se o zvukovou shodu jedné či více hlásek na konci verše, tzn. poslední přízvučné samohlásky a hlásek po ní následujících. Ve francouzské poezii se objevuje rým ve 12. století. Efekt rýmové shody je v naprosté většině případů určen pro poslech, jde tedy o shodu homofonní, která nutně nemusí odpovídat shodě grafické.
Ve francouzské poezie existuje velké množství rýmů, které lze dělit do různých skupin.
V izometrických rýmech (les rimes izométrique) mají rýmující se slova stejný počet slabik.
sauvage × rivage
vois × fois
usage × visage
V heterometrických rýmech (les rimes hétérométriques) mají rýmující se slova rozdílný počet slabik.
attache × cache
profonde × monde
Nedostatečný rým (la rime imparfaite): homofonie není dokonalá.
oncle × ongle
desire × vivre
libre × delivre
Chudý rým (la rime pauvre): shoda jedné samohlásky (asonance)
esprit × lit
Dostatečný rým (la rime suffisante): shoda dvou hlásek
séjour × cour
mur × pur
Bohatý rým (la rime riche): shoda tří a více hlásek.
connaissance × innocence
courir × mourir
attachée × relâchée
devoir × voir
glorieux × lieux
Rým gramatický (la rime grammaticale):
brulez × diminuez
couler × rouler
retentissant × appetissant
U tohoto rýmu se shodují stejné gramatické tvary. Tento verš byl oblíben ve středověké poezie, pozdější autoři a kritici jej považují za nepříliš originální (la rime banale).
Homonymní rým (la rime équivoque):
Rýmují se slova stejně znějící, ale různého významu.
Ženský a mužský rým (la rime féminine et la rime masculine)